LONDÝN – Zdá se, že většina světa je nervózní. Vztahy západu s Ruskem, budoucnost NATO, občanská válka v Sýrii a uprchlíci, rostoucí pravicový populismus, dopad automatizace a blížící se debata ve Velké Británii o odchodu z Evropské unie: všechna tato témata – a více – rozvířila veřejnou debatu na celém světě. Jedno téma – a dalo by se říci, že možná to nejpodstatnější – je ignorováno či opomíjeno: životní prostředí.
Byl to případ i na letošním setkání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Kromě zmínky o klimatické úmluvě z Paříže čínským prezidentem Xi Jinpingem se témata jako klimatická změna či udržitelný rozvoj ani nedostala na hlavní pódium. Místo toho byla odsunuta do bočního programu, který se málokdy zabýval současnými politickými a ekonomickými tématy.
Nechat témata životního prostředí na okraji je v době této geopolitické a sociální nestability chyba, a to nejen proto, že jsme v kritické chvíli boje o zvládnutí klimatické změny. Ekologická degradace a ohrožení přírodních zdrojů podrývá naší schopnost čelit jedněm z největších globálních výzev, co známe.
Nejistota životního prostředí je hlavní, byť často podceňovaným, zdrojem globální nestability. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uvádí, že přírodní katastrofy vysídlily od roku 2008 více než 26 milionů lidí – téměř třetina všech nuceně přesídlených lidí za tuto dobu.
Dokonce i současná krize s uprchlíky má environmentální element. V letech, co vedly k válce, zažívala Sýrie největší sucho v zaznamenané historii. Toto sucho, společně s neudržitelnými zemědělskými postupy a chabou správou zdrojů, přispělo k vnitřnímu přesídlení 1,5 milionu Syřanů a vyvolalo politické nepokoje předcházející povstání v roce 2011.
Propojení environmentálního a zemědělského tlaku přesahuje daleko za Sýrii. Přílišné spoléhání na specifické geografické oblasti zemědělství znamená, že produkce jídla může zhoršit ekologické problémy, nebo dokonce vytvořit nové. To může postavit globální zájmy spotřebitelů proti zájmům místních občanů, tak jako se to stalo podél řeky Mississippi, kde odtok hnojiv z jedné z hlavních světových zemědělských oblastí přispívá k obavám o kvalitu vody.
Propojení funguje oběma směry, kdy ekologické podmínky formují zemědělskou produkci – a v důsledku tedy i ceny zemědělských komodit, které představují 10% celosvětově obchodovaného zboží. Kupříkladu rostoucí teploty a pozměněné srážkové vzorce již nyní ženou vzhůru ceny kávy. A tlak na tuto cenu se bude jen zvyšovat, vzhledem k očekávanému snížení globální plochy vhodné pro pěstování kávy až o polovinu do roku 2050.
Náhlý posun směrem k ochraně obchodu by mohl dále vyhnat ceny zemědělských komodit. Takový nárůst by zasáhl příjmy domácností závislé na farmaření, kdy by určití farmáři byli ve výhodě a někteří naopak. Koncový spotřebitelé, zejména ti chudí a zranitelní, by tím také trpěli.
Dalším důvodem, proč by životní prostředí mělo být v centru ekonomických debat, je jeho role největšího světového zaměstnavatele. Skoro miliarda lidí, jen o něco méně než 20% světové pracovní síly, je formálně zaměstnána v zemědělství. Další zhruba miliarda je angažována v naturálním hospodářství, proto není registrována ve formálních příjmových statistikách.
Jakékoliv iniciativy k podpoře ekonomického rozvoje musí podpořit přechod této populace směrem k aktivitám s vyšší produktivitou. To je především podstatné v době, kdy čím dál sofistikovanější a integrovaná technologie hrozí v některých zemích předstihnutím celé generace pracovníků. Snahy, jak této obrovské populaci pomoci, se nesmí soustředit pouze na školení a vzdělávání, ale také na nové modely, které umožňují zemím vydělávat na jejich přírodním kapitálu – krajině, povodí, mořské scenérii – aniž by došlo k jeho vyčerpání.
Stejně jako může nejistota ohledně přírodních zdrojů způsobit přesídlení a zranitelnost, může efektivní management přírodních zdrojů podpořit řešení konfliktů a udržitelný ekonomický rozvoj. Snahy o dosažení nápravy životního prostředí, posílení odolnosti venkovských komunit, postupu v udržitelné zemědělské produkci a podporu komunitní péče o životní prostředí – ty vše v této otázce prokázaly slibné výsledky.
Vezměme si Northern Rangelands Trust, organizaci, která se soustředí na vytvoření komunitních rezervací umožňujících udržitelné a spravedlivé využívání půdy v Keni. NRT pomohlo pastorálním komunitám založit efektivní správní mechanismy pro životní prostředí, na kterém tyto komunity závisí, což vedlo ke snížení konfliktů o práva na pastviny, zejména v dobách sucha.
Pro mnoho komunit je vztah jejích členů s prostředím, ve kterém žijí, nedílnou součástí jejich identity. S efektivním řízením a plánováním, otevřeným dialogem, rámci pro sdílení zdrojů a dostatečnými investicemi (včetně těch do nácviku dovedností), mohou tyto komunity přeměnit tento vztah na efektivní ekologické řízení – a vybudovat tak zdravější a bezpečnější společnost.
Krize pohlcující moderní svět jsou komplexní. Jedna věc je ale jasná: životní prostředí je na ně na všechny napojené. Řešení budou k ničemu bez zdravého světa, kde by se dala realizovat.
LONDÝN – Zdá se, že většina světa je nervózní. Vztahy západu s Ruskem, budoucnost NATO, občanská válka v Sýrii a uprchlíci, rostoucí pravicový populismus, dopad automatizace a blížící se debata ve Velké Británii o odchodu z Evropské unie: všechna tato témata – a více – rozvířila veřejnou debatu na celém světě. Jedno téma – a dalo by se říci, že možná to nejpodstatnější – je ignorováno či opomíjeno: životní prostředí.
Byl to případ i na letošním setkání Světového ekonomického fóra ve švýcarském Davosu. Kromě zmínky o klimatické úmluvě z Paříže čínským prezidentem Xi Jinpingem se témata jako klimatická změna či udržitelný rozvoj ani nedostala na hlavní pódium. Místo toho byla odsunuta do bočního programu, který se málokdy zabýval současnými politickými a ekonomickými tématy.
Nechat témata životního prostředí na okraji je v době této geopolitické a sociální nestability chyba, a to nejen proto, že jsme v kritické chvíli boje o zvládnutí klimatické změny. Ekologická degradace a ohrožení přírodních zdrojů podrývá naší schopnost čelit jedněm z největších globálních výzev, co známe.
Nejistota životního prostředí je hlavní, byť často podceňovaným, zdrojem globální nestability. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky uvádí, že přírodní katastrofy vysídlily od roku 2008 více než 26 milionů lidí – téměř třetina všech nuceně přesídlených lidí za tuto dobu.
Dokonce i současná krize s uprchlíky má environmentální element. V letech, co vedly k válce, zažívala Sýrie největší sucho v zaznamenané historii. Toto sucho, společně s neudržitelnými zemědělskými postupy a chabou správou zdrojů, přispělo k vnitřnímu přesídlení 1,5 milionu Syřanů a vyvolalo politické nepokoje předcházející povstání v roce 2011.
Propojení environmentálního a zemědělského tlaku přesahuje daleko za Sýrii. Přílišné spoléhání na specifické geografické oblasti zemědělství znamená, že produkce jídla může zhoršit ekologické problémy, nebo dokonce vytvořit nové. To může postavit globální zájmy spotřebitelů proti zájmům místních občanů, tak jako se to stalo podél řeky Mississippi, kde odtok hnojiv z jedné z hlavních světových zemědělských oblastí přispívá k obavám o kvalitu vody.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Propojení funguje oběma směry, kdy ekologické podmínky formují zemědělskou produkci – a v důsledku tedy i ceny zemědělských komodit, které představují 10% celosvětově obchodovaného zboží. Kupříkladu rostoucí teploty a pozměněné srážkové vzorce již nyní ženou vzhůru ceny kávy. A tlak na tuto cenu se bude jen zvyšovat, vzhledem k očekávanému snížení globální plochy vhodné pro pěstování kávy až o polovinu do roku 2050.
Náhlý posun směrem k ochraně obchodu by mohl dále vyhnat ceny zemědělských komodit. Takový nárůst by zasáhl příjmy domácností závislé na farmaření, kdy by určití farmáři byli ve výhodě a někteří naopak. Koncový spotřebitelé, zejména ti chudí a zranitelní, by tím také trpěli.
Dalším důvodem, proč by životní prostředí mělo být v centru ekonomických debat, je jeho role největšího světového zaměstnavatele. Skoro miliarda lidí, jen o něco méně než 20% světové pracovní síly, je formálně zaměstnána v zemědělství. Další zhruba miliarda je angažována v naturálním hospodářství, proto není registrována ve formálních příjmových statistikách.
Jakékoliv iniciativy k podpoře ekonomického rozvoje musí podpořit přechod této populace směrem k aktivitám s vyšší produktivitou. To je především podstatné v době, kdy čím dál sofistikovanější a integrovaná technologie hrozí v některých zemích předstihnutím celé generace pracovníků. Snahy, jak této obrovské populaci pomoci, se nesmí soustředit pouze na školení a vzdělávání, ale také na nové modely, které umožňují zemím vydělávat na jejich přírodním kapitálu – krajině, povodí, mořské scenérii – aniž by došlo k jeho vyčerpání.
Stejně jako může nejistota ohledně přírodních zdrojů způsobit přesídlení a zranitelnost, může efektivní management přírodních zdrojů podpořit řešení konfliktů a udržitelný ekonomický rozvoj. Snahy o dosažení nápravy životního prostředí, posílení odolnosti venkovských komunit, postupu v udržitelné zemědělské produkci a podporu komunitní péče o životní prostředí – ty vše v této otázce prokázaly slibné výsledky.
Vezměme si Northern Rangelands Trust, organizaci, která se soustředí na vytvoření komunitních rezervací umožňujících udržitelné a spravedlivé využívání půdy v Keni. NRT pomohlo pastorálním komunitám založit efektivní správní mechanismy pro životní prostředí, na kterém tyto komunity závisí, což vedlo ke snížení konfliktů o práva na pastviny, zejména v dobách sucha.
Pro mnoho komunit je vztah jejích členů s prostředím, ve kterém žijí, nedílnou součástí jejich identity. S efektivním řízením a plánováním, otevřeným dialogem, rámci pro sdílení zdrojů a dostatečnými investicemi (včetně těch do nácviku dovedností), mohou tyto komunity přeměnit tento vztah na efektivní ekologické řízení – a vybudovat tak zdravější a bezpečnější společnost.
Krize pohlcující moderní svět jsou komplexní. Jedna věc je ale jasná: životní prostředí je na ně na všechny napojené. Řešení budou k ničemu bez zdravého světa, kde by se dala realizovat.