BERLÍN/PAŘÍŽ – Evropská unie se zavázala, že do roku 2050 dosáhne bilančně nulových emisí skleníkových plynů (GHG), a zdá se, že tvůrci unijní politiky schválí nový cíl snížit emise o 90 % do roku 2040. Vědecké poznatky jasně ukazují, co je třeba udělat pro omezení globálního oteplování o 1,5 °C ve vztahu k předindustriálním hodnotám: rychle a výrazně snížit emise a odstranit z atmosféry 6-10 gigatun oxidu uhličitého ročně. Přesto se prvnímu kroku věnuje mnohem více pozornosti než druhému.
To je třeba rychle změnit. Odstraňování atmosférického CO2 bude vyžadovat zvýšení investic do technologií odstraňování uhlíku z dnešních 5-13 miliard dolarů na 6-16 bilionů dolarů do roku 2050. Pro srovnání, jedná se o nejméně dvojnásobek ročních příjmů ropného a plynárenského průmyslu.
Když pomineme morální, potažmo existenční povinnost chránit klima, je zde obchodní důvod pro zavádění technologií na odstraňování uhlíku v celé EU. Do roku 2050 by celosvětový průmysl odstraňování uhlíku, který by byl schopen dosáhnout bilančně nulových emisí, mohl mít hodnotu 300 miliard až 1,2 bilionu dolarů.
Vedle investic soukromého a veřejného sektoru se jako jeden z nejdůležitějších zdrojů financování projektů na odstraňování emisí uhlíku ukázaly trhy s uhlíkem, na nichž společnosti nakupují kredity za účelem kompenzace vlastních emisí. Stanovením ceny uhlíku jsou podniky motivovány ke zvyšování energetické účinnosti a k vývoji a zavádění ekologických řešení ve své činnosti.
V současné době existují dva hlavní přístupy ke stanovení cen uhlíku: dodržování předpisů a dobrovolné trhy s uhlíkem. Trh s dodržováním předpisů je regulován povinnými režimy snižování emisí uhlíku, které se zaměřují především na průmyslová odvětví s vysokými emisemi, jako je ocelářství, ropný průmysl a doprava, zatímco dobrovolný trh funguje nezávisle, bez přímého regulačního dohledu.
Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), který je trhem členských států v rámci dodržování předpisů, funguje na principu „cap-and-trade“ (omez a obchoduj), kdy podniky v určitých odvětvích dostávají emisní povolenky, jejichž nabídka je omezena na úroveň, která snižuje celkové emise CO2. Nevyužité povolenky mohou prodávat na trhu, často společnostem, které jich potřebují více.
Don’t miss our next event, taking place at the AI Action Summit in Paris. Register now, and watch live on February 10 as leading thinkers consider what effective AI governance demands.
Register Now
Naproti tomu dobrovolné trhy s uhlíkem umožňují podnikům a jednotlivcům nakupovat kredity z ověřených offsetových projektů, aby splnili cíle udržitelnosti nezávisle na emisních povolenkách. Tyto trhy používají různé metody, aby zajistily, že snížení emisí je skutečné, měřitelné a trvalé.
Bohužel, navzdory naléhavosti opatření v oblasti klimatu, nedávné debaty o dobrovolných trzích s uhlíkem zpochybnily jejich užitečnost. Skeptici tvrdí, že nedostatečná transparentnost a nejednotné standardy vedou k nekvalitním kreditům založeným na kompenzacích, které nepřinášejí slibované snížení emisí. Podle jejich názoru tyto trhy umožňují velkým společnostem zapojit se do sofistikované formy lakování na zeleno (greenwashing).
Diskuze vyvrcholily na začátku tohoto roku, kdy odpůrci zpochybnili legitimitu iniciativy Science Based Targets (SBTi), která vyvíjí globální standardy a nástroje, které umožňují společnostem stanovit cíle v oblasti GHG v souladu s dosažením bilančně nulových emisí do roku 2050. Rozhodnutí SBTi umožnit firmám zahrnout do výpočtu nepřímých emisí dobrovolné uhlíkové kredity vyvolalo ostrou odezvu, přičemž mnozí zpochybňovali důvěryhodnost takových nástrojů. O několik měsíců později SBTi své stanovisko přehodnotila a objasnila, že certifikáty environmentálních atributů včetně uhlíkových kreditů nelze použít ke kompenzaci emisí hodnotového řetězce společnosti.
Tento vývoj zbrzdil rozhodující financování klimatických nástrojů, zejména odstraňování uhlíku. Ani unijní systém ETS, ani dobrovolné trhy s uhlíkem v rámci bloku nemohou udržitelně financovat technologie odstraňování uhlíku. Mnozí navrhují využít pokročilé technologie k vyšší transparentnosti a odpovědnosti trhů s uhlíkem. Vzhledem ke složitosti situace a chybějícím dobrovolným normám, které by byly jednotné, však rozšiřování odstraňování uhlíku vyžaduje jiný nástroj: regulaci.
Dobrým příkladem je Japonsko. Tamní trh s uhlíkem nyní přijímá kredity z metod odstraňování uhlíku, včetně přímého zachycování uhlíku ve vzduchu a zachycování a ukládání uhlíku v bioenergii. Kalifornský zákon o rozvoji trhu s odstraňováním oxidu uhličitého by mohl rovněž podpořit širší přijetí a zavádění této technologie tím, že by definoval, které typy emisí je možné vyrovnávat.
EU by měla po společnostech požadovat, aby snížily emise na určitou hranici a zakoupily „záporné emisní kredity“, které by kompenzovaly jejich zbývající dopad na klima. Neméně důležitá jsou jasná pravidla pro certifikaci postupů odstraňování uhlíku, která zajistí jejich účinnost a stabilní dlouhodobé ukládání uhlíku, což bude podniky motivovat k investicím do těchto technologií.
To však nestačí. Pro začátek není jasné, jak bude tento nový rámec fungovat v kontextu stávajících předpisů včetně ETS. Kromě toho musí organizace stanovující normy, jako je SBTi, lépe začlenit „zmírňování dopadů mimo hodnotový řetězec", tedy úsilí společnosti o snížení emisí skleníkových plynů mimo její vlastní podnikatelskou činnost, a odstraňování uhlíku do krátkodobých podnikových cílů v oblasti klimatu, aby pomohly nasměrovat regulační opatření. Vzhledem k tomu, že se EU připravuje na revizi systému obchodování s emisemi v roce 2026, je třeba, aby využila této příležitosti a ujala se vedení v podpoře klíčové zelené technologie.
Pro informaci: Autoři článku působí v dané oblasti, Ludovic Chatoux je generálním ředitelem společnosti, která certifikuje kredity pro dobrovolné trhy s uhlíkem, a Sophia Escheuová je v téže společnosti investorkou s podílem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
In betting that the economic fallout from his sweeping new tariffs will be worth the gains in border security, US President Donald Trump is gambling with America’s long-term influence and prosperity. In the future, more countries will have even stronger reasons to try to reduce their reliance on the United States.
thinks Donald Trump's trade policies will undermine the very goals they aim to achieve.
While America’s AI industry arguably needed shaking up, the news of a Chinese startup beating Big Tech at its own game raises some difficult questions. Fortunately, if US tech leaders and policymakers can take the right lessons from DeepSeek's success, we could all end up better for it.
considers what an apparent Chinese breakthrough means for the US tech industry, and innovation more broadly.
BERLÍN/PAŘÍŽ – Evropská unie se zavázala, že do roku 2050 dosáhne bilančně nulových emisí skleníkových plynů (GHG), a zdá se, že tvůrci unijní politiky schválí nový cíl snížit emise o 90 % do roku 2040. Vědecké poznatky jasně ukazují, co je třeba udělat pro omezení globálního oteplování o 1,5 °C ve vztahu k předindustriálním hodnotám: rychle a výrazně snížit emise a odstranit z atmosféry 6-10 gigatun oxidu uhličitého ročně. Přesto se prvnímu kroku věnuje mnohem více pozornosti než druhému.
To je třeba rychle změnit. Odstraňování atmosférického CO2 bude vyžadovat zvýšení investic do technologií odstraňování uhlíku z dnešních 5-13 miliard dolarů na 6-16 bilionů dolarů do roku 2050. Pro srovnání, jedná se o nejméně dvojnásobek ročních příjmů ropného a plynárenského průmyslu.
Když pomineme morální, potažmo existenční povinnost chránit klima, je zde obchodní důvod pro zavádění technologií na odstraňování uhlíku v celé EU. Do roku 2050 by celosvětový průmysl odstraňování uhlíku, který by byl schopen dosáhnout bilančně nulových emisí, mohl mít hodnotu 300 miliard až 1,2 bilionu dolarů.
Vedle investic soukromého a veřejného sektoru se jako jeden z nejdůležitějších zdrojů financování projektů na odstraňování emisí uhlíku ukázaly trhy s uhlíkem, na nichž společnosti nakupují kredity za účelem kompenzace vlastních emisí. Stanovením ceny uhlíku jsou podniky motivovány ke zvyšování energetické účinnosti a k vývoji a zavádění ekologických řešení ve své činnosti.
V současné době existují dva hlavní přístupy ke stanovení cen uhlíku: dodržování předpisů a dobrovolné trhy s uhlíkem. Trh s dodržováním předpisů je regulován povinnými režimy snižování emisí uhlíku, které se zaměřují především na průmyslová odvětví s vysokými emisemi, jako je ocelářství, ropný průmysl a doprava, zatímco dobrovolný trh funguje nezávisle, bez přímého regulačního dohledu.
Systém EU pro obchodování s emisemi (ETS), který je trhem členských států v rámci dodržování předpisů, funguje na principu „cap-and-trade“ (omez a obchoduj), kdy podniky v určitých odvětvích dostávají emisní povolenky, jejichž nabídka je omezena na úroveň, která snižuje celkové emise CO2. Nevyužité povolenky mohou prodávat na trhu, často společnostem, které jich potřebují více.
PS Events: AI Action Summit 2025
Don’t miss our next event, taking place at the AI Action Summit in Paris. Register now, and watch live on February 10 as leading thinkers consider what effective AI governance demands.
Register Now
Naproti tomu dobrovolné trhy s uhlíkem umožňují podnikům a jednotlivcům nakupovat kredity z ověřených offsetových projektů, aby splnili cíle udržitelnosti nezávisle na emisních povolenkách. Tyto trhy používají různé metody, aby zajistily, že snížení emisí je skutečné, měřitelné a trvalé.
Bohužel, navzdory naléhavosti opatření v oblasti klimatu, nedávné debaty o dobrovolných trzích s uhlíkem zpochybnily jejich užitečnost. Skeptici tvrdí, že nedostatečná transparentnost a nejednotné standardy vedou k nekvalitním kreditům založeným na kompenzacích, které nepřinášejí slibované snížení emisí. Podle jejich názoru tyto trhy umožňují velkým společnostem zapojit se do sofistikované formy lakování na zeleno (greenwashing).
Diskuze vyvrcholily na začátku tohoto roku, kdy odpůrci zpochybnili legitimitu iniciativy Science Based Targets (SBTi), která vyvíjí globální standardy a nástroje, které umožňují společnostem stanovit cíle v oblasti GHG v souladu s dosažením bilančně nulových emisí do roku 2050. Rozhodnutí SBTi umožnit firmám zahrnout do výpočtu nepřímých emisí dobrovolné uhlíkové kredity vyvolalo ostrou odezvu, přičemž mnozí zpochybňovali důvěryhodnost takových nástrojů. O několik měsíců později SBTi své stanovisko přehodnotila a objasnila, že certifikáty environmentálních atributů včetně uhlíkových kreditů nelze použít ke kompenzaci emisí hodnotového řetězce společnosti.
Tento vývoj zbrzdil rozhodující financování klimatických nástrojů, zejména odstraňování uhlíku. Ani unijní systém ETS, ani dobrovolné trhy s uhlíkem v rámci bloku nemohou udržitelně financovat technologie odstraňování uhlíku. Mnozí navrhují využít pokročilé technologie k vyšší transparentnosti a odpovědnosti trhů s uhlíkem. Vzhledem ke složitosti situace a chybějícím dobrovolným normám, které by byly jednotné, však rozšiřování odstraňování uhlíku vyžaduje jiný nástroj: regulaci.
Dobrým příkladem je Japonsko. Tamní trh s uhlíkem nyní přijímá kredity z metod odstraňování uhlíku, včetně přímého zachycování uhlíku ve vzduchu a zachycování a ukládání uhlíku v bioenergii. Kalifornský zákon o rozvoji trhu s odstraňováním oxidu uhličitého by mohl rovněž podpořit širší přijetí a zavádění této technologie tím, že by definoval, které typy emisí je možné vyrovnávat.
EU by měla po společnostech požadovat, aby snížily emise na určitou hranici a zakoupily „záporné emisní kredity“, které by kompenzovaly jejich zbývající dopad na klima. Neméně důležitá jsou jasná pravidla pro certifikaci postupů odstraňování uhlíku, která zajistí jejich účinnost a stabilní dlouhodobé ukládání uhlíku, což bude podniky motivovat k investicím do těchto technologií.
Určitého pokroku již bylo dosaženo. Důležitým prvním krokem k regulaci této technologie bylo letošní přijetí rámce pro certifikaci odstraňování uhlíku v EU.
To však nestačí. Pro začátek není jasné, jak bude tento nový rámec fungovat v kontextu stávajících předpisů včetně ETS. Kromě toho musí organizace stanovující normy, jako je SBTi, lépe začlenit „zmírňování dopadů mimo hodnotový řetězec", tedy úsilí společnosti o snížení emisí skleníkových plynů mimo její vlastní podnikatelskou činnost, a odstraňování uhlíku do krátkodobých podnikových cílů v oblasti klimatu, aby pomohly nasměrovat regulační opatření. Vzhledem k tomu, že se EU připravuje na revizi systému obchodování s emisemi v roce 2026, je třeba, aby využila této příležitosti a ujala se vedení v podpoře klíčové zelené technologie.
Pro informaci: Autoři článku působí v dané oblasti, Ludovic Chatoux je generálním ředitelem společnosti, která certifikuje kredity pro dobrovolné trhy s uhlíkem, a Sophia Escheuová je v téže společnosti investorkou s podílem.