Nepalese health worker applies chlorhexidine to the umbilical cord of a newborn PRAKASH MATHEMA/AFP/Getty Images

Chránit zdraví žen je ekonomická nutnost

BANGKOK – Mai bylo 17 let, když se svým přítelem začali být sexuálně aktivní. Jelikož svobodní adolescenti v jejich zemi nemají bez souhlasu rodičů přístup k antikoncepci, rozhodli se obejít se bez ní. Nedlouho nato Mai otěhotněla.

Jako dospívající matka má Mai v systému veřejného zdravotnictví své země přístup k předporodní, porodní i poporodní péči. Systém ale nekryje antikoncepci a bez práce na plný úvazek si ji Mai nemůže dovolit platit ze svého. Takže ačkoli by Mai druhému těhotenství ráda předešla nebo jej odložila do budoucna, opět nemá jinou možnost než obejít se bez antikoncepce.

V asijsko-pacifickém regionu, kde přístup ke komplexním službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví zůstává nerovný, jsou příběhy jako ten Maiin až příliš běžné. Navzdory významnému pokroku v některých zemích na cestě k všeobecné dostupnosti zdravotní péče – prioritě Cílů udržitelného rozvoje (CUR) Organizace spojených národů – stěžejní součást péče o zdraví žen propadává trhlinami. Dokud nebudou v rámci programů financování zdravotnictví v širším a úplnějším rozsahu kryty služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, včetně plánování rodiny, snahy o zajištění zdravotní péče všem potřebným budou nadále nedostatečné.

Mnoho vlád v asijsko-tichomořském regionu má dnes za to, že některé služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví jdou nad rámec jejich finančních priorit. To má bohužel za následek udržování a posilování právě těch překážek udržitelného rozvoje, jež měla všeobecná dostupnost zdravotní péče odstranit – zejména zlepšit zdravotní stav chudých a ohrožených a předcházet sklouzávání lidí do chudoby kvůli úhradám zdravotnických služeb, které potřebují.

Když soustavy veřejného zdravotnictví nekryjí zásadní služby, například vyšetření na rakovinu děložního čípku, jsou lidé nuceni se těchto služeb zříct, anebo je platit ze své kapsy. V asijsko-tichomořském regionu už teď výdaje z vlastní kapsy tvoří podstatný díl zdravotnických úhrad, v některých zemích až 60 %. V některých částech regionu navíc tento podíl stoupá. Dluhy kvůli zdravotní péči tak nadále drží lidi a komunity v pasti chudoby.

Mezery v dostupnosti služeb týkajících se sexuálního a reprodukčního zdraví mohou podle nedávného průzkumu Populačního fondu OSN v šesti státech asijsko-tichomořského regionu nabourávat širší rozvojové cíle, a to i v zemích s vyspělejšími zdravotnickými politikami. Téměř ve všech zkoumaných zemích například není dospívajícím hrazena antikoncepce, u níž je prokázáno, že snižuje míru těhotnosti nezletilých. V důsledku toho zůstává těhotnost dospívajících navzdory hospodářským pokrokům v mnoha asijsko-tichomořských zemích poměrně vysoká; na některých místech dokonce stoupá.

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Jak se budou země v asijsko-tichomořském regionu hospodářsky vyvíjet, budou vznikat nové příležitosti k vytváření systémů udržitelného financování všeobecné dostupnosti zdravotní péče, včetně posílení domácího financování. Zajištění úplné dostupnosti služeb v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví bude záviset na obecných změnách dotýkajících se genderového vývoje a náboženských a kulturních norem, vlády ale mohou začít prosazovat pokrok rozšiřováním přístupu ke zdravotnickým službám a posilováním finanční ochrany.

Snahy o prosazení všeobecné dostupnosti zdravotní péče je třeba doplnit a posílit iniciativami usilujícími o zajištění přístupu ke službám v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví. Aby ubylo nemocí a úmrtí matek, ženy a dívky potřebují snadný a stabilní přístup k antikoncepci, mateřské zdravotní služby a preventivní vyšetřování a léčbu v oblasti sexuálně přenosných infekcí a rakoviny. Finančně dostupná péče o sexuální a reprodukční zdraví je nejpotřebnější u zranitelných skupin, jako jsou dospívající, lidé migrující za prací a domorodé populace; aby se dostupnost dostatečně zlepšila, je třeba v systémech financování zdravotnictví zrušit spletité nároky na prokazování oprávněnosti.

Zlepšení zdraví poloviny světové populace a utváření skutečně inkluzivních společností vyžaduje revizi způsobů, jak se ženám a dívkám nabízí zdravotní péče. Služby v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví jsou obzvlášť důležité pro nejchudší země, kde jsou chudoba a těhotenství provázané. Když mezinárodní společenství v roce 2015 přijalo CUR, víc než 150 světových lídrů se zavázalo k dosažení všeobecné dostupnosti zdravotní péče do roku 2030. Byl to ambiciózní, leč dosažitelný cíl. Jak se ale termín blíží, globální zdravotnická obec riskuje, že sítem propadnou celé populace.

Mai svou dceru miluje. Aby ji však zaopatřila, musí hodně obětovat. Nemohla dokončit středoškolské vzdělání, a uvízla tak v pracovních pozicích, které poskytují nízké a nepředvídatelné příjmy. Kdyby Mai dostala možnost využívat antikoncepci, její život by byl nejspíš úplně jiný.

Napříč asijsko-tichomořským regionem jsou miliony žen a dívek jako Mai, jimž by takové služby prospěly. Aby byla dostupnost zdravotní péče skutečně všeobecná, musí se sexuální a reprodukční zdraví stát prioritou.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/tS98G4bcs