Před třiceti lety vyhlásil americký prezident válku rakovině. Letos jen ve Spojených státech prohraje svou bitvu s touto zákeřnou chorobou denně na 1 500 mužů, žen a dětí. Kdy tato válka skončí?
Já věřím, že u mnoha druhů rakovin skončí brzy. Díky poznatkům základního výzkumu disponujeme pro boj s rakovinou novými prostředky, jež nabízejí rychlejsí diagnózu a účinnějsí léčbu. Na jejich základě vznikají nové léky, které se zaměřují na molekulární změny rakovinových buněk, díky čemuž lze předpovědět, kdo je rakovinou ohrožen geneticky nebo v důsledku působení faktorů prostředí. Tento pokrok zachrání mnoho životů.
Rakovina postihuje v lidském těle mnoho různých orgánů a tkání. Formy rakoviny se sice značně lisí co do výskytu a chování, mají vsak společnou příčinu: poskození genů. Geny jsou chemické kódovací jednotky, jež určují strukturu a funkci naseho těla. Vsechny buňky v lidském těle mají stejný počet genů, po polovině od každého z rodičů. Od sebe se pak buňky lisí různou kombinací aktivních genů.
Geny mohou poskodit vlivy prostředí, v němž se pohybujeme, například radiace nebo chemické látky v nasem okolí. Mohou je poskodit také následky normálního lidského metabolismu. Lidské tělo disponuje důmyslným nápravným mechanismem, který sleduje celistvost genů i za přítomnosti skodlivých činitelů. Někdy se ovsem stane, že poskození není opraveno. Pokud k takovému poskození dojde v klíčových genech, jež regulují růst buňky, může se rozvinout rakovina. Nápravné systémy pak samy pomáhají chránit tyto buňky před rakovinou. Jeden druh rakoviny tlustého střeva se tak kupříkladu vyskytuje častěji u jedinců, u nichž doslo k poruse systému, který opravuje poskozené buňky.
Buněčný růst je regulován rovnováhou mezi geny, jež podporují růst, a geny, jež jej tlumí. Geny, které stimulují růst, se nazývají onkogeny a genům, které jej inhibují, se říká nádorové supresory. Dojde-li k aktivaci onkogenů nebo deaktivaci nádorových supresorů, může se množení buněk vymknout kontrole.
Oknogeny lze aktivovat mutací (změnou struktury genu) nebo amplifikací genu (vznikem mnoha kopií jednoho genu). Nádorové supresory lze deaktivovat mutací nebo spontánní ztrátou během buněčného dělení. Rakovinové buňky jsou geneticky nestálé, tj. mají abnormální počet chromozomů, buněčných částí, jež jsou nositeli genů. Genetická nestabilita, jež je příčinou nevyvážené genové aktivity, přispívá ke ztrátě kontroly nad růstem.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Rakovina je tradičně diagnostikována na základě mikroskopického pozorování charakteristického vzhledu rakovinových buněk. Stále častěji je rakovina taktéž identifikována na základě charakteristických vzorů chování její genové aktivity (její ,,molekulární signatury``). Díky novým technologiím, mj. ,,genovým čipům``, je dnes možné měřit aktivitu několika tisíců genů najednou. Molekulární signatury lze použít k přesnějsí klasifikaci rakoviny, díky čemuž je pak snazsí ji léčit. Tyto metody se například používají k identifikaci některých druhů lymfomů (rakoviny krve), které dobře reagují na chemoterapii. Podobné metody se používají rovněž k určování genů způsobujících nádorové metastáze.
Některé genetické změny jsou společné mnoha druhům rakoviny, jiné se vyskytují jen u několika konkrétních druhů. Díky identifikaci a klasifikaci desítek onkogenů a nádorových supresorů dnes známe cíle, na které se mohou zaměřit nové léky proti rakovině. Typickým příkladem z poslední doby je lék, který se zaměřuje na molekulární změnu charakteristickou pro chronickou myeloidní leukémii. Tento přípravek je alternativou k transplantaci kostní dřeně, jediné dosud účinné léčby této formy rakoviny.
Zjistilo se, příčinou dědičných forem rakoviny prsu a vaječníku jsou mutace v některých konkrétních genech. Díky tomu dnes snadno stanovíme, že žena, jež tyto podezřelé geny zdědila, může být těmito druhy rakoviny vysoce ohrožena. (Dědičné druhy rakoviny prsu a vaječníku jsou ovsem jen malým zlomkem celkového počtu výskytů těchto chorob.) Riziko s tím spojené lze pak snížit důsledným pozorováním a rychlou léčbou, nebo profylaktickým chirurgickým zákrokem.
Díky pokroku snímacích technologií je dnes možné odhalit rakovinu mnohem dříve než kdysi. Nádory tak bývají odstraněny jestě před tím, než se stanou životu nebezpečné. S novými metodami snímkování mohou navíc chirurgové nádory odstraňovat mnohem přesněji.
Dalsí poznatky a vodítka získává medicína z výzkumu nádorového růstu. Tumory potřebují pro svůj růst bohatý přísun krve, a proto produkují činidla, která urychlují tvoření cév (tomuto procesu se říká angiogeneze). Nová léčiva, která mají inhibovat nádorovou angiogenezi, vykazují zatím v klinických testech slibné výsledky.
Odhaduje se, že 10 až 15 procent rakoviny na celém světě je nějak spojeno s virovou infekcí. Nejmarkantnějsími příklady jsou rakovina jater, která je spojována s hepatitidou, a rakovina děložního hrdla, spojovaná s virem lidského papilomu. Účinným prostředkem pro snižování výskytu rakoviny jater se jeví vakcína proti hepatitidě typu B. K rychlejsí a přesnějsí identifikaci žen s rizikem vzniku rakoviny děložního hrdla pak přispívají rychlé a specifické diagnostické testy viru lidského papilomu, jež nahrazují tradiční ,,pap`` testy.
Jedním z nejvíce překvapujících zjistění moderní biologie je, že odumírání buněk je úzce spojeno as jejich růstem a vývojem. Například: je-li vyprodukován nadbytek nervových buněk, některé odumírají, aby mohlo v nervovém systému dojít ke správnému propojení. Buňky v sobě obsahují jakýsi ,,sebevražedný program``, který se aktivuje, jakmile je buňka poskozena tak, že už se nedá opravit. Zvlástní je, že rakovinové buňky na tyto smrtící signály reagují abnormálně. Některé geny sebevražedného programu jsou totiž tytéž geny v rakovinových buňkách, které prosly změnami. Rýsuje se tak slibný přístup léčby rakoviny aktivací sebevražedného programu rakovinových buněk bez narusení činnosti buněk normálních.
Ačkoli budoucí vývoj nelze nikdy předpovědět s naprostou jistotou, lze očekávat, že nové způsoby léčby v přístích deseti letech břemeno rakoviny podstatně ulehčí. U některých druhů rakoviny, například rakoviny jater či rakoviny kostní dřeně, o kterých jsme hovořili výse, se tak děje už teď. U jiných máme preventivní prostředky, ale jejich aplikace je problematická - například u rakoviny plic, způsobené kouřením. Není sice přílis pravděpodobné, že rakovina v dohledné době zmizí, budeme ji vsak moci přesněji diagnostikovat a účinněji léčit. Vzroste tak aspoň počet pacientů, které lze vyléčit.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
Před třiceti lety vyhlásil americký prezident válku rakovině. Letos jen ve Spojených státech prohraje svou bitvu s touto zákeřnou chorobou denně na 1 500 mužů, žen a dětí. Kdy tato válka skončí?
Já věřím, že u mnoha druhů rakovin skončí brzy. Díky poznatkům základního výzkumu disponujeme pro boj s rakovinou novými prostředky, jež nabízejí rychlejsí diagnózu a účinnějsí léčbu. Na jejich základě vznikají nové léky, které se zaměřují na molekulární změny rakovinových buněk, díky čemuž lze předpovědět, kdo je rakovinou ohrožen geneticky nebo v důsledku působení faktorů prostředí. Tento pokrok zachrání mnoho životů.
Rakovina postihuje v lidském těle mnoho různých orgánů a tkání. Formy rakoviny se sice značně lisí co do výskytu a chování, mají vsak společnou příčinu: poskození genů. Geny jsou chemické kódovací jednotky, jež určují strukturu a funkci naseho těla. Vsechny buňky v lidském těle mají stejný počet genů, po polovině od každého z rodičů. Od sebe se pak buňky lisí různou kombinací aktivních genů.
Geny mohou poskodit vlivy prostředí, v němž se pohybujeme, například radiace nebo chemické látky v nasem okolí. Mohou je poskodit také následky normálního lidského metabolismu. Lidské tělo disponuje důmyslným nápravným mechanismem, který sleduje celistvost genů i za přítomnosti skodlivých činitelů. Někdy se ovsem stane, že poskození není opraveno. Pokud k takovému poskození dojde v klíčových genech, jež regulují růst buňky, může se rozvinout rakovina. Nápravné systémy pak samy pomáhají chránit tyto buňky před rakovinou. Jeden druh rakoviny tlustého střeva se tak kupříkladu vyskytuje častěji u jedinců, u nichž doslo k poruse systému, který opravuje poskozené buňky.
Buněčný růst je regulován rovnováhou mezi geny, jež podporují růst, a geny, jež jej tlumí. Geny, které stimulují růst, se nazývají onkogeny a genům, které jej inhibují, se říká nádorové supresory. Dojde-li k aktivaci onkogenů nebo deaktivaci nádorových supresorů, může se množení buněk vymknout kontrole.
Oknogeny lze aktivovat mutací (změnou struktury genu) nebo amplifikací genu (vznikem mnoha kopií jednoho genu). Nádorové supresory lze deaktivovat mutací nebo spontánní ztrátou během buněčného dělení. Rakovinové buňky jsou geneticky nestálé, tj. mají abnormální počet chromozomů, buněčných částí, jež jsou nositeli genů. Genetická nestabilita, jež je příčinou nevyvážené genové aktivity, přispívá ke ztrátě kontroly nad růstem.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Rakovina je tradičně diagnostikována na základě mikroskopického pozorování charakteristického vzhledu rakovinových buněk. Stále častěji je rakovina taktéž identifikována na základě charakteristických vzorů chování její genové aktivity (její ,,molekulární signatury``). Díky novým technologiím, mj. ,,genovým čipům``, je dnes možné měřit aktivitu několika tisíců genů najednou. Molekulární signatury lze použít k přesnějsí klasifikaci rakoviny, díky čemuž je pak snazsí ji léčit. Tyto metody se například používají k identifikaci některých druhů lymfomů (rakoviny krve), které dobře reagují na chemoterapii. Podobné metody se používají rovněž k určování genů způsobujících nádorové metastáze.
Některé genetické změny jsou společné mnoha druhům rakoviny, jiné se vyskytují jen u několika konkrétních druhů. Díky identifikaci a klasifikaci desítek onkogenů a nádorových supresorů dnes známe cíle, na které se mohou zaměřit nové léky proti rakovině. Typickým příkladem z poslední doby je lék, který se zaměřuje na molekulární změnu charakteristickou pro chronickou myeloidní leukémii. Tento přípravek je alternativou k transplantaci kostní dřeně, jediné dosud účinné léčby této formy rakoviny.
Zjistilo se, příčinou dědičných forem rakoviny prsu a vaječníku jsou mutace v některých konkrétních genech. Díky tomu dnes snadno stanovíme, že žena, jež tyto podezřelé geny zdědila, může být těmito druhy rakoviny vysoce ohrožena. (Dědičné druhy rakoviny prsu a vaječníku jsou ovsem jen malým zlomkem celkového počtu výskytů těchto chorob.) Riziko s tím spojené lze pak snížit důsledným pozorováním a rychlou léčbou, nebo profylaktickým chirurgickým zákrokem.
Díky pokroku snímacích technologií je dnes možné odhalit rakovinu mnohem dříve než kdysi. Nádory tak bývají odstraněny jestě před tím, než se stanou životu nebezpečné. S novými metodami snímkování mohou navíc chirurgové nádory odstraňovat mnohem přesněji.
Dalsí poznatky a vodítka získává medicína z výzkumu nádorového růstu. Tumory potřebují pro svůj růst bohatý přísun krve, a proto produkují činidla, která urychlují tvoření cév (tomuto procesu se říká angiogeneze). Nová léčiva, která mají inhibovat nádorovou angiogenezi, vykazují zatím v klinických testech slibné výsledky.
Odhaduje se, že 10 až 15 procent rakoviny na celém světě je nějak spojeno s virovou infekcí. Nejmarkantnějsími příklady jsou rakovina jater, která je spojována s hepatitidou, a rakovina děložního hrdla, spojovaná s virem lidského papilomu. Účinným prostředkem pro snižování výskytu rakoviny jater se jeví vakcína proti hepatitidě typu B. K rychlejsí a přesnějsí identifikaci žen s rizikem vzniku rakoviny děložního hrdla pak přispívají rychlé a specifické diagnostické testy viru lidského papilomu, jež nahrazují tradiční ,,pap`` testy.
Jedním z nejvíce překvapujících zjistění moderní biologie je, že odumírání buněk je úzce spojeno as jejich růstem a vývojem. Například: je-li vyprodukován nadbytek nervových buněk, některé odumírají, aby mohlo v nervovém systému dojít ke správnému propojení. Buňky v sobě obsahují jakýsi ,,sebevražedný program``, který se aktivuje, jakmile je buňka poskozena tak, že už se nedá opravit. Zvlástní je, že rakovinové buňky na tyto smrtící signály reagují abnormálně. Některé geny sebevražedného programu jsou totiž tytéž geny v rakovinových buňkách, které prosly změnami. Rýsuje se tak slibný přístup léčby rakoviny aktivací sebevražedného programu rakovinových buněk bez narusení činnosti buněk normálních.
Ačkoli budoucí vývoj nelze nikdy předpovědět s naprostou jistotou, lze očekávat, že nové způsoby léčby v přístích deseti letech břemeno rakoviny podstatně ulehčí. U některých druhů rakoviny, například rakoviny jater či rakoviny kostní dřeně, o kterých jsme hovořili výse, se tak děje už teď. U jiných máme preventivní prostředky, ale jejich aplikace je problematická - například u rakoviny plic, způsobené kouřením. Není sice přílis pravděpodobné, že rakovina v dohledné době zmizí, budeme ji vsak moci přesněji diagnostikovat a účinněji léčit. Vzroste tak aspoň počet pacientů, které lze vyléčit.