WASHINGTON – Když země během jediného roku zvýší své daňové příjmy na čtyřnásobek, je načase zbystřit pozornost. Právě takového nárůstu výnosu z daní dosáhla Ghana v období 2010 až 2011, díky příjmům z tamních těžebních odvětví.
Ghana není jediná. Do zvyšujících se daňových příjmů rozvojových zemí bohatě obdařených přírodními zdroji se promítají nejen vyšší komoditní ceny, ale i mezinárodní pravidla, která zlepšila finanční transparentnost v ropných, plynařských a důlních odvětvích a výrazně omezila příležitosti ke krácení daní. Tato pravidla se také objevila na jednom z předních míst programu nedávného summitu G8 v Severním Irsku. Je důležité tyto snahy ocenit – a žádat ještě víc.
Mezinárodní komoditní trhy jsou pod tlakem. Od roku 2000 jsou ceny na stoupající trajektorii, přičemž finanční krize roku 2008 přerušila svižně rostoucí poptávku jen nakrátko. Jedním zřejmým důsledkem je mimořádná nestálost cen. Současně sílí pobídky ke vstupu na nelegální trhy: nezákonně se obchoduje se zhruba 20 % celosvětového trhu s koltanem, drahým kovem používaným v mobilních komunikacích.
Větší finanční transparentnost je v zemích bohatých na zdroje důležitým krokem k lepším trhům a dobré správě, protože znamená méně korupce, podvodů a daňových úniků, jakož i silnější účast veřejnosti a pevnější demokratické instituce. Férové kontrakty navíc mohou stabilizovat příjmy producentských zemí. Robustní těžební průmysl a investice do udržitelného rozvoje by skutečně vzpružily ekonomické vyhlídky zhruba stovky rozvojových zemí bohatých na přírodní zdroje a jejich přibližně 3,5 miliardy obyvatel.
První pokroky v tomto úsilí jsou působivé. Nedávno například Iniciativa těžebních odvětví za transparentnost (EITI) zlepšila svůj standard zavedením požadavku na zveřejňování firemních odvodů a státních příjmů. V současnosti nároky EITI splňuje 23 zemí, mimo jiné Ázerbájdžán, Ghana, Irák, Nigérie a Norsko; členství zemí, které podmínky nesplňují, bylo pozastaveno. Úhrn vykazovaných odvodů činí asi bilion dolarů.
Pravidla transparentnosti v těžebních odvětvích obsahuje také oddíl 1504 amerického Doddova-Frankova zákona z roku 2010. Společnosti podílející se na komerčním dobývání ropy, zemního plynu či nerostů musejí americké Komisi pro cenné papíry a burzy (SEC) předkládat výroční zprávy, v nichž přiznají odvody ve prospěch vlád.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Nejčerstvěji Evropský parlament zkraje měsíce schválil ambiciózní nová pravidla transparentnosti pro těžební průmysl (včetně sektoru lesnictví).
Jelikož tato pravidla podporuje OECD a Mezinárodní měnový fond, společně s řadou nevládních organizací a dobrovolných sdružení, jejich odpůrci – například Americký ropný institut, který podal žalobu proti SEC – pravděpodobně neuspějí. Naopak transparentnost v sektoru přírodních zdrojů by se neměla omezovat na vykazování odvodů.
Samozřejmě, významnou výzvou zůstává nedodržování pravidel. Je povzbudivé, že Rusko podepsalo Deklaraci G8 z Lough Erne o transparentnosti odvodů těžebního průmyslu, ale globální tržní síla velkých rozvíjejících se ekonomik by i nadále mohla brzdit mezinárodní koordinaci. Ještě důležitější je, že k dosažení dobré správy v rozvíjejících se ekonomikách a rozvojových zemích je nezbytný řádně funkční fiskální systém, legislativa podporující udržitelný těžební průmysl a „inkluzivní“ instituce prosazující transparentnost, účast dotčených stran a spravedlivý rozvoj.
Co se týče využívání přírodních zdrojů, potíže tkví především v globální souvislosti zdrojů – tedy v interakci mezi různými zdroji nezbytnými k produkci surovin pro výrobu paliv a energie, průmyslových vstupů a potravin. Často diskutovaná souvislost „energie-voda-potraviny“ platí i pro nerostné zdroje a využívání půdy, takže se jí těžební odvětví musejí zaobírat. Podle deklarace G8 by převody půdy měly být transparentní a ctít práva místních komunit, mezi něž patří přístup k vodě a potravinová bezpečnost.
V oblasti finanční transparentnosti a využívání zdrojů je zapotřebí silnější koordinace a vůdcovství, pro něž hovoří vyhlídky na snížení závislosti na rozvojové pomoci a nárůst příjmů v rozvojových zemích obdařených přírodními zdroji.
Konkrétně by se měly odkrývat všechny finanční transakce související s návaznými činnostmi v hodnotovém řetězci, včetně těch, které uskutečňují státní podniky a fondy svrchovaného majetku. Z činností, jež v řetězci těžbě předcházejí, by se měly zahrnout mezinárodní trhy v oblasti recyklace a likvidace odpadu. To by zároveň přispělo ke zvýšení efektivního nakládání s přírodními zdroji. Dalším krokem by bylo rozšířit transparentnost na související kontrakty a veřejné rozpočty, jakož i vyvinout koordinovanou snahu poskytovat pomoc rozvíjejícím se ekonomikám.
Co se týče udržitelné správy přírodních zdrojů, významným nástrojem k prosazování národních akčních plánů by se mohl stát postup EITI stavějící na zainteresovaných stranách. Obdobně by měl být vytvořen otevřený mezinárodní datový portál věnovaný využívání přírodních zdrojů, který by shromažďoval stěžejní údaje nasbírané geologickými agenturami a organizacemi, jako je Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Mezinárodní energetická agentura, jakož i údaje o tlaku využívání přírodních zdrojů na životní prostředí a koeficienty produkce v oblastech s vysokou koncentrací zdrojů.
Rozvojové země bohatě obdařené přírodními zdroji by navíc mohly zavést daně z jejich dobývání a podpořit nové fiskální systémy prosazující vysoké standardy pro pracovní síly, potírání chudoby, vzdělávání, výzkum a inovace. Ke stěžejním doprovodným iniciativám na mezinárodní úrovni by mohla patřit fóra pro škálu stran zainteresovaných na udržitelném využívání přírodních zdrojů a mezinárodní dohoda o kovech, která by prosazovala recyklaci a řízení materiálových toků za účasti průmyslu.
V dlouhodobějším výhledu by mělo být cílem uzavřít mezinárodní dohodu o správě přírodních zdrojů. Vzdor pozitivním vyhlídkám rozvojových zemí obdařených přírodními zdroji, udržitelná správa přírodních zdrojů vyžaduje, podobně jako snaha prosadit finanční transparentnost, globální koordinaci.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
WASHINGTON – Když země během jediného roku zvýší své daňové příjmy na čtyřnásobek, je načase zbystřit pozornost. Právě takového nárůstu výnosu z daní dosáhla Ghana v období 2010 až 2011, díky příjmům z tamních těžebních odvětví.
Ghana není jediná. Do zvyšujících se daňových příjmů rozvojových zemí bohatě obdařených přírodními zdroji se promítají nejen vyšší komoditní ceny, ale i mezinárodní pravidla, která zlepšila finanční transparentnost v ropných, plynařských a důlních odvětvích a výrazně omezila příležitosti ke krácení daní. Tato pravidla se také objevila na jednom z předních míst programu nedávného summitu G8 v Severním Irsku. Je důležité tyto snahy ocenit – a žádat ještě víc.
Mezinárodní komoditní trhy jsou pod tlakem. Od roku 2000 jsou ceny na stoupající trajektorii, přičemž finanční krize roku 2008 přerušila svižně rostoucí poptávku jen nakrátko. Jedním zřejmým důsledkem je mimořádná nestálost cen. Současně sílí pobídky ke vstupu na nelegální trhy: nezákonně se obchoduje se zhruba 20 % celosvětového trhu s koltanem, drahým kovem používaným v mobilních komunikacích.
Větší finanční transparentnost je v zemích bohatých na zdroje důležitým krokem k lepším trhům a dobré správě, protože znamená méně korupce, podvodů a daňových úniků, jakož i silnější účast veřejnosti a pevnější demokratické instituce. Férové kontrakty navíc mohou stabilizovat příjmy producentských zemí. Robustní těžební průmysl a investice do udržitelného rozvoje by skutečně vzpružily ekonomické vyhlídky zhruba stovky rozvojových zemí bohatých na přírodní zdroje a jejich přibližně 3,5 miliardy obyvatel.
První pokroky v tomto úsilí jsou působivé. Nedávno například Iniciativa těžebních odvětví za transparentnost (EITI) zlepšila svůj standard zavedením požadavku na zveřejňování firemních odvodů a státních příjmů. V současnosti nároky EITI splňuje 23 zemí, mimo jiné Ázerbájdžán, Ghana, Irák, Nigérie a Norsko; členství zemí, které podmínky nesplňují, bylo pozastaveno. Úhrn vykazovaných odvodů činí asi bilion dolarů.
Pravidla transparentnosti v těžebních odvětvích obsahuje také oddíl 1504 amerického Doddova-Frankova zákona z roku 2010. Společnosti podílející se na komerčním dobývání ropy, zemního plynu či nerostů musejí americké Komisi pro cenné papíry a burzy (SEC) předkládat výroční zprávy, v nichž přiznají odvody ve prospěch vlád.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Nejčerstvěji Evropský parlament zkraje měsíce schválil ambiciózní nová pravidla transparentnosti pro těžební průmysl (včetně sektoru lesnictví).
Jelikož tato pravidla podporuje OECD a Mezinárodní měnový fond, společně s řadou nevládních organizací a dobrovolných sdružení, jejich odpůrci – například Americký ropný institut, který podal žalobu proti SEC – pravděpodobně neuspějí. Naopak transparentnost v sektoru přírodních zdrojů by se neměla omezovat na vykazování odvodů.
Samozřejmě, významnou výzvou zůstává nedodržování pravidel. Je povzbudivé, že Rusko podepsalo Deklaraci G8 z Lough Erne o transparentnosti odvodů těžebního průmyslu, ale globální tržní síla velkých rozvíjejících se ekonomik by i nadále mohla brzdit mezinárodní koordinaci. Ještě důležitější je, že k dosažení dobré správy v rozvíjejících se ekonomikách a rozvojových zemích je nezbytný řádně funkční fiskální systém, legislativa podporující udržitelný těžební průmysl a „inkluzivní“ instituce prosazující transparentnost, účast dotčených stran a spravedlivý rozvoj.
Co se týče využívání přírodních zdrojů, potíže tkví především v globální souvislosti zdrojů – tedy v interakci mezi různými zdroji nezbytnými k produkci surovin pro výrobu paliv a energie, průmyslových vstupů a potravin. Často diskutovaná souvislost „energie-voda-potraviny“ platí i pro nerostné zdroje a využívání půdy, takže se jí těžební odvětví musejí zaobírat. Podle deklarace G8 by převody půdy měly být transparentní a ctít práva místních komunit, mezi něž patří přístup k vodě a potravinová bezpečnost.
V oblasti finanční transparentnosti a využívání zdrojů je zapotřebí silnější koordinace a vůdcovství, pro něž hovoří vyhlídky na snížení závislosti na rozvojové pomoci a nárůst příjmů v rozvojových zemích obdařených přírodními zdroji.
Konkrétně by se měly odkrývat všechny finanční transakce související s návaznými činnostmi v hodnotovém řetězci, včetně těch, které uskutečňují státní podniky a fondy svrchovaného majetku. Z činností, jež v řetězci těžbě předcházejí, by se měly zahrnout mezinárodní trhy v oblasti recyklace a likvidace odpadu. To by zároveň přispělo ke zvýšení efektivního nakládání s přírodními zdroji. Dalším krokem by bylo rozšířit transparentnost na související kontrakty a veřejné rozpočty, jakož i vyvinout koordinovanou snahu poskytovat pomoc rozvíjejícím se ekonomikám.
Co se týče udržitelné správy přírodních zdrojů, významným nástrojem k prosazování národních akčních plánů by se mohl stát postup EITI stavějící na zainteresovaných stranách. Obdobně by měl být vytvořen otevřený mezinárodní datový portál věnovaný využívání přírodních zdrojů, který by shromažďoval stěžejní údaje nasbírané geologickými agenturami a organizacemi, jako je Organizace OSN pro výživu a zemědělství a Mezinárodní energetická agentura, jakož i údaje o tlaku využívání přírodních zdrojů na životní prostředí a koeficienty produkce v oblastech s vysokou koncentrací zdrojů.
Rozvojové země bohatě obdařené přírodními zdroji by navíc mohly zavést daně z jejich dobývání a podpořit nové fiskální systémy prosazující vysoké standardy pro pracovní síly, potírání chudoby, vzdělávání, výzkum a inovace. Ke stěžejním doprovodným iniciativám na mezinárodní úrovni by mohla patřit fóra pro škálu stran zainteresovaných na udržitelném využívání přírodních zdrojů a mezinárodní dohoda o kovech, která by prosazovala recyklaci a řízení materiálových toků za účasti průmyslu.
V dlouhodobějším výhledu by mělo být cílem uzavřít mezinárodní dohodu o správě přírodních zdrojů. Vzdor pozitivním vyhlídkám rozvojových zemí obdařených přírodními zdroji, udržitelná správa přírodních zdrojů vyžaduje, podobně jako snaha prosadit finanční transparentnost, globální koordinaci.
Z angličtiny přeložil David Daduč