FRANKFURT – Za šest měsíců se v Paříži sejdou zástupci zemí z celého světa, aby se pokusili dospět k celosvětové dohodě na boji proti změně klimatu. Až se příští týden v Německu sejdou lídři skupiny G7, měli by příležitost využít k prvním krokům v úsilí předejít nejnebezpečnějším důsledkům globálního oteplování. V sázce je bezpečnost a prosperita světa, takže otázkou není, zda a kdy začít s přechodem k nízkouhlíkové ekonomice, ale jak takové směřování řídit.
Investice do čisté energetiky po dvou letech poklesů dosáhly v roce 2014 nového maxima ve výši 310 miliard dolarů. To je dobrá zpráva, přesto stále výrazně zaostává za částkou 1,1 bilionu dolarů ročně, která je podle odhadu Mezinárodní energetické agentury (IEA) v sektoru nízkouhlíkové energetiky potřebná. Přitom do ropy, plynu a uhlí se v roce 2013 investovalo kolem 950 miliard dolarů – suma, která se v reálných hodnotách od roku 2000 zdvojnásobila.
Hodnota investice obvykle vychází z dojmu, o jak rizikový podnik se jedná. Investice se rozhodným způsobem nepřikloní k zelenějším zdrojům energie, dokud správci portfolií nezačnou započítávat rizika nebezpečné změny klimatu. Investoři také musí brát v úvahu „uhlíkové bubliny,“ tedy nadhodnocení společností zaměřených na fosilní paliva, které vychází z předpokladu, že budou moci pokračovat ve spalování světových zásob až do jejich úplného vyčerpání.
Tradiční podoby výroby energie měly až donedávna tu výhodu, že se opíraly o zavedená a vyspělá odvětví. Trendy se ale mění. Fondy suverénního bohatství a institucionální i soukromí investoři si čím dál silněji uvědomují, že jim změna klimatu podryje výnosy a že vlády nakonec začnou tento problém řešit.
Také britská centrální banka odvádí důležitou práci s ohledem na riziko, že by aktiva jako zásoby uhlí a ropy mohla být „zbavena přízně“ v důsledku změn politik zacílených na zmírnění nebezpečné změny klimatu. Ministři financí G20 zase nedávno vyzvali, aby Rada pro finanční stabilitu vypracovala široké zhodnocení rizik a příležitostí ve vazbě na klima.
Země G7 by měly vyslat zřetelný signál, že přechod k nízkouhlíkové transformaci berou vážně, a nejúčinnějším způsobem jak to udělat by bylo podpořit globální cíl snížení čistých emisí skleníkových plynů na nulu do roku 2050. Nadto vlády a regulatorní orgány mohou podniknout konkrétní kroky, kterými povzbudí investice soukromého sektoru do čistějších forem energetiky.
V prvé řadě by se vlády měly zavázat obdobou Hippokratovy přísahy, že nebudou planetě aktivně působit žádnou újmu. Nová ekonomická zpráva o klimatu, vydaná Globální komisí pro ekonomiku a klima, v níž působím, zdůrazňuje význam postupného rušení subvencí do fosilních paliv a zpochybňuje, zda je moudré exportním úvěrovým agenturám povolovat financování uhelných projektů. Vlády si musí stanovit pevnou čtyřletou lhůtu pro ukončení subvencí do fosilních paliv a přesměrovat financování do oblastí, jako jsou projekty zelené infrastruktury a rozvojová pomoc.
Zadruhé, vlády musí jít příkladem. Letošní schůzky na vysoké úrovni v Addis Abebě a Paříži nabízejí příležitost vytvořit synergie mezi bojem proti změně klimatu a financováním rozvoje a infrastruktury. Dále by vlády měly pobídnout veřejné penzijní fondy, aby investovaly zodpovědně, zejména co se týče klimatu. Také by se mohlo udělat víc na podporu trhu se zelenými dluhopisy, včetně emise zelených státních dluhopisů.
Zatřetí, vlády musí vytvořit politický rámec, který podpoří rozvoj nízkouhlíkových investic. Je důležité uhlík zpoplatnit. Pomalý, ale jistý pokrok zemí na cestě k tomuto cíli je povzbudivý. Prozatím by vlády ve svých rozhodovacích procesech měly využívat stínové ceny uhlíku a uhlíkové diskontní sazby.
Kromě toho by vlády a regulatorní orgány měly zavést politiky zajišťující udržitelné chování finančního sektoru, mimo jiné požadovat výroční výkazy společností a investorů v oblasti životního prostředí, sociálních ohledů a firemního řízení a audity a rizikové modely ve vztahu k environmentálním rizikům. Je nutné systematicky rozšířit zvažování možnosti, že některá aktiva budou zbavena přízně.
Konečně, tvůrci politik by měli pomáhat rozvoji partnerství a nových nástrojů, které postrčí ekonomiky k nízkouhlíkovým alternativám. Rozvojové banky například mohou pomoci pákovým posílením investic soukromého sektoru. Nové instituce jako Asijská infrastrukturní investiční banka mají dokonce příležitost učinit udržitelnost stěžejní součástí svého mandátu.
Řídit přechod od ekonomiky opřené o fosilní paliva k ekonomice opřené o nízkoenergetické alternativy nebude snadné. Právě proto je nezbytné začít hned dnes. Je načase, aby si G7 uvědomila svou zodpovědnost a směrovala svět do udržitelné budoucnosti.
Z angličtiny přeložil David Daduč
FRANKFURT – Za šest měsíců se v Paříži sejdou zástupci zemí z celého světa, aby se pokusili dospět k celosvětové dohodě na boji proti změně klimatu. Až se příští týden v Německu sejdou lídři skupiny G7, měli by příležitost využít k prvním krokům v úsilí předejít nejnebezpečnějším důsledkům globálního oteplování. V sázce je bezpečnost a prosperita světa, takže otázkou není, zda a kdy začít s přechodem k nízkouhlíkové ekonomice, ale jak takové směřování řídit.
Investice do čisté energetiky po dvou letech poklesů dosáhly v roce 2014 nového maxima ve výši 310 miliard dolarů. To je dobrá zpráva, přesto stále výrazně zaostává za částkou 1,1 bilionu dolarů ročně, která je podle odhadu Mezinárodní energetické agentury (IEA) v sektoru nízkouhlíkové energetiky potřebná. Přitom do ropy, plynu a uhlí se v roce 2013 investovalo kolem 950 miliard dolarů – suma, která se v reálných hodnotách od roku 2000 zdvojnásobila.
Hodnota investice obvykle vychází z dojmu, o jak rizikový podnik se jedná. Investice se rozhodným způsobem nepřikloní k zelenějším zdrojům energie, dokud správci portfolií nezačnou započítávat rizika nebezpečné změny klimatu. Investoři také musí brát v úvahu „uhlíkové bubliny,“ tedy nadhodnocení společností zaměřených na fosilní paliva, které vychází z předpokladu, že budou moci pokračovat ve spalování světových zásob až do jejich úplného vyčerpání.
Tradiční podoby výroby energie měly až donedávna tu výhodu, že se opíraly o zavedená a vyspělá odvětví. Trendy se ale mění. Fondy suverénního bohatství a institucionální i soukromí investoři si čím dál silněji uvědomují, že jim změna klimatu podryje výnosy a že vlády nakonec začnou tento problém řešit.
Také britská centrální banka odvádí důležitou práci s ohledem na riziko, že by aktiva jako zásoby uhlí a ropy mohla být „zbavena přízně“ v důsledku změn politik zacílených na zmírnění nebezpečné změny klimatu. Ministři financí G20 zase nedávno vyzvali, aby Rada pro finanční stabilitu vypracovala široké zhodnocení rizik a příležitostí ve vazbě na klima.
Země G7 by měly vyslat zřetelný signál, že přechod k nízkouhlíkové transformaci berou vážně, a nejúčinnějším způsobem jak to udělat by bylo podpořit globální cíl snížení čistých emisí skleníkových plynů na nulu do roku 2050. Nadto vlády a regulatorní orgány mohou podniknout konkrétní kroky, kterými povzbudí investice soukromého sektoru do čistějších forem energetiky.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
V prvé řadě by se vlády měly zavázat obdobou Hippokratovy přísahy, že nebudou planetě aktivně působit žádnou újmu. Nová ekonomická zpráva o klimatu, vydaná Globální komisí pro ekonomiku a klima, v níž působím, zdůrazňuje význam postupného rušení subvencí do fosilních paliv a zpochybňuje, zda je moudré exportním úvěrovým agenturám povolovat financování uhelných projektů. Vlády si musí stanovit pevnou čtyřletou lhůtu pro ukončení subvencí do fosilních paliv a přesměrovat financování do oblastí, jako jsou projekty zelené infrastruktury a rozvojová pomoc.
Zadruhé, vlády musí jít příkladem. Letošní schůzky na vysoké úrovni v Addis Abebě a Paříži nabízejí příležitost vytvořit synergie mezi bojem proti změně klimatu a financováním rozvoje a infrastruktury. Dále by vlády měly pobídnout veřejné penzijní fondy, aby investovaly zodpovědně, zejména co se týče klimatu. Také by se mohlo udělat víc na podporu trhu se zelenými dluhopisy, včetně emise zelených státních dluhopisů.
Zatřetí, vlády musí vytvořit politický rámec, který podpoří rozvoj nízkouhlíkových investic. Je důležité uhlík zpoplatnit. Pomalý, ale jistý pokrok zemí na cestě k tomuto cíli je povzbudivý. Prozatím by vlády ve svých rozhodovacích procesech měly využívat stínové ceny uhlíku a uhlíkové diskontní sazby.
Kromě toho by vlády a regulatorní orgány měly zavést politiky zajišťující udržitelné chování finančního sektoru, mimo jiné požadovat výroční výkazy společností a investorů v oblasti životního prostředí, sociálních ohledů a firemního řízení a audity a rizikové modely ve vztahu k environmentálním rizikům. Je nutné systematicky rozšířit zvažování možnosti, že některá aktiva budou zbavena přízně.
Konečně, tvůrci politik by měli pomáhat rozvoji partnerství a nových nástrojů, které postrčí ekonomiky k nízkouhlíkovým alternativám. Rozvojové banky například mohou pomoci pákovým posílením investic soukromého sektoru. Nové instituce jako Asijská infrastrukturní investiční banka mají dokonce příležitost učinit udržitelnost stěžejní součástí svého mandátu.
Řídit přechod od ekonomiky opřené o fosilní paliva k ekonomice opřené o nízkoenergetické alternativy nebude snadné. Právě proto je nezbytné začít hned dnes. Je načase, aby si G7 uvědomila svou zodpovědnost a směrovala svět do udržitelné budoucnosti.
Z angličtiny přeložil David Daduč