BONN – Na zem dosedá letadélko. Není tu letiště, přistávací dráha ani pilot, který by jej řídil. Z mise se vrací bezpilotní létající zařízení: nepronásledovalo teroristy ani neprovádělo špionáž v zahraničí, ale monitorovalo populace nosorožců a stopovalo pytláky tygrů.
Tento dron není osazen tryskovým turbomotorem Rolls Royce ani radarem se syntetickou aperturou, zato má rozhraní pro Mapy Google, kamery a jednoduché infračervené senzory. Nevyjde dráž než průměrný laptop.
Taková levná nová technika mění tvář ochrany přírody. Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), který vykonává Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, přicházejí tyto nové nástroje ochrany velmi vhod. Vyplňují mezery v poznatcích o dálkové migraci druhů, jako jsou želvy, žraloci, sloni a ptáci. Shromážděné údaje se pak využívají k sestavování ochranných strategií šitých na míru těchto rozmanitých druhů.
Jelikož druhy migrující napříč oceány a kontinenty jsou kvůli hrozbám, jež takové dlouhé přesuny přinášejí, často nejohroženější, technika umožňující vědcům probádat jejich chování jim přináší prospěch. Díky lehoučkému kroužku fungujícímu jako geolokátor teď třeba vědci dokážou sledovat drobné suchozemské ptactvo na jeho neuvěřitelných cestách. Badatelé nedávno zjistili, že lyskonoh úzkozobý začíná migraci na skotských Shetlandských ostrovech, cestuje nad Atlantikem přes Island a Grónsko, letí na jih podél východního pobřeží Spojených států do Karibiku a Mexika a svou pouť končí u pobřeží Ekvádoru či Peru.
Mezinárodní spolupráce pro výzkum živočichů pomocí kosmické techniky (ICARUS) vyvíjí zařízení pro dálkový průzkum, které bude obíhat kolem Země a umožní vědcům po celém světě sledovat drobné organismy a provádět pozorování a experimenty napříč obrovskými oblastmi. Díky tomu budou vědci brzy schopni sledovat a lépe vysvětlit neobyčejné přesuny kupříkladu mořských želv karet obecných, které se líhnou a několik let zůstávají v Austrálii a pak Tichým oceánem migrují do Chile, Ekvádoru nebo Peru. Třicet let nato se vracejí do svého rodiště.
Nová technika se ukazuje jako neocenitelná v boji proti nezákonnému pytláctví. Kromě bezpilotních dronů jsou dnes strážci přírody vybaveni termokamerami a vojenskými helikoptérami, takže dokážou odhalovat pytláky slonů a nosorožců, kteří při pronásledování své kořisti údajně používají podobné technické vymoženosti (jakož i automatické zbraně). Strážci také používají detektory pohybu zdrojů tepla a brýle pro noční vidění, aby se postavili ilegálním pytlákům, kteří chytají drobné zpěvné ptactvo pomocí mobilních telefonů napodobujících ptačí volání a přesouvají se terénními vozy, aby kontrolovali stovky kilometrů sítí.
Německé spolkové ministerstvo životního prostředí a Světový fond na ochranu přírody (WWF) ve spolupráci s Univerzitou Johannese Gutenberga v Mohuči zase vyvinuly způsob měření izotopů ve vzorcích slonoviny ke zjištění jejího původu. To celním úřadům a policii umožní zjistit původ zabavené slonoviny a určit místa ilegálního obchodování.
Další důležitou oblastí, kde se technika uplatňuje, je snižování četnosti „střetů člověka se zvířaty“ – neúmyslných škod, například nezáměrného chytání žraloků, rejnoků, mořských želv, delfínů a velryb do rybářských sítí. Ochranáři už dlouho usilují o takovou ochranu mořského života, která nezpůsobí problémy rybářům. Nedávné testy ukázaly, že vysílání ultrafialových paprsků proti ponořeným sítím tyto druhy odrazuje, aniž by negativně ovlivnilo úlovek rybářů.
Dalším formám střetů lidí se zvířaty lze předejít jednoduchými aplikacemi pro mobilní telefony. Americká služba na ochranu ryb a divoké přírody využívá systém sledování GPS, aby posádky člunů ve floridských pobřežních vodách upozorňovala na hrozící střety s kapustňáky. V západní Austrálii se používá aplikace upozorňující plavce na žraloky v okolí. Lepším sledováním migračních cest a využitím senzorů bychom také dokázali zjistit víc o pohybu a stanovištích žraloků, což by nám pomohlo se jim vyhýbat.
Technika samotná sice nemůže všechny vzácné stěhovavé druhy ochránit, ale může přinést významné poznatky a pomoci s prosazováním důležitých mezinárodních zákonů a předpisů, například Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů a Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Kromě toho technika může přispět k tomu, že lépe porozumíme křehkosti naší planety a připustíme si ji, a pomoci lidem a živočichům žít vedle sebe ve větším souladu.
Z angličtiny přeložil David Daduč
BONN – Na zem dosedá letadélko. Není tu letiště, přistávací dráha ani pilot, který by jej řídil. Z mise se vrací bezpilotní létající zařízení: nepronásledovalo teroristy ani neprovádělo špionáž v zahraničí, ale monitorovalo populace nosorožců a stopovalo pytláky tygrů.
Tento dron není osazen tryskovým turbomotorem Rolls Royce ani radarem se syntetickou aperturou, zato má rozhraní pro Mapy Google, kamery a jednoduché infračervené senzory. Nevyjde dráž než průměrný laptop.
Taková levná nová technika mění tvář ochrany přírody. Programu OSN pro životní prostředí (UNEP), který vykonává Úmluvu o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů, přicházejí tyto nové nástroje ochrany velmi vhod. Vyplňují mezery v poznatcích o dálkové migraci druhů, jako jsou želvy, žraloci, sloni a ptáci. Shromážděné údaje se pak využívají k sestavování ochranných strategií šitých na míru těchto rozmanitých druhů.
Jelikož druhy migrující napříč oceány a kontinenty jsou kvůli hrozbám, jež takové dlouhé přesuny přinášejí, často nejohroženější, technika umožňující vědcům probádat jejich chování jim přináší prospěch. Díky lehoučkému kroužku fungujícímu jako geolokátor teď třeba vědci dokážou sledovat drobné suchozemské ptactvo na jeho neuvěřitelných cestách. Badatelé nedávno zjistili, že lyskonoh úzkozobý začíná migraci na skotských Shetlandských ostrovech, cestuje nad Atlantikem přes Island a Grónsko, letí na jih podél východního pobřeží Spojených států do Karibiku a Mexika a svou pouť končí u pobřeží Ekvádoru či Peru.
Mezinárodní spolupráce pro výzkum živočichů pomocí kosmické techniky (ICARUS) vyvíjí zařízení pro dálkový průzkum, které bude obíhat kolem Země a umožní vědcům po celém světě sledovat drobné organismy a provádět pozorování a experimenty napříč obrovskými oblastmi. Díky tomu budou vědci brzy schopni sledovat a lépe vysvětlit neobyčejné přesuny kupříkladu mořských želv karet obecných, které se líhnou a několik let zůstávají v Austrálii a pak Tichým oceánem migrují do Chile, Ekvádoru nebo Peru. Třicet let nato se vracejí do svého rodiště.
Nová technika se ukazuje jako neocenitelná v boji proti nezákonnému pytláctví. Kromě bezpilotních dronů jsou dnes strážci přírody vybaveni termokamerami a vojenskými helikoptérami, takže dokážou odhalovat pytláky slonů a nosorožců, kteří při pronásledování své kořisti údajně používají podobné technické vymoženosti (jakož i automatické zbraně). Strážci také používají detektory pohybu zdrojů tepla a brýle pro noční vidění, aby se postavili ilegálním pytlákům, kteří chytají drobné zpěvné ptactvo pomocí mobilních telefonů napodobujících ptačí volání a přesouvají se terénními vozy, aby kontrolovali stovky kilometrů sítí.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Německé spolkové ministerstvo životního prostředí a Světový fond na ochranu přírody (WWF) ve spolupráci s Univerzitou Johannese Gutenberga v Mohuči zase vyvinuly způsob měření izotopů ve vzorcích slonoviny ke zjištění jejího původu. To celním úřadům a policii umožní zjistit původ zabavené slonoviny a určit místa ilegálního obchodování.
Další důležitou oblastí, kde se technika uplatňuje, je snižování četnosti „střetů člověka se zvířaty“ – neúmyslných škod, například nezáměrného chytání žraloků, rejnoků, mořských želv, delfínů a velryb do rybářských sítí. Ochranáři už dlouho usilují o takovou ochranu mořského života, která nezpůsobí problémy rybářům. Nedávné testy ukázaly, že vysílání ultrafialových paprsků proti ponořeným sítím tyto druhy odrazuje, aniž by negativně ovlivnilo úlovek rybářů.
Dalším formám střetů lidí se zvířaty lze předejít jednoduchými aplikacemi pro mobilní telefony. Americká služba na ochranu ryb a divoké přírody využívá systém sledování GPS, aby posádky člunů ve floridských pobřežních vodách upozorňovala na hrozící střety s kapustňáky. V západní Austrálii se používá aplikace upozorňující plavce na žraloky v okolí. Lepším sledováním migračních cest a využitím senzorů bychom také dokázali zjistit víc o pohybu a stanovištích žraloků, což by nám pomohlo se jim vyhýbat.
Technika samotná sice nemůže všechny vzácné stěhovavé druhy ochránit, ale může přinést významné poznatky a pomoci s prosazováním důležitých mezinárodních zákonů a předpisů, například Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů a Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin. Kromě toho technika může přispět k tomu, že lépe porozumíme křehkosti naší planety a připustíme si ji, a pomoci lidem a živočichům žít vedle sebe ve větším souladu.
Z angličtiny přeložil David Daduč