Greece flag ship trade Elias Bizannes/Flickr

Proč je Řecko jiné

BRUSEL – Zdánlivě nekonečná jednání o nové půjčce mezi novopečenou řeckou vládou a jejími mezinárodními věřiteli – Mezinárodním měnovým fondem, Evropskou centrální bankou a Evropskou komisí – vstoupila do nebezpečné fáze. Hrozí riziko, že chyba na kterékoliv straně vyvolá nehodu, která by mohla uspíšit novou krizi v Evropě.

Zdá se, že MMF je připraven hodit do ringu ručník – v neposlední řadě kvůli nedávnému zjištění, že Řecko by letos mohlo vykázat malý primární rozpočtový schodek (který nezahrnuje úrokové platby) namísto plánovaného vysokého přebytku. V době, kdy se řecká ekonomika znovu potápí, je však vláda přesvědčená, že současný splátkový program nefunguje – a že bez významných úprav nikdy fungovat nebude.

Základním stavebním kamenem řeckých argumentů pro nové sanační podmínky je interpretace – posílená současnými hospodářskými těžkostmi země –, podle níž je Řecko obětí přehnaných úsporných opatření. Tím se však opomíjí stěžejní skutečnost: v jiných evropských zemích zasažených krizí úsporná opatření fungovala. Portugalsko, Irsko, Španělsko, a dokonce i Kypr vykazují jednoznačné známky zotavení: nezaměstnanost konečně klesá (byť pomalu a z vysoké úrovně) a byl obnoven přístup na kapitálové trhy.

Proč je Řecko jiné?

Stručná odpověď zní: export. Ve všech ostatních krizových zemích (a koneckonců i ve většině z desítek států, které v posledních desetiletích obdržely půjčku od MMF) rostoucí export alespoň částečně vykompenzoval prudký propad poptávky, jenž nastal, když jejich vlády seškrtaly výdaje a zvýšily daně s cílem vyrovnat účetní bilance.

Ve velké ekonomice, kde externí financování nepředstavuje problém, například ve Spojených státech či v eurozóně, by snaha o snížení rozpočtového schodku samozřejmě mohla vést k tak hlubokému poklesu poptávky (a tím i daňových příjmů), že se úsporná opatření stanou nástrojem vlastní porážky. Pro Řecko však tento argument neplatí.

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Ve skutečnosti Řecko vykazovalo velmi vysoké schodky běžného účtu – přesahující 10% HDP –, když externí financování v letech 2008-2009 náhle vyschlo, což si vynutilo úpravu domácích výdajů. Kdyby řecká vláda k této úpravě nepřikročila, domácí poptávka a zaměstnanost by jistě zůstaly vyšší – ale stejně tak by byl vyšší i dovoz a vnější schodky. Ačkoliv tedy úsporná opatření zapříčinila hlubokou recesi, zároveň Řecku umožnila vyhnout se vnějším schodkům, a tím snížila velikost sanace, kterou země potřebuje.

Klíčem k vybřednutí z pasti úsporných opatření je tedy exportní výkonnost. Problém Řecka spočívá v tom, že i malý růst exportu, který země v poslední době vykazuje, je do značné míry iluzorní, jelikož se na něm podílejí převážně ropné produkty. A protože Řecko ropu neprodukuje, může to znamenat jen to, že řecké rafinerie, které dnes trpí značným nadbytkem kapacit, jednoduše exportují dovezenou surovou ropu v lehce pozměněné podobě. Marže rafinerií jsou přitom obvykle nižší než 5%, což znamená, že ekonomika země získává z tohoto exportu jen malou přidanou hodnotu. Podobný problém se týká i dalších exportních komodit, které zaznamenaly zvýšení, například kovů.

Největší exportní položka Řecka v oblasti služeb, totiž námořní doprava, má navíc jen málo reálných vazeb na zbytek ekonomiky, jelikož firmy působící v tomto sektoru neplatí daně a zaměstnávají malý počet Řeků (posádky obvykle pocházejí z nízkopříjmových zemí). Ekonomický příspěvek tohoto sektoru dále podkopává skutečnost, že globální ceny komodit, na nichž jsou závislé přepravní sazby, v poslední době klesají. Průmyslové zboží, jehož výroba domácí hodnotu a zaměstnanost zvyšuje, naopak představuje jen malou část řeckého exportu.

Celkový zahraniční obchod Řecka dosahuje při správném měření pouze 12% HDP, což je mnohem méně, než by se u tak malé ekonomiky čekalo. Ještě znepokojivější je skutečnost, že celkový deficit řeckého obchodu (včetně zboží a služeb) byl v roce 2008 ještě vyšší a dosahoval 13% HDP, z čehož vyplývá, že aby se tehdy předešlo následnému poklesu dovozu a tím i domácí poptávky, byl by se export musel více než zdvojnásobit.

Naproti tomu v Portugalsku činil obchodní schodek v roce 2008 pouze asi třetinu exportu, což znamená, že se export musel zvýšit o jednu třetinu, aby se vnější schodek vyrovnal bez snížení dovozu. Od té doby Portugalsko zvýšilo export kumulativně o více než čtvrtinu, takže navzdory drobnému růstu dovozu od roku 2007 vykazuje obchodní přebytek.

I řecký obchodní schodek se snížil, avšak jen proto, že došlo ke zhroucení dovozu. Export stagnoval, přestože mzdy klesly o více než 20%. Právě toto je skutečný problém Řecka, nikoliv úsporná opatření. Kdyby Řecko zažilo stejný růst exportu jako Portugalsko (země podobné velikosti a příjmu na obyvatele), neprošlo by tak hlubokou recesí a daňové výnosy by byly vyšší, takže by pro vládu bylo mnohem snazší dosáhnout primárního rozpočtového přebytku.

To naznačuje, že kombinace fiskální konsolidace, nižších mezd a exportně orientovaných reforem mohla Řecku umožnit přechod na trvalejší zotavení. Tento přístup už byl odzkoušen a neuspěl pouze jednou, když musela Argentina v roce 2002 vyhlásit neschopnost splácet svůj zahraniční dluh a ukončit desetiletí trvající navázání své měny na americký dolar ve fixním kurzu 1:1.

Řecko bohužel připomíná Argentinu hned ve dvou klíčových ohledech. Obě země mají jen malý exportní sektor, což výrazně ztěžuje vnější úpravy, a obě mají strukturu exportu vychýlenou směrem ke komoditám, jejichž nabídka se pravděpodobně příliš nezmění, i když dojde ke strukturálním reformám či k poklesu mezd.

To samozřejmě neznamená, že je Řecko odsouzeno následovat Argentinu na cestě k bankrotu. Zvýrazňuje to však problém, jemuž dnes země čelí – totiž nutnost od základu přebudovat svůj exportní sektor.

Je načase, aby si řecká vláda tento imperativ uvědomila a rozšířila rozsah vyjednávání se svými věřiteli tak, aby tato jednání zahrnovala nejen rozpočet, ale i strategie pro stimulaci vývozu. Ze všeho nejdříve si však Řecko musí konečně uvědomit, že úsporná opatření nejsou nepřítel.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

https://prosyn.org/ZUFy4qEcs