SMITHFIELD, RHODE ISLAND/HANOJ – V oblasti boje proti infekčním onemocněním nelze pokrok měřit podle dostupnosti zdrojů; nejdůležitějším měřítkem je počet zachráněných životů. Podle tohoto kritéria stojí svět v boji proti malárii na pokraji prohry.
Ještě více alarmující je skutečnost, že počet úmrtí by se mohl vyšplhat mnohem výš. Údaje Konsorcia pro zdravotnickou akci – neziskové skupiny, jejímž cílem je eliminace nevyléčitelné malárie v jihovýchodní Asii – ukazují na vysoké riziko rozšíření rezistentní malárie z Asie do subsaharské Afriky, což je region nejhůře postižený malárií. Tato obava má historický precedens. Koncem 50. let se v Kambodži objevila rezistence na antimalarikum chlorochin a během 80. let se rozšířila do Afriky (a napříč ní), což mělo za následek dvojnásobné až šestinásobné zvýšení mortality související s malárií. Bez urgentních a koordinovaných intervencí by k tomu mohlo dojít znovu, ale tentokrát mnohem rychleji.
Naštěstí existují cesty, jak tuto pravděpodobnost snížit; jedním z nejdůležitějších opatření je rozšíření prevence, screeningu a léčebných programů pro vysoce ohrožené osoby. Mezi ně patří mimo jiné příslušníci regionálních mírových jednotek, kteří představují běžný, byť často přehlížený zdroj přenosu malarických parazitů mezi Asií a Afrikou.
Bezpečnostní personál v jihovýchodní Asii je ve vysoké míře nakažený parazitem plasmodium falciparum, který způsobuje smrtelnou formu této nemoci. V roce 2016 například studie provedená Výzkumným ústavem amerických ozbrojených sil pro lékařské vědy (AFRIMS) v Bangkoku zjistila, že mezi přenašeče patří 10% veškerého vojenského personálu v severozápadní Kambodži.Když byli nakažení kambodžští vojáci vysláni do Afriky, což se v letech 2010 až 2016 mohlo týkat velkého počtu lidí, hrozilo riziko rozšíření virulentních kmenů malárie.
Z Kambodže se kmeny malarických parazitů mohou přesouvat přes Barmu do Indie a Bangladéše, jejichž vojáci tvoří přibližně 15% současných mírových sborů Organizace spojených národů. Když jsou indičtí a bangladéšští vojáci rozmístěni v Africe bez malarického screeningu, může riziko přenosu smrtelné nemoci dramaticky vzrůst.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tento zdroj malarické migrace by se dal omezit testováním vojáků před vysláním do zahraničí, léky a všeobecným používáním uniforem napuštěných insekticidem. Většina vládních a humanitárních organizací však v současnosti udržuje status quo, které do značné míry vyřazuje vysoce ohrožené skupiny. Například jsme zaznamenali, že se v oblastech s vysokým přenosem nemoci nedistribuují impregnované moskytiéry, které představují účinný prostředek prevence, a že i využívání sítí, které k dispozici jsou, zůstává extrémně nízké.
V roce 2015 stanovila WHO rok 2020 jako lhůtu pro udržení přenosu plasmodium falciparum v kambodžských hranicích a vyzvala k úplné eliminaci malárie ze subregionu Velký Mekong do roku 2030. Tyto ambiciózní cíle jsou stále dosažitelné, ale jen za předpokladu, že budou splněny tři klíčové výzvy.
Za prvé je zapotřebí koordinovaná strategie, která zacílí na nemoc v oblastech s nejvyšší mírou přenosu, v takzvaných malarických ostrůvcích. Mnohé z prostředků potřebných k dosažení tohoto cíle jsou už sice k dispozici, ale pro snížení míry nákazy u vojenského, lesnického a policejního personálu, stejně jako u dalších ohrožených populací budou nezbytné flexibilní financování a zakládání nových partnerství.
Za druhé si mezinárodní dárci musí uvědomit naléhavost rýsující se malarické pandemie. V současnosti je jejich odhodlání stále nedostatečné. Například Global Fund coby jeden z nejvýznamnějších světových podporovatelů boje proti malárii trpí nedostatkem efektivity financování. Příjemci pomoci v regionu si stěžují, že peníze z fondu nelze použít na několik nenaplněných potřeb, například na motivační odměny pro personál. Global Fund ospravedlňuje tento přístup tím, že je nezbytný k zajištění dlouhodobé udržitelnosti programu a participace hostitelské země. Vzhledem k naléhavosti tohoto problému pro zdravotnictví v jihovýchodní Asii a potažmo i v Africe však může být striktní dodržování standardních pravidel dobrým úmyslem, jímž je dlážděna cesta do pekel.
A konečně potřebujeme nové zdroje financí. Přirozeným místem, na které se obrátit, je armáda Spojených států, jelikož malárie pro ni představuje infekční hrozbu číslo jedna v regionu. Americké ministerstvo obrany bohužel odmítlo nabídnout cokoliv více než podporu výzkumu, která možná vyústí v pár publikací navíc, ale nepomůže eliminovat malarickou hrozbu. Pokud ministerstvo nezmění názor, zůstanou filantropické organizace – zejména Nadace Billa a Melindy Gatesových – zásadním prvkem, jenž vyplní faktickou mezeru ve financování, zejména pokud nabídnou finanční pobídky pro zavádění efektivních eliminačních operací.
Při správné míře podpory a koordinace můžeme v jihovýchodní Asii vymýtit multirezistentní malárii falciparum. Druhá varianta – chabá implementace, neefektivní výdaje a špatně orientovaný výzkum – bude znamenat, že neustále se vyvíjející malaričtí parazité nakonec proniknou do Afriky. Tento smrtící scénář by mohl zvrátit desítky let pokroku.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Recent demonstrations in Gaza have pushed not only for an end to the war, but also for an end to Hamas's rule, thus echoing Israel's own stated objectives. Yet the Israeli government, consumed by its own internal politics, has barely acknowledged this unprecedentedly positive development.
underscores the unprecedented nature of recent demonstrations in the war-ravaged enclave.
SMITHFIELD, RHODE ISLAND/HANOJ – V oblasti boje proti infekčním onemocněním nelze pokrok měřit podle dostupnosti zdrojů; nejdůležitějším měřítkem je počet zachráněných životů. Podle tohoto kritéria stojí svět v boji proti malárii na pokraji prohry.
Po letech působivých pokroků uvízl globální boj s touto nemocí přenášenou komáry na mrtvém bodě. Podle nejnovější zprávy o malárii, kterou zveřejnila Světová zdravotnická organizace, bylo v roce 2017 hlášeno 219 milionů případů, což je oproti předešlému roku vzestup o tři miliony. Celkový roční počet úmrtí navíc sice zůstal na úrovni zhruba 435 000 osob, avšak v některých regionech se pokles změnil v růst.
Ještě více alarmující je skutečnost, že počet úmrtí by se mohl vyšplhat mnohem výš. Údaje Konsorcia pro zdravotnickou akci – neziskové skupiny, jejímž cílem je eliminace nevyléčitelné malárie v jihovýchodní Asii – ukazují na vysoké riziko rozšíření rezistentní malárie z Asie do subsaharské Afriky, což je region nejhůře postižený malárií. Tato obava má historický precedens. Koncem 50. let se v Kambodži objevila rezistence na antimalarikum chlorochin a během 80. let se rozšířila do Afriky (a napříč ní), což mělo za následek dvojnásobné až šestinásobné zvýšení mortality související s malárií. Bez urgentních a koordinovaných intervencí by k tomu mohlo dojít znovu, ale tentokrát mnohem rychleji.
Naštěstí existují cesty, jak tuto pravděpodobnost snížit; jedním z nejdůležitějších opatření je rozšíření prevence, screeningu a léčebných programů pro vysoce ohrožené osoby. Mezi ně patří mimo jiné příslušníci regionálních mírových jednotek, kteří představují běžný, byť často přehlížený zdroj přenosu malarických parazitů mezi Asií a Afrikou.
Bezpečnostní personál v jihovýchodní Asii je ve vysoké míře nakažený parazitem plasmodium falciparum, který způsobuje smrtelnou formu této nemoci. V roce 2016 například studie provedená Výzkumným ústavem amerických ozbrojených sil pro lékařské vědy (AFRIMS) v Bangkoku zjistila, že mezi přenašeče patří 10% veškerého vojenského personálu v severozápadní Kambodži.Když byli nakažení kambodžští vojáci vysláni do Afriky, což se v letech 2010 až 2016 mohlo týkat velkého počtu lidí, hrozilo riziko rozšíření virulentních kmenů malárie.
Z Kambodže se kmeny malarických parazitů mohou přesouvat přes Barmu do Indie a Bangladéše, jejichž vojáci tvoří přibližně 15% současných mírových sborů Organizace spojených národů. Když jsou indičtí a bangladéšští vojáci rozmístěni v Africe bez malarického screeningu, může riziko přenosu smrtelné nemoci dramaticky vzrůst.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tento zdroj malarické migrace by se dal omezit testováním vojáků před vysláním do zahraničí, léky a všeobecným používáním uniforem napuštěných insekticidem. Většina vládních a humanitárních organizací však v současnosti udržuje status quo, které do značné míry vyřazuje vysoce ohrožené skupiny. Například jsme zaznamenali, že se v oblastech s vysokým přenosem nemoci nedistribuují impregnované moskytiéry, které představují účinný prostředek prevence, a že i využívání sítí, které k dispozici jsou, zůstává extrémně nízké.
V roce 2015 stanovila WHO rok 2020 jako lhůtu pro udržení přenosu plasmodium falciparum v kambodžských hranicích a vyzvala k úplné eliminaci malárie ze subregionu Velký Mekong do roku 2030. Tyto ambiciózní cíle jsou stále dosažitelné, ale jen za předpokladu, že budou splněny tři klíčové výzvy.
Za prvé je zapotřebí koordinovaná strategie, která zacílí na nemoc v oblastech s nejvyšší mírou přenosu, v takzvaných malarických ostrůvcích. Mnohé z prostředků potřebných k dosažení tohoto cíle jsou už sice k dispozici, ale pro snížení míry nákazy u vojenského, lesnického a policejního personálu, stejně jako u dalších ohrožených populací budou nezbytné flexibilní financování a zakládání nových partnerství.
Za druhé si mezinárodní dárci musí uvědomit naléhavost rýsující se malarické pandemie. V současnosti je jejich odhodlání stále nedostatečné. Například Global Fund coby jeden z nejvýznamnějších světových podporovatelů boje proti malárii trpí nedostatkem efektivity financování. Příjemci pomoci v regionu si stěžují, že peníze z fondu nelze použít na několik nenaplněných potřeb, například na motivační odměny pro personál. Global Fund ospravedlňuje tento přístup tím, že je nezbytný k zajištění dlouhodobé udržitelnosti programu a participace hostitelské země. Vzhledem k naléhavosti tohoto problému pro zdravotnictví v jihovýchodní Asii a potažmo i v Africe však může být striktní dodržování standardních pravidel dobrým úmyslem, jímž je dlážděna cesta do pekel.
A konečně potřebujeme nové zdroje financí. Přirozeným místem, na které se obrátit, je armáda Spojených států, jelikož malárie pro ni představuje infekční hrozbu číslo jedna v regionu. Americké ministerstvo obrany bohužel odmítlo nabídnout cokoliv více než podporu výzkumu, která možná vyústí v pár publikací navíc, ale nepomůže eliminovat malarickou hrozbu. Pokud ministerstvo nezmění názor, zůstanou filantropické organizace – zejména Nadace Billa a Melindy Gatesových – zásadním prvkem, jenž vyplní faktickou mezeru ve financování, zejména pokud nabídnou finanční pobídky pro zavádění efektivních eliminačních operací.
Při správné míře podpory a koordinace můžeme v jihovýchodní Asii vymýtit multirezistentní malárii falciparum. Druhá varianta – chabá implementace, neefektivní výdaje a špatně orientovaný výzkum – bude znamenat, že neustále se vyvíjející malaričtí parazité nakonec proniknou do Afriky. Tento smrtící scénář by mohl zvrátit desítky let pokroku.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.