RIO DE JANEIRO – Od nástupu brazilského prezidenta Jaira Bolsonara do úřadu v roce 2019 visí osud Amazonie a jejích domorodých kmenů na vlásku. Poté, co ekologickou agendu zdecimovala výkonná, zákonodárná i soudní moc, dostala brazilská cesta k zelenější budoucnosti chmurné obrysy.
V roce 2021 dosáhlo odlesňování v brazilské Amazonii nejvyšší úrovně od roku 2006, přičemž nezákonná těžba nerostů na právně chráněných územích domorodých Janomamů vzrostla o 46%. Takové zlatokopectví vedlo nejen k rozmachu malárie a škodlivého kontaktu se rtutí, ale i k bezpříkladnému násilí proti domorodým kmenům. V roce 2019 došlo ke 277 registrovaným případům takového násilí, a to včetně 113 vražd, 33 hrozeb smrtí, 16 případů rasové a etnokulturní diskriminace a deseti případů sexuálního násilí.
Exploatace a ničení největšího deštného pralesa na světě se opírá o dobře známé metody. Tak především Bolsonarova vláda oklestila agentury založené s cílem chránit životní prostředí a domorodé kmeny. Patří mezi ně Brazilský institut životního prostředí a obnovitelných přírodních zdrojů, Institut ochrany biodiverzity Chica Mendese nebo Národní nadace pro domorodé kmeny.
Současná administrativa oslabila tyto agentury částečně tím, že nevymáhá ekologické pokuty: od roku 2019 uvízlo na mrtvém bodě 98% správních řízení souvisejících s ekologickou zločinností. Financování prevence a kontroly lesních požárů se oproti roku 2018 seškrtalo zhruba o 38%. Vláda rovněž zastrašuje a odvolává státní úředníky za proaktivní přístup k vymáhání ekologických norem a legalizuje squatting a zábory půdy patřící domorodým kmenům.
Pokud jde o rušení těžce vydobytých práv, zastává Bolsonaro nekompromisní přístup. Podkopání autority dohledových a ochranářských agentur, vytvoření pravidel brzdících procesy ekologických sankcí i uchvacování institucí nějakou dobu trvá a vyžaduje to příznivé institucionální nastavení.
Bolsonaro navíc o svém počínání nemlčí. Veřejně podněcuje zábory domorodých území a tvrdí, že by se měly využívat k těžbě, zemědělství a chovu dobytka. Není náhoda, že zábory půdy, nezákonná těžba a odlesňování domorodých území se po roce 2019 prudce zvýšily – a zůstávají nepotrestané.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Prezidentovi spojenci zastávají klíčové pozice v brazilském Kongresu, kde mají silné zastoupení vlastníci půdy a agrobyznys (tato „venkovská klika“ v současné době kontroluje 245 z 513 křesel). Kongres pracuje na řadě kontroverzních návrhů zákona, které s největší pravděpodobností zničí přírodní zdroje a naruší institucionální pojistky, což bude mít strašlivé důsledky pro životní prostředí a pro práva domorodých obyvatel.
Například návrh zákona 2159/21 zruší ekologické licence. Návrhy 2633/20 a 510/21 podněcují k nezákonnému obsazování veřejné půdy, návrh 6299/02 usnadňuje schvalování pesticidů a návrh 490/07 zavádí kritérium časového rámce (marco temporal) – konkrétně 5. říjen 1988, což je datum vyhlášení brazilské federální ústavy – jako podmínku demarkace domorodé půdy. A konečně návrh zákona 191/20 umožňuje těžbu nerostů a provoz hydroelektráren na domorodých územích, přičemž nedávno prošel Kongresem ve zrychleném řízení s minimem diskuse a s minimem průhlednosti.
Pro ty, kdo se snaží ochránit neocenitelné přírodní zdroje Brazílie a její domorodé kmeny, by měly být přirozenou poslední instancí soudy. Brazilský nejvyšší soud (STF) musí aktuálně rozhodnout ve věci sedmi žalob známých jako „zelená etiketa“, které napadají ekologické počínání vlády. Na závěrečná rozhodnutí se sice ještě čeká, avšak počáteční protichůdná stanoviska dvou soudců naznačují, jakým překážkám zelená etiketa čelí.
Soudkyně Cármen Lúciová na jedné straně přirovnala útoky vlády na zelenou agendu ke „kolonii termitů“ a zdůraznila, že tyto útoky účinně likvidují ochranné mechanismy a v konečném důsledku i demokracii samotnou. Lúciová přitom zašla ještě dál a konstatovala, že neschopnost vlády chránit životní prostředí vytvořila „neústavní situaci“.
Jak vysvětluje César Rodríguez-Garavito z Newyorské univerzity, takové prohlášení může vyústit i v nařízení soudu „různým státním institucím, aby podnikly koordinované kroky na ochranu celé dotčené populace, a nikoliv jen konkrétních předkladatelů žaloby“. Rozhodnutí tohoto typu naráží na různá zpochybnění, mimo jiné ze strany kritiků soudcovského aktivismu. Vzhledem k systémovému selhání, které volené instituce záměrně podněcují, a vzhledem k tomu, že alarmující ekologická situace má přímý dopad na přežití domorodých skupin v Brazílii, by však měl STF naplnit svou ústavní roli.
Slibný nález Lúciové bohužel pozastavil jediný soudce, André Mendonça, který byl nedávno jmenován Bolsonarem a dříve působil jako jeho ministr spravedlnosti. Podle zvyklostí STF není opětovné posouzení pozastavené žaloby vázané na konkrétní termín. Pouze Mendonça může rozhodnout, zda a kdy se STF k této záležitosti vrátí – všeobecně se tento mechanismus pokládá za jistou formu veta, které poškozuje legitimitu soudu.
Zbývá tedy poslední naděje v podobě mobilizace brazilské občanské společnosti před říjnovými prezidentskými a kongresovými volbami. Nedávného osmnáctého Acampamento Terra Livre, což je významná akce připomínající odpor domorodých kmenů a boj za jejich práva, se zúčastnilo téměř 8000 zástupců domorodých obyvatel z celé země, kteří obsadili sídlo federální vlády v Brasílii. Toto shromáždění vůbec poprvé postavilo do popředí politiku institucí, když konfrontovalo kongresové kandidáty se sloganemRetomando o Brasil: demarcar territórios e aldear a política („Bereme si Brazílii zpět: demarkaci území a domorodce do politiky“).
Dne 12. dubna navštívil tábor i bývalý prezident a současný kandidát Luiz Inácio Lula da Silva, který v případě svého zvolení slíbil demarkaci domorodých území a respektování Úmluvy 169 Mezinárodní organizace práce. Tento příslib vzhledem k naléhavosti ekologické krize možná stačit nebude, ovšem tlak zdola je v současnosti to jediné, co máme.
Vzhledem k Bolsonarovu autoritářství budou volby značně polarizované. Prezident opakovaně zpochybňuje legitimitu hlasů zaslaných elektronicky a napodobuje výhrůžky bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, že v případě prohry neuzná volební výsledky. Vzhledem ke zrychlujícímu se odlesňování v Amazonii jsou tak naděje světa v klimatickou spravedlnost stejně ohrožené jako sama brazilská demokracie.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The economy played a critical role in the 2024 presidential race, creating the conditions not only for Donald Trump to trounce Kamala Harris, but also for a counter-elite to usher in a new power structure. Will the Democrats and “establishment” experts get the message?
explains how and why Democrats failed to connect with US voters’ pocketbook realities.
Kamala Harris lost to Donald Trump because she received around ten million fewer votes than Joe Biden did in 2020. The Democratic Party leadership was, at best, indifferent to the erosion of voting access, negligent in retaining newer voters, and proactive in marginalizing what remained of its left wing.
thinks the party has only itself to blame for losing the 2024 election on low voter turnout.
RIO DE JANEIRO – Od nástupu brazilského prezidenta Jaira Bolsonara do úřadu v roce 2019 visí osud Amazonie a jejích domorodých kmenů na vlásku. Poté, co ekologickou agendu zdecimovala výkonná, zákonodárná i soudní moc, dostala brazilská cesta k zelenější budoucnosti chmurné obrysy.
V roce 2021 dosáhlo odlesňování v brazilské Amazonii nejvyšší úrovně od roku 2006, přičemž nezákonná těžba nerostů na právně chráněných územích domorodých Janomamů vzrostla o 46%. Takové zlatokopectví vedlo nejen k rozmachu malárie a škodlivého kontaktu se rtutí, ale i k bezpříkladnému násilí proti domorodým kmenům. V roce 2019 došlo ke 277 registrovaným případům takového násilí, a to včetně 113 vražd, 33 hrozeb smrtí, 16 případů rasové a etnokulturní diskriminace a deseti případů sexuálního násilí.
Exploatace a ničení největšího deštného pralesa na světě se opírá o dobře známé metody. Tak především Bolsonarova vláda oklestila agentury založené s cílem chránit životní prostředí a domorodé kmeny. Patří mezi ně Brazilský institut životního prostředí a obnovitelných přírodních zdrojů, Institut ochrany biodiverzity Chica Mendese nebo Národní nadace pro domorodé kmeny.
Současná administrativa oslabila tyto agentury částečně tím, že nevymáhá ekologické pokuty: od roku 2019 uvízlo na mrtvém bodě 98% správních řízení souvisejících s ekologickou zločinností. Financování prevence a kontroly lesních požárů se oproti roku 2018 seškrtalo zhruba o 38%. Vláda rovněž zastrašuje a odvolává státní úředníky za proaktivní přístup k vymáhání ekologických norem a legalizuje squatting a zábory půdy patřící domorodým kmenům.
Pokud jde o rušení těžce vydobytých práv, zastává Bolsonaro nekompromisní přístup. Podkopání autority dohledových a ochranářských agentur, vytvoření pravidel brzdících procesy ekologických sankcí i uchvacování institucí nějakou dobu trvá a vyžaduje to příznivé institucionální nastavení.
Bolsonaro navíc o svém počínání nemlčí. Veřejně podněcuje zábory domorodých území a tvrdí, že by se měly využívat k těžbě, zemědělství a chovu dobytka. Není náhoda, že zábory půdy, nezákonná těžba a odlesňování domorodých území se po roce 2019 prudce zvýšily – a zůstávají nepotrestané.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Prezidentovi spojenci zastávají klíčové pozice v brazilském Kongresu, kde mají silné zastoupení vlastníci půdy a agrobyznys (tato „venkovská klika“ v současné době kontroluje 245 z 513 křesel). Kongres pracuje na řadě kontroverzních návrhů zákona, které s největší pravděpodobností zničí přírodní zdroje a naruší institucionální pojistky, což bude mít strašlivé důsledky pro životní prostředí a pro práva domorodých obyvatel.
Například návrh zákona 2159/21 zruší ekologické licence. Návrhy 2633/20 a 510/21 podněcují k nezákonnému obsazování veřejné půdy, návrh 6299/02 usnadňuje schvalování pesticidů a návrh 490/07 zavádí kritérium časového rámce (marco temporal) – konkrétně 5. říjen 1988, což je datum vyhlášení brazilské federální ústavy – jako podmínku demarkace domorodé půdy. A konečně návrh zákona 191/20 umožňuje těžbu nerostů a provoz hydroelektráren na domorodých územích, přičemž nedávno prošel Kongresem ve zrychleném řízení s minimem diskuse a s minimem průhlednosti.
Pro ty, kdo se snaží ochránit neocenitelné přírodní zdroje Brazílie a její domorodé kmeny, by měly být přirozenou poslední instancí soudy. Brazilský nejvyšší soud (STF) musí aktuálně rozhodnout ve věci sedmi žalob známých jako „zelená etiketa“, které napadají ekologické počínání vlády. Na závěrečná rozhodnutí se sice ještě čeká, avšak počáteční protichůdná stanoviska dvou soudců naznačují, jakým překážkám zelená etiketa čelí.
Soudkyně Cármen Lúciová na jedné straně přirovnala útoky vlády na zelenou agendu ke „kolonii termitů“ a zdůraznila, že tyto útoky účinně likvidují ochranné mechanismy a v konečném důsledku i demokracii samotnou. Lúciová přitom zašla ještě dál a konstatovala, že neschopnost vlády chránit životní prostředí vytvořila „neústavní situaci“.
Jak vysvětluje César Rodríguez-Garavito z Newyorské univerzity, takové prohlášení může vyústit i v nařízení soudu „různým státním institucím, aby podnikly koordinované kroky na ochranu celé dotčené populace, a nikoliv jen konkrétních předkladatelů žaloby“. Rozhodnutí tohoto typu naráží na různá zpochybnění, mimo jiné ze strany kritiků soudcovského aktivismu. Vzhledem k systémovému selhání, které volené instituce záměrně podněcují, a vzhledem k tomu, že alarmující ekologická situace má přímý dopad na přežití domorodých skupin v Brazílii, by však měl STF naplnit svou ústavní roli.
Slibný nález Lúciové bohužel pozastavil jediný soudce, André Mendonça, který byl nedávno jmenován Bolsonarem a dříve působil jako jeho ministr spravedlnosti. Podle zvyklostí STF není opětovné posouzení pozastavené žaloby vázané na konkrétní termín. Pouze Mendonça může rozhodnout, zda a kdy se STF k této záležitosti vrátí – všeobecně se tento mechanismus pokládá za jistou formu veta, které poškozuje legitimitu soudu.
Zbývá tedy poslední naděje v podobě mobilizace brazilské občanské společnosti před říjnovými prezidentskými a kongresovými volbami. Nedávného osmnáctého Acampamento Terra Livre, což je významná akce připomínající odpor domorodých kmenů a boj za jejich práva, se zúčastnilo téměř 8000 zástupců domorodých obyvatel z celé země, kteří obsadili sídlo federální vlády v Brasílii. Toto shromáždění vůbec poprvé postavilo do popředí politiku institucí, když konfrontovalo kongresové kandidáty se sloganemRetomando o Brasil: demarcar territórios e aldear a política („Bereme si Brazílii zpět: demarkaci území a domorodce do politiky“).
Dne 12. dubna navštívil tábor i bývalý prezident a současný kandidát Luiz Inácio Lula da Silva, který v případě svého zvolení slíbil demarkaci domorodých území a respektování Úmluvy 169 Mezinárodní organizace práce. Tento příslib vzhledem k naléhavosti ekologické krize možná stačit nebude, ovšem tlak zdola je v současnosti to jediné, co máme.
Vzhledem k Bolsonarovu autoritářství budou volby značně polarizované. Prezident opakovaně zpochybňuje legitimitu hlasů zaslaných elektronicky a napodobuje výhrůžky bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, že v případě prohry neuzná volební výsledky. Vzhledem ke zrychlujícímu se odlesňování v Amazonii jsou tak naděje světa v klimatickou spravedlnost stejně ohrožené jako sama brazilská demokracie.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka