PRINCETON – Ze všech argumentů proti dobrovolné eutanazii má největší vliv argument o „kluzkém svahu“: jakmile lékařům umožníme zabíjet pacienty, nebudeme schopni omezit usmrcování na ty, kdo zemřít chtějí.
Pro toto tvrzení neexistují žádné důkazy, a to ani po mnoha letech fungování legálních sebevražd za asistence lékaře nebo dobrovolné eutanazie v Nizozemsku, Belgii, Lucembursku, Švýcarsku a americkém státě Oregon. Poslední odhalení toho, co se po hurikánu Katrina odehrálo v jedné nemocnici v New Orleansu, ukazují na přítomnost skutečného nebezpečí z jiné strany.
Když bylo město New Orleans v srpnu 2005 zaplaveno, odřízla stoupající voda všeobecnou nemocnici Memorial Medical Center, v níž bylo hospitalizováno více než 200 pacientů. Tři dny po běsnění hurikánu neměla nemocnice elektřinu a selhala i dodávka vody, takže se nedaly splachovat toalety. Někteří pacienti odkázaní na plicní ventilátor zemřeli.
V dusivém parnu byli lékaři a sestry vystaveni obrovskému tlaku, aby zajistili péči přeživším pacientům ležícím na promočených lůžcích. K této úzkosti se přidaly i obavy, že se ve městě zhroutilo právo a pořádek a nemocnice samotná by se mohla stát terčem ozbrojených banditů.
Byly přivolány vrtulníky, které měly evakuovat pacienty. Přednost dostali pacienti v lepším zdravotním stavu, kteří mohli chodit. Na místo dorazila státní policie a sdělila personálu, že vzhledem k občanským nepokojům musí všichni do pěti hodin odpoledne nemocnici opustit.
Na osmém podlaží ležela devětasedmdesátiletá Jannie Burgessová. Trpěla rakovinou v pokročilém stadiu, dostávala infuzi morfia a nacházela se na pokraji smrti. Kdyby ji lékaři měli evakuovat, museli by s ní sejít šest křídel schodů, což by vyžadovalo přítomnost sester, které byly zapotřebí jinde. Kdyby však zůstala bez ošetření, mohla by sedativa přestat účinkovat a pacientka by pak trpěla bolestmi. Ewing Cook, jeden z přítomných lékařů, tedy sestře nařídil, aby zvýšila dávku morfia – „dávala [pacientce] dost, dokud neodejde“. Jak později sdělil Sheri Finkové, která nedávno uveřejnila svědectví o těchto událostech v deníku New York Times , udělal to „bez rozmýšlení“.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, upgrade to PS Digital Plus now at a special discounted rate.
Subscribe Now
Podle Finkové oznámila další lékařka jménem Anna Pouová sestrám, že rovněž několik pacientů na sedmém podlaží je příliš nemocných, než aby mohli stěhování přežít. Dala tedy pacientům injekci morfia a další látky, která jim zpomalila dech tak, že zemřeli.
Zdá se, že přinejmenším jeden z pacientů, kteří tuto smrtelnou kombinaci léků dostali, nebyl bezprostředně ohrožen na životě. Emmett Everett byl jednašedesátiletý muž, který o několik let dříve ochrnul při dopravní nehodě a nyní čekal v nemocnici na operaci neprůchodnosti střev. Když byli ostatní pacienti z jeho oddělení evakuováni, požádal, aby personál nezapomněl ani na něj.
Vážil však 173 kilogramů a bylo by mimořádně obtížné snést ho ze schodů a poté ho dopravit na místo, kde přistávaly vrtulníky. Zdravotníci mu tedy sdělili, že injekce, kterou mu dávají, zmírní závratě, jimiž trpěl.
V roce 1957 se skupina lékařů dotázala papeže Pia XII., zda je přípustné používat narkotika k utlumení bolesti a vědomí, „i když člověk tuší, že užívání narkotik zkrátí život“. Papež prohlásil, že ano. Ve své Deklaraci o eutanazii vydané v roce 1980 Vatikán toto stanovisko potvrdil.
Podstatou vatikánského postoje je uplatnění takzvané „doktríny dvojího účinku“. Krok, který má dva účinky, jeden dobrý a druhý špatný, může být přípustný, pokud je dobrý účinek zamýšlený a špatný účinek je pouze nechtěným důsledkem dosažení účinku dobrého. Příznačné je, že ani papežovy závěry, ani Deklarace o eutanazii nekladou důraz na důležitost získání dobrovolného a informovaného souhlasu pacientů před zkrácením jejich života, pokud je získání takového souhlasu možné.
Podle doktríny dvojího účinku mohou tedy dva lékaři učinit navenek zcela totožnou věc: podat pacientům v totožném stavu totožnou dávku morfia s vědomím, že tato dávka zkrátí pacientovi život. Přesto jeden lékař, který má v úmyslu utlumit pacientovu bolest, jedná v souladu s dobrou lékařskou praxí, zatímco druhý, jenž má v úmyslu zkrátit pacientovi život, se dopouští vraždy.
Dr. Cook měl na podobné jemnůstky málo času. Pouze „velmi naivní lékař“ by si myslel, že podání velkého množství morfia „předčasně neposílá [pacienta] do hrobu“, sdělil Finkové a poté bez cavyků dodal: „Zabíjíme je.“ Podle Cookova názoru je hranice mezi etickým a nezákonným počínáním „tak jemná, že je téměř neznatelná“.
V nemocnici Memorial Medical Center se lékaři a sestry ocitli pod obrovským tlakem. Po 72 hodinách s minimem spánku byli vyčerpaní, a protože se usilovně snažili pečovat o pacienty, na obtížná etická rozhodnutí pro ně nebyla ideální chvíle. Doktrína dvojího účinku při správném pochopení neospravedlňuje, co lékaři učinili, ale tím, že je přivyká na praxi zkracování životů pacientů i bez jejich souhlasu, jako by dláždila cestu k záměrnému zabíjení.
Římskokatoličtí myslitelé patří k lidem, kteří v boji proti legalizaci dobrovolné eutanazie a asistovaného umírání používají argument o „kluzkém svahu“ nejhlasitěji. Udělali by dobře, kdyby si rozebrali důsledky vlastních doktrín.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Geopolitical turmoil must not be allowed to distract global decision-makers from the urgent imperative of tackling climate change. There is no excuse for letting COP29 conclude without delivering ambitious, credible financing commitments to support climate action – including the clean-energy transition – in developing economies.
hopes that geopolitical uncertainty will not thwart ambitious, credible climate-finance commitments.
Nicholas Agar
urges us not to put too much stock in Musk-style “Mars-shots,” describes how the humanities needs to evolve in our time of disorienting change, suggests that humanists might soon get bored with artificial intelligence, and more.
PRINCETON – Ze všech argumentů proti dobrovolné eutanazii má největší vliv argument o „kluzkém svahu“: jakmile lékařům umožníme zabíjet pacienty, nebudeme schopni omezit usmrcování na ty, kdo zemřít chtějí.
Pro toto tvrzení neexistují žádné důkazy, a to ani po mnoha letech fungování legálních sebevražd za asistence lékaře nebo dobrovolné eutanazie v Nizozemsku, Belgii, Lucembursku, Švýcarsku a americkém státě Oregon. Poslední odhalení toho, co se po hurikánu Katrina odehrálo v jedné nemocnici v New Orleansu, ukazují na přítomnost skutečného nebezpečí z jiné strany.
Když bylo město New Orleans v srpnu 2005 zaplaveno, odřízla stoupající voda všeobecnou nemocnici Memorial Medical Center, v níž bylo hospitalizováno více než 200 pacientů. Tři dny po běsnění hurikánu neměla nemocnice elektřinu a selhala i dodávka vody, takže se nedaly splachovat toalety. Někteří pacienti odkázaní na plicní ventilátor zemřeli.
V dusivém parnu byli lékaři a sestry vystaveni obrovskému tlaku, aby zajistili péči přeživším pacientům ležícím na promočených lůžcích. K této úzkosti se přidaly i obavy, že se ve městě zhroutilo právo a pořádek a nemocnice samotná by se mohla stát terčem ozbrojených banditů.
Byly přivolány vrtulníky, které měly evakuovat pacienty. Přednost dostali pacienti v lepším zdravotním stavu, kteří mohli chodit. Na místo dorazila státní policie a sdělila personálu, že vzhledem k občanským nepokojům musí všichni do pěti hodin odpoledne nemocnici opustit.
Na osmém podlaží ležela devětasedmdesátiletá Jannie Burgessová. Trpěla rakovinou v pokročilém stadiu, dostávala infuzi morfia a nacházela se na pokraji smrti. Kdyby ji lékaři měli evakuovat, museli by s ní sejít šest křídel schodů, což by vyžadovalo přítomnost sester, které byly zapotřebí jinde. Kdyby však zůstala bez ošetření, mohla by sedativa přestat účinkovat a pacientka by pak trpěla bolestmi. Ewing Cook, jeden z přítomných lékařů, tedy sestře nařídil, aby zvýšila dávku morfia – „dávala [pacientce] dost, dokud neodejde“. Jak později sdělil Sheri Finkové, která nedávno uveřejnila svědectví o těchto událostech v deníku New York Times , udělal to „bez rozmýšlení“.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, is almost here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, upgrade to PS Digital Plus now at a special discounted rate.
Subscribe Now
Podle Finkové oznámila další lékařka jménem Anna Pouová sestrám, že rovněž několik pacientů na sedmém podlaží je příliš nemocných, než aby mohli stěhování přežít. Dala tedy pacientům injekci morfia a další látky, která jim zpomalila dech tak, že zemřeli.
Zdá se, že přinejmenším jeden z pacientů, kteří tuto smrtelnou kombinaci léků dostali, nebyl bezprostředně ohrožen na životě. Emmett Everett byl jednašedesátiletý muž, který o několik let dříve ochrnul při dopravní nehodě a nyní čekal v nemocnici na operaci neprůchodnosti střev. Když byli ostatní pacienti z jeho oddělení evakuováni, požádal, aby personál nezapomněl ani na něj.
Vážil však 173 kilogramů a bylo by mimořádně obtížné snést ho ze schodů a poté ho dopravit na místo, kde přistávaly vrtulníky. Zdravotníci mu tedy sdělili, že injekce, kterou mu dávají, zmírní závratě, jimiž trpěl.
V roce 1957 se skupina lékařů dotázala papeže Pia XII., zda je přípustné používat narkotika k utlumení bolesti a vědomí, „i když člověk tuší, že užívání narkotik zkrátí život“. Papež prohlásil, že ano. Ve své Deklaraci o eutanazii vydané v roce 1980 Vatikán toto stanovisko potvrdil.
Podstatou vatikánského postoje je uplatnění takzvané „doktríny dvojího účinku“. Krok, který má dva účinky, jeden dobrý a druhý špatný, může být přípustný, pokud je dobrý účinek zamýšlený a špatný účinek je pouze nechtěným důsledkem dosažení účinku dobrého. Příznačné je, že ani papežovy závěry, ani Deklarace o eutanazii nekladou důraz na důležitost získání dobrovolného a informovaného souhlasu pacientů před zkrácením jejich života, pokud je získání takového souhlasu možné.
Podle doktríny dvojího účinku mohou tedy dva lékaři učinit navenek zcela totožnou věc: podat pacientům v totožném stavu totožnou dávku morfia s vědomím, že tato dávka zkrátí pacientovi život. Přesto jeden lékař, který má v úmyslu utlumit pacientovu bolest, jedná v souladu s dobrou lékařskou praxí, zatímco druhý, jenž má v úmyslu zkrátit pacientovi život, se dopouští vraždy.
Dr. Cook měl na podobné jemnůstky málo času. Pouze „velmi naivní lékař“ by si myslel, že podání velkého množství morfia „předčasně neposílá [pacienta] do hrobu“, sdělil Finkové a poté bez cavyků dodal: „Zabíjíme je.“ Podle Cookova názoru je hranice mezi etickým a nezákonným počínáním „tak jemná, že je téměř neznatelná“.
V nemocnici Memorial Medical Center se lékaři a sestry ocitli pod obrovským tlakem. Po 72 hodinách s minimem spánku byli vyčerpaní, a protože se usilovně snažili pečovat o pacienty, na obtížná etická rozhodnutí pro ně nebyla ideální chvíle. Doktrína dvojího účinku při správném pochopení neospravedlňuje, co lékaři učinili, ale tím, že je přivyká na praxi zkracování životů pacientů i bez jejich souhlasu, jako by dláždila cestu k záměrnému zabíjení.
Římskokatoličtí myslitelé patří k lidem, kteří v boji proti legalizaci dobrovolné eutanazie a asistovaného umírání používají argument o „kluzkém svahu“ nejhlasitěji. Udělali by dobře, kdyby si rozebrali důsledky vlastních doktrín.