KODAŇ – Nastolení optimální rovnováhy mezi zamezováním globálnímu oteplování a adaptací na jeho následky je jednou z nejdůležitějších – a nejspornějších – politických otázek naší doby. A navíc se často přehlíží.
Podle konvenční moudrosti mnoha ekologických aktivistů bychom měli nejprve udělat vše, co je v našich silách, abychom zmírnili globální oteplování, a teprve poté se zaměřit na adaptační strategie. Pokud však můžeme udělat pro lidi a planetu více prostřednictvím adaptace, pak se takový přístup zdá nejen mylný, ale dokonce i nemorální.
Navíc se to neslučuje s neodvratným faktem, že ať děláme cokoliv, všem následkům globálního oteplování předejít nemůžeme. Jsme-li špatně připraveni, způsobí globální oteplování více úmrtí a větší škody, zejména v chudých zemích a nestabilních společnostech. Adaptace by také znamenala záchranu mnoha životů před katastrofami, které s globálním oteplováním nesouvisejí. Připravíme-li například společnost na to, že v budoucnu zažijeme více běsnících hurikánů, zároveň jí pomůžeme vyrovnat se lépe s dnešním extrémním počasím.
Otázka, jakým způsobem lidé vyvolávají klimatické změny a jak je můžeme omezit, byla předmětem nesmírně rozsáhlého výzkumu. Otázkou adaptace se zabývalo mnohem méně prací.
Je důležité připustit, že některé adaptační strategie povedou k dalším emisím skleníkových plynů. Reakce na nedostatek vody opětovným využíváním a úpravou vody odpadní nebo prostřednictvím hlubokých studen a odsolování zvýší spotřebu fosilních paliv. Rozšířenější využívání klimatizace s cílem ochladit v létě naše domovy bude mít stejný efekt – ačkoliv je to nezbytné opatření, pokud chceme zachránit lidské životy. Adaptace by mohla připustit vyšší emise uhlíku jako cestu ke snížení škod způsobených globálním oteplováním, čímž bychom získali více času k zavádění alternativ vůči závislosti na fosilních palivech.
Mělo by nám cokoliv z výše uvedeného zabránit ve využívání adaptačních strategií? Abychom získali informovanou odpověď, musíme zjistit, jak bude planeta vypadat v roce 2100, budeme-li investovat různé částky do adaptace a snižování emisí uhlíku. Přitom musíme vzít v úvahu zvýšení emisí, které adaptace způsobí.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nejklíčovějším aspektem není jakýkoliv vzestup či pokles emisí, nýbrž otázka, jak velkému poškození klimatu se můžeme vyhnout. Jak velké části planety můžeme pomoci řešením problému stoupající hladiny moře? Kolik lidských životů uchráníme před horkem, hladověním nebo malárií?
Toto jsou skutečné otázky, na kterých nám v souvislosti s globálním oteplováním záleží. Nalezení patřičné odpovědi vyžaduje rozsáhlé ekonomické modelování s propočtem různých proměnných a analýzou regionálních rozdílů. Nový výzkum provedený třemi italskými ekonomy Franceskem Bosellem, Carlem Carrarem a Enrikou De Cianovou to činí a v závěru uvádí přesvědčivé ekonomické argumenty pro mnohem větší důraz na adaptaci.
Vědci se nejprve dívají na různé způsoby, jimiž nás klimatické změny do poloviny století postihnou. Tato práce je založena na standardních scénářích a obsahuje typické slabiny předpovědí do vzdálené budoucnosti. Autoři přesto zjišťují, že mnohé naše největší obavy se nakonec ukážou jako triviální, ba dokonce i prospěšné.
Vzestup mořské hladiny bude pro všechny země velmi okrajovým problémem, přičemž celkový finanční dopad nebude činit ani 0,1% HDP. Zdravotní problémy budou pro všechny země s několika málo výjimkami zanedbatelné. A důsledky globálního oteplování téměř ve všech zemích sníží spotřebu energie.
Významné budou dopady na zemědělství a cestovní ruch, kde budou státy tratit v průměru asi 0,5% HDP za každý sektor. Velké části těchto škod se však lidé vyhnou, pokud se sami rozhodnou adaptovat na změnu životního prostředí. Zemědělci dají přednost plodinám, jimž se daří v horku. Nové domy budou konstruovány tak, aby se lépe vyrovnaly s vyššími teplotami.
Jednoduché ekonomické modely, z nichž se často cituje ve sdělovacích prostředcích, ukazují, že ničím neomezované globální oteplování by stálo bohatý svět do konce století nezanedbatelných 2% HDP. Tento údaj však nebere v potaz, že jakmile se změní životní prostředí, změní také lidé své chování. Pokud jde o adaptaci, bohaté země se adaptují na negativní důsledky globálního oteplování a využijí pozitivních změn, takže celkový dopad globálního oteplování bude mít
kladnou
hodnotu přibližně 0,1% HDP.
Chudé země však budou zasaženy hůře. Adaptace sníží ztráty spojené s klimatickými změnami z 5% HDP na něco málo pod 3% – stále je to však významný dopad. Skutečný problém globálního oteplování proto spočívá v omezení jeho důsledků pro třetí svět. Zde je potřeba dělat více – nespokojit se s adaptacemi, k nimž dojde přirozeným způsobem.
Důležité také je, že podle nového výzkumu by měla adaptace mnohem větší přínos než pouhé odbourání uhlíkových emisí. Snížením emisí na úroveň, která nedusí hospodářský růst, by se dalo zamezit škodám ve výši 3 bilionů dolarů, zatímco adaptace by mohla předejít škodám v objemu zhruba 8 bilionů. Za každý dolar vynaložený na adaptaci bychom tak dosáhli pozitivních změn na planetě v hodnotě asi 1,70 dolaru.
Ekonomické argumenty pro větší důraz na adaptaci jsou zřejmé. Dalším stěžejním krokem je zajištění, aby tyto ekonomické argumenty začaly hrát silnější roli v naší politické debatě o možnostech řešení otázky globálního oteplování.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Not only did Donald Trump win last week’s US presidential election decisively – winning some three million more votes than his opponent, Vice President Kamala Harris – but the Republican Party he now controls gained majorities in both houses on Congress. Given the far-reaching implications of this result – for both US democracy and global stability – understanding how it came about is essential.
By voting for Republican candidates, working-class voters effectively get to have their cake and eat it, expressing conservative moral preferences while relying on Democrats to fight for their basic economic security. The best strategy for Democrats now will be to permit voters to face the consequences of their choice.
urges the party to adopt a long-term strategy aimed at discrediting the MAGA ideology once and for all.
KODAŇ – Nastolení optimální rovnováhy mezi zamezováním globálnímu oteplování a adaptací na jeho následky je jednou z nejdůležitějších – a nejspornějších – politických otázek naší doby. A navíc se často přehlíží.
Podle konvenční moudrosti mnoha ekologických aktivistů bychom měli nejprve udělat vše, co je v našich silách, abychom zmírnili globální oteplování, a teprve poté se zaměřit na adaptační strategie. Pokud však můžeme udělat pro lidi a planetu více prostřednictvím adaptace, pak se takový přístup zdá nejen mylný, ale dokonce i nemorální.
Navíc se to neslučuje s neodvratným faktem, že ať děláme cokoliv, všem následkům globálního oteplování předejít nemůžeme. Jsme-li špatně připraveni, způsobí globální oteplování více úmrtí a větší škody, zejména v chudých zemích a nestabilních společnostech. Adaptace by také znamenala záchranu mnoha životů před katastrofami, které s globálním oteplováním nesouvisejí. Připravíme-li například společnost na to, že v budoucnu zažijeme více běsnících hurikánů, zároveň jí pomůžeme vyrovnat se lépe s dnešním extrémním počasím.
Otázka, jakým způsobem lidé vyvolávají klimatické změny a jak je můžeme omezit, byla předmětem nesmírně rozsáhlého výzkumu. Otázkou adaptace se zabývalo mnohem méně prací.
Je důležité připustit, že některé adaptační strategie povedou k dalším emisím skleníkových plynů. Reakce na nedostatek vody opětovným využíváním a úpravou vody odpadní nebo prostřednictvím hlubokých studen a odsolování zvýší spotřebu fosilních paliv. Rozšířenější využívání klimatizace s cílem ochladit v létě naše domovy bude mít stejný efekt – ačkoliv je to nezbytné opatření, pokud chceme zachránit lidské životy. Adaptace by mohla připustit vyšší emise uhlíku jako cestu ke snížení škod způsobených globálním oteplováním, čímž bychom získali více času k zavádění alternativ vůči závislosti na fosilních palivech.
Mělo by nám cokoliv z výše uvedeného zabránit ve využívání adaptačních strategií? Abychom získali informovanou odpověď, musíme zjistit, jak bude planeta vypadat v roce 2100, budeme-li investovat různé částky do adaptace a snižování emisí uhlíku. Přitom musíme vzít v úvahu zvýšení emisí, které adaptace způsobí.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Nejklíčovějším aspektem není jakýkoliv vzestup či pokles emisí, nýbrž otázka, jak velkému poškození klimatu se můžeme vyhnout. Jak velké části planety můžeme pomoci řešením problému stoupající hladiny moře? Kolik lidských životů uchráníme před horkem, hladověním nebo malárií?
Toto jsou skutečné otázky, na kterých nám v souvislosti s globálním oteplováním záleží. Nalezení patřičné odpovědi vyžaduje rozsáhlé ekonomické modelování s propočtem různých proměnných a analýzou regionálních rozdílů. Nový výzkum provedený třemi italskými ekonomy Franceskem Bosellem, Carlem Carrarem a Enrikou De Cianovou to činí a v závěru uvádí přesvědčivé ekonomické argumenty pro mnohem větší důraz na adaptaci.
Vědci se nejprve dívají na různé způsoby, jimiž nás klimatické změny do poloviny století postihnou. Tato práce je založena na standardních scénářích a obsahuje typické slabiny předpovědí do vzdálené budoucnosti. Autoři přesto zjišťují, že mnohé naše největší obavy se nakonec ukážou jako triviální, ba dokonce i prospěšné.
Vzestup mořské hladiny bude pro všechny země velmi okrajovým problémem, přičemž celkový finanční dopad nebude činit ani 0,1% HDP. Zdravotní problémy budou pro všechny země s několika málo výjimkami zanedbatelné. A důsledky globálního oteplování téměř ve všech zemích sníží spotřebu energie.
Významné budou dopady na zemědělství a cestovní ruch, kde budou státy tratit v průměru asi 0,5% HDP za každý sektor. Velké části těchto škod se však lidé vyhnou, pokud se sami rozhodnou adaptovat na změnu životního prostředí. Zemědělci dají přednost plodinám, jimž se daří v horku. Nové domy budou konstruovány tak, aby se lépe vyrovnaly s vyššími teplotami.
Jednoduché ekonomické modely, z nichž se často cituje ve sdělovacích prostředcích, ukazují, že ničím neomezované globální oteplování by stálo bohatý svět do konce století nezanedbatelných 2% HDP. Tento údaj však nebere v potaz, že jakmile se změní životní prostředí, změní také lidé své chování. Pokud jde o adaptaci, bohaté země se adaptují na negativní důsledky globálního oteplování a využijí pozitivních změn, takže celkový dopad globálního oteplování bude mít kladnou hodnotu přibližně 0,1% HDP.
Chudé země však budou zasaženy hůře. Adaptace sníží ztráty spojené s klimatickými změnami z 5% HDP na něco málo pod 3% – stále je to však významný dopad. Skutečný problém globálního oteplování proto spočívá v omezení jeho důsledků pro třetí svět. Zde je potřeba dělat více – nespokojit se s adaptacemi, k nimž dojde přirozeným způsobem.
Důležité také je, že podle nového výzkumu by měla adaptace mnohem větší přínos než pouhé odbourání uhlíkových emisí. Snížením emisí na úroveň, která nedusí hospodářský růst, by se dalo zamezit škodám ve výši 3 bilionů dolarů, zatímco adaptace by mohla předejít škodám v objemu zhruba 8 bilionů. Za každý dolar vynaložený na adaptaci bychom tak dosáhli pozitivních změn na planetě v hodnotě asi 1,70 dolaru.
Ekonomické argumenty pro větší důraz na adaptaci jsou zřejmé. Dalším stěžejním krokem je zajištění, aby tyto ekonomické argumenty začaly hrát silnější roli v naší politické debatě o možnostech řešení otázky globálního oteplování.