BRUSEL – Nového prezidenta Světové banky Davida Malpasse už kritici označili za žháře v čele hasičského sboru, kvůli jeho dřívějším vyjádřením o platech v Bance a půjčkách Číně. Mnohem důležitější ale je zaměřit se na zlepšení pokroku při plnění stěžejního poslání Světové banky spočívajícího ve vymýcení krajní chudoby.
Ve svém posledním fiskálním roce Banka rozdělila téměř 67 miliard dolarů na financování, investice a záruky. V rámci „nového kurzu“, jejž nastavil předchozí prezident Jim Yong Kim v roce 2016, si však Banka dala za cíl nasměrovat víc než čtvrtinu finančních prostředků do změny klimatu. Navíc Banka díky Kimovi trvá na tom, že úplně každý dolar, který vynaloží, musí brát změnu klimatu v úvahu, a ukončila finanční podporu uhelných elektráren.
Argument pro to, aby se k rozvoji přistupovalo prizmatem změny klimatu, tkví v tom, že rostoucí teploty zhoršují problémy, jako je malárie a nedostupnost vzdělávání. To je sice pravda, ale platí, že téměř každý problém ovlivňuje všechny ostatní. Vzestup malárie zvyšuje náchylnost dětí k hladovění, špatná výživa a nedostatečná hygiena zhoršují vzdělávací výsledky, absence ve škole vede k větší chudobě a tak dál.
Důležitějším ohledem je, který přístup pomáhá nejvíc.Měli bychom chudým pomáhat potlačováním emisí oxidu uhličitého v současnosti a drobným snížením teplot za 100 let, anebo se raději okamžitě zaměřit na malárii a vzdělávání? Důkazy jasně ukazují, že přímé politiky jsou mnohem účinnější.
Zaměření Světové banky na klima je také v rozporu s tím, co nejchudší občané světa chtějí. Když Organizace spojených národů požádala téměř deset milionů lidí po celém světě, aby určili pořadí svých priorit, kladli důraz na lepší vzdělávání a zdravotnictví, méně korupce, víc pracovních míst a cenově dostupné potraviny. Globální oteplování skončilo na posledním místě ze 16 problémů.
Za Kima Banka propagovala zjednodušující představu, že fosilní paliva vždy škodí, uhlí se musí zakázat a řešením je „klimatická pomoc“. Pravda je mnohem složitější.
Fosilní paliva skutečně přispívají ke globálnímu oteplování, – ale také k prosperitě a blahobytu. Miliarda lidí po celém světě nemá doma energii ani na to, aby si rozsvítili jedinou žárovku. Víc než tři miliardy žijí v zemích bez spolehlivých, 24hodinových rozvodných sítí, které dokážou zajistit elektřinu pro nemocnice a továrny.
Politika Světové banky zaměřená na zbavování se fosilních paliv a přijímání „klimatické optiky“ v praxi často znamená podporu ostrovních solárních článků, které poskytují dostatek energie pro pouhou jednu žárovku či dobití mobilního telefonu. V některých místech to může být důležité. Pro řešení hlavních potíží nejchudších lidí světa ve vztahu k elektřině jsou ale solární články mimo rozvodnou síť ve většině případů bezvýznamné. Není v dějinách země, která by díky energii mimo rozvodnou síť získala prosperitu a globální konkurenční schopnost. Každá ekonomika s vysokými příjmy se opírá o hojnou, lacinou a převážně z fosilních paliv získávanou energii.
Zároveň v současnosti tři miliardy lidí trpí otřesným znečištěním vzduchu ve vnitřních prostorách, protože je chudoba nutí spalovat špinavá topiva jako dřevo a trus, aby si uvařili a zahřáli se. Solární panely ale nedokážou pohánět čisté sporáky ani topná tělesa; stejně tak neumí pohánět ledničky, které by předešly kažení vakcín a potravin. Nedokážou sloužit ani jako pohon zemědělských a průmyslových strojů, které jsou oporou zaměstnanosti a cestiček z chudoby. V tomto ohledu je rozdávání solárních panelů především způsob, jak bohatým lidem zajistit dobrý pocit, že něco dělají proti globálnímu oteplování.
Bohaté i chudé země používají uhlí, protože často stále jde o nejlevnější, nejspolehlivější zdroj energie. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že ještě k roku 2040 bude nová sluneční a větrná energie na všech hlavních trzích pořád dražší než stávající uhlí, při zohlednění přerušované produkce zelené energie.
Obdobně se studie Kodaňského konsenzu zabývala účinky budování uhelných elektráren v Bangladéši. Studie odhadla, že by tyto elektrárny příspěvkem ke změně klimatu během příštích 15 let způsobily škody v hodnotě 0,6 miliardy dolarů. To není bezvýznamné. Jenže posílením energetiky dostupné pro průmyslový rozvoj by tento záměr zajistil celkové přínosy ve výši 258 miliard dolarů – zhruba 500krát převyšujících vzniklé škody. Průměrný Bangladéšan by díky němu byl do roku 2030 o 16 % bohatší. Projekt by si mohl dovolit emise kompenzovat a stále by byl ohromně efektivní.
Právě takovými výpočty by se Světová banka měla zabývat. Zamítnutím úvěru k financování těchto uhelných elektráren by Banka předešla nákladům ve výši 23 centů a zároveň by se vzdala rozvojových přínosů v hodnotě sto dolarů. To není ani mravné, ani rozumné.
Existuje přímá spojitost mezi dodávkami energie a prosperitou. Samotná Světová banka nedávno publikovala studii, která naznačuje, že život v komunitě s výpadky elektřiny snižuje šance jedince na zaměstnání o 35 %-41 %. Není divu, že jiná studie doložila, že rozšiřování solárních panelů nemá kromě zajištění trochy elektřiny žádný měřitelný účinek a nezvyšuje úspory, výdaje, zaměstnanost, příjem ani přístup ke vzdělávání u dětí.
Svět sníží svou závislost na fosilních palivech, jedině až budou skutečné alternativy levnější a lepší. To si vyžádá inovativní výzkum a vývoj, které cenu zelené energie stlačí pod ceny fosilních paliv. Na jejich podpoře by se mohla podílet i Světová banka.
Malpass ale nejprve musí vrátit ohnisko zájmu Banky k jejímu stěžejnímu poslání. Vzdor svému špatně promyšlenému klimatickému zaměření dělá Banka spoustu důležité práce. Malpass by měl zajistit, aby se soustředila na své nejefektivnější iniciativy – mimo jiné volnější obchod, boj proti tuberkulóze, výživu v raném dětství, plánování rodičovství a vzdělávání za pomoci počítačů.
Nový prezident Světové banky má šanci zanechat ve stále cenné organizaci svou stopu. Začít by měl oprášením závazku usilovat o vymýcení chudoby – včetně energetické chudoby, která ničí tolik životů.
Z angličtiny přeložil David Daduč
BRUSEL – Nového prezidenta Světové banky Davida Malpasse už kritici označili za žháře v čele hasičského sboru, kvůli jeho dřívějším vyjádřením o platech v Bance a půjčkách Číně. Mnohem důležitější ale je zaměřit se na zlepšení pokroku při plnění stěžejního poslání Světové banky spočívajícího ve vymýcení krajní chudoby.
Ve svém posledním fiskálním roce Banka rozdělila téměř 67 miliard dolarů na financování, investice a záruky. V rámci „nového kurzu“, jejž nastavil předchozí prezident Jim Yong Kim v roce 2016, si však Banka dala za cíl nasměrovat víc než čtvrtinu finančních prostředků do změny klimatu. Navíc Banka díky Kimovi trvá na tom, že úplně každý dolar, který vynaloží, musí brát změnu klimatu v úvahu, a ukončila finanční podporu uhelných elektráren.
Argument pro to, aby se k rozvoji přistupovalo prizmatem změny klimatu, tkví v tom, že rostoucí teploty zhoršují problémy, jako je malárie a nedostupnost vzdělávání. To je sice pravda, ale platí, že téměř každý problém ovlivňuje všechny ostatní. Vzestup malárie zvyšuje náchylnost dětí k hladovění, špatná výživa a nedostatečná hygiena zhoršují vzdělávací výsledky, absence ve škole vede k větší chudobě a tak dál.
Důležitějším ohledem je, který přístup pomáhá nejvíc.Měli bychom chudým pomáhat potlačováním emisí oxidu uhličitého v současnosti a drobným snížením teplot za 100 let, anebo se raději okamžitě zaměřit na malárii a vzdělávání? Důkazy jasně ukazují, že přímé politiky jsou mnohem účinnější.
Zaměření Světové banky na klima je také v rozporu s tím, co nejchudší občané světa chtějí. Když Organizace spojených národů požádala téměř deset milionů lidí po celém světě, aby určili pořadí svých priorit, kladli důraz na lepší vzdělávání a zdravotnictví, méně korupce, víc pracovních míst a cenově dostupné potraviny. Globální oteplování skončilo na posledním místě ze 16 problémů.
Za Kima Banka propagovala zjednodušující představu, že fosilní paliva vždy škodí, uhlí se musí zakázat a řešením je „klimatická pomoc“. Pravda je mnohem složitější.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Fosilní paliva skutečně přispívají ke globálnímu oteplování, – ale také k prosperitě a blahobytu. Miliarda lidí po celém světě nemá doma energii ani na to, aby si rozsvítili jedinou žárovku. Víc než tři miliardy žijí v zemích bez spolehlivých, 24hodinových rozvodných sítí, které dokážou zajistit elektřinu pro nemocnice a továrny.
Politika Světové banky zaměřená na zbavování se fosilních paliv a přijímání „klimatické optiky“ v praxi často znamená podporu ostrovních solárních článků, které poskytují dostatek energie pro pouhou jednu žárovku či dobití mobilního telefonu. V některých místech to může být důležité. Pro řešení hlavních potíží nejchudších lidí světa ve vztahu k elektřině jsou ale solární články mimo rozvodnou síť ve většině případů bezvýznamné. Není v dějinách země, která by díky energii mimo rozvodnou síť získala prosperitu a globální konkurenční schopnost. Každá ekonomika s vysokými příjmy se opírá o hojnou, lacinou a převážně z fosilních paliv získávanou energii.
Zároveň v současnosti tři miliardy lidí trpí otřesným znečištěním vzduchu ve vnitřních prostorách, protože je chudoba nutí spalovat špinavá topiva jako dřevo a trus, aby si uvařili a zahřáli se. Solární panely ale nedokážou pohánět čisté sporáky ani topná tělesa; stejně tak neumí pohánět ledničky, které by předešly kažení vakcín a potravin. Nedokážou sloužit ani jako pohon zemědělských a průmyslových strojů, které jsou oporou zaměstnanosti a cestiček z chudoby. V tomto ohledu je rozdávání solárních panelů především způsob, jak bohatým lidem zajistit dobrý pocit, že něco dělají proti globálnímu oteplování.
Bohaté i chudé země používají uhlí, protože často stále jde o nejlevnější, nejspolehlivější zdroj energie. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že ještě k roku 2040 bude nová sluneční a větrná energie na všech hlavních trzích pořád dražší než stávající uhlí, při zohlednění přerušované produkce zelené energie.
Obdobně se studie Kodaňského konsenzu zabývala účinky budování uhelných elektráren v Bangladéši. Studie odhadla, že by tyto elektrárny příspěvkem ke změně klimatu během příštích 15 let způsobily škody v hodnotě 0,6 miliardy dolarů. To není bezvýznamné. Jenže posílením energetiky dostupné pro průmyslový rozvoj by tento záměr zajistil celkové přínosy ve výši 258 miliard dolarů – zhruba 500krát převyšujících vzniklé škody. Průměrný Bangladéšan by díky němu byl do roku 2030 o 16 % bohatší. Projekt by si mohl dovolit emise kompenzovat a stále by byl ohromně efektivní.
Právě takovými výpočty by se Světová banka měla zabývat. Zamítnutím úvěru k financování těchto uhelných elektráren by Banka předešla nákladům ve výši 23 centů a zároveň by se vzdala rozvojových přínosů v hodnotě sto dolarů. To není ani mravné, ani rozumné.
Existuje přímá spojitost mezi dodávkami energie a prosperitou. Samotná Světová banka nedávno publikovala studii, která naznačuje, že život v komunitě s výpadky elektřiny snižuje šance jedince na zaměstnání o 35 %-41 %. Není divu, že jiná studie doložila, že rozšiřování solárních panelů nemá kromě zajištění trochy elektřiny žádný měřitelný účinek a nezvyšuje úspory, výdaje, zaměstnanost, příjem ani přístup ke vzdělávání u dětí.
Svět sníží svou závislost na fosilních palivech, jedině až budou skutečné alternativy levnější a lepší. To si vyžádá inovativní výzkum a vývoj, které cenu zelené energie stlačí pod ceny fosilních paliv. Na jejich podpoře by se mohla podílet i Světová banka.
Malpass ale nejprve musí vrátit ohnisko zájmu Banky k jejímu stěžejnímu poslání. Vzdor svému špatně promyšlenému klimatickému zaměření dělá Banka spoustu důležité práce. Malpass by měl zajistit, aby se soustředila na své nejefektivnější iniciativy – mimo jiné volnější obchod, boj proti tuberkulóze, výživu v raném dětství, plánování rodičovství a vzdělávání za pomoci počítačů.
Nový prezident Světové banky má šanci zanechat ve stále cenné organizaci svou stopu. Začít by měl oprášením závazku usilovat o vymýcení chudoby – včetně energetické chudoby, která ničí tolik životů.
Z angličtiny přeložil David Daduč