MANILA/SANTIAGO DE CHILE – Mezinárodní měnový fond je zjevně odhodlaný oslabit jeden z nejzářnějších příkladů globální spolupráce v reakci na ekonomické disrupce vyvolané pandemií COVID-19 a klimatickými změnami. Musí ihned změnit kurz, než bude pozdě.
K srpnovému vyčlenění 650 miliard dolarů formou zvláštních práv čerpání (SDR, rezervní měny fondu) byl MMF dlouho vyzýván, a proto se tento krok setkal s všeobecně kladným přijetím. Vzhledem k přísným pravidlům MMF bylo od počátku zřejmé, že drtivá většina SDR poputuje do zemí, které je nepotřebují. V důsledku toho se vedoucí představitelé států skupiny G7 zavázali, že přesměrují 100 miliard dolarů z přidělené částky do „zemí, které nejvíce potřebují… pandemickou [podporu, aby] stabilizovaly své ekonomiky a posílily zelené a globální zotavení… v souladu se společnými rozvojovými a klimatickými cíli“.
Ačkoliv se tyto kroky jeví jako nepatrné oproti 17 bilionům dolarů, které bohaté země vynaložily na podporu svých ekonomik během pandemie, přesto byly významné. V říjnu, tedy pouhé dva měsíce po vyčlenění, podpořila skupina G20 plán MMF a Světové banky na rozvoj a implementaci Fondu pro odolnost a trvalou udržitelnost (RST, Resilience and Sustainability Trust), který by bohatým zemím umožnil přesměrovat vlastní přidělené částky do nízkopříjmových a středněpříjmových zemí náchylných k ekonomickým šokům. Jelikož by se RST dal využít k řešení rizik spojených s klimatickými změnami, zacelil by zející propast v mezinárodních financích. MMF oznámil, že bude mít návrh připravený k jednáním na jaře 2022.
Bude to však stačit?
Extrémní meteorologické jevy typu záplav a hurikánů mohou ve zranitelných zemích vyvolat finanční nestabilitu, protože ničí kmenové jmění firem a zdroje valut. Země závislé na exportu fosilních paliv zase čelí fiskální nejistotě, neboť poptávka po ropě a plynu s ohledem na plnění klimatických cílů klesá. V obou případech mohou druhotné následky negativně ovlivnit obchod. Státy čelící takovým podmínkám musí provést strukturální transformaci svých ekonomik. Mnohé nízkopříjmové a středněpříjmové země však nemají přístup k potřebným cenově dostupným a flexibilním financím.
Dobře koncipovaný RST by změnil kritéria MMF pro přidělování zdrojů a podmínek pro jejich nárokování státy tak, aby lépe odpovídaly situaci. Přístup MMF bohužel obsahuje pět systémových chyb, kvůli nimž je plánovaný RST v případě zemí nejvíce ohrožených klimatickými změnami neefektivní.
První vada se týká nárokovatelnosti. Programy MMF rozlišují země na základě příjmů, avšak klimatické změny si nevybírají. Ačkoliv skupina G20 výslovně volala po založení RST, který bude zahrnovat nízkopříjmové i klimaticky ohrožené středněpříjmové země, MMF zvolil úzkou interpretaci, podle níž budou mít středněpříjmové země na čerpání nárok pouze v případě, že nepřekročí určitý příjmový práh.
Tradiční měřítka příjmů jsou však při posuzování nároku špatným kritériem. MMF musí adaptovat své myšlení na aktuální podmínky a zajistit, aby se nárokovatelnost odvíjela od klimatické zranitelnosti. Nemělo by být nijak kontroverzní zapracovat do kritérií jednoduchá opatření typu náchylnosti vůči fyzickým klimatickým rizikům, jako jsou záplavy, sucha či hurikány, případně ekonomické faktory, jako je podíl vývozu fosilních paliv na celkových devizových příjmech země.
Za druhé je zde problém s podmínkami a dostupností zdrojů. Rozvojové země postrádají fiskální prostor k mobilizaci domácích zdrojů na řešení strukturálních změn, které jejich ekonomiky potřebují. Mnohé z nich nemají ani přístup k externím zdrojům v podobě půjček za rozumných podmínek. MMF však navrhuje, aby se uživatelům RST účtovala úroková sazba SDR (ta v současnosti činí pět základních bodů a stále stoupá) plus marže ve výši až 100 základních bodů. Takové sazby se už příliš neliší od těch, které fond v současnosti účtuje středněpříjmovým zemím. Ještě problematičtější jsou přístupové limity, které by činily 100% kvóty neboli méně, než činí ekvivalent SDR pro 1 miliardu dolarů. Takové podmínky by příliš neřešily finanční potřeby žádné země s výjimkou těch nejmenších.
Třetí vadou je lpění MMF na kondicionalitě. Fond vnímá RST jako doplňkový plán k již existujícím programům. To je hluboce znepokojivé. I podle vlastního výzkumu MMF jsou jeho stávající úvěrové nástroje poznamenané vysokou mírou kondicionality a nízkou výkonností v oblasti hospodářského zotavení a dalších sociálních výstupů. RST měl být novým nástrojem, který rozpozná a nasměruje zdroje do zemí, které jsou nejnáchylnější vůči klimatickým změnám. MMF však plánuje jen starý obsah v novém balení.
[Graf 1]
Obrázky 1 a 2 ukazují, že klimaticky zranitelné země nepožádaly o podporu MMF ani během pandemie, kdy se prostředky fondu využívaly nejvíce. Pokud se vytvoří jen malý doplněk při stejné ceně a stejné míře kondicionality, tolik potřebné financování klimatické odolnosti se tím v podstatě zablokuje.
[Graf 2]
Čtvrtá vada spočívá v tom, že ačkoliv MMF vymýšlí strategii boje proti klimatickým změnám teprve nyní, v čele RST by stál on. Multilaterální a regionální rozvojové banky jsou přitom také institucemi s SDR, které v oblasti klimatické politiky dohlédnou dál a mají lepší bilanci. Je zapotřebí, aby i ony byly součástí řízení RST.
A konečně je zde otázka objemu. Generální ředitelka MMF Kristalina Georgievová uvedla, že RST by se zpočátku financoval částkou přibližně 30 miliard dolarů, která by se poté navýšila až na 50 miliard. Jakkoliv nelze očekávat, že samotný RST nahradí finance potřebné k řešení stále silnějších dopadů klimatických změn, Stálý výbor pro finance při Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu odhadl ve své hodnotící zprávě potřebnou částku na 6 bilionů dolarů, přičemž jiné odhady jsou ještě podstatně vyšší. Na nedávné konferenci OSN o klimatických změnách (COP26) navrhla premiérka Barbadosu Mia Amor Mottleyová, jejíž země patří mezi klimaticky nejzranitelnější na světě, každoroční zvyšování SDR o 500 miliard dolarů po dobu 20 let za účelem financování odolnosti a trvalé udržitelnosti.
Akcionáři a podílníci MMF musí koncepci RST přehodnotit. Aby fond uspěl, musí zahrnovat všechny klimaticky zranitelné rozvojové země bez ohledu na příjmovou úroveň. Musí poskytovat levné finance, které nepodkopou dluhovou udržitelnost členských zemí a nebudou vázané na již existující programy MFF ani zatížené těžko splnitelnými podmínkami. Musí ho řídit klíčoví hráči z institucí rozvojového financování. A jeho objem se musí postupem času vhodným způsobem měnit.
MMF musí ve svém návrhu RST učinit nezbytné úpravy. Pokud to nedokáže, měly by mu věřitelské země přestat poskytovat kapitál.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
Autoři jsou členy Společného týmu pro klima, rozvoj a Mezinárodní měnový fond.
MANILA/SANTIAGO DE CHILE – Mezinárodní měnový fond je zjevně odhodlaný oslabit jeden z nejzářnějších příkladů globální spolupráce v reakci na ekonomické disrupce vyvolané pandemií COVID-19 a klimatickými změnami. Musí ihned změnit kurz, než bude pozdě.
K srpnovému vyčlenění 650 miliard dolarů formou zvláštních práv čerpání (SDR, rezervní měny fondu) byl MMF dlouho vyzýván, a proto se tento krok setkal s všeobecně kladným přijetím. Vzhledem k přísným pravidlům MMF bylo od počátku zřejmé, že drtivá většina SDR poputuje do zemí, které je nepotřebují. V důsledku toho se vedoucí představitelé států skupiny G7 zavázali, že přesměrují 100 miliard dolarů z přidělené částky do „zemí, které nejvíce potřebují… pandemickou [podporu, aby] stabilizovaly své ekonomiky a posílily zelené a globální zotavení… v souladu se společnými rozvojovými a klimatickými cíli“.
Ačkoliv se tyto kroky jeví jako nepatrné oproti 17 bilionům dolarů, které bohaté země vynaložily na podporu svých ekonomik během pandemie, přesto byly významné. V říjnu, tedy pouhé dva měsíce po vyčlenění, podpořila skupina G20 plán MMF a Světové banky na rozvoj a implementaci Fondu pro odolnost a trvalou udržitelnost (RST, Resilience and Sustainability Trust), který by bohatým zemím umožnil přesměrovat vlastní přidělené částky do nízkopříjmových a středněpříjmových zemí náchylných k ekonomickým šokům. Jelikož by se RST dal využít k řešení rizik spojených s klimatickými změnami, zacelil by zející propast v mezinárodních financích. MMF oznámil, že bude mít návrh připravený k jednáním na jaře 2022.
Bude to však stačit?
Extrémní meteorologické jevy typu záplav a hurikánů mohou ve zranitelných zemích vyvolat finanční nestabilitu, protože ničí kmenové jmění firem a zdroje valut. Země závislé na exportu fosilních paliv zase čelí fiskální nejistotě, neboť poptávka po ropě a plynu s ohledem na plnění klimatických cílů klesá. V obou případech mohou druhotné následky negativně ovlivnit obchod. Státy čelící takovým podmínkám musí provést strukturální transformaci svých ekonomik. Mnohé nízkopříjmové a středněpříjmové země však nemají přístup k potřebným cenově dostupným a flexibilním financím.
Dobře koncipovaný RST by změnil kritéria MMF pro přidělování zdrojů a podmínek pro jejich nárokování státy tak, aby lépe odpovídaly situaci. Přístup MMF bohužel obsahuje pět systémových chyb, kvůli nimž je plánovaný RST v případě zemí nejvíce ohrožených klimatickými změnami neefektivní.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
První vada se týká nárokovatelnosti. Programy MMF rozlišují země na základě příjmů, avšak klimatické změny si nevybírají. Ačkoliv skupina G20 výslovně volala po založení RST, který bude zahrnovat nízkopříjmové i klimaticky ohrožené středněpříjmové země, MMF zvolil úzkou interpretaci, podle níž budou mít středněpříjmové země na čerpání nárok pouze v případě, že nepřekročí určitý příjmový práh.
Tradiční měřítka příjmů jsou však při posuzování nároku špatným kritériem. MMF musí adaptovat své myšlení na aktuální podmínky a zajistit, aby se nárokovatelnost odvíjela od klimatické zranitelnosti. Nemělo by být nijak kontroverzní zapracovat do kritérií jednoduchá opatření typu náchylnosti vůči fyzickým klimatickým rizikům, jako jsou záplavy, sucha či hurikány, případně ekonomické faktory, jako je podíl vývozu fosilních paliv na celkových devizových příjmech země.
Za druhé je zde problém s podmínkami a dostupností zdrojů. Rozvojové země postrádají fiskální prostor k mobilizaci domácích zdrojů na řešení strukturálních změn, které jejich ekonomiky potřebují. Mnohé z nich nemají ani přístup k externím zdrojům v podobě půjček za rozumných podmínek. MMF však navrhuje, aby se uživatelům RST účtovala úroková sazba SDR (ta v současnosti činí pět základních bodů a stále stoupá) plus marže ve výši až 100 základních bodů. Takové sazby se už příliš neliší od těch, které fond v současnosti účtuje středněpříjmovým zemím. Ještě problematičtější jsou přístupové limity, které by činily 100% kvóty neboli méně, než činí ekvivalent SDR pro 1 miliardu dolarů. Takové podmínky by příliš neřešily finanční potřeby žádné země s výjimkou těch nejmenších.
Třetí vadou je lpění MMF na kondicionalitě. Fond vnímá RST jako doplňkový plán k již existujícím programům. To je hluboce znepokojivé. I podle vlastního výzkumu MMF jsou jeho stávající úvěrové nástroje poznamenané vysokou mírou kondicionality a nízkou výkonností v oblasti hospodářského zotavení a dalších sociálních výstupů. RST měl být novým nástrojem, který rozpozná a nasměruje zdroje do zemí, které jsou nejnáchylnější vůči klimatickým změnám. MMF však plánuje jen starý obsah v novém balení.
[Graf 1]
Obrázky 1 a 2 ukazují, že klimaticky zranitelné země nepožádaly o podporu MMF ani během pandemie, kdy se prostředky fondu využívaly nejvíce. Pokud se vytvoří jen malý doplněk při stejné ceně a stejné míře kondicionality, tolik potřebné financování klimatické odolnosti se tím v podstatě zablokuje.
[Graf 2]
Čtvrtá vada spočívá v tom, že ačkoliv MMF vymýšlí strategii boje proti klimatickým změnám teprve nyní, v čele RST by stál on. Multilaterální a regionální rozvojové banky jsou přitom také institucemi s SDR, které v oblasti klimatické politiky dohlédnou dál a mají lepší bilanci. Je zapotřebí, aby i ony byly součástí řízení RST.
A konečně je zde otázka objemu. Generální ředitelka MMF Kristalina Georgievová uvedla, že RST by se zpočátku financoval částkou přibližně 30 miliard dolarů, která by se poté navýšila až na 50 miliard. Jakkoliv nelze očekávat, že samotný RST nahradí finance potřebné k řešení stále silnějších dopadů klimatických změn, Stálý výbor pro finance při Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu odhadl ve své hodnotící zprávě potřebnou částku na 6 bilionů dolarů, přičemž jiné odhady jsou ještě podstatně vyšší. Na nedávné konferenci OSN o klimatických změnách (COP26) navrhla premiérka Barbadosu Mia Amor Mottleyová, jejíž země patří mezi klimaticky nejzranitelnější na světě, každoroční zvyšování SDR o 500 miliard dolarů po dobu 20 let za účelem financování odolnosti a trvalé udržitelnosti.
Akcionáři a podílníci MMF musí koncepci RST přehodnotit. Aby fond uspěl, musí zahrnovat všechny klimaticky zranitelné rozvojové země bez ohledu na příjmovou úroveň. Musí poskytovat levné finance, které nepodkopou dluhovou udržitelnost členských zemí a nebudou vázané na již existující programy MFF ani zatížené těžko splnitelnými podmínkami. Musí ho řídit klíčoví hráči z institucí rozvojového financování. A jeho objem se musí postupem času vhodným způsobem měnit.
MMF musí ve svém návrhu RST učinit nezbytné úpravy. Pokud to nedokáže, měly by mu věřitelské země přestat poskytovat kapitál.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
Autoři jsou členy Společného týmu pro klima, rozvoj a Mezinárodní měnový fond.