BERLÍN – Odstavením svých posledních tří jaderných elektráren Německo dokončilo postupný odchod od jaderné energetiky. Jako ministryně zodpovědná v Německu za jadernou bezpečnost jsem přesvědčena, že to byl vynikající – ba vizionářský – čin. Důležitých důvodů je mnoho, ale obzvlášť přesvědčivých je pět.
Zaprvé, díky ústupu od jaderné energetiky je Německo bezpečnější. Žádná jaderná elektrárna na světě není tak zabezpečená, aby se dala vyloučit katastrofální havárie. Tu může zapříčinit lidská chyba (jako v Černobylu roku 1986) nebo přírodní pohroma (jako v japonské Fukušimě roku 2011). Mohl by ji způsobit teroristický útok, pád letadla anebo prostě přehlížená slabina v našich bezpečnostních strategiích. Nejhorší eventualita by mohla vzejít z vojenského útoku, jako jsou ty, jež Rusko provádí na Ukrajině.
Bez ohledu na příčinu, havárie v jaderné elektrárně může být katastrofální a způsobit zkázu v rozsahu, jemuž se žádná jiná forma výroby energie nemůže vyrovnat. Tohle riziko nekryje žádné pojištění, v Německu ani jinde. Ministerstvo životního prostředí, v mé vlasti nejvyšší orgán jaderné bezpečnosti, strávilo desítky let zajišťováním, aby jaderné elektrárny splňovaly nejpřísnější standardy. Avšak bez ohledu na to, jak usilovně jsme na tom pracovali, naprostá bezpečnost jaderných elektráren neexistuje, a proto je ústup od jádra pro mě úlevou.
Druhým důvodem k přivítání ústupu Německa od jaderných elektráren je to, že už nebudeme produkovat vysoce radioaktivní jaderný odpad. Jaderná energetika poskytovala elektřinu třem generacím, ale její dědictví v podobě radioaktivního odpadu bude zatěžovat příštích 30 000. Jak lze technologii s tak dlouhodobými následky klasifikovat jako udržitelnou, je pro mě záhada.
Ostatně navzdory odstavení jaderných elektráren dědictví odpadu znamená, že v oblasti zajišťování jaderné bezpečnosti má Německo před sebou stále dalekou cestu. Trvalé úložiště k bezpečnému uložení vyhořelých palivových tyčí není v současnosti v provozu nikde na světě a najít pro něj lokalitu je nesmírně těžké a nákladné.
Zatřetí, vzdor tvrzením zastánců není jaderná energetika ani klimaticky příznivá, ani obzvlášť spolehlivá. Ke klimatické krizi sice přispívá méně než uhlí nebo plyn, ale klimatu zjevně škodí, především proto, že reaktory je nutné chladit obrovským množstvím vody. To vytváří podstatný tlak na místní řeky, které jsou ve stresu už v důsledku změny klimatu. Francie loni musela z Německa dovézt značné množství elektřiny kvůli technickým problémům se svými reaktory a nedostatku vody k jejich chlazení. V některých případech se řeky přehřály natolik, že vodu k chlazení reaktorů nebylo možné odebírat ani vypouštět.
Za stoupajících teplot a přibývajících such se limity pro využívání říčních vod k chlazení jaderných reaktorů budou zostřovat. Potřebujeme odolné zásobování elektřinou, které nejenže nebude přispívat ke změně klimatu, ale také dokáže snášet nevyhnutelné důsledky vyšších teplot. V tomto smyslu se jaderná energetika do budoucnosti nehodí.
Čtvrtým bodem hodným zdůraznění je to, že jaderná energie není levná, zejména když se započtou náklady na těžbu uranu, nakládání s odpadem a pojištění. Ve Spojených státech bylo v letech 2009 až 2021 odpojeno ze sítě 12 jaderných elektráren, protože nedokázaly ekonomicky přežít.
Nové jaderné projekty se bez podstatných vládních dotací nevyplatí. Projekt Flamanville-3 v severní Francii má oproti plánu 12 let zpoždění a cena přesáhne původní rozpočet o výrazně víc než deset miliard eur. Náklady na jadernou energetiku strmě rostou i ve Spojeném království a Finsku. A chce-li Evropa skoncovat se svou závislostí na importu energií z Ruska, bude muset ukončit dovoz uranu i součástí jaderného paliva.
Poslední důvod přivítat uzavření zbývajících německých jaderných elektráren tkví v tom, že jadernou energii jednoduše nepotřebujeme. Existují lepší alternativy. Sluneční a větrnou energii je teď mnohem levnější vyrábět. Jsou také bezpečnější, udržitelnější a příznivější pro klima. Při zavedení správných standardů jsou též slučitelné s ochranou přírody.
To nám pomáhá vysvětlit, proč podíl jaderné energie na celkové světové spotřebě primární energie od roku 2000 klesá a připadalo na ni v roce 2019 jen 5 %. Naproti tomu obnovitelná energie je už roky na vzestupu. Výrobní náklady klesají a instalovaný výkon roste – od nástupu současné vlády i v Německu.
S vědomím zásadního významu bezpečné a finančně dostupné nabídky energie, zejména pro zemi, jejíž prosperita je založena i na energeticky náročných odvětvích, od strojírenství po výrobu automobilů, uskutečňují němečtí tvůrci politik rozsáhlé investice do obnovitelné energie. Investují také do zeleného vodíku, technologií úložišť, energetické efektivity a energetických úspor.
Rozšiřování obnovitelné energetiky nepochybně není snadné a musíme přiznat, že ještě nejsme tak daleko, jak bychom rádi byli. Zároveň nás agresivní ruská válka proti Ukrajině donutila k dočasnému návratu k uhlí a zkapalněnému zemnímu plynu. Nic z toho ale nepředstavuje přesvědčivý argument ve prospěch zachování, natož rozšiřování jaderné energetiky.
S postupným ukončením jaderné energetiky souhlasilo několik po sobě jdoucích německých vlád, všechny demokratické strany v naší zemi, a dokonce provozovatelé jaderných elektráren, přesvědčeni toutéž pádnou logikou, která přiměla bezpočet občanů, zemědělců, vinařů a starostů strávit desítky let prosazováním ústupu od jádra. Bylo by opravdu nezodpovědné se k tomuto širokému společenskému konsenzu otočit zády.
Z angličtiny přeložil David Daduč
BERLÍN – Odstavením svých posledních tří jaderných elektráren Německo dokončilo postupný odchod od jaderné energetiky. Jako ministryně zodpovědná v Německu za jadernou bezpečnost jsem přesvědčena, že to byl vynikající – ba vizionářský – čin. Důležitých důvodů je mnoho, ale obzvlášť přesvědčivých je pět.
Zaprvé, díky ústupu od jaderné energetiky je Německo bezpečnější. Žádná jaderná elektrárna na světě není tak zabezpečená, aby se dala vyloučit katastrofální havárie. Tu může zapříčinit lidská chyba (jako v Černobylu roku 1986) nebo přírodní pohroma (jako v japonské Fukušimě roku 2011). Mohl by ji způsobit teroristický útok, pád letadla anebo prostě přehlížená slabina v našich bezpečnostních strategiích. Nejhorší eventualita by mohla vzejít z vojenského útoku, jako jsou ty, jež Rusko provádí na Ukrajině.
Bez ohledu na příčinu, havárie v jaderné elektrárně může být katastrofální a způsobit zkázu v rozsahu, jemuž se žádná jiná forma výroby energie nemůže vyrovnat. Tohle riziko nekryje žádné pojištění, v Německu ani jinde. Ministerstvo životního prostředí, v mé vlasti nejvyšší orgán jaderné bezpečnosti, strávilo desítky let zajišťováním, aby jaderné elektrárny splňovaly nejpřísnější standardy. Avšak bez ohledu na to, jak usilovně jsme na tom pracovali, naprostá bezpečnost jaderných elektráren neexistuje, a proto je ústup od jádra pro mě úlevou.
Druhým důvodem k přivítání ústupu Německa od jaderných elektráren je to, že už nebudeme produkovat vysoce radioaktivní jaderný odpad. Jaderná energetika poskytovala elektřinu třem generacím, ale její dědictví v podobě radioaktivního odpadu bude zatěžovat příštích 30 000. Jak lze technologii s tak dlouhodobými následky klasifikovat jako udržitelnou, je pro mě záhada.
Ostatně navzdory odstavení jaderných elektráren dědictví odpadu znamená, že v oblasti zajišťování jaderné bezpečnosti má Německo před sebou stále dalekou cestu. Trvalé úložiště k bezpečnému uložení vyhořelých palivových tyčí není v současnosti v provozu nikde na světě a najít pro něj lokalitu je nesmírně těžké a nákladné.
Zatřetí, vzdor tvrzením zastánců není jaderná energetika ani klimaticky příznivá, ani obzvlášť spolehlivá. Ke klimatické krizi sice přispívá méně než uhlí nebo plyn, ale klimatu zjevně škodí, především proto, že reaktory je nutné chladit obrovským množstvím vody. To vytváří podstatný tlak na místní řeky, které jsou ve stresu už v důsledku změny klimatu. Francie loni musela z Německa dovézt značné množství elektřiny kvůli technickým problémům se svými reaktory a nedostatku vody k jejich chlazení. V některých případech se řeky přehřály natolik, že vodu k chlazení reaktorů nebylo možné odebírat ani vypouštět.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Za stoupajících teplot a přibývajících such se limity pro využívání říčních vod k chlazení jaderných reaktorů budou zostřovat. Potřebujeme odolné zásobování elektřinou, které nejenže nebude přispívat ke změně klimatu, ale také dokáže snášet nevyhnutelné důsledky vyšších teplot. V tomto smyslu se jaderná energetika do budoucnosti nehodí.
Čtvrtým bodem hodným zdůraznění je to, že jaderná energie není levná, zejména když se započtou náklady na těžbu uranu, nakládání s odpadem a pojištění. Ve Spojených státech bylo v letech 2009 až 2021 odpojeno ze sítě 12 jaderných elektráren, protože nedokázaly ekonomicky přežít.
Nové jaderné projekty se bez podstatných vládních dotací nevyplatí. Projekt Flamanville-3 v severní Francii má oproti plánu 12 let zpoždění a cena přesáhne původní rozpočet o výrazně víc než deset miliard eur. Náklady na jadernou energetiku strmě rostou i ve Spojeném království a Finsku. A chce-li Evropa skoncovat se svou závislostí na importu energií z Ruska, bude muset ukončit dovoz uranu i součástí jaderného paliva.
Poslední důvod přivítat uzavření zbývajících německých jaderných elektráren tkví v tom, že jadernou energii jednoduše nepotřebujeme. Existují lepší alternativy. Sluneční a větrnou energii je teď mnohem levnější vyrábět. Jsou také bezpečnější, udržitelnější a příznivější pro klima. Při zavedení správných standardů jsou též slučitelné s ochranou přírody.
To nám pomáhá vysvětlit, proč podíl jaderné energie na celkové světové spotřebě primární energie od roku 2000 klesá a připadalo na ni v roce 2019 jen 5 %. Naproti tomu obnovitelná energie je už roky na vzestupu. Výrobní náklady klesají a instalovaný výkon roste – od nástupu současné vlády i v Německu.
S vědomím zásadního významu bezpečné a finančně dostupné nabídky energie, zejména pro zemi, jejíž prosperita je založena i na energeticky náročných odvětvích, od strojírenství po výrobu automobilů, uskutečňují němečtí tvůrci politik rozsáhlé investice do obnovitelné energie. Investují také do zeleného vodíku, technologií úložišť, energetické efektivity a energetických úspor.
Rozšiřování obnovitelné energetiky nepochybně není snadné a musíme přiznat, že ještě nejsme tak daleko, jak bychom rádi byli. Zároveň nás agresivní ruská válka proti Ukrajině donutila k dočasnému návratu k uhlí a zkapalněnému zemnímu plynu. Nic z toho ale nepředstavuje přesvědčivý argument ve prospěch zachování, natož rozšiřování jaderné energetiky.
S postupným ukončením jaderné energetiky souhlasilo několik po sobě jdoucích německých vlád, všechny demokratické strany v naší zemi, a dokonce provozovatelé jaderných elektráren, přesvědčeni toutéž pádnou logikou, která přiměla bezpočet občanů, zemědělců, vinařů a starostů strávit desítky let prosazováním ústupu od jádra. Bylo by opravdu nezodpovědné se k tomuto širokému společenskému konsenzu otočit zády.
Z angličtiny přeložil David Daduč