NUUK – Dny v Nuuku, hlavním městě Grónska, se prodlužují. Slunce i po západu dlí za horizontem a přes skalnatou krajinu pobřeží vrhá tlumenou zář. Za sluncem zalitých dní, kdy je nebe stejně modré jako oceán, může člověk obdivovat ohromující grónská pohoří. Rozeklané vrcholy kontrastují s ladností úbočí pod nimi, fjordy utvářené neoblomnými silami pradávných ledových příkrovů. Výjev tu a tam umocňují kaňky voňavé hnědozelené tundry. Všude taje sníh a vytváří podmínky pro túry mokrou a těžkou břečkou.
Než jsem v Grónsku přistála na začátku období tání, očekávala jsem, že uvidím víc sněhu. Zůstávaly ale jen plotny zimního sněhu. Člověk nemusí být vědec, aby si všiml trendů, které my vědci detekujeme pomocí satelitů a dalších dlouhodobých měření. Sněhové srážky přicházejí během roku později, někdy až po Vánocích, a nejsou vytrvalé, jak bývaly. Po čtvrtstoletí úbytků na objemu grónský ledový příkrov v současnosti prochází rychlou a radikální proměnou.
Arktické vysvědčení pro Grónsko od amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, na němž jsem se autorsky podílela, předkládá pochmurný obrázek. V roce 2022 Grónsko zaznamenalo svůj 25. rok nepřerušeného úbytku ledu, provázeného „bezprecedentními případy tání v pozdním ročním období“. Třetího zářijového dne zažila projevy tání třetina povrchu ledového příkrovu – včetně Vrcholové stanice, výzkumného tábora poblíž nejvyššího bodu ledového příkrovu. O rok dříve, v srpnu 2021, Vrcholová stanice zaznamenala své vůbec první dešťové srážky, přestože nebylo možné přesně určit, jaké množství spadlo, vzhledem k absenci dešťoměrů v takové nadmořské výšce.
Zrychlující tempo mizení grónského ledu podle předpokladů překoná úbytky v jakémkoli jiném období holocénu, geologické epoše, která začala před zhruba 12 000 lety. Existují přesvědčivé důkazy, že západní část grónského ledového příkrovu je čím dál méně stabilní a blíží se do bodu zlomu, za nímž se jeho vývoj a struktura zásadně a nevratně změní.
Nadto vědci možná doposud podceňovali míru citlivosti ledovců vůči globálnímu oteplování, které se tudíž mohou do bodu zlomu dostat dřív, než si myslíme. Můj vlastní výzkum ukazuje, že úbytek ledu přetváří okraje ledového příkrovu a grónské pobřeží, mění rychlost pohybu ledovců a odklání toky ledu, vody a sedimentu. Tyto změny pak ovlivňují reakci ledového příkrovu na budoucí teplotní vzestupy.
Při své nedávné návštěvě Nuuku jsem pokračovala v práci na projektu QGreenland, který vytváří nástroj k využití geoprostorových dat badateli a pedagogy se zájmem o zkoumání Grónska a poznávání tamního vědeckého výzkumu. Přestože si člověk pomocí interaktivních map nepřičichne k tundře ani neposlechne polární ptáky, přinášejí takové nástroje naději, že lidem zprostředkují seznámení s největším ostrovem světa a pomůžou jim porozumět, jak by změny v Arktidě mohly negativně postihnout jejich vlastní komunity, byť třeba vzdálené tisíce kilometrů.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Abychom předešli katastrofě, musíme bezodkladně jednat. Jako nám světlo ze vzdálených planet umožňuje nahlížet do minulosti, tak nám nyní pozorované změny v Grónsku – důsledek naší dřívější nečinnosti ohledně emisí skleníkových plynů – nabízejí hrozivý průhled do budoucnosti. Jak poznamenává nedávná souhrnná zpráva Mezivládního panelu ke změně klimatu, „stoupání hladin moří je nevyhnutelné na staletí až tisíciletí“.
Stoupající hladiny moří se nemusí jevit jako naléhavý problém, pokud se vám zrovna nezaplavuje dvorek. Do 100 kilometrů od pobřeží ale žije zhruba 40 % obyvatel světa. Kromě vymílání pobřeží a zaplavování sladkovodních zdrojů a ekosystémů slanou vodou postihne vzestup hladiny moří také hladiny podzemních vod a potenciálně vyvolá záplavy a kontaminaci vody hlouběji ve vnitrozemí. I my, kdo žijeme tisíce kilometrů od pobřeží, jsme závislí na pobřežní infrastruktuře co do zboží a nákladní dopravy. Musíme do svých plánů promítnout budoucnost s pokračujícím vzestupem hladiny moří a spolupracovat ve snaze se s ním vypořádat.
Rozsah a tempo vzestupu hladin moří však stále závisí na rozhodnutích, která děláme teď. Nejnovější zpráva IPCC, dokládající, že globální teploty směřují k vzestupu o 3,5° Celsia do roku 2100, zdůrazňuje naléhavou nutnost odstranit nesoulad mezi současnými opatřeními k potlačení změny klimatu a tím, co je zapotřebí udělat, abychom dosáhli svého dohodnutého globálního cíle necelých 2°C. Pokud teploty vystoupají o 2-3°C, ledový příkrov Grónska a západní Antarktidy by mohl roztát „téměř úplně a nevratně během několika tisíciletí,“ což by hladinu moří zvedlo o několik metrů. Odhady naznačují, že jen grónský ledový příkrov zadržuje ekvivalent 7,4 metru potenciálního vzestupu hladiny moří.
Budoucnost lidstva naštěstí není plně předurčená. Uskutečňováním rozhodných klimatických opatření v současnosti bychom dokázali zachránit velkou část grónského ledového příkrovu, potlačit šíření lesních požárů, zmírnit růst četnosti a intenzity such, posílit potravinovou bezpečnost a zajistit, že svět bude obyvatelný.
To ale vyžaduje společnou a vytrvalou snahu omezit vzestup globálních teplot. Záleží na každém stupni. Abychom změnu klimatu přemohli, musíme dodržet stanovené termíny a splnit stávající závazky pro odklon od fosilních paliv coby našeho primárního zdroje energie. Poselství z Grónska je jasné: led s námi vyjednávat nebude.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
NUUK – Dny v Nuuku, hlavním městě Grónska, se prodlužují. Slunce i po západu dlí za horizontem a přes skalnatou krajinu pobřeží vrhá tlumenou zář. Za sluncem zalitých dní, kdy je nebe stejně modré jako oceán, může člověk obdivovat ohromující grónská pohoří. Rozeklané vrcholy kontrastují s ladností úbočí pod nimi, fjordy utvářené neoblomnými silami pradávných ledových příkrovů. Výjev tu a tam umocňují kaňky voňavé hnědozelené tundry. Všude taje sníh a vytváří podmínky pro túry mokrou a těžkou břečkou.
Než jsem v Grónsku přistála na začátku období tání, očekávala jsem, že uvidím víc sněhu. Zůstávaly ale jen plotny zimního sněhu. Člověk nemusí být vědec, aby si všiml trendů, které my vědci detekujeme pomocí satelitů a dalších dlouhodobých měření. Sněhové srážky přicházejí během roku později, někdy až po Vánocích, a nejsou vytrvalé, jak bývaly. Po čtvrtstoletí úbytků na objemu grónský ledový příkrov v současnosti prochází rychlou a radikální proměnou.
Arktické vysvědčení pro Grónsko od amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, na němž jsem se autorsky podílela, předkládá pochmurný obrázek. V roce 2022 Grónsko zaznamenalo svůj 25. rok nepřerušeného úbytku ledu, provázeného „bezprecedentními případy tání v pozdním ročním období“. Třetího zářijového dne zažila projevy tání třetina povrchu ledového příkrovu – včetně Vrcholové stanice, výzkumného tábora poblíž nejvyššího bodu ledového příkrovu. O rok dříve, v srpnu 2021, Vrcholová stanice zaznamenala své vůbec první dešťové srážky, přestože nebylo možné přesně určit, jaké množství spadlo, vzhledem k absenci dešťoměrů v takové nadmořské výšce.
Zrychlující tempo mizení grónského ledu podle předpokladů překoná úbytky v jakémkoli jiném období holocénu, geologické epoše, která začala před zhruba 12 000 lety. Existují přesvědčivé důkazy, že západní část grónského ledového příkrovu je čím dál méně stabilní a blíží se do bodu zlomu, za nímž se jeho vývoj a struktura zásadně a nevratně změní.
Nadto vědci možná doposud podceňovali míru citlivosti ledovců vůči globálnímu oteplování, které se tudíž mohou do bodu zlomu dostat dřív, než si myslíme. Můj vlastní výzkum ukazuje, že úbytek ledu přetváří okraje ledového příkrovu a grónské pobřeží, mění rychlost pohybu ledovců a odklání toky ledu, vody a sedimentu. Tyto změny pak ovlivňují reakci ledového příkrovu na budoucí teplotní vzestupy.
Při své nedávné návštěvě Nuuku jsem pokračovala v práci na projektu QGreenland, který vytváří nástroj k využití geoprostorových dat badateli a pedagogy se zájmem o zkoumání Grónska a poznávání tamního vědeckého výzkumu. Přestože si člověk pomocí interaktivních map nepřičichne k tundře ani neposlechne polární ptáky, přinášejí takové nástroje naději, že lidem zprostředkují seznámení s největším ostrovem světa a pomůžou jim porozumět, jak by změny v Arktidě mohly negativně postihnout jejich vlastní komunity, byť třeba vzdálené tisíce kilometrů.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Abychom předešli katastrofě, musíme bezodkladně jednat. Jako nám světlo ze vzdálených planet umožňuje nahlížet do minulosti, tak nám nyní pozorované změny v Grónsku – důsledek naší dřívější nečinnosti ohledně emisí skleníkových plynů – nabízejí hrozivý průhled do budoucnosti. Jak poznamenává nedávná souhrnná zpráva Mezivládního panelu ke změně klimatu, „stoupání hladin moří je nevyhnutelné na staletí až tisíciletí“.
Stoupající hladiny moří se nemusí jevit jako naléhavý problém, pokud se vám zrovna nezaplavuje dvorek. Do 100 kilometrů od pobřeží ale žije zhruba 40 % obyvatel světa. Kromě vymílání pobřeží a zaplavování sladkovodních zdrojů a ekosystémů slanou vodou postihne vzestup hladiny moří také hladiny podzemních vod a potenciálně vyvolá záplavy a kontaminaci vody hlouběji ve vnitrozemí. I my, kdo žijeme tisíce kilometrů od pobřeží, jsme závislí na pobřežní infrastruktuře co do zboží a nákladní dopravy. Musíme do svých plánů promítnout budoucnost s pokračujícím vzestupem hladiny moří a spolupracovat ve snaze se s ním vypořádat.
Rozsah a tempo vzestupu hladin moří však stále závisí na rozhodnutích, která děláme teď. Nejnovější zpráva IPCC, dokládající, že globální teploty směřují k vzestupu o 3,5° Celsia do roku 2100, zdůrazňuje naléhavou nutnost odstranit nesoulad mezi současnými opatřeními k potlačení změny klimatu a tím, co je zapotřebí udělat, abychom dosáhli svého dohodnutého globálního cíle necelých 2°C. Pokud teploty vystoupají o 2-3°C, ledový příkrov Grónska a západní Antarktidy by mohl roztát „téměř úplně a nevratně během několika tisíciletí,“ což by hladinu moří zvedlo o několik metrů. Odhady naznačují, že jen grónský ledový příkrov zadržuje ekvivalent 7,4 metru potenciálního vzestupu hladiny moří.
Budoucnost lidstva naštěstí není plně předurčená. Uskutečňováním rozhodných klimatických opatření v současnosti bychom dokázali zachránit velkou část grónského ledového příkrovu, potlačit šíření lesních požárů, zmírnit růst četnosti a intenzity such, posílit potravinovou bezpečnost a zajistit, že svět bude obyvatelný.
To ale vyžaduje společnou a vytrvalou snahu omezit vzestup globálních teplot. Záleží na každém stupni. Abychom změnu klimatu přemohli, musíme dodržet stanovené termíny a splnit stávající závazky pro odklon od fosilních paliv coby našeho primárního zdroje energie. Poselství z Grónska je jasné: led s námi vyjednávat nebude.
Z angličtiny přeložil David Daduč