KODAŇ – Zdravý rozum prohrál v nelítostné bitvě o realitu člověkem způsobeného globálního oteplování jako jeden z prvních. Jedna skupina aktivistů téměř 20 let tvrdila – ve světle vršících se důkazů –, že globální oteplování je výmysl. Jejich oponenti naopak fenomén pravděpodobného dopadu přeháněli – a v důsledku toho se dogmaticky upínali k drastickému krátkodobému snižování uhlíkových emisí coby k jedinému řešení, a to navzdory záplavě důkazů, že takové snižování by bylo ochromujícím způsobem drahé a žalostně neefektivní.
Tento souboj o vědecký koláč, který charakterizovalo dětinské osočování, nepoctivá taktika a intelektuální zatvrzelost na obou stranách, nejenže vyvolal u veřejnosti zmatek a obavy, ale zároveň podkopal úsilí nejdůležitějších organizací pracujících na podpoře vědy o klimatických změnách. Bylo pak téměř zákonité, že vlády na mezinárodních summitech od Kjóta po Kodaň nedokázaly podniknout v otázce globálního oteplování jakoukoliv smysluplnou akci.
Naštěstí se zdá, že se konečně rýsuje skupina vlivných vědců, ekonomů a politiků, kteří zaujímají rozumnější přístup k této otázce.
Jak jsem v roce 2007 uvedl ve své knize Zchlaďte hlavy, nejracionálnější reakcí na globální oteplování je učinit alternativní energetické technologie tak levnými, že si je bude moci dovolit celý svět. V hrubých obrysech to vyžaduje cílevědomou a podstatnou podporu výdajům na výzkum a vývoj. Na základě nedávné práce Isabel Galianové a Chrise Greena z McGillovy univerzity prosazuji celkové výdaje ve výši kolem 0,2% globálního HDP – to je zhruba 100 miliard dolarů ročně.
K žádné nápravě globálního oteplování samozřejmě nedojde přes noc. Proto se potřebujeme více soustředit na adaptaci na dopady globálního oteplování – například tím, že vystupňujeme snahu vyrovnat se s vnitrozemskými záplavami a s fenoménem městských „tepelných ostrovů“. Současně bychom měli zkoumat praktičnost klimatického inženýrství, které možná budeme potřebovat, abychom získali k dobru více času na hladký odchod od fosilních paliv.
Připustit, že člověkem vyvolané klimatické změny jsou skutečností, ale současně odmítnout, že řešením jsou „uhlíkové škrty“, znamená vytyčit v debatě o globálním oteplování jakési neutrální území – což zároveň znamená vystavit se útokům z obou stran. Pro takzvané „alarmisty“ se poukazy na negativa drastického omezování uhlíkových emisí z nějakého důvodu rovnají popírání reality klimatických změn, zatímco takzvaní „popírači“ osočují každého, kdo uzná vědecké důkazy potvrzující tento údajně „vybájený“ problém.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Nicméně existují povzbudivé signály, že menšina rozumných hlasů v této debatě si začíná získávat takovou pozornost, jakou si zaslouží. V rámci projektu Centra Kodaňského konsensu, který měl hodnotit různé reakce na globální oteplování, provedli Green s Galianovou v polovině roku 2009 analýzu nákladů a přínosů výdajů na výzkum a vývoj zelených technologií. Green coby dlouholetý stoupenec technologicky založené reakce na globální oteplování demonstroval účinnost politiky vládních investic do výzkumu a vývoje zaměřeného na rozvoj nových nízkouhlíkových technologií, zlevnění a zefektivnění technologií současných a rozšíření energetické infrastruktury, jako jsou tzv. „chytré sítě“. Jak Green s Galianovou bez obalu uvedli, „žádný přístup ke stabilizaci klimatu nebude fungovat bez revoluce v energetických technologiích“.
Dalším akademikem, který prosazuje chytřejší reakci na globální oteplování, je Roger Pielke, Jr. z Coloradské univerzity, autor knihy The Climate Fix (Náprava klimatu), letošní „povinné četby“ mezi publikacemi o globálním oteplování. Pielke s Greenem patřili mezi 14 význačných akademiků, kteří společně napsali únorovou „Hartwellovu zprávu“, jejíž vypracování si zadaly London School of Economics spolu s Oxfordskou univerzitu. Zpráva se vyslovila pro vývoj alternativ vůči fosilním palivům, což by zajistilo, že hospodářský rozvoj nezpůsobí ekologickou pohromu, a uznala důležitost adaptace na klimatické změny.
V USA jsme právě před měsícem byli svědky stejně slibného vývoje v debatě o klimatu, když konzervativní American Enterprise Institute, liberální Brookings Institution a středově orientovaný Breakthrough Institute společně zveřejnily zprávu, která vyzvala k restrukturalizaci americké energetické soustavy s cílem zajistit, aby čistá energie byla také levná.
Zpráva s názvem „Post-stranická energie“ obsáhle a přesvědčivě tvrdí, že americká vláda by měla investovat zhruba 25 miliard dolarů ročně (přibližně 0,2% amerického HDP) do nízkouhlíkových armádních zakázek, výzkumu a vývoje a také nové sítě inovačních center spojujících univerzitní a soukromý sektor s cílem vytvořit „energetickou revoluci“.
Tento rozumný přístup si podle očekávání vysloužil značnou kritiku od odhodlaných „alarmistů“ i „popíračů“. Slibné – a vzhledem k poněkud toxickému stavu americké politiky také překvapivé – ovšem je, že si tento přístup zároveň získal širokou podporu a inteligentní komentáře od mnoha expertů hlavního proudu.
A aby těchto hlasů nebylo málo, v listopadu bude v USA poprvé uveden dokumentární film natočený podle mé knihy Zchlaďte hlavy.
Je ještě příliš brzy naznačovat, že by politici mohli dosáhnout skutečného pokroku při prosazování opravdu efektivní politiky v otázce klimatických změn. Vzhledem k nedostatku zdravého rozumu v posledních letech se však už sám fakt, že se dnes ozývá stále silnější chór rozumných hlasů, téměř rovná zázraku.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
KODAŇ – Zdravý rozum prohrál v nelítostné bitvě o realitu člověkem způsobeného globálního oteplování jako jeden z prvních. Jedna skupina aktivistů téměř 20 let tvrdila – ve světle vršících se důkazů –, že globální oteplování je výmysl. Jejich oponenti naopak fenomén pravděpodobného dopadu přeháněli – a v důsledku toho se dogmaticky upínali k drastickému krátkodobému snižování uhlíkových emisí coby k jedinému řešení, a to navzdory záplavě důkazů, že takové snižování by bylo ochromujícím způsobem drahé a žalostně neefektivní.
Tento souboj o vědecký koláč, který charakterizovalo dětinské osočování, nepoctivá taktika a intelektuální zatvrzelost na obou stranách, nejenže vyvolal u veřejnosti zmatek a obavy, ale zároveň podkopal úsilí nejdůležitějších organizací pracujících na podpoře vědy o klimatických změnách. Bylo pak téměř zákonité, že vlády na mezinárodních summitech od Kjóta po Kodaň nedokázaly podniknout v otázce globálního oteplování jakoukoliv smysluplnou akci.
Naštěstí se zdá, že se konečně rýsuje skupina vlivných vědců, ekonomů a politiků, kteří zaujímají rozumnější přístup k této otázce.
Jak jsem v roce 2007 uvedl ve své knize Zchlaďte hlavy, nejracionálnější reakcí na globální oteplování je učinit alternativní energetické technologie tak levnými, že si je bude moci dovolit celý svět. V hrubých obrysech to vyžaduje cílevědomou a podstatnou podporu výdajům na výzkum a vývoj. Na základě nedávné práce Isabel Galianové a Chrise Greena z McGillovy univerzity prosazuji celkové výdaje ve výši kolem 0,2% globálního HDP – to je zhruba 100 miliard dolarů ročně.
K žádné nápravě globálního oteplování samozřejmě nedojde přes noc. Proto se potřebujeme více soustředit na adaptaci na dopady globálního oteplování – například tím, že vystupňujeme snahu vyrovnat se s vnitrozemskými záplavami a s fenoménem městských „tepelných ostrovů“. Současně bychom měli zkoumat praktičnost klimatického inženýrství, které možná budeme potřebovat, abychom získali k dobru více času na hladký odchod od fosilních paliv.
Připustit, že člověkem vyvolané klimatické změny jsou skutečností, ale současně odmítnout, že řešením jsou „uhlíkové škrty“, znamená vytyčit v debatě o globálním oteplování jakési neutrální území – což zároveň znamená vystavit se útokům z obou stran. Pro takzvané „alarmisty“ se poukazy na negativa drastického omezování uhlíkových emisí z nějakého důvodu rovnají popírání reality klimatických změn, zatímco takzvaní „popírači“ osočují každého, kdo uzná vědecké důkazy potvrzující tento údajně „vybájený“ problém.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Nicméně existují povzbudivé signály, že menšina rozumných hlasů v této debatě si začíná získávat takovou pozornost, jakou si zaslouží. V rámci projektu Centra Kodaňského konsensu, který měl hodnotit různé reakce na globální oteplování, provedli Green s Galianovou v polovině roku 2009 analýzu nákladů a přínosů výdajů na výzkum a vývoj zelených technologií. Green coby dlouholetý stoupenec technologicky založené reakce na globální oteplování demonstroval účinnost politiky vládních investic do výzkumu a vývoje zaměřeného na rozvoj nových nízkouhlíkových technologií, zlevnění a zefektivnění technologií současných a rozšíření energetické infrastruktury, jako jsou tzv. „chytré sítě“. Jak Green s Galianovou bez obalu uvedli, „žádný přístup ke stabilizaci klimatu nebude fungovat bez revoluce v energetických technologiích“.
Dalším akademikem, který prosazuje chytřejší reakci na globální oteplování, je Roger Pielke, Jr. z Coloradské univerzity, autor knihy The Climate Fix (Náprava klimatu), letošní „povinné četby“ mezi publikacemi o globálním oteplování. Pielke s Greenem patřili mezi 14 význačných akademiků, kteří společně napsali únorovou „Hartwellovu zprávu“, jejíž vypracování si zadaly London School of Economics spolu s Oxfordskou univerzitu. Zpráva se vyslovila pro vývoj alternativ vůči fosilním palivům, což by zajistilo, že hospodářský rozvoj nezpůsobí ekologickou pohromu, a uznala důležitost adaptace na klimatické změny.
V USA jsme právě před měsícem byli svědky stejně slibného vývoje v debatě o klimatu, když konzervativní American Enterprise Institute, liberální Brookings Institution a středově orientovaný Breakthrough Institute společně zveřejnily zprávu, která vyzvala k restrukturalizaci americké energetické soustavy s cílem zajistit, aby čistá energie byla také levná.
Zpráva s názvem „Post-stranická energie“ obsáhle a přesvědčivě tvrdí, že americká vláda by měla investovat zhruba 25 miliard dolarů ročně (přibližně 0,2% amerického HDP) do nízkouhlíkových armádních zakázek, výzkumu a vývoje a také nové sítě inovačních center spojujících univerzitní a soukromý sektor s cílem vytvořit „energetickou revoluci“.
Tento rozumný přístup si podle očekávání vysloužil značnou kritiku od odhodlaných „alarmistů“ i „popíračů“. Slibné – a vzhledem k poněkud toxickému stavu americké politiky také překvapivé – ovšem je, že si tento přístup zároveň získal širokou podporu a inteligentní komentáře od mnoha expertů hlavního proudu.
A aby těchto hlasů nebylo málo, v listopadu bude v USA poprvé uveden dokumentární film natočený podle mé knihy Zchlaďte hlavy.
Je ještě příliš brzy naznačovat, že by politici mohli dosáhnout skutečného pokroku při prosazování opravdu efektivní politiky v otázce klimatických změn. Vzhledem k nedostatku zdravého rozumu v posledních letech se však už sám fakt, že se dnes ozývá stále silnější chór rozumných hlasů, téměř rovná zázraku.