WASHINGTON, DC – Fyzické infrastruktuře náleží zásadní úloha v podpoře postpandemického oživení a v budování dlouhodobějších základů zeleného, odolného a inkluzivního rozvoje. Přibývající soubor důkazů vyzdvihuje její přispění k široké škále rozvojových indikátorů, včetně zaměstnanosti, produktivity, příjmu, nerovnosti, obchodu a tvorby lidského kapitálu.
Přesto napříč značnou částí rozvojového světa zůstává infrastruktura žalostně nedostatečná. Zhruba miliarda lidí žije dál než míli od celoročně sjízdné silnice, 760 milionům schází doma přístup k elektřině a 450 milionů žije mimo dosah signálu širokopásmového internetu. I tam, kde jsou tyto služby k dispozici, jsou často nestabilní a finančně nedostupné. Poruchy zapříčiněné nespolehlivou infrastrukturou stojí jednotlivce a firmy stamiliardy dolarů ročně a nejchudší a nejkřehčí země světa mají nejdražší širokopásmový internet, elektřinu a dopravní služby.
Investice do infrastruktury byly už před pandemií covidu-19 výrazně pod úrovněmi potřebnými k dosažení globálních rozvojových cílů. Od nástupu pandemie došlo k ještě většímu zaškrcení výdajů. Řada vyspělých ekonomik sice zavedla stimulační balíčky na podporu hospodářského oživení, často s infrastrukturními prvky, ale nejchudším státům světa chybí na taková opatření fiskální prostor. Na tento problém poukázal poslední summit G7, kde lídři vyzvali ke zvýšenému úsilí financovat rozvoj infrastruktury v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích, označovaných anglickou zkratkou LMIC.
Za účelem maximalizace přispění infrastruktury ke globálnímu ekonomickému oživení a podpoře zeleného, odolného a inkluzivního růstu je nezbytné nasměrovat do účinných programů dodatečné investice. Obzvlášť významné jsou čtyři nutnosti.
V prvé řadě splnění globálních klimatických cílů vyžaduje bezprecedentní vlnu investic do zelené infrastruktury. Na energetické a dopravní soustavy připadají dohromady asi dvě třetiny globálních emisí oxidu uhličitého a na LMIC připadne v nadcházejících letech velká část očekávaného zvýšení emisí. Investice do obnovitelné elektřiny, energetické účinnosti, nabíjecí infrastruktury pro elektromobily, klimaticky chytrých systémů městské dopravy a vznikajících dodavatelských řetězců zeleného vodíku jsou nákladově efektivní možnosti, které zároveň snižují emise CO2 a vytvářejí pracovní místa. Vedle takových nových investic do zelené infrastruktury bude zapotřebí další kapitál na podporu urychleného odstavení uhelných elektráren.
Zadruhé, nové projekty musí být plánované tak, aby posilovaly ekonomickou a společenskou odolnost vůči extrémnímu počasí a jiným externím šokům. Změna klimatu už působí závažné škody na stávající infrastruktuře. V lednu například tropická bouře Ana zničila v Malawi zhruba polovinu tamních skrovných kapacit v oblasti výroby elektřiny. Další měsíc výbuch sopky a tsunami přerušily podmořský internetový kabel na souostroví Tongy.
Takové přímé škody na infrastruktuře už dosahují hodnoty kolem 18 miliard dolarů ročně. Posílení odolnosti infrastruktury by stávající investiční potřeby zvýšilo jen o několik procentních bodů, ale očekávané přínosy převyšují náklady v poměru čtyř ku jedné.
Navzdory zkušenosti Tongy má digitální infrastruktura klíčový význam pro zajišťování odolnosti celých společností vůči krizím. Během pandemie celosvětově vyskočil počet uživatelů internetu o 800 milionů a přenos dat v rozvíjejících se ekonomikách se zvýšil o 25-50 %, jak se další a další aktivity přesouvaly online. Digitální aplikace, o něž se opírá doručování online služeb a práce na dálku, umožnily firmám a vládám pokračovat v provozu.
Třetí nutností je investovat do udržitelné infrastruktury, která podporuje sociální inkluzi a řeší různé stránky nerovnosti. Přes vzestup digitální konektivity během pandemie zůstává 2,9 miliardy lidí offline, podle údajů z roku 2021, včetně více než 50 % obyvatel LMIC a až 81 % osob v nejméně vyspělých zemích. V některých částech světa přetrvávají také podstatné disparity mezi městskými a venkovskými oblastmi a mezi muži a ženami.
Tato digitální propast způsobuje závažné nerovnosti v rozvojových výsledcích. Podle UNICEF nedostatek přístupu k podstatným technologiím znemožnil nejméně 463 milionům čili 31 % školáků na celém světě účastnit se během pandemie digitální a televizní či rozhlasové výuky. Internetové programy učení na dálku dosáhly v subsaharské Africe jen k 6 % dětí.
Konečně celkový účinek fyzické infrastruktury na rozvoj závisí na tom, jak jsou investice vzájemně koordinované a doprovázené podpůrnými politickými opatřeními. Napříč Afrikou jsou pro obchod v rámci kontinentu zásadní regionální silniční tahy. Kupříkladu modernizace tahu z Lagosu do Abidžanu by mohla zajistit podstatné ekonomické přínosy zemím podél západoafrického pobřeží. Řidič zdolávající dnes tuto trasu ale může očekávat, že stráví 160 hodin na hraničních přechodech. Přínosy modernizace silnice by bylo možné zdvojnásobit, kdyby se zjednodušily formality na hranicích.
Různé typy infrastruktury mohou posilovat přínosy jiných. Napříč křehkými regiony venkovské Afriky investice do silnic urychlují přesun pracujících od samozásobitelského zemědělství do lépe placených pracovních míst ve výrobě a službách. Ekonomický účinek silnic ale může být ještě několikanásobně vyšší v obcích, kde je také dostupná elektřina.
Infrastruktura může významně přispět k postpandemickému oživení, jakož i k dlouhodobějšímu zelenému, odolnému a inkluzivnímu rozvoji, zejména ve LMIC, kde je potřeba investic obzvlášť naléhavá. Naplnit tuto potřebu bude sice velice náročné, ale bude to také výzva, kterou lze proměnit v příležitost pro všechny.
Z angličtiny přeložil David Daduč
WASHINGTON, DC – Fyzické infrastruktuře náleží zásadní úloha v podpoře postpandemického oživení a v budování dlouhodobějších základů zeleného, odolného a inkluzivního rozvoje. Přibývající soubor důkazů vyzdvihuje její přispění k široké škále rozvojových indikátorů, včetně zaměstnanosti, produktivity, příjmu, nerovnosti, obchodu a tvorby lidského kapitálu.
Přesto napříč značnou částí rozvojového světa zůstává infrastruktura žalostně nedostatečná. Zhruba miliarda lidí žije dál než míli od celoročně sjízdné silnice, 760 milionům schází doma přístup k elektřině a 450 milionů žije mimo dosah signálu širokopásmového internetu. I tam, kde jsou tyto služby k dispozici, jsou často nestabilní a finančně nedostupné. Poruchy zapříčiněné nespolehlivou infrastrukturou stojí jednotlivce a firmy stamiliardy dolarů ročně a nejchudší a nejkřehčí země světa mají nejdražší širokopásmový internet, elektřinu a dopravní služby.
Investice do infrastruktury byly už před pandemií covidu-19 výrazně pod úrovněmi potřebnými k dosažení globálních rozvojových cílů. Od nástupu pandemie došlo k ještě většímu zaškrcení výdajů. Řada vyspělých ekonomik sice zavedla stimulační balíčky na podporu hospodářského oživení, často s infrastrukturními prvky, ale nejchudším státům světa chybí na taková opatření fiskální prostor. Na tento problém poukázal poslední summit G7, kde lídři vyzvali ke zvýšenému úsilí financovat rozvoj infrastruktury v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích, označovaných anglickou zkratkou LMIC.
Za účelem maximalizace přispění infrastruktury ke globálnímu ekonomickému oživení a podpoře zeleného, odolného a inkluzivního růstu je nezbytné nasměrovat do účinných programů dodatečné investice. Obzvlášť významné jsou čtyři nutnosti.
V prvé řadě splnění globálních klimatických cílů vyžaduje bezprecedentní vlnu investic do zelené infrastruktury. Na energetické a dopravní soustavy připadají dohromady asi dvě třetiny globálních emisí oxidu uhličitého a na LMIC připadne v nadcházejících letech velká část očekávaného zvýšení emisí. Investice do obnovitelné elektřiny, energetické účinnosti, nabíjecí infrastruktury pro elektromobily, klimaticky chytrých systémů městské dopravy a vznikajících dodavatelských řetězců zeleného vodíku jsou nákladově efektivní možnosti, které zároveň snižují emise CO2 a vytvářejí pracovní místa. Vedle takových nových investic do zelené infrastruktury bude zapotřebí další kapitál na podporu urychleného odstavení uhelných elektráren.
Zadruhé, nové projekty musí být plánované tak, aby posilovaly ekonomickou a společenskou odolnost vůči extrémnímu počasí a jiným externím šokům. Změna klimatu už působí závažné škody na stávající infrastruktuře. V lednu například tropická bouře Ana zničila v Malawi zhruba polovinu tamních skrovných kapacit v oblasti výroby elektřiny. Další měsíc výbuch sopky a tsunami přerušily podmořský internetový kabel na souostroví Tongy.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Takové přímé škody na infrastruktuře už dosahují hodnoty kolem 18 miliard dolarů ročně. Posílení odolnosti infrastruktury by stávající investiční potřeby zvýšilo jen o několik procentních bodů, ale očekávané přínosy převyšují náklady v poměru čtyř ku jedné.
Navzdory zkušenosti Tongy má digitální infrastruktura klíčový význam pro zajišťování odolnosti celých společností vůči krizím. Během pandemie celosvětově vyskočil počet uživatelů internetu o 800 milionů a přenos dat v rozvíjejících se ekonomikách se zvýšil o 25-50 %, jak se další a další aktivity přesouvaly online. Digitální aplikace, o něž se opírá doručování online služeb a práce na dálku, umožnily firmám a vládám pokračovat v provozu.
Třetí nutností je investovat do udržitelné infrastruktury, která podporuje sociální inkluzi a řeší různé stránky nerovnosti. Přes vzestup digitální konektivity během pandemie zůstává 2,9 miliardy lidí offline, podle údajů z roku 2021, včetně více než 50 % obyvatel LMIC a až 81 % osob v nejméně vyspělých zemích. V některých částech světa přetrvávají také podstatné disparity mezi městskými a venkovskými oblastmi a mezi muži a ženami.
Tato digitální propast způsobuje závažné nerovnosti v rozvojových výsledcích. Podle UNICEF nedostatek přístupu k podstatným technologiím znemožnil nejméně 463 milionům čili 31 % školáků na celém světě účastnit se během pandemie digitální a televizní či rozhlasové výuky. Internetové programy učení na dálku dosáhly v subsaharské Africe jen k 6 % dětí.
Konečně celkový účinek fyzické infrastruktury na rozvoj závisí na tom, jak jsou investice vzájemně koordinované a doprovázené podpůrnými politickými opatřeními. Napříč Afrikou jsou pro obchod v rámci kontinentu zásadní regionální silniční tahy. Kupříkladu modernizace tahu z Lagosu do Abidžanu by mohla zajistit podstatné ekonomické přínosy zemím podél západoafrického pobřeží. Řidič zdolávající dnes tuto trasu ale může očekávat, že stráví 160 hodin na hraničních přechodech. Přínosy modernizace silnice by bylo možné zdvojnásobit, kdyby se zjednodušily formality na hranicích.
Různé typy infrastruktury mohou posilovat přínosy jiných. Napříč křehkými regiony venkovské Afriky investice do silnic urychlují přesun pracujících od samozásobitelského zemědělství do lépe placených pracovních míst ve výrobě a službách. Ekonomický účinek silnic ale může být ještě několikanásobně vyšší v obcích, kde je také dostupná elektřina.
Infrastruktura může významně přispět k postpandemickému oživení, jakož i k dlouhodobějšímu zelenému, odolnému a inkluzivnímu rozvoji, zejména ve LMIC, kde je potřeba investic obzvlášť naléhavá. Naplnit tuto potřebu bude sice velice náročné, ale bude to také výzva, kterou lze proměnit v příležitost pro všechny.
Z angličtiny přeložil David Daduč