BERLÍN – Soudě podle rostoucího počtu společností, které se dnes zavazují ke snížení svých emisí skleníkových plynů na nulu, by se mohlo zdát, že firemní svět konečně bere klimatickou krizi vážně. Podle Net Zero Tracker takové cíle vyhlásila už víc než třetina největších veřejně obchodovaných společností na světě, přičemž ještě koncem roku 2020 to byla pětina.
Některé z těchto firemních závazků se zdají nefalšované, ale jiné jsou zjevně fíkovým listem zakrývajícím úmysl dál vesele znečišťovat. Člověk si dokáže představit, jak ředitel ropné společnosti říká šéfovi aerolinie: „Cíl nulových čistých emisí, pár reklam se stromy a všichni nás budou milovat.“
Pokud takový plán měli, rychle se jim rozpadá, v důsledku řady regulatorních rozhodnutí a žalob, které signalizují zátah proti nepoctivému lakování korporátní reality nazeleno. Nadto loňská zpráva Expertní skupiny OSN na vysoké úrovni pro závazky k nulovým čistým emisím, která předložila podrobná doporučení pro zachovávání poctivosti takových závazků, předznamenává meze schopnosti firem slibovat něco, co nemíní dodržet.
Nová nařízení ve Francii a Spojeném království kupříkladu mají za cíl znemožnit zadavatelům reklamy, aby tvrzení ohledně uhlíkové neutrality svých produktů nafukovali. Výzkum zadaný britským orgánem pro samoregulaci reklamy (ASA) zjistil, že když lidé taková tvrzení vyslechnou, předpokládají, že došlo k absolutnímu úbytku emisí. Aktualizovaná pravidla ASA proto firmy nabádají, aby se vystříhaly tvrzení uhlíkové neutrality, jestliže emise související s inzerovaným produktem byly pouze kompenzovány.
Francouzský klimatický zákon, schválený v roce 2021 a loni novelizovaný, jde ještě dál. Produkt si může nárokovat uhlíkovou neutralitu, jedině pokud má nulový dopad během celého životního cyklu. Společnosti musí uvádět, co udělaly pro předcházení, snížení a kompenzaci emisí (uvedené pořadí je důležité). Musí také doložit, jak tyto kompenzace splňují nároky na měřitelnost, ověřitelnost, stálost a návaznost. Společnosti, které pochybí, mohou za klamání spotřebitele dostat pokutu do výše 100 000 eur.
Tento trend vychází ze zjevného nesouladu mezi tím, co některé společnosti říkají a co dělají. Ostatně člověk nemusí být špeh, aby postřehl, že pokud může firma tvrdit, že barel ropy, zásilka zkapalněného zemního plynu nebo živice z bituminózních písků je uhlíkově neutrální, něco není v pořádku.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Série nedávných žalob dává naději, že vymezí určitá pravidla. Za poslední rok byly za zavádějící tvrzení ohledně udržitelnosti zažalovány v různých zemích firmy jako potravinářský obr Danone Waters, výrobce cementu Holcim, ropné společnosti TotalEnergies, BP a Shell, výrobce kosmetiky Beiersdorf (Nivea) a letecká společnost KLM. Nestranický think tank The Australia Institutepodal stížnost k Australské komisi pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitele, v níž tvrdí, že podle národního práva na ochranu spotřebitele je zavádějící samotný certifikační program vlády, nazvaný Climate Active, protože ujišťuje lidi, že produkty jsou uhlíkově neutrální, když takové nejsou.
Závazky firem k nulovým čistým emisím působí při zkoumavějším pohledu stejně nepřesvědčivě. Například nedávná zprávaCorporate Climate Responsibility Monitor prověřila plány na dosažení nulových čistých emisí u 24 významných korporací, které se prohlašují za „klimatické lídry“, a zjistila řadu nedostatků, děr a opomenutí. Do cílového roku pro dosažení čisté nuly tyto společnosti podle zprávy osekají v průměru jen 36 % svých emisí. Navíc z jejich plánů vyplývá mediánní 15% redukce do konce desetiletí, nikoli snížení emisí na polovinu, což současná věda označuje za nezbytné. Obdobně dřívější zpráva organizace CDP zjistila, že ze společností, které do jejího systému pro vykazování environmentálních údajů vložily klimatická data, si věrohodné transformační plány vytvořila méně než jedna z 200.
Zásadní změnu by mohla přinést doporučení expertní skupiny OSN, která si vyžádal a schválil generální tajemník António Guterres. Až budou běžně rozšířená, společnosti už nebudou moci prohlašovat, že mají věrohodné plány k dosažení nulových čistých emisí, pokud si nestanovily cestu dekarbonizace slučitelnou s cíli pařížské klimatické dohody z roku 2015. Takové plány musí zahrnovat opatření ke snižování emisí podél celého hodnotového řetězce, postupné vyřazení fosilních paliv, investice do obnovitelné energie, zdržení se lobbingu za uhlíkově náročná odvětví, každoroční vykazování emisí, zajištění nezávislého ověřování údajů o redukci emisí a tak dále. Reklamní kampaň, bujarý proslov a trocha výsadby dřevin už nepostačí.
Společnosti bez podrobných plánů transformace mohou očekávat regulatorní i soudní spory, jelikož další a další země od korporací vyžadují vykazování rizik souvisejících s klimatem. Očekává se, že se letos zavedením takových opatření k Británii a Číně přidá Evropská unie, Indie, Nový Zéland a Švýcarsko, po nichž bude v roce 2025 následovat Kanada a Jižní Korea. Mezinárodní organizace pro normalizaci také nedávno publikovala vlastní soubor zásad pro oblast nulových čistých emisí, jimiž poskytuje regulatorním orgánům jasná pravidla a kritéria pro věrohodné klimatické strategie.
Má-li však svět do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí, regulatorní orgány musí trvat na nezávislém ověřování firemních tvrzení, průběžných cílech a závazných příslibech ústupu od fosilních paliv. V zemích, kde národní plány nulových čistých emisí spoléhají na kompenzace a plané naděje, musí občané využít všech právních nástrojů, které mají k dispozici, aby své vlády přinutili odvést náročnou práci, již věrohodná cesta k dekarbonizaci vyžaduje.
Třebaže je zapotřebí udělat ještě hodně práce, uhlíkově neutrální budoucnost je nadosah. Cíle nulových čistých emisí se dnes vztahují na 91 % globálního HDP, oproti 16 % před pouhými čtyřmi lety. Abychom však měli naději na splnění cílů pařížské dohody, prvním krokem je zajistit, aby si vlády a firmy stanovily realistické mety, které dokážou podložit věrohodnými údaji. Vidíme před sebou správnou cestu, ale ještě je zapotřebí udělat správná rozhodnutí, abychom se po ní vydali.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
BERLÍN – Soudě podle rostoucího počtu společností, které se dnes zavazují ke snížení svých emisí skleníkových plynů na nulu, by se mohlo zdát, že firemní svět konečně bere klimatickou krizi vážně. Podle Net Zero Tracker takové cíle vyhlásila už víc než třetina největších veřejně obchodovaných společností na světě, přičemž ještě koncem roku 2020 to byla pětina.
Některé z těchto firemních závazků se zdají nefalšované, ale jiné jsou zjevně fíkovým listem zakrývajícím úmysl dál vesele znečišťovat. Člověk si dokáže představit, jak ředitel ropné společnosti říká šéfovi aerolinie: „Cíl nulových čistých emisí, pár reklam se stromy a všichni nás budou milovat.“
Pokud takový plán měli, rychle se jim rozpadá, v důsledku řady regulatorních rozhodnutí a žalob, které signalizují zátah proti nepoctivému lakování korporátní reality nazeleno. Nadto loňská zpráva Expertní skupiny OSN na vysoké úrovni pro závazky k nulovým čistým emisím, která předložila podrobná doporučení pro zachovávání poctivosti takových závazků, předznamenává meze schopnosti firem slibovat něco, co nemíní dodržet.
Nová nařízení ve Francii a Spojeném království kupříkladu mají za cíl znemožnit zadavatelům reklamy, aby tvrzení ohledně uhlíkové neutrality svých produktů nafukovali. Výzkum zadaný britským orgánem pro samoregulaci reklamy (ASA) zjistil, že když lidé taková tvrzení vyslechnou, předpokládají, že došlo k absolutnímu úbytku emisí. Aktualizovaná pravidla ASA proto firmy nabádají, aby se vystříhaly tvrzení uhlíkové neutrality, jestliže emise související s inzerovaným produktem byly pouze kompenzovány.
Francouzský klimatický zákon, schválený v roce 2021 a loni novelizovaný, jde ještě dál. Produkt si může nárokovat uhlíkovou neutralitu, jedině pokud má nulový dopad během celého životního cyklu. Společnosti musí uvádět, co udělaly pro předcházení, snížení a kompenzaci emisí (uvedené pořadí je důležité). Musí také doložit, jak tyto kompenzace splňují nároky na měřitelnost, ověřitelnost, stálost a návaznost. Společnosti, které pochybí, mohou za klamání spotřebitele dostat pokutu do výše 100 000 eur.
Tento trend vychází ze zjevného nesouladu mezi tím, co některé společnosti říkají a co dělají. Ostatně člověk nemusí být špeh, aby postřehl, že pokud může firma tvrdit, že barel ropy, zásilka zkapalněného zemního plynu nebo živice z bituminózních písků je uhlíkově neutrální, něco není v pořádku.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Série nedávných žalob dává naději, že vymezí určitá pravidla. Za poslední rok byly za zavádějící tvrzení ohledně udržitelnosti zažalovány v různých zemích firmy jako potravinářský obr Danone Waters, výrobce cementu Holcim, ropné společnosti TotalEnergies, BP a Shell, výrobce kosmetiky Beiersdorf (Nivea) a letecká společnost KLM. Nestranický think tank The Australia Institutepodal stížnost k Australské komisi pro ochranu hospodářské soutěže a spotřebitele, v níž tvrdí, že podle národního práva na ochranu spotřebitele je zavádějící samotný certifikační program vlády, nazvaný Climate Active, protože ujišťuje lidi, že produkty jsou uhlíkově neutrální, když takové nejsou.
Závazky firem k nulovým čistým emisím působí při zkoumavějším pohledu stejně nepřesvědčivě. Například nedávná zprávaCorporate Climate Responsibility Monitor prověřila plány na dosažení nulových čistých emisí u 24 významných korporací, které se prohlašují za „klimatické lídry“, a zjistila řadu nedostatků, děr a opomenutí. Do cílového roku pro dosažení čisté nuly tyto společnosti podle zprávy osekají v průměru jen 36 % svých emisí. Navíc z jejich plánů vyplývá mediánní 15% redukce do konce desetiletí, nikoli snížení emisí na polovinu, což současná věda označuje za nezbytné. Obdobně dřívější zpráva organizace CDP zjistila, že ze společností, které do jejího systému pro vykazování environmentálních údajů vložily klimatická data, si věrohodné transformační plány vytvořila méně než jedna z 200.
Zásadní změnu by mohla přinést doporučení expertní skupiny OSN, která si vyžádal a schválil generální tajemník António Guterres. Až budou běžně rozšířená, společnosti už nebudou moci prohlašovat, že mají věrohodné plány k dosažení nulových čistých emisí, pokud si nestanovily cestu dekarbonizace slučitelnou s cíli pařížské klimatické dohody z roku 2015. Takové plány musí zahrnovat opatření ke snižování emisí podél celého hodnotového řetězce, postupné vyřazení fosilních paliv, investice do obnovitelné energie, zdržení se lobbingu za uhlíkově náročná odvětví, každoroční vykazování emisí, zajištění nezávislého ověřování údajů o redukci emisí a tak dále. Reklamní kampaň, bujarý proslov a trocha výsadby dřevin už nepostačí.
Společnosti bez podrobných plánů transformace mohou očekávat regulatorní i soudní spory, jelikož další a další země od korporací vyžadují vykazování rizik souvisejících s klimatem. Očekává se, že se letos zavedením takových opatření k Británii a Číně přidá Evropská unie, Indie, Nový Zéland a Švýcarsko, po nichž bude v roce 2025 následovat Kanada a Jižní Korea. Mezinárodní organizace pro normalizaci také nedávno publikovala vlastní soubor zásad pro oblast nulových čistých emisí, jimiž poskytuje regulatorním orgánům jasná pravidla a kritéria pro věrohodné klimatické strategie.
Má-li však svět do roku 2050 dosáhnout nulových čistých emisí, regulatorní orgány musí trvat na nezávislém ověřování firemních tvrzení, průběžných cílech a závazných příslibech ústupu od fosilních paliv. V zemích, kde národní plány nulových čistých emisí spoléhají na kompenzace a plané naděje, musí občané využít všech právních nástrojů, které mají k dispozici, aby své vlády přinutili odvést náročnou práci, již věrohodná cesta k dekarbonizaci vyžaduje.
Třebaže je zapotřebí udělat ještě hodně práce, uhlíkově neutrální budoucnost je nadosah. Cíle nulových čistých emisí se dnes vztahují na 91 % globálního HDP, oproti 16 % před pouhými čtyřmi lety. Abychom však měli naději na splnění cílů pařížské dohody, prvním krokem je zajistit, aby si vlády a firmy stanovily realistické mety, které dokážou podložit věrohodnými údaji. Vidíme před sebou správnou cestu, ale ještě je zapotřebí udělat správná rozhodnutí, abychom se po ní vydali.
Z angličtiny přeložil David Daduč