NEW YORK – Na letošek připadá desetileté výročí propuknutí finanční krize. Pro Spojené státy je rok 2018 zcela jiný, než byl rok 2008. Ekonomika přešla od pokraje kolapsu k pokraji přehřátí, díky rozsáhlému snížení daní, které bylo zavedeno, když už byl růst robustní. Dramaticky se proměnil také postoj vůči Číně. Uznání, že za účelem řízení globální poptávky je nezbytné s Čínou spolupracovat, vystřídalo ochranářství a nepřátelství.
Čína ovšem pociťuje roky 2018 a 2008 v jednom významném ohledu jako podobné: negativní šoky pocházející ze Spojených států představují závažnou hrozbu pro její hospodářský růst. V roce 2008 byl tímto šokem pokles poptávky po jejím vývozu, v důsledku pádu Lehman Brothers a navazující celosvětové finanční krize. Dnes je jím obchodní válka zahájená administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Rizika, jimž Čína čelí, se jí nevymykají z kontroly. Situace by se mohla zhoršit, kdyby země zopakovala své politické reakce roku 2008 – konkrétně kdyby se s cílem posílit poptávku spolehla výhradně na mohutnou fiskální a monetární stimulaci.
Reakce čínských orgánů před deseti lety sice odvrátila strmou recesi, ale zároveň vydláždila cestu mnoha jiným problémům, včetně vzdouvajících se hladin zadlužení místních samospráv a státních podniků, rozšíření stínového bankovnictví, opětovného vzniku nadbytečných kapacit v několika odvětvích a poklesu relativní síly soukromých firem. Trumpova administrativa na některé z těchto důsledků odkázala jako na důvody k obchodní válce.
Za těchto okolností by Čína mohla být v pokušení zdvojnásobit sázku na stimulaci agregátní poptávky pomocí krátkodobých opatření, jako je pumpování většího množství infrastrukturních investic skrz místní samosprávy a další uvolnění úvěrů pro státní podniky. Takový přístup by však vytvářel riziko, že zplodí problémy na dalších deset let. Lepší strategií by bylo zaměřit se na strukturální reformy.
V prvé řadě musí soukromé firmy vědět, že co se týče regulace a prosazování práva, přístupu k bankovním úvěrům a dalším zdrojům a příležitosti získat vládní kontrakty, soupeří se státními podniky za rovných podmínek. Nejvýznamnějším zdrojem růstu v posledních čtyřech desetiletích byly právě nestátní podniky, a proto je povzbudivé, že guvernér Čínské lidové banky I Kang tento princip „konkurenční neutrality“ v nedávném projevu zdůraznil. Vedení na vyšší úrovni zatím tento pojem neopakuje. Vláda by jej ale měla formálně přijmout jako vůdčí pravidlo pro správu ekonomiky.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Rovněž v oblasti zahraničního obchodu a investic by Čína měla přijmout princip „vládní neutrality“ vůči regulaci spolupráce a smluvního vyjednání mezi zahraničními a domácími firmami, včetně přenosu technologií. Obecněji by měla dál snižovat překážky obchodu a investic zahraničních firem v Číně, mimo jiné dokončením deklarovaného uvolnění restrikcí svazujících zahraniční finanční firmy působící v zemi. Taková opatření by zvýšila reálný příjem čínských domácností, neboť by posílila jejich kupní sílu, a zároveň by vyvinutím tlaku na méně efektivní domácí firmy upevnila konkurenční schopnost podnikového sektoru v zemi. Vlastní zkušenost Číny po přistoupení ke Světové obchodní organizaci ukazuje, že větší otevřenost v posledku přináší tamním domácnostem více prosperity.
Třetí strukturální reformou, již Čína potřebuje, je zavedení větší pružnosti pracovního trhu. Úhrnná míra povinného příspěvku na státní důchody, zdravotní péči a další sociální výhody je od poloviny 90. let oficiálně velmi vysoká – asi 50 % celkového objemu mezd, což převyšuje medián příspěvků v zemích OECD. Chabé vymáhání však dlouho znamenalo, že domácí firmy tyto náklady do značné míry ignorovaly. V roce 2008 však úřady začaly tuto výši příspěvků vehementně vymáhat, což firmy dostalo do sevření. Připočtěme k tomu povinnost firem po dvou po sobě jdoucích krátkodobých smlouvách nabídnout každému dlouhodobou smlouvu a platit tučné odchodné, pokud potřebují zeštíhlit pracovní síly. V důsledku toho citelně ubyla schopnost ekonomiky zvládat negativní šoky a korigovat skladbu zaměstnanosti.
Vzhledem k úrovním produktivity a stupni rozvoje Číny by byl přiměřenější úhrnný povinný příspěvek na všechny vládou zajišťované sociální výhody ve výši asi 35-40 %. Zavedení takové sazby, společně s dalšími opatřeními ke zvýšení flexibility trhu práce, by mohlo značně zvýšit ekonomickou odolnost Číny.
Poslední reformou, která by výrazně přispěla k upevnění čínského hospodářství, by bylo dočasné snížení sazeb daní z příjmů právnických osob a z přidané hodnoty. Dočasné daňové škrty navrhuji ze dvou důvodů. Přechodné snížení by oproti trvalému vytvořilo mnohem menší tlak na veřejný rozpočet a současně by firmy silněji motivovalo k investicím. V tomto smyslu by se takový škrt rovnal jak reformě na straně nabídky, tak řízení agregátní poptávky.
Čínští lídři si potřebnost většiny těchto reforem uvědomují; vždyť reformy na straně nabídky učinili svou oficiální politickou mantrou. Prozatím se ale zaměřují na snižování nadbytečných kapacit a zkracování dluhové páky, nikoli na opatření, která posílí důvěru soukromých podnikatelů, sníží zranitelnost ekonomiky působením šoků a podpoří růst. Vzhledem k tomu, že dvě z těchto reforem – konkurenční neutralita a zvýšení otevřenosti vůči domácím soukromým podnikům a mezinárodním firmám – by rovněž přispěly k uklidnění USA, lepší chvíle jednat už nepřijde.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
South Korea's latest political crisis is further evidence that the 1987 constitution has outlived its usefulness. To facilitate better governance and bolster policy stability, the country must establish a new political framework that includes stronger checks on the president and fosters genuine power-sharing.
argues that breaking the cycle of political crises will require some fundamental reforms.
Among the major issues that will dominate attention in the next 12 months are the future of multilateralism, the ongoing wars in Ukraine and the Middle East, and the threats to global stability posed by geopolitical rivalries and Donald Trump’s second presidency. Advances in artificial intelligence, if regulated effectively, offer a glimmer of hope.
asked PS contributors to identify the national and global trends to look out for in the coming year.
NEW YORK – Na letošek připadá desetileté výročí propuknutí finanční krize. Pro Spojené státy je rok 2018 zcela jiný, než byl rok 2008. Ekonomika přešla od pokraje kolapsu k pokraji přehřátí, díky rozsáhlému snížení daní, které bylo zavedeno, když už byl růst robustní. Dramaticky se proměnil také postoj vůči Číně. Uznání, že za účelem řízení globální poptávky je nezbytné s Čínou spolupracovat, vystřídalo ochranářství a nepřátelství.
Čína ovšem pociťuje roky 2018 a 2008 v jednom významném ohledu jako podobné: negativní šoky pocházející ze Spojených států představují závažnou hrozbu pro její hospodářský růst. V roce 2008 byl tímto šokem pokles poptávky po jejím vývozu, v důsledku pádu Lehman Brothers a navazující celosvětové finanční krize. Dnes je jím obchodní válka zahájená administrativou amerického prezidenta Donalda Trumpa.
Rizika, jimž Čína čelí, se jí nevymykají z kontroly. Situace by se mohla zhoršit, kdyby země zopakovala své politické reakce roku 2008 – konkrétně kdyby se s cílem posílit poptávku spolehla výhradně na mohutnou fiskální a monetární stimulaci.
Reakce čínských orgánů před deseti lety sice odvrátila strmou recesi, ale zároveň vydláždila cestu mnoha jiným problémům, včetně vzdouvajících se hladin zadlužení místních samospráv a státních podniků, rozšíření stínového bankovnictví, opětovného vzniku nadbytečných kapacit v několika odvětvích a poklesu relativní síly soukromých firem. Trumpova administrativa na některé z těchto důsledků odkázala jako na důvody k obchodní válce.
Za těchto okolností by Čína mohla být v pokušení zdvojnásobit sázku na stimulaci agregátní poptávky pomocí krátkodobých opatření, jako je pumpování většího množství infrastrukturních investic skrz místní samosprávy a další uvolnění úvěrů pro státní podniky. Takový přístup by však vytvářel riziko, že zplodí problémy na dalších deset let. Lepší strategií by bylo zaměřit se na strukturální reformy.
V prvé řadě musí soukromé firmy vědět, že co se týče regulace a prosazování práva, přístupu k bankovním úvěrům a dalším zdrojům a příležitosti získat vládní kontrakty, soupeří se státními podniky za rovných podmínek. Nejvýznamnějším zdrojem růstu v posledních čtyřech desetiletích byly právě nestátní podniky, a proto je povzbudivé, že guvernér Čínské lidové banky I Kang tento princip „konkurenční neutrality“ v nedávném projevu zdůraznil. Vedení na vyšší úrovni zatím tento pojem neopakuje. Vláda by jej ale měla formálně přijmout jako vůdčí pravidlo pro správu ekonomiky.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Rovněž v oblasti zahraničního obchodu a investic by Čína měla přijmout princip „vládní neutrality“ vůči regulaci spolupráce a smluvního vyjednání mezi zahraničními a domácími firmami, včetně přenosu technologií. Obecněji by měla dál snižovat překážky obchodu a investic zahraničních firem v Číně, mimo jiné dokončením deklarovaného uvolnění restrikcí svazujících zahraniční finanční firmy působící v zemi. Taková opatření by zvýšila reálný příjem čínských domácností, neboť by posílila jejich kupní sílu, a zároveň by vyvinutím tlaku na méně efektivní domácí firmy upevnila konkurenční schopnost podnikového sektoru v zemi. Vlastní zkušenost Číny po přistoupení ke Světové obchodní organizaci ukazuje, že větší otevřenost v posledku přináší tamním domácnostem více prosperity.
Třetí strukturální reformou, již Čína potřebuje, je zavedení větší pružnosti pracovního trhu. Úhrnná míra povinného příspěvku na státní důchody, zdravotní péči a další sociální výhody je od poloviny 90. let oficiálně velmi vysoká – asi 50 % celkového objemu mezd, což převyšuje medián příspěvků v zemích OECD. Chabé vymáhání však dlouho znamenalo, že domácí firmy tyto náklady do značné míry ignorovaly. V roce 2008 však úřady začaly tuto výši příspěvků vehementně vymáhat, což firmy dostalo do sevření. Připočtěme k tomu povinnost firem po dvou po sobě jdoucích krátkodobých smlouvách nabídnout každému dlouhodobou smlouvu a platit tučné odchodné, pokud potřebují zeštíhlit pracovní síly. V důsledku toho citelně ubyla schopnost ekonomiky zvládat negativní šoky a korigovat skladbu zaměstnanosti.
Vzhledem k úrovním produktivity a stupni rozvoje Číny by byl přiměřenější úhrnný povinný příspěvek na všechny vládou zajišťované sociální výhody ve výši asi 35-40 %. Zavedení takové sazby, společně s dalšími opatřeními ke zvýšení flexibility trhu práce, by mohlo značně zvýšit ekonomickou odolnost Číny.
Poslední reformou, která by výrazně přispěla k upevnění čínského hospodářství, by bylo dočasné snížení sazeb daní z příjmů právnických osob a z přidané hodnoty. Dočasné daňové škrty navrhuji ze dvou důvodů. Přechodné snížení by oproti trvalému vytvořilo mnohem menší tlak na veřejný rozpočet a současně by firmy silněji motivovalo k investicím. V tomto smyslu by se takový škrt rovnal jak reformě na straně nabídky, tak řízení agregátní poptávky.
Čínští lídři si potřebnost většiny těchto reforem uvědomují; vždyť reformy na straně nabídky učinili svou oficiální politickou mantrou. Prozatím se ale zaměřují na snižování nadbytečných kapacit a zkracování dluhové páky, nikoli na opatření, která posílí důvěru soukromých podnikatelů, sníží zranitelnost ekonomiky působením šoků a podpoří růst. Vzhledem k tomu, že dvě z těchto reforem – konkurenční neutralita a zvýšení otevřenosti vůči domácím soukromým podnikům a mezinárodním firmám – by rovněž přispěly k uklidnění USA, lepší chvíle jednat už nepřijde.
Z angličtiny přeložil David Daduč