NEW YORK – V březnu zveřejnil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) takzvanou „syntetickou zprávu“, tedy závěrečnou část své šesté hodnotící zprávy (AR6). Zpráva vychází z několika tisíc recenzovaných článků od stovek vědců z celého světa a přináší obsáhlé zhodnocení dopadu klimatických změn i otázky, co musí svět učinit, aby omezil globální oteplování na 1,5° Celsia.
Dobré je, že podle IPCC jsou „proveditelné, účinné a levné recepty na zmírnění a adaptaci již nyní k dispozici“. Zajištění „obyvatelné a trvale udržitelné budoucnosti pro všechny“ však vyžaduje také dalekosáhlou transformaci a politickou vůli k přijímání odvážných kroků.
Zprávy IPCC jsou neocenitelné. Tím, že vnášejí vědu do klimatických vyjednávání, v nichž jinak převládají politické a ekonomické ohledy, jednak informují a jednak podporují zodpovědnost. Často mívají přes tisíc stran a každá z nich obsahuje i kratší souhrn pro politiky, jejž musí členské státy oficiálně schválit. Tento proces umožňuje vládním představitelům a pozorovatelům komentovat přicházející koncepty a současně ponechává vědcům možnost odmítat návrhy, které ohrožují integritu jejich výzkumu. Během schvalovacího procesu však lze některé formulace zesilovat, změkčovat nebo je z konečného návrhu i zcela odstranit.
Nejnovější zpráva varuje, že extrémní meteorologické jevy začínají být častější a intenzivnější, než se dříve předpokládalo, zatímco globální akce je oproti očekávání mnohem pomalejší. Na každém zlomku stupně záleží a při současném tempu emisí skleníkových plynů se svět řítí ke zvýšení o 3,5°C do roku 2100 – což bude mít zničující důsledky pro lidstvo i planetu.
Nepřijmeme-li naléhavé kroky ke snížení současných emisí skleníkových plynů na polovinu do roku 2030, varuje zpráva, pak globální oteplení „s velkou pravděpodobností“ dosáhne úrovně 1,5°C oproti předindustriální éře už během příštího desetiletí. Začnou-li však politici okamžitě jednat, ještě stále by mohli předejít rozpouštění ledovcových příkrovů, tání trvale zmrzlé půdy a zhroucení ekosystému, čímž by zachránili bezpočet životů.
Chceme-li změnit kurz, musíme vyřešit prapříčinu klimatických změn: „trvale neudržitelnou spotřebu energie, využívání půdy a změny v jejím využívání, životní styly a vzorce chování založené na spotřebě a výrobě, a to napříč regiony, mezi zeměmi i uvnitř nich a také mezi jednotlivci“. Vlády by si mohly vybrat z řady realizovatelných a přitom hospodárných kroků ke snížení emisí. Nejslibnější jsou ty, které v sobě integrují přístupy založené na právech, jež zahrnují smysluplnou participaci veřejnosti na rozhodovacím procesu, rovnost pohlaví a ochranu biodiverzity, lidská práva i práva domorodých národů. Zpráva IPCC konstatuje, že politické přístupy, které prosazují rovnost, férovost a klimatickou spravedlnost, „vedou k trvale udržitelnějším výsledkům“ a současně „omezují kompromisy, podporují transformativní změny a prosazují klimaticky odolný rozvoj“. Jednoduše řečeno si spravedlivější klimatická politika získává větší podporu, a proto je efektivnější.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Nejúčinnějším způsobem, jak snížit emise, je vytěsnit fosilní paliva a rychle přejít na obnovitelné zdroje energie, zejména na energii sluneční a větrnou. Zpráva však také pojmenovává důležitá opatření pro oblast celé ekonomiky a poptávkovou stranu, jako jsou přístupy „postačujícího množství“, cirkulárních materiálních toků, energetické účinnosti, trvale udržitelné spotřeby a výroby, rozšířené veřejné dopravy a zemědělských postupů založených na „trvale udržitelných přístupech k hospodaření s půdou“.
Ke snížení emisí mohou přispět rovněž změny chování, například přechod na „trvale udržitelnou zdravou stravu“, snížení využívání spotřebičů nebo zřeknutí se soukromých automobilů ve prospěch pěší chůze a jízdy na kole. Horních 10% domácností s nejvyššími emisemi na osobu, všímá si zpráva IPCC, produkuje 34-45% celosvětových emisí domácností založených na spotřebě, zatímco dolních 50% k těmto emisím přispívá jen 13-15 procenty.
Zvláštní je, že navzdory doloženým ekologickým přínosům snížení spotřeby masa ve prospěch zdravější stravy neobsahují souhrn ani úplná zpráva žádnou zmínku o mase ani mléce, přičemž výraz „rostlinný základ“ figuruje jen v poznámce pod čarou.
Stejně tak ze zprávy vypadla nadějná a značně sebevědomá věta o naléhavých, rychlých, realizovatelných a spravedlivých krátkodobých politikách řešení klimatických změn a zkvalitnění lidského života, které lze už dnes rozšiřovat. To vyvolalo pobouření u mnoha pozorovatelů a také u řady států snažících se tyto vědecké poznatky zachovat. Ani po mnohahodinové diskusi se však věta do zprávy nedostala; výrazy „naléhavý“, „rychlý“ a „lze rozšiřovat“ byly příliš citlivé na to, aby mohly být všeobecně schváleny, což jen podtrhlo napětí mezi vědou a politickou vůlí.
Toto napětí bylo dobře patrné na třech zasedáních, která předcházela schválení šesté hodnotící zprávy. Rozvojové země vyjadřovaly rozezlenost na rozvinuté státy, které prý nedělají dost, přestože nesou za klimatické změny historickou zodpovědnost – a přestože slibovaly, že v zájmu usnadnění adaptačního úsilí poskytnou finanční a technologické transfery. Rétorika týkající se snižování spotřeby fosilních paliv, nákladové efektivity obnovitelné energie a spravedlivého vlastnictví obnovitelných zdrojů přitom zeslábla, což odráželo obhajobu těžby fosilních paliv těmi, kdo si ji přejí zachovat.
V důsledku nedostatečné globální politické vůle klade souhrn důraz spíše na terminologii čisté nuly než na potřebu rychlého a skutečného snížení emisí skleníkových plynů. To by mohlo vést méně informované politiky k závěru, že můžeme jednoduše vysadit pár stromů a pokračovat jako dosud. Geoinženýrská řešení, jako jsou odstraňování oxidu uhličitého nebo zachycování a ukládání uhlíku (CCS), navíc dostala větší prostor než obnovitelné energie, a to navzdory výzkumu, který dokládá, že rozvoj těchto technologií s sebou nese obrovská ekologická rizika. V porovnání s rychlým přechodem na obnovitelnou energii navíc CCS zachovává závislost na fosilních palivech, je dražší, nelze ho rozšiřovat a je méně účinný při snižování emisí. Souhrn sice některá tato rizika zmiňuje, ale utopil je v poznámce pod čarou.
Zpráva IPCC zůstává nepostradatelným zdrojem informací o dopadu klimatických změn. Čtenáři, které zajímá jasné zhodnocení současného úsilí o snížení globálních emisí a zajištění, že udržíme globální oteplování na hranici 1,5°C, by však měli přeskočit souhrn a přečíst si raději kompletní zprávu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
No country wants external developments to drive up its borrowing costs and weaken its currency, which is what the UK is facing today, together with serious cyclical and structural challenges. But if the British government responds appropriately, recent market volatility might turn out to have a silver lining.
urges the government to communicate better what it is doing to boost resilient growth – and to do more.
Ricardo Hausmann
urges the US to issue more H1-B visas, argues that Europe must become a military superpower in its own right, applies the “growth diagnostics” framework to Venezuela, and more.
Now that Donald Trump is returning to the White House, he believes that it is an “absolute necessity” for the United States to have “ownership and control” of Greenland. But as an autonomous Danish territory where the US military already operates, Greenland has no reason to abandon its current political arrangement.
explains why the US president-elect's threats to seize the Danish territory are so dangerous.
NEW YORK – V březnu zveřejnil Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) takzvanou „syntetickou zprávu“, tedy závěrečnou část své šesté hodnotící zprávy (AR6). Zpráva vychází z několika tisíc recenzovaných článků od stovek vědců z celého světa a přináší obsáhlé zhodnocení dopadu klimatických změn i otázky, co musí svět učinit, aby omezil globální oteplování na 1,5° Celsia.
Dobré je, že podle IPCC jsou „proveditelné, účinné a levné recepty na zmírnění a adaptaci již nyní k dispozici“. Zajištění „obyvatelné a trvale udržitelné budoucnosti pro všechny“ však vyžaduje také dalekosáhlou transformaci a politickou vůli k přijímání odvážných kroků.
Zprávy IPCC jsou neocenitelné. Tím, že vnášejí vědu do klimatických vyjednávání, v nichž jinak převládají politické a ekonomické ohledy, jednak informují a jednak podporují zodpovědnost. Často mívají přes tisíc stran a každá z nich obsahuje i kratší souhrn pro politiky, jejž musí členské státy oficiálně schválit. Tento proces umožňuje vládním představitelům a pozorovatelům komentovat přicházející koncepty a současně ponechává vědcům možnost odmítat návrhy, které ohrožují integritu jejich výzkumu. Během schvalovacího procesu však lze některé formulace zesilovat, změkčovat nebo je z konečného návrhu i zcela odstranit.
Nejnovější zpráva varuje, že extrémní meteorologické jevy začínají být častější a intenzivnější, než se dříve předpokládalo, zatímco globální akce je oproti očekávání mnohem pomalejší. Na každém zlomku stupně záleží a při současném tempu emisí skleníkových plynů se svět řítí ke zvýšení o 3,5°C do roku 2100 – což bude mít zničující důsledky pro lidstvo i planetu.
Nepřijmeme-li naléhavé kroky ke snížení současných emisí skleníkových plynů na polovinu do roku 2030, varuje zpráva, pak globální oteplení „s velkou pravděpodobností“ dosáhne úrovně 1,5°C oproti předindustriální éře už během příštího desetiletí. Začnou-li však politici okamžitě jednat, ještě stále by mohli předejít rozpouštění ledovcových příkrovů, tání trvale zmrzlé půdy a zhroucení ekosystému, čímž by zachránili bezpočet životů.
Chceme-li změnit kurz, musíme vyřešit prapříčinu klimatických změn: „trvale neudržitelnou spotřebu energie, využívání půdy a změny v jejím využívání, životní styly a vzorce chování založené na spotřebě a výrobě, a to napříč regiony, mezi zeměmi i uvnitř nich a také mezi jednotlivci“. Vlády by si mohly vybrat z řady realizovatelných a přitom hospodárných kroků ke snížení emisí. Nejslibnější jsou ty, které v sobě integrují přístupy založené na právech, jež zahrnují smysluplnou participaci veřejnosti na rozhodovacím procesu, rovnost pohlaví a ochranu biodiverzity, lidská práva i práva domorodých národů. Zpráva IPCC konstatuje, že politické přístupy, které prosazují rovnost, férovost a klimatickou spravedlnost, „vedou k trvale udržitelnějším výsledkům“ a současně „omezují kompromisy, podporují transformativní změny a prosazují klimaticky odolný rozvoj“. Jednoduše řečeno si spravedlivější klimatická politika získává větší podporu, a proto je efektivnější.
Secure your copy of PS Quarterly: The Year Ahead 2025
Our annual flagship magazine, PS Quarterly: The Year Ahead 2025, has arrived. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Digital Plus now.
Subscribe Now
Nejúčinnějším způsobem, jak snížit emise, je vytěsnit fosilní paliva a rychle přejít na obnovitelné zdroje energie, zejména na energii sluneční a větrnou. Zpráva však také pojmenovává důležitá opatření pro oblast celé ekonomiky a poptávkovou stranu, jako jsou přístupy „postačujícího množství“, cirkulárních materiálních toků, energetické účinnosti, trvale udržitelné spotřeby a výroby, rozšířené veřejné dopravy a zemědělských postupů založených na „trvale udržitelných přístupech k hospodaření s půdou“.
Ke snížení emisí mohou přispět rovněž změny chování, například přechod na „trvale udržitelnou zdravou stravu“, snížení využívání spotřebičů nebo zřeknutí se soukromých automobilů ve prospěch pěší chůze a jízdy na kole. Horních 10% domácností s nejvyššími emisemi na osobu, všímá si zpráva IPCC, produkuje 34-45% celosvětových emisí domácností založených na spotřebě, zatímco dolních 50% k těmto emisím přispívá jen 13-15 procenty.
Zvláštní je, že navzdory doloženým ekologickým přínosům snížení spotřeby masa ve prospěch zdravější stravy neobsahují souhrn ani úplná zpráva žádnou zmínku o mase ani mléce, přičemž výraz „rostlinný základ“ figuruje jen v poznámce pod čarou.
Stejně tak ze zprávy vypadla nadějná a značně sebevědomá věta o naléhavých, rychlých, realizovatelných a spravedlivých krátkodobých politikách řešení klimatických změn a zkvalitnění lidského života, které lze už dnes rozšiřovat. To vyvolalo pobouření u mnoha pozorovatelů a také u řady států snažících se tyto vědecké poznatky zachovat. Ani po mnohahodinové diskusi se však věta do zprávy nedostala; výrazy „naléhavý“, „rychlý“ a „lze rozšiřovat“ byly příliš citlivé na to, aby mohly být všeobecně schváleny, což jen podtrhlo napětí mezi vědou a politickou vůlí.
Toto napětí bylo dobře patrné na třech zasedáních, která předcházela schválení šesté hodnotící zprávy. Rozvojové země vyjadřovaly rozezlenost na rozvinuté státy, které prý nedělají dost, přestože nesou za klimatické změny historickou zodpovědnost – a přestože slibovaly, že v zájmu usnadnění adaptačního úsilí poskytnou finanční a technologické transfery. Rétorika týkající se snižování spotřeby fosilních paliv, nákladové efektivity obnovitelné energie a spravedlivého vlastnictví obnovitelných zdrojů přitom zeslábla, což odráželo obhajobu těžby fosilních paliv těmi, kdo si ji přejí zachovat.
V důsledku nedostatečné globální politické vůle klade souhrn důraz spíše na terminologii čisté nuly než na potřebu rychlého a skutečného snížení emisí skleníkových plynů. To by mohlo vést méně informované politiky k závěru, že můžeme jednoduše vysadit pár stromů a pokračovat jako dosud. Geoinženýrská řešení, jako jsou odstraňování oxidu uhličitého nebo zachycování a ukládání uhlíku (CCS), navíc dostala větší prostor než obnovitelné energie, a to navzdory výzkumu, který dokládá, že rozvoj těchto technologií s sebou nese obrovská ekologická rizika. V porovnání s rychlým přechodem na obnovitelnou energii navíc CCS zachovává závislost na fosilních palivech, je dražší, nelze ho rozšiřovat a je méně účinný při snižování emisí. Souhrn sice některá tato rizika zmiňuje, ale utopil je v poznámce pod čarou.
Zpráva IPCC zůstává nepostradatelným zdrojem informací o dopadu klimatických změn. Čtenáři, které zajímá jasné zhodnocení současného úsilí o snížení globálních emisí a zajištění, že udržíme globální oteplování na hranici 1,5°C, by však měli přeskočit souhrn a přečíst si raději kompletní zprávu.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka