Skupina korejských vědců publikovala 19. května v časopise Science výsledky výzkumu, který poprvé izoloval linie lidských embryonálních kmenových buněk vytvořené na míru tak, aby se shodovaly s DNA mužských a ženských pacientů různého věku. Den nato britští vědci z univerzity v Newcastlu oznámili, že úspěšně vytvořili klonované lidské embryo za použití vajíček od dárkyň a genetického materiálu z kmenových buněk.
Oba průlomy představují ohromující pokrok ve výzkumu kmenových buněk. Embryonální kmenové buňky jsou pluripotentní, což znamená, že mají schopnost vyvinout se v libovolný typ lidské tkáně. To přináší velikou naději, zejména pro osoby postižené úrazy nebo onemocněními míchy. Roky bádání a vášnivé prosby pacientů z celého světa konečně otevírají dveře technice – přenosu jádra somatické buňky, známé také jako „terapeutické klonování“ –, která by mohla způsobit epochální změny ve prospěch zdraví nás všech.
Neméně pozoruhodné než tyto nedávné objevy bylo načasování jejich oznámení, k němuž došlo v předvečer hlasování v Kongresu Spojených států o navýšení federálních příspěvků na výzkum prováděný na embryonálních kmenových buňkách vzniklých při mimotělním oplodňování (avšak nikdy nepřenesených do dělohy). Obě oznámení také o měsíc předešla italské referendum – nejrozsáhlejší celonárodní dotazování, k němuž kdy na světě v této věci došlo –, jehož záměrem je změnit loni přijatý zákon, který zakazuje jak mimotělní oplodňování, tak výzkum kmenových buněk.
Debata nad terapeutickým klonováním se samozřejmě ani zdaleka neomezuje jen na USA a Itálii. Valné shromáždění OSN v březnu 2005 uzavřelo dvouletou debatu v této věci a odsouhlasilo nezávaznou deklaraci, která státům doporučuje „zakázat veškeré formy lidského klonování, jelikož se neslučují s důstojností člověka ani s ochranou lidského života.“ Deklarace prošla, když 84 hlasujících bylo pro, 34 proti a 37 se zdrželo.
Loni v létě 78 laureátů Nobelovy ceny v odpověď na rozhodnutí OSN podepsalo petici vystupující proti přijetí mezinárodního zákazu lidského klonování, neboť „to by odsoudilo stovky milionů jedinců postižených zničujícími nemocemi k životu zbavenému naděje.“ Petice, iniciovaná Sdružením Luky Coscioniho, nevládní organizací zaměřenou na prosazování svobody vědeckého výzkumu, vyzvala vlády, aby odmítly zákazy a upřednostnily „zásady, které ochrání právo na život a zdraví tím, že zajistí svobodu vědeckého bádání, rozhodování a vědění.“
Existuje samozřejmě široký konsenzus namířený proti klonování s cílem reprodukovat lidské bytosti a převážná část světa tuto techniku postavila mimo zákon. O to tady tudíž nejde. Poselstvím nositelů Nobelovy ceny je to, že ohledně terapeutického klonování by bylo mnohem moudřejší a zřejmě i účinnější neusilovat o globální zákaz, nýbrž prosazovat mezinárodní regulační režim prostřednictvím dostačující legalizace výzkumu kmenových buněk.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Jak ale ilustruje deklarace OSN – a dlouhá debata doprovázející její přijetí –, jádrem národních a mezinárodních debat, které se točí kolem otázek počátku „lidského života“, nejsou vědecké argumenty. Jak známo, věda a náboženství mají odlišné odpovědi. Někteří křesťanští teologové například věří, že život začíná v okamžiku početí, zatímco vědci si stojí za tím, že nervové a mozkové buňky se objevují asi 14 dnů po početí. Vědci se široce shodují, že výzkum by se měl provádět během tohoto období – a měl by být vždy povolován u zbylých embryí, která nebudou nikdy usazena do dělohy.
V takto kriticky důležité debatě má nesmírný význam kvalita informací a není náhodou, že ti, kdo se staví proti výzkumu kmenových buněk, se veřejné debatě, při níž by byli nuceni čelit vědeckým argumentům, raději vyhýbají. Vědí až příliš dobře, že kdykoliv byla umožněna a povzbuzována sekulární a vědecká debata, široká veřejnost – bez ohledu na národnost a náboženskou či politickou příslušnost – se v drtivé většině vyjadřovala ve prospěch výzkumu kmenových buněk.
Jasný příklad jsme viděli loni v listopadu v Kalifornii, kde se 60% voličů vyslovilo pro Návrh 71 o státním financování výzkumu kmenových buněk. Obdobně platí, že poslední průzkumy veřejného mínění v Itálii naznačují, že drtivá většina těch, kdo jsou rozhodnuti hlasovat, je pro terapeutické klonování. V Itálii je však v referendu nezbytná 50% účast, aby byl výsledek platný. Výmluvné je to, že Vatikán, který ví, že zvítězit nemůže, v současnosti vede mohutnou kampaň za hromadnou neúčast.
V sázce je víc než jen pokrok vědy. Postoj Vatikánu k italskému plebiscitu charakterizuje obecnější hrozbu pro samotný základ moderní liberální demokracie: ústavní odluku církve od státu.
V éře rostoucích obav z náboženského fundamentalismu musí liberálně demokratické instituce znovu potvrdit svou úlohu při ochraně individuálních práv pro všechny. Abychom měli možnost plně využít svých svobod – ať vyznání či vědeckého výzkumu –, stát musí opětovně zdůraznit svou sekulární povahu. Potřebujeme mechanismy, jimiž se vypořádáme s porušováním morálních a náboženských přesvědčení, ale nemůžeme zavádět omezení schopnosti jedince přispět k veřejnému blahu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
Skupina korejských vědců publikovala 19. května v časopise Science výsledky výzkumu, který poprvé izoloval linie lidských embryonálních kmenových buněk vytvořené na míru tak, aby se shodovaly s DNA mužských a ženských pacientů různého věku. Den nato britští vědci z univerzity v Newcastlu oznámili, že úspěšně vytvořili klonované lidské embryo za použití vajíček od dárkyň a genetického materiálu z kmenových buněk.
Oba průlomy představují ohromující pokrok ve výzkumu kmenových buněk. Embryonální kmenové buňky jsou pluripotentní, což znamená, že mají schopnost vyvinout se v libovolný typ lidské tkáně. To přináší velikou naději, zejména pro osoby postižené úrazy nebo onemocněními míchy. Roky bádání a vášnivé prosby pacientů z celého světa konečně otevírají dveře technice – přenosu jádra somatické buňky, známé také jako „terapeutické klonování“ –, která by mohla způsobit epochální změny ve prospěch zdraví nás všech.
Neméně pozoruhodné než tyto nedávné objevy bylo načasování jejich oznámení, k němuž došlo v předvečer hlasování v Kongresu Spojených států o navýšení federálních příspěvků na výzkum prováděný na embryonálních kmenových buňkách vzniklých při mimotělním oplodňování (avšak nikdy nepřenesených do dělohy). Obě oznámení také o měsíc předešla italské referendum – nejrozsáhlejší celonárodní dotazování, k němuž kdy na světě v této věci došlo –, jehož záměrem je změnit loni přijatý zákon, který zakazuje jak mimotělní oplodňování, tak výzkum kmenových buněk.
Debata nad terapeutickým klonováním se samozřejmě ani zdaleka neomezuje jen na USA a Itálii. Valné shromáždění OSN v březnu 2005 uzavřelo dvouletou debatu v této věci a odsouhlasilo nezávaznou deklaraci, která státům doporučuje „zakázat veškeré formy lidského klonování, jelikož se neslučují s důstojností člověka ani s ochranou lidského života.“ Deklarace prošla, když 84 hlasujících bylo pro, 34 proti a 37 se zdrželo.
Loni v létě 78 laureátů Nobelovy ceny v odpověď na rozhodnutí OSN podepsalo petici vystupující proti přijetí mezinárodního zákazu lidského klonování, neboť „to by odsoudilo stovky milionů jedinců postižených zničujícími nemocemi k životu zbavenému naděje.“ Petice, iniciovaná Sdružením Luky Coscioniho, nevládní organizací zaměřenou na prosazování svobody vědeckého výzkumu, vyzvala vlády, aby odmítly zákazy a upřednostnily „zásady, které ochrání právo na život a zdraví tím, že zajistí svobodu vědeckého bádání, rozhodování a vědění.“
Existuje samozřejmě široký konsenzus namířený proti klonování s cílem reprodukovat lidské bytosti a převážná část světa tuto techniku postavila mimo zákon. O to tady tudíž nejde. Poselstvím nositelů Nobelovy ceny je to, že ohledně terapeutického klonování by bylo mnohem moudřejší a zřejmě i účinnější neusilovat o globální zákaz, nýbrž prosazovat mezinárodní regulační režim prostřednictvím dostačující legalizace výzkumu kmenových buněk.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Jak ale ilustruje deklarace OSN – a dlouhá debata doprovázející její přijetí –, jádrem národních a mezinárodních debat, které se točí kolem otázek počátku „lidského života“, nejsou vědecké argumenty. Jak známo, věda a náboženství mají odlišné odpovědi. Někteří křesťanští teologové například věří, že život začíná v okamžiku početí, zatímco vědci si stojí za tím, že nervové a mozkové buňky se objevují asi 14 dnů po početí. Vědci se široce shodují, že výzkum by se měl provádět během tohoto období – a měl by být vždy povolován u zbylých embryí, která nebudou nikdy usazena do dělohy.
V takto kriticky důležité debatě má nesmírný význam kvalita informací a není náhodou, že ti, kdo se staví proti výzkumu kmenových buněk, se veřejné debatě, při níž by byli nuceni čelit vědeckým argumentům, raději vyhýbají. Vědí až příliš dobře, že kdykoliv byla umožněna a povzbuzována sekulární a vědecká debata, široká veřejnost – bez ohledu na národnost a náboženskou či politickou příslušnost – se v drtivé většině vyjadřovala ve prospěch výzkumu kmenových buněk.
Jasný příklad jsme viděli loni v listopadu v Kalifornii, kde se 60% voličů vyslovilo pro Návrh 71 o státním financování výzkumu kmenových buněk. Obdobně platí, že poslední průzkumy veřejného mínění v Itálii naznačují, že drtivá většina těch, kdo jsou rozhodnuti hlasovat, je pro terapeutické klonování. V Itálii je však v referendu nezbytná 50% účast, aby byl výsledek platný. Výmluvné je to, že Vatikán, který ví, že zvítězit nemůže, v současnosti vede mohutnou kampaň za hromadnou neúčast.
V sázce je víc než jen pokrok vědy. Postoj Vatikánu k italskému plebiscitu charakterizuje obecnější hrozbu pro samotný základ moderní liberální demokracie: ústavní odluku církve od státu.
V éře rostoucích obav z náboženského fundamentalismu musí liberálně demokratické instituce znovu potvrdit svou úlohu při ochraně individuálních práv pro všechny. Abychom měli možnost plně využít svých svobod – ať vyznání či vědeckého výzkumu –, stát musí opětovně zdůraznit svou sekulární povahu. Potřebujeme mechanismy, jimiž se vypořádáme s porušováním morálních a náboženských přesvědčení, ale nemůžeme zavádět omezení schopnosti jedince přispět k veřejnému blahu.