BERLÍN – Odvětví průmyslového zemědělství už dlouho čelí kritice za postupy, které přispívají ke změně klimatu, ničení životního prostředí a venkovské chudobě. Přesto sektor nepodnikl prakticky žádné kroky ke zlepšení jakosti a udržitelnosti ani k posílení sociální spravedlnosti.
Není divu. Přestože je na světě přes 570 milionů zemědělců a sedm miliard spotřebitelů, globální hodnotový řetězec průmyslového zemědělství – od polí až po prodejní pulty – ovládá hrstka společností. Vzhledem k vysokým ziskům a obrovské politické moci těchto firem nejsou změny statu quo v jejich zájmu.
Tržní koncentrace je navíc v zemědělství na vzestupu, vzhledem k vyšší poptávce po zemědělských surovinách potřebných v potravinářství, krmivářství a energetice. Jak se v zemích na jihu rozrůstá střední třída, mění se spotřeba a stravovací návyky jejích příslušníků, což posiluje globální poptávku po zpracovaných potravinách – a mezi nadnárodními zemědělskými, chemickými a potravinářskými korporacemi to vyvolává přetahovanou o tržní moc.
Největší hráči v těchto sektorech už roky skupují menší konkurenty. Teď se ale kupují i mezi sebou, často za pomoci financí poskytnutých investory ze zcela jiných odvětví.
Vezměme si semenářství a agrochemii, kde Bayer, druhý největší producent pesticidů na světě, právě uskutečňuje akvizici Monsanta, největšího producenta semen, za 66 miliard eur. Pokud dohodu schválí Spojené státy a Evropská unie, což se zdá pravděpodobné, víc než 60 % světového trhu se semeny a agrochemií budou ovládat pouhé tři konglomeráty – Bayer-Monsanto, Dow-DuPont a ChemChina-Syngenta. Samotné „Baysanto“ by bylo vlastníkem téměř všech geneticky modifikovaných rostlin na planetě.
Ohlášeny jsou další velké fúze, takže globální zemědělský trh by na konci roku 2017 mohl vypadat úplně jinak než na začátku. Každý ze tří největších konglomerátů bude blíž k cíli dosáhnout nadvlády na trzích se semeny a pesticidy – a ta by jim umožnila celosvětově diktovat potravinářské produkty, ceny a kvalitu.
Agrotechnický sektor prochází zčásti týmiž změnami jako semenářství. Na pět největších korporací připadá 65 % trhu; v čele je společnost Deere & Company, vlastník značky John Deere. Ta v roce 2015 vykázala obrat ve výši 29 miliard dolarů, takže překonala společný obrat Monsanta a Bayeru v odbytu semen a pesticidů ve výši 25 miliard dolarů.
Nejslibnější nová příležitost potravinářských korporací dnes spočívá v digitalizaci zemědělství. Tento proces je teprve v rané fázi, ale dostává se do pohybu a nakonec zasáhne všechny oblasti produkce. Zanedlouho se postřiků pesticidů ujmou drony, hospodářská zvířata budou opatřena senzory ke sledování objemů mléka, vzorců pohybu a dávek potravy, traktory bude navádět GPS a softwarově řízené secí stroje budou vyhodnocovat kvalitu půdy, aby určily optimální vzdálenost mezi řádky a rostlinami.
Společnosti, které už hodnotovému řetězci dominují, začaly vzájemně spolupracovat s cílem maximalizovat prospěch z těchto nových technologií. Síly spojují korporace typu John Deere a Monsanto. Souběh „velkých dat“ o půdě a počasí, nové agrotechniky, geneticky modifikovaných semen a novinek v agrochemii pomůže těmto společnostem celosvětově šetřit peníze, chránit přírodní zdroje a maximalizovat výnosy sklizní.
Jenže ačkoliv je taková možná budoucnost dobrým znamením pro část největších firem na světě, environmentální ani sociální problémy související s průmyslovým zemědělstvím neřeší. Většina zemědělců, zejména na globálním Jihu, si nikdy nebude moci dovolit nákladné strojní vybavení digitálního věku. Motto „buď rosteš, nebo zanikneš“ nahradí „buď digitalizuješ, nebo zmizíš“. Americká nevládní organizace ETC Group už načrtla budoucí scénář, v němž přední agrotechnické korporace půjdou proti proudu výrobního řetězce a pohltí producenty semen a pesticidů. V takové éře už bude o tom, co jíme, rozhodovat jen několik málo společností.
Tentýž problém tržní koncentrace se ostatně týká i dalších ok v hodnotovém řetězci, například mezi zemědělskými obchodníky a supermarkety. A přestože potravinářství v globálním měřítku není dosud konsolidované, stále mu na regionální úrovni dominují společnosti jako Unilever, Danone, Mondelez a Nestlé. Tyto společnosti vydělávají, kdykoli se čerstvé či částečně zpracované potraviny nahradí předem připravenými pokrmy, jako je mražená pizza, konzervovaná polévka a hotová jídla.
Tento model podnikání je sice lukrativní, ale má úzkou vazbu na obezitu, diabetes a další chronické choroby. Ještě horší je, že potravinářské korporace profitují z šíření nemocí, za něž zčásti nesou zodpovědnost, tím, že marketingově propagují „zdravé“ zpracované potraviny obohacené o bílkoviny, vitamíny, probiotika a omega-3 mastné kyseliny.
Korporace přitom hromadí tržní moc na úkor těch, kdo jsou vespodu hodnotového řetězce: zemědělců a dělníků. Normy Mezinárodní organizace práce (ILO) zaručují všem pracujícím právo se organizovat, zakazují nucenou a dětskou práci a nedovolují diskriminaci podle rasy ani pohlaví. Běžnou věcí se ale stalo porušování pracovního práva, neboť snahy vymáhat pravidla ILO jsou často potlačovány a členům odborových svazů je vytrvale vyhrožováno, jsou propouštěni, ba dokonce vražděni.
V tak nepřátelském prostředí se nepokrytě ignorují požadavky na minimální mzdy, úhradu přesčasů a bezpečnost při práci. Znevýhodněné jsou přitom zejména ženy, protože dostávají zaplaceno méně než muži a často musí vzít zavděk sezónními či přechodnými pracemi.
Polovinu z 800 milionů hladovějících lidí dnes tvoří drobní rolníci a dělníci vázaní na zemědělský sektor. Jejich úděl se sotva zlepší, pokud hrstka společností, které sektoru už teď dominují, získá ještě větší moc.
Z angličtiny přeložil David Daduč
BERLÍN – Odvětví průmyslového zemědělství už dlouho čelí kritice za postupy, které přispívají ke změně klimatu, ničení životního prostředí a venkovské chudobě. Přesto sektor nepodnikl prakticky žádné kroky ke zlepšení jakosti a udržitelnosti ani k posílení sociální spravedlnosti.
Není divu. Přestože je na světě přes 570 milionů zemědělců a sedm miliard spotřebitelů, globální hodnotový řetězec průmyslového zemědělství – od polí až po prodejní pulty – ovládá hrstka společností. Vzhledem k vysokým ziskům a obrovské politické moci těchto firem nejsou změny statu quo v jejich zájmu.
Tržní koncentrace je navíc v zemědělství na vzestupu, vzhledem k vyšší poptávce po zemědělských surovinách potřebných v potravinářství, krmivářství a energetice. Jak se v zemích na jihu rozrůstá střední třída, mění se spotřeba a stravovací návyky jejích příslušníků, což posiluje globální poptávku po zpracovaných potravinách – a mezi nadnárodními zemědělskými, chemickými a potravinářskými korporacemi to vyvolává přetahovanou o tržní moc.
Největší hráči v těchto sektorech už roky skupují menší konkurenty. Teď se ale kupují i mezi sebou, často za pomoci financí poskytnutých investory ze zcela jiných odvětví.
Vezměme si semenářství a agrochemii, kde Bayer, druhý největší producent pesticidů na světě, právě uskutečňuje akvizici Monsanta, největšího producenta semen, za 66 miliard eur. Pokud dohodu schválí Spojené státy a Evropská unie, což se zdá pravděpodobné, víc než 60 % světového trhu se semeny a agrochemií budou ovládat pouhé tři konglomeráty – Bayer-Monsanto, Dow-DuPont a ChemChina-Syngenta. Samotné „Baysanto“ by bylo vlastníkem téměř všech geneticky modifikovaných rostlin na planetě.
Ohlášeny jsou další velké fúze, takže globální zemědělský trh by na konci roku 2017 mohl vypadat úplně jinak než na začátku. Každý ze tří největších konglomerátů bude blíž k cíli dosáhnout nadvlády na trzích se semeny a pesticidy – a ta by jim umožnila celosvětově diktovat potravinářské produkty, ceny a kvalitu.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Agrotechnický sektor prochází zčásti týmiž změnami jako semenářství. Na pět největších korporací připadá 65 % trhu; v čele je společnost Deere & Company, vlastník značky John Deere. Ta v roce 2015 vykázala obrat ve výši 29 miliard dolarů, takže překonala společný obrat Monsanta a Bayeru v odbytu semen a pesticidů ve výši 25 miliard dolarů.
Nejslibnější nová příležitost potravinářských korporací dnes spočívá v digitalizaci zemědělství. Tento proces je teprve v rané fázi, ale dostává se do pohybu a nakonec zasáhne všechny oblasti produkce. Zanedlouho se postřiků pesticidů ujmou drony, hospodářská zvířata budou opatřena senzory ke sledování objemů mléka, vzorců pohybu a dávek potravy, traktory bude navádět GPS a softwarově řízené secí stroje budou vyhodnocovat kvalitu půdy, aby určily optimální vzdálenost mezi řádky a rostlinami.
Společnosti, které už hodnotovému řetězci dominují, začaly vzájemně spolupracovat s cílem maximalizovat prospěch z těchto nových technologií. Síly spojují korporace typu John Deere a Monsanto. Souběh „velkých dat“ o půdě a počasí, nové agrotechniky, geneticky modifikovaných semen a novinek v agrochemii pomůže těmto společnostem celosvětově šetřit peníze, chránit přírodní zdroje a maximalizovat výnosy sklizní.
Jenže ačkoliv je taková možná budoucnost dobrým znamením pro část největších firem na světě, environmentální ani sociální problémy související s průmyslovým zemědělstvím neřeší. Většina zemědělců, zejména na globálním Jihu, si nikdy nebude moci dovolit nákladné strojní vybavení digitálního věku. Motto „buď rosteš, nebo zanikneš“ nahradí „buď digitalizuješ, nebo zmizíš“. Americká nevládní organizace ETC Group už načrtla budoucí scénář, v němž přední agrotechnické korporace půjdou proti proudu výrobního řetězce a pohltí producenty semen a pesticidů. V takové éře už bude o tom, co jíme, rozhodovat jen několik málo společností.
Tentýž problém tržní koncentrace se ostatně týká i dalších ok v hodnotovém řetězci, například mezi zemědělskými obchodníky a supermarkety. A přestože potravinářství v globálním měřítku není dosud konsolidované, stále mu na regionální úrovni dominují společnosti jako Unilever, Danone, Mondelez a Nestlé. Tyto společnosti vydělávají, kdykoli se čerstvé či částečně zpracované potraviny nahradí předem připravenými pokrmy, jako je mražená pizza, konzervovaná polévka a hotová jídla.
Tento model podnikání je sice lukrativní, ale má úzkou vazbu na obezitu, diabetes a další chronické choroby. Ještě horší je, že potravinářské korporace profitují z šíření nemocí, za něž zčásti nesou zodpovědnost, tím, že marketingově propagují „zdravé“ zpracované potraviny obohacené o bílkoviny, vitamíny, probiotika a omega-3 mastné kyseliny.
Korporace přitom hromadí tržní moc na úkor těch, kdo jsou vespodu hodnotového řetězce: zemědělců a dělníků. Normy Mezinárodní organizace práce (ILO) zaručují všem pracujícím právo se organizovat, zakazují nucenou a dětskou práci a nedovolují diskriminaci podle rasy ani pohlaví. Běžnou věcí se ale stalo porušování pracovního práva, neboť snahy vymáhat pravidla ILO jsou často potlačovány a členům odborových svazů je vytrvale vyhrožováno, jsou propouštěni, ba dokonce vražděni.
V tak nepřátelském prostředí se nepokrytě ignorují požadavky na minimální mzdy, úhradu přesčasů a bezpečnost při práci. Znevýhodněné jsou přitom zejména ženy, protože dostávají zaplaceno méně než muži a často musí vzít zavděk sezónními či přechodnými pracemi.
Polovinu z 800 milionů hladovějících lidí dnes tvoří drobní rolníci a dělníci vázaní na zemědělský sektor. Jejich úděl se sotva zlepší, pokud hrstka společností, které sektoru už teď dominují, získá ještě větší moc.
Z angličtiny přeložil David Daduč