GAINESVILLE, FLORIDA – V lidských obydlích ve Spojených státech žije asi 70 milionů psů. To je o 10 milionů více než dětí do 15 let. V jiných západních státech je situace podobná. Zhruba 40% domácích psů smí spát v posteli svých majitelů.
Jak psi dosáhli tak důvěrného postavení v našich životech? Podle jedné teorie se během tisíců let, kdy žijí s lidmi, naladili na způsob lidského myšlení. Bezpochyby jsou pozoruhodně citliví vůči lidskému chování.
Psi dokážou sledovat lidská ukazovací gesta, aby nacházeli skrytou potravu, a pomocí vlastních ukazovacích akcí jsou schopni úspěšně naznačovat pánům, kde se nachází ukrytá hračka. Za jistých okolností psi chápou, že lidé, kteří je nevidí (protože jsou například slepí), budou na prosbu reagovat pamlskem s menší pravděpodobností než lidé bez zrakového postižení. Psi také s vyšší pravděpodobností splní povel, aby nechali něco žádoucího na pokoji, pokud je jejich pán v místnosti, než když z místnosti odejde.
A přesto snahy pokládat psí bystrost za vlastnost pocházející ze stejného soudku jako lidská inteligence přehlížejí řadu detailů o fungování psů a lidí. Evoluce nikdy nevytváří stejnou formu inteligence dvakrát – ačkoliv podobné problémy mohou vést k podobným řešením.
Jak je známo většině majitelů štěňat, naučit psa lidským způsobům vyžaduje čas a péči. Když máme vztek, neježí se nám srst, a při seznamování neočicháváme novým přátelům zadní část těla. Psi zase negestikulují předními packami a nepoužívají gramaticky složitý jazyk, když se snaží něco vysvětlit.
Při našem výzkumu jsme zjistili, že v prvních pěti měsících psího života jsou lidé pro psy poněkud tajuplní a že psi s výběhem značně zaostávají za domácími psy, pokud jde o chápání lidských bytostí.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Nedávný výzkum Alexandry Horowitzové z newyorské Barnard College zdůrazňuje význam „rozhovorů jeden přes druhého“, které někdy mezi lidmi a psy probíhají. Horowitzová požádala majitele psů, aby svým svěřencům zakázali sušenku a pak nakrátko opustili místnost. Když se majitelé po několika okamžicích vrátili, bylo některým řečeno, že jejich psi byli neposlušní a zakázaný pamlsek sežrali. Jiní byli informováni, že jejich psi se chovali dobře a nechali sušenku na pokoji. Pokud se pes choval špatně, dostal majitel k dispozici trochu času, aby svého miláčka pokáral za neposlušnost. Poté byl dotázán, zda se jeho pes tvářil provinile.
Zápletka v tomto příběhu spočívá v tom, že pouze polovina majitelů byla informována správně. V polovině případů sdělila Horowitzová majiteli psa, který ve skutečnosti nechal sušenku na pokoji, že jeho pes pamlsek sežral. A v polovině případů bylo majiteli neposlušného psa řečeno, že se jeho svěřenec choval dobře.
Pointa tohoto klamu spočívala v tom, že když se Horowitzová každého z majitelů dotázala, zda se jeho pes tvářil provinile, mohla posoudit, zda majitelův referát o „provinilém výrazu“ skutečně odpovídá skutečnosti – totiž že pes pozřel zakázanou laskominu –, nebo zda neodráží nic jiného, než že majitel svého psa vyplísnil. Výsledky velmi zřetelně ukázaly, že „provinilé vzezření“ psa pramení výlučně z faktu, že je peskován: psí výraz neměl nic společného s otázkou, zda se zvíře skutečně dopustilo nějakého prohřešku.
To neznamená, že bychom své psy neměli kárat (nebo chválit). A také to neznamená, že bychom své psy neměli milovat – nebo z nich být někdy sklíčení. To všechno znamená, že chceme-li harmonicky žít s jiným živočišným druhem na našich nejdůvěrnějších místech, musíme vzít v úvahu, že námi preferovaná argumentační schémata neodpovídají schématům jejich. Musíme se snažit chápat psy v jejich vlastních intencích a pomoci jim, aby chápali i oni nás.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
GAINESVILLE, FLORIDA – V lidských obydlích ve Spojených státech žije asi 70 milionů psů. To je o 10 milionů více než dětí do 15 let. V jiných západních státech je situace podobná. Zhruba 40% domácích psů smí spát v posteli svých majitelů.
Jak psi dosáhli tak důvěrného postavení v našich životech? Podle jedné teorie se během tisíců let, kdy žijí s lidmi, naladili na způsob lidského myšlení. Bezpochyby jsou pozoruhodně citliví vůči lidskému chování.
Psi dokážou sledovat lidská ukazovací gesta, aby nacházeli skrytou potravu, a pomocí vlastních ukazovacích akcí jsou schopni úspěšně naznačovat pánům, kde se nachází ukrytá hračka. Za jistých okolností psi chápou, že lidé, kteří je nevidí (protože jsou například slepí), budou na prosbu reagovat pamlskem s menší pravděpodobností než lidé bez zrakového postižení. Psi také s vyšší pravděpodobností splní povel, aby nechali něco žádoucího na pokoji, pokud je jejich pán v místnosti, než když z místnosti odejde.
A přesto snahy pokládat psí bystrost za vlastnost pocházející ze stejného soudku jako lidská inteligence přehlížejí řadu detailů o fungování psů a lidí. Evoluce nikdy nevytváří stejnou formu inteligence dvakrát – ačkoliv podobné problémy mohou vést k podobným řešením.
Jak je známo většině majitelů štěňat, naučit psa lidským způsobům vyžaduje čas a péči. Když máme vztek, neježí se nám srst, a při seznamování neočicháváme novým přátelům zadní část těla. Psi zase negestikulují předními packami a nepoužívají gramaticky složitý jazyk, když se snaží něco vysvětlit.
Při našem výzkumu jsme zjistili, že v prvních pěti měsících psího života jsou lidé pro psy poněkud tajuplní a že psi s výběhem značně zaostávají za domácími psy, pokud jde o chápání lidských bytostí.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Nedávný výzkum Alexandry Horowitzové z newyorské Barnard College zdůrazňuje význam „rozhovorů jeden přes druhého“, které někdy mezi lidmi a psy probíhají. Horowitzová požádala majitele psů, aby svým svěřencům zakázali sušenku a pak nakrátko opustili místnost. Když se majitelé po několika okamžicích vrátili, bylo některým řečeno, že jejich psi byli neposlušní a zakázaný pamlsek sežrali. Jiní byli informováni, že jejich psi se chovali dobře a nechali sušenku na pokoji. Pokud se pes choval špatně, dostal majitel k dispozici trochu času, aby svého miláčka pokáral za neposlušnost. Poté byl dotázán, zda se jeho pes tvářil provinile.
Zápletka v tomto příběhu spočívá v tom, že pouze polovina majitelů byla informována správně. V polovině případů sdělila Horowitzová majiteli psa, který ve skutečnosti nechal sušenku na pokoji, že jeho pes pamlsek sežral. A v polovině případů bylo majiteli neposlušného psa řečeno, že se jeho svěřenec choval dobře.
Pointa tohoto klamu spočívala v tom, že když se Horowitzová každého z majitelů dotázala, zda se jeho pes tvářil provinile, mohla posoudit, zda majitelův referát o „provinilém výrazu“ skutečně odpovídá skutečnosti – totiž že pes pozřel zakázanou laskominu –, nebo zda neodráží nic jiného, než že majitel svého psa vyplísnil. Výsledky velmi zřetelně ukázaly, že „provinilé vzezření“ psa pramení výlučně z faktu, že je peskován: psí výraz neměl nic společného s otázkou, zda se zvíře skutečně dopustilo nějakého prohřešku.
To neznamená, že bychom své psy neměli kárat (nebo chválit). A také to neznamená, že bychom své psy neměli milovat – nebo z nich být někdy sklíčení. To všechno znamená, že chceme-li harmonicky žít s jiným živočišným druhem na našich nejdůvěrnějších místech, musíme vzít v úvahu, že námi preferovaná argumentační schémata neodpovídají schématům jejich. Musíme se snažit chápat psy v jejich vlastních intencích a pomoci jim, aby chápali i oni nás.