LONDÝN – Americký Federální rezervní systém podléhá v otázce klimatických změn nebezpečnému sebeuspokojení. Je sice pochopitelné, že se nechce ujmout taktovky v otázce, která tak silně politicky polarizuje Spojené státy, avšak omezené kroky, které podnikl, jsou žalostně nedostatečné oproti tomu, co je zapotřebí.
Ještě horší je, že jeho nová „pilotní analýza klimatických scénářů“, tedy cvičení za účasti šesti velkých bank, pravděpodobně podceňuje jak rizika klimatických změn, tak příležitosti, jež nabízí přechod na čisté nulové emise. Fed si nevzal k srdci ponaučení z obdobných cvičení, jež provedly centrální banky v Evropě i jinde, a dál se spoléhá na scénáře vytvořené Sítí za ozelenění finanční soustavy (NFGS), a to navzdory sílícímu přesvědčení, že tyto scénáře stojí na nesprávných základech.
Centrální banky už dlouho připouštějí, že v hlavních integrovaných modelech hodnocení (IAM), které používají, scházejí některá klíčová rizika. Zároveň však odmítají přiznat, že jejich analýzy jsou v důsledku těchto mezer systémově ovlivněné v neprospěch klimatické akce. Ignorují nesmlouvavou kritiku ze strany předních ekonomů, jako jsou Nicholas Stern a Joseph E. Stiglitz, kteří poznamenávají, že „IAM mají velmi omezenou hodnotu… Nedokážou příliš přispět k užitečnému řízení, ať už co do intenzity kroků nebo co do politických přístupů, jež přinesou žádoucí výsledky.“
Rostoucí četnost a závažnost extrémních meteorologických jevů je už dnes tak zjevná, že ji centrální banky nemohou ignorovat. Avšak zatímco cvičení Fedu bude zahrnovat scénář, při němž velký hurikán zasáhne východní pobřeží USA, jeho modely ve stylu NGFS budou opomíjet řadu klíčových faktorů a procesů. Disruptivní posuny v oblasti politiky, politických přístupů, finančních trhů a technologií se budou velkoryse přehlížet. Jen sotva se proto podaří vystihnout složité interakce mezi klimaticky podmíněnými jevy a lidským chováním, jež zahrnují body zvratu, nelineární změny i diskrétní skoky v pravděpodobnosti klimatických rizik.
To znamená, že nikde nevidíme eventuality typu vleklé války na Ukrajině, návratu popírání klimatických změn do Bílého domu, obchodní války o obnovitelné zdroje s Čínou, recesí či burzovních krachů. Totéž platí i o pozitivnějších eventualitách, jako jsou vzestup popularity progresivní zelené politiky, explozivní růst prodeje elektromobilů, jakmile dosáhnou cenové parity s automobily se spalovacími motory, či pokračujícího rychlého technologického pokroku.
Zdaleka přitom nejde o pouhé technické detaily; podobné typy chyb v modelování by mohly vést ke katastrofě. Scénáře NGFS v nás chtějí vyvolat přesvědčení, že ve světě běžícím „jako normálně“ a směřujícím k oteplení o 3° Celsia by byl globální HDP v roce 2050 jen asi o 4% nižší (což odpovídá ztrátě necelých dvou let růstu) než ve světě, v němž bychom dosáhli nulových čistých emisí a udrželi oteplení v hranicích 1,5°C. Není divu, že centrální banky předvídají jen mírné finanční ztráty. Tento výhled však ostře kontrastuje s horečným varováním klimatologů před obrovskými škodami, které pokračující globální oteplování napáchá.
Celý problém je navíc o to horší, že scénáře NGFS nedoceňují potenciální přínosy přechodu na čistou nulu. Dokonce naznačují, že takový přechod povede k vyšší inflaci a nižšímu růstu, a zcela přitom opomíjejí možnost, že zelený technologický pokrok sníží ceny a podpoří růst.
To nás přivádí k dalšímu problému s nácvikem klimatických scénářů Fedem: jen v malé míře pomůže bankám splnit výzvu NGFS, aby klimatická rizika a příležitosti zohledňovaly ve všech svých rozhodnutích. Banky v Evropě už zpochybnily užitečnost vlastních dohledových cvičení a podobná reakce je pravděpodobná i v USA. Scénáře, které jsou žalostně nedostatečné pro hodnocení dlouhodobého systémového rizika, jsou očividně ještě méně užitečné pro zátěžové testy konkrétních bank.
Banky už vydaly vlastní závazky čisté nuly a nyní se ocitají pod ještě bezprostřednějším tlakem, aby vyvinuly a realizovaly přechodové plány. Mnohé z nich se už zavázaly ke splnění prozatímních cílů, jako je snížení jimi financovaných emisí na polovinu do roku 2030, což znamená snižování o 8% ročně. Takto robustní změny zcela promění jejich strategie, obchodní modely a úvěrová i investiční rozhodnutí.
Tyto události by si měly vynutit radikální změnu v analýzách klimatických scénářů. Naléhavě zapotřebí jsou zde nejen realističtější dlouhodobé scénáře, ale i vhodnější krátkodobé a na míru šité scénáře. Ty by se měly diametrálně lišit od scénářů NGFS. I v tomto případě se ovšem zdá, že se to Fedu nedoneslo. Ačkoliv zkrátil časový horizont svých cvičení z roku 2050 na rok 2032, stále lpí na NGFS.
Nedává to valný smysl. U scénářů zahrnujících období kratší deseti let není globální oteplování rizikem, ale téměř jistotou. Stěžejními nejistotami jsou ty, které pramení z extrémních meteorologických jevů a tranzitivních rizik zahrnujících vzájemné působení geopolitiky, místních klimatických politik a volatility na finančních trzích. Je pravda, že NGFS ohlásila plány na vyřešení tohoto nedostatku vypracováním krátkodobých scénářů. Teprve však uvidíme, zda tyto plány dokážou uspokojit bezprostřední potřeby bank. S největší pravděpodobností budou banky v USA i jinde nuceny převzít iniciativu samy.
To však ukazuje na další problém se „salámovým“ přístupem Fedu. Scénáře šité více na míru posunou těžiště pozornosti blíž k vlastním rizikům bank a dál od obecnějších rizik celého systému. Jednotlivé banky se nezajímají pouze o vlastní klimatické stopy a nabídkové řetězce, ale i o chování konkurentů (a tudíž i o svůj relativní výkon). A přestože banky jistě pracují s rizikem, že „zezelenají“ příliš pomalu, může jim hrozit také riziko, že budou postupovat příliš rychle, protože pokud všichni ostatní své cíle čisté nuly nesplní, pak se zelené úvěry a investice zmíněných bank mohou ukázat jako ztrátové.
Fed si zaslouží uznání, že zařadil analýzu klimatických scénářů do své agendy. Předepisováním scénářů, které věrně neodrážejí realitu klimatických změn, však riskuje, že odvede pozornost bank od naléhavého úkolu realokovat kapitálové toky.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
LONDÝN – Americký Federální rezervní systém podléhá v otázce klimatických změn nebezpečnému sebeuspokojení. Je sice pochopitelné, že se nechce ujmout taktovky v otázce, která tak silně politicky polarizuje Spojené státy, avšak omezené kroky, které podnikl, jsou žalostně nedostatečné oproti tomu, co je zapotřebí.
Ještě horší je, že jeho nová „pilotní analýza klimatických scénářů“, tedy cvičení za účasti šesti velkých bank, pravděpodobně podceňuje jak rizika klimatických změn, tak příležitosti, jež nabízí přechod na čisté nulové emise. Fed si nevzal k srdci ponaučení z obdobných cvičení, jež provedly centrální banky v Evropě i jinde, a dál se spoléhá na scénáře vytvořené Sítí za ozelenění finanční soustavy (NFGS), a to navzdory sílícímu přesvědčení, že tyto scénáře stojí na nesprávných základech.
Centrální banky už dlouho připouštějí, že v hlavních integrovaných modelech hodnocení (IAM), které používají, scházejí některá klíčová rizika. Zároveň však odmítají přiznat, že jejich analýzy jsou v důsledku těchto mezer systémově ovlivněné v neprospěch klimatické akce. Ignorují nesmlouvavou kritiku ze strany předních ekonomů, jako jsou Nicholas Stern a Joseph E. Stiglitz, kteří poznamenávají, že „IAM mají velmi omezenou hodnotu… Nedokážou příliš přispět k užitečnému řízení, ať už co do intenzity kroků nebo co do politických přístupů, jež přinesou žádoucí výsledky.“
Rostoucí četnost a závažnost extrémních meteorologických jevů je už dnes tak zjevná, že ji centrální banky nemohou ignorovat. Avšak zatímco cvičení Fedu bude zahrnovat scénář, při němž velký hurikán zasáhne východní pobřeží USA, jeho modely ve stylu NGFS budou opomíjet řadu klíčových faktorů a procesů. Disruptivní posuny v oblasti politiky, politických přístupů, finančních trhů a technologií se budou velkoryse přehlížet. Jen sotva se proto podaří vystihnout složité interakce mezi klimaticky podmíněnými jevy a lidským chováním, jež zahrnují body zvratu, nelineární změny i diskrétní skoky v pravděpodobnosti klimatických rizik.
To znamená, že nikde nevidíme eventuality typu vleklé války na Ukrajině, návratu popírání klimatických změn do Bílého domu, obchodní války o obnovitelné zdroje s Čínou, recesí či burzovních krachů. Totéž platí i o pozitivnějších eventualitách, jako jsou vzestup popularity progresivní zelené politiky, explozivní růst prodeje elektromobilů, jakmile dosáhnou cenové parity s automobily se spalovacími motory, či pokračujícího rychlého technologického pokroku.
Zdaleka přitom nejde o pouhé technické detaily; podobné typy chyb v modelování by mohly vést ke katastrofě. Scénáře NGFS v nás chtějí vyvolat přesvědčení, že ve světě běžícím „jako normálně“ a směřujícím k oteplení o 3° Celsia by byl globální HDP v roce 2050 jen asi o 4% nižší (což odpovídá ztrátě necelých dvou let růstu) než ve světě, v němž bychom dosáhli nulových čistých emisí a udrželi oteplení v hranicích 1,5°C. Není divu, že centrální banky předvídají jen mírné finanční ztráty. Tento výhled však ostře kontrastuje s horečným varováním klimatologů před obrovskými škodami, které pokračující globální oteplování napáchá.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Celý problém je navíc o to horší, že scénáře NGFS nedoceňují potenciální přínosy přechodu na čistou nulu. Dokonce naznačují, že takový přechod povede k vyšší inflaci a nižšímu růstu, a zcela přitom opomíjejí možnost, že zelený technologický pokrok sníží ceny a podpoří růst.
To nás přivádí k dalšímu problému s nácvikem klimatických scénářů Fedem: jen v malé míře pomůže bankám splnit výzvu NGFS, aby klimatická rizika a příležitosti zohledňovaly ve všech svých rozhodnutích. Banky v Evropě už zpochybnily užitečnost vlastních dohledových cvičení a podobná reakce je pravděpodobná i v USA. Scénáře, které jsou žalostně nedostatečné pro hodnocení dlouhodobého systémového rizika, jsou očividně ještě méně užitečné pro zátěžové testy konkrétních bank.
Banky už vydaly vlastní závazky čisté nuly a nyní se ocitají pod ještě bezprostřednějším tlakem, aby vyvinuly a realizovaly přechodové plány. Mnohé z nich se už zavázaly ke splnění prozatímních cílů, jako je snížení jimi financovaných emisí na polovinu do roku 2030, což znamená snižování o 8% ročně. Takto robustní změny zcela promění jejich strategie, obchodní modely a úvěrová i investiční rozhodnutí.
Tyto události by si měly vynutit radikální změnu v analýzách klimatických scénářů. Naléhavě zapotřebí jsou zde nejen realističtější dlouhodobé scénáře, ale i vhodnější krátkodobé a na míru šité scénáře. Ty by se měly diametrálně lišit od scénářů NGFS. I v tomto případě se ovšem zdá, že se to Fedu nedoneslo. Ačkoliv zkrátil časový horizont svých cvičení z roku 2050 na rok 2032, stále lpí na NGFS.
Nedává to valný smysl. U scénářů zahrnujících období kratší deseti let není globální oteplování rizikem, ale téměř jistotou. Stěžejními nejistotami jsou ty, které pramení z extrémních meteorologických jevů a tranzitivních rizik zahrnujících vzájemné působení geopolitiky, místních klimatických politik a volatility na finančních trzích. Je pravda, že NGFS ohlásila plány na vyřešení tohoto nedostatku vypracováním krátkodobých scénářů. Teprve však uvidíme, zda tyto plány dokážou uspokojit bezprostřední potřeby bank. S největší pravděpodobností budou banky v USA i jinde nuceny převzít iniciativu samy.
To však ukazuje na další problém se „salámovým“ přístupem Fedu. Scénáře šité více na míru posunou těžiště pozornosti blíž k vlastním rizikům bank a dál od obecnějších rizik celého systému. Jednotlivé banky se nezajímají pouze o vlastní klimatické stopy a nabídkové řetězce, ale i o chování konkurentů (a tudíž i o svůj relativní výkon). A přestože banky jistě pracují s rizikem, že „zezelenají“ příliš pomalu, může jim hrozit také riziko, že budou postupovat příliš rychle, protože pokud všichni ostatní své cíle čisté nuly nesplní, pak se zelené úvěry a investice zmíněných bank mohou ukázat jako ztrátové.
Fed si zaslouží uznání, že zařadil analýzu klimatických scénářů do své agendy. Předepisováním scénářů, které věrně neodrážejí realitu klimatických změn, však riskuje, že odvede pozornost bank od naléhavého úkolu realokovat kapitálové toky.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka