WASHINGTON, DC – Indii v současnosti sužuje nejhorší krize přístupu k vodě za poslední roky; závažné sucho podle odhadů postihuje 330 milionů lidí – čtvrtinu tamní populace. Také Etiopie zápasí s nejhorším suchem za poslední desítky let, které už přispělo k odumření mnoha plodin, což vyvolává nedostatek potravin, který teď zasahuje zhruba desetinu tamních obyvatel. Za takových okolností je riziko napětí kvůli zdrojům vysoké.
V minulosti sucha této intenzity vedla ke střetům, a dokonce válkám mezi sousedícími komunitami a státy. Jedna z prvních v zaznamenaných dějinách propukla před asi 4500 lety, když městský stát Lagaš – vklíněný mezi řeky Tigris a Eufrat v dnešním Iráku – odklonil vodu od sousedního města Umma. Soupeření o vodu vyvolávalo násilné potyčky ve starověké Číně a rozdmýchávalo politickou nestabilitu ve faraonském Egyptě.
Dnes jsou opravdové války mezi zeměmi kvůli vodním zdrojům neobvyklé, vzhledem k dokonalejšímu dialogu a přeshraniční spolupráci. Uvnitř jednotlivých zemí však začíná být soupeření o nedostatkovou vodu běžnější příčinou nestability a střetů, zejména proto, že změna klimatu zesiluje závažnost i četnost extrémních povětrnostních událostí. Jak podrobně uvádíme v naší nové zprávě „Na suchu: Změna klimatu, voda a ekonomika,“ omezená a kolísavá dostupnost vody snižuje hospodářský růst, vede k migraci a vyvolává občanské střety, které dále rozdmýchávají potenciálně destabilizační migraci.
Tento cyklus je v některých regionech zřejmý už desítky let. Například v subsaharské Africe v posledních 20 letech často po období slabých dešťových srážek následovaly vzestupy násilí, občanských válek a změn režimů. V mnoha částech venkovské Afriky a Indie úbytek srážek působí jako „pohnutka k odchodu“ vyvolávající vnitrostátní či přeshraniční migraci do vodou lépe zásobovaných míst, často do měst, což vyvolává nové sociální tlaky, neboť narůstá počet přesídlených osob.
Ve zprávě předvídáme, že by nedostatek vody mohl zesilovat rizika konfliktů a přiživovat periody střetů, násilí a stěhování kvůli zdrojům, zejména v regionech, které už dnes sužuje vodní stres, například na Blízkém východě a v africkém Sahelu, kde je zemědělství stále důležitým zdrojem zaměstnanosti.
Naštěstí existuje způsob, jak tomuto koloběhu chudoby, strádání a střetů předejít. Pokud země v současnosti podniknou kroky k zavedení účinných vodohospodářských politik a postupů, opřených o dobře nastavené pobídky, dokážou nejen zvrátit sklouzávání do stavu nouze o vodu, ale také zvýšit tempa hospodářského růstu až o šest procentních bodů ročně.
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Jednou zemí sužovanou nedostatkem vody, která uskutečňuje opatření usilující o zlepšení odolnosti vůči změně klimatu, je Maroko. V letech slabých dešťových srážek orgány marockých povodí přiřadily nejnižší prioritu zavlažování plodin, nejžíznivějšímu spotřebiteli tamní vody. Zemědělství má ale samozřejmě nadále zásadní význam pro nasycení obyvatel. Vláda proto investuje do modernizace zavlažovací infrastruktury, aby zemědělcům zajistila efektivnější vodohospodářské služby, které jim umožní snáze se přizpůsobit výkyvům v dostupnosti vody.
Marocké úřady také pracují na zlepšení managementu podzemních vod, aby předešly jejich nadměrné spotřebě. Rolníci provozující zemědělství závislé na deštích dostávají podporu, která jim pomáhá lépe využívat srážek, například zaváděním klimaticky odolných postupů jako je přímý výsev, což oproti sklizni, kterou by v suchých letech zajistily tradiční postupy, vede k vyšším výnosům.
Poselství z Maroka – a z naší zprávy – spočívá v tom, že s promyšlenými vodohospodářskými politikami a intervencemi si země mohou zajistit klimaticky odolnou a vodohospodářsky zajištěnou budoucnost. Jádrem účinných strategií přístupu k vodě bude kvalitnější plánování alokace vodních zdrojů, zavedení pobídek ke zvýšení efektivity, investice do infrastruktury zajišťující vyšší vodohospodářskou bezpečnost a lepší plánování měst, řízení rizik a zapojení občanů. Právě tuto agendu bude prosazovat nedávno vytvořený Mezinárodní panel na vysoké úrovni pro vodohospodářství, sestávající z hlav deseti států, aby napomohl lepšímu globálnímu hospodaření s vodou.
Samozřejmě že ne všechny země budou k vodohospodářsky jisté budoucnosti postupovat po téže stezce. Při sestavování strategií však mohou u ostatních hledat nápady a poučení, co se osvědčilo – a co selhalo. Budou-li vlády po celém světě jednat rázně a prozíravě, dokážou se účinně vypořádat s přirozenými mezemi a nejistotami postihujícími zdroje vody a zajistit, aby jejich občané a ekonomiky byli připraveni na to, co je může v budoucnu potkat.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Donald Trump is offering a vision of crony rentier capitalism that has enticed many captains of industry and finance. In catering to their wishes for more tax cuts and less regulation, he would make most Americans’ lives poorer, harder, and shorter.
explains what a Republican victory in the 2024 election would mean for most Americans’ standard of living.
Elon Musk recently admitted that Donald Trump's policy agenda would lead to economic turmoil. But if their plan to eliminate government waste involves cuts to entitlement programs such as Social Security and Medicare, rather than the necessary military, diplomatic, and financial reforms, recovery will remain elusive.
argues that only a tycoon could love Donald Trump’s proposed tariffs, deportations, and spending cuts.
Log in/Register
Please log in or register to continue. Registration is free and requires only your email address.
WASHINGTON, DC – Indii v současnosti sužuje nejhorší krize přístupu k vodě za poslední roky; závažné sucho podle odhadů postihuje 330 milionů lidí – čtvrtinu tamní populace. Také Etiopie zápasí s nejhorším suchem za poslední desítky let, které už přispělo k odumření mnoha plodin, což vyvolává nedostatek potravin, který teď zasahuje zhruba desetinu tamních obyvatel. Za takových okolností je riziko napětí kvůli zdrojům vysoké.
V minulosti sucha této intenzity vedla ke střetům, a dokonce válkám mezi sousedícími komunitami a státy. Jedna z prvních v zaznamenaných dějinách propukla před asi 4500 lety, když městský stát Lagaš – vklíněný mezi řeky Tigris a Eufrat v dnešním Iráku – odklonil vodu od sousedního města Umma. Soupeření o vodu vyvolávalo násilné potyčky ve starověké Číně a rozdmýchávalo politickou nestabilitu ve faraonském Egyptě.
Dnes jsou opravdové války mezi zeměmi kvůli vodním zdrojům neobvyklé, vzhledem k dokonalejšímu dialogu a přeshraniční spolupráci. Uvnitř jednotlivých zemí však začíná být soupeření o nedostatkovou vodu běžnější příčinou nestability a střetů, zejména proto, že změna klimatu zesiluje závažnost i četnost extrémních povětrnostních událostí. Jak podrobně uvádíme v naší nové zprávě „Na suchu: Změna klimatu, voda a ekonomika,“ omezená a kolísavá dostupnost vody snižuje hospodářský růst, vede k migraci a vyvolává občanské střety, které dále rozdmýchávají potenciálně destabilizační migraci.
Tento cyklus je v některých regionech zřejmý už desítky let. Například v subsaharské Africe v posledních 20 letech často po období slabých dešťových srážek následovaly vzestupy násilí, občanských válek a změn režimů. V mnoha částech venkovské Afriky a Indie úbytek srážek působí jako „pohnutka k odchodu“ vyvolávající vnitrostátní či přeshraniční migraci do vodou lépe zásobovaných míst, často do měst, což vyvolává nové sociální tlaky, neboť narůstá počet přesídlených osob.
Ve zprávě předvídáme, že by nedostatek vody mohl zesilovat rizika konfliktů a přiživovat periody střetů, násilí a stěhování kvůli zdrojům, zejména v regionech, které už dnes sužuje vodní stres, například na Blízkém východě a v africkém Sahelu, kde je zemědělství stále důležitým zdrojem zaměstnanosti.
Naštěstí existuje způsob, jak tomuto koloběhu chudoby, strádání a střetů předejít. Pokud země v současnosti podniknou kroky k zavedení účinných vodohospodářských politik a postupů, opřených o dobře nastavené pobídky, dokážou nejen zvrátit sklouzávání do stavu nouze o vodu, ale také zvýšit tempa hospodářského růstu až o šest procentních bodů ročně.
Go beyond the headlines with PS - and save 30%
As the US presidential election nears, stay informed with Project Syndicate - your go-to source of expert insight and in-depth analysis of the issues, forces, and trends shaping the vote. Subscribe now and save 30% on a new Digital subscription.
Subscribe Now
Jednou zemí sužovanou nedostatkem vody, která uskutečňuje opatření usilující o zlepšení odolnosti vůči změně klimatu, je Maroko. V letech slabých dešťových srážek orgány marockých povodí přiřadily nejnižší prioritu zavlažování plodin, nejžíznivějšímu spotřebiteli tamní vody. Zemědělství má ale samozřejmě nadále zásadní význam pro nasycení obyvatel. Vláda proto investuje do modernizace zavlažovací infrastruktury, aby zemědělcům zajistila efektivnější vodohospodářské služby, které jim umožní snáze se přizpůsobit výkyvům v dostupnosti vody.
Marocké úřady také pracují na zlepšení managementu podzemních vod, aby předešly jejich nadměrné spotřebě. Rolníci provozující zemědělství závislé na deštích dostávají podporu, která jim pomáhá lépe využívat srážek, například zaváděním klimaticky odolných postupů jako je přímý výsev, což oproti sklizni, kterou by v suchých letech zajistily tradiční postupy, vede k vyšším výnosům.
Poselství z Maroka – a z naší zprávy – spočívá v tom, že s promyšlenými vodohospodářskými politikami a intervencemi si země mohou zajistit klimaticky odolnou a vodohospodářsky zajištěnou budoucnost. Jádrem účinných strategií přístupu k vodě bude kvalitnější plánování alokace vodních zdrojů, zavedení pobídek ke zvýšení efektivity, investice do infrastruktury zajišťující vyšší vodohospodářskou bezpečnost a lepší plánování měst, řízení rizik a zapojení občanů. Právě tuto agendu bude prosazovat nedávno vytvořený Mezinárodní panel na vysoké úrovni pro vodohospodářství, sestávající z hlav deseti států, aby napomohl lepšímu globálnímu hospodaření s vodou.
Samozřejmě že ne všechny země budou k vodohospodářsky jisté budoucnosti postupovat po téže stezce. Při sestavování strategií však mohou u ostatních hledat nápady a poučení, co se osvědčilo – a co selhalo. Budou-li vlády po celém světě jednat rázně a prozíravě, dokážou se účinně vypořádat s přirozenými mezemi a nejistotami postihujícími zdroje vody a zajistit, aby jejich občané a ekonomiky byli připraveni na to, co je může v budoucnu potkat.
Z angličtiny přeložil David Daduč