Patnáctého prosince bude se bude ve Venezuele hlasovat o nové ústavě. Jednohlasným ano dá venezuelský národ prezidentu Chávezovi najevo svou rozhodnou podporu. Pokud naopak národ řekne ne, přivodí tak celé zemi chaos a obnoví moc parlamentu, o kterou jej Chávez připravil. Jinými slovy, nesouhlas bude povelem k puči.
Venezuela se potýká nejen s politickými, ale i s hospodářskými problémy. Všichni už delší dobu napjatě čekají, jak tento politický boj dopadne; dnes navíc všichni napjatě čekají, pro jakou ekonomiku se Chávez rozhodne. Překvapí otevřeným, efektivním a stabilním ekonomickým programem? Nebo se z něj vyklube represivní statista, který horkou jehlou sešívá trhliny v chatrném hospodářství a vyhýbá se zásadním problémům? Vzhledem k jeho holedbavému politickému stylu, vojenské minulosti a “jurskému” týmu poradců, který jej obklopuje, se lidé obávají nejhoršího.
Dnešní Venezuela není outsiderem v pravém slova smyslu. Pohybuje se sice na samém okraji ekonomické propasti, ale ve skutečnosti existují jen dvě věci, které venezuelské hospodářství ohrožují: vysoký domácí dluh (nemluvě o restrikcích, díky nimž spočívá dluh na bedrech místního bankovního sektoru) a nadhodnocená místní měna (viz tabulka). Venezuela se dále nachází uprostřed neblahého cyklu, kdy po kruté recesi nadešel rok bez výraznějšího růstu. Vznikla tím potřeba větších státních výdajů, která obvykle stojí u vzniku hospodářského propadu. Na druhé straně je třeba říci, že Venezuela je producentem ropy, a pokud ceny neklesnou pod 20 dolarů, vypadá výhledově venezuelská obchodní bilance povzbudivě, a to i navzdory reálnému směnnému kurzu. Rozpočet není sice nijak slavný, není ale ani kdovíjak děsivý.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Přírůstek 5,9 -0,7 -8,5 2,7
HDP bez ropy 4,6 -0,6 -9,1 2,9
Rozpočet v % HDP 1,5 -2,8 -1,9 -3,5
Obchodní bilance v % HDP 4,6 -1,7 4,6 0,8
Zdroj: E. Spinaza
Pro Cháveze by pochopitelně bylo nejlepší, kdyby se mu podařilo posunout ekonomiku jeho země do méně exponované vnější polohy s velkým, nejméně padesátiprocentním podhodnocením. Inflaci vyvolanou pádem měny byla v minulosti schopna využít jen málokterá ekonomika s vysokou mírou nezaměstnanosti. U Venezuely, jejíž nezaměstnanost dosahuje 20 procent, to nelze předpokládat. Tato opatření budou bezpochyby velice nepopulární; jedinou správnou reakcí pak proto bude zrušení vysokých daní z příjmů, čímž se mzdy nominálně zvýší, aniž by došlo ke snížení konkurenceschopnosti. V rozpočtu se tento rozdíl zapraví příznivým dopadem devalvace na vládní příjmy z prodeje ropy.
Předložená strategie by mohla přímo přispět k ekonomickému růstu a zároveň by mohla snížit vnější zranitelnost. Časem by bylo možné snížit úrokové sazby a otevřít dosud omezený bankovní systém. Pokud by spolu s tím došlo k přijetí měnové rady, zvýšila by se také důvěryhodnost venezuelské ekonomiky a růst by dále pokračoval dobrým směrem. I když ke zrušení dalších omezení v hospodářství země je pochopitelně třeba mnoho dalších kroků, předložený balíček opatření by mohl být na cestě k životaschopnému hospodářství velkou posilou a umožnil by Chávezovi věnovat se dlouhodobějším otázkám domácího ekonomického rozvoje.
Nejhorší situace by nastala, kdyby zvítězil populismus a kdyby restrikce vůči kapitálovým tokům a obchodu hrály svou obvyklou demagogickou roli. V rámci tohoto scénáře by byl směnný kurz uměle nadhodnocen, výdaje by dosahovaly gigantických rozměrů a externí bilanci by dále zhoršovaly regulace především v oblasti bankovního sektoru kapitálového účtu. Opravdu špatná zpráva. Dříve nebo později by za této situace docházelo uvnitř ekonomické sféry ke tření a Chávezova moc by mohla postupně dostávat charakter autoritativního režimu.
Žádná podobná krize zemi bezprostředně nehrozí; o budoucnosti Venezuely však musí rozhodnout Chávez. Otevře-li ekonomiku a přizpůsobí-li směnný kurz, nalezne cestu k rozvoji a stabilitě své země. Vydá-li se cestou statického a populistického postoje, bude rok 2001 krizový.
Hospodářský výkvět Venezuely a většina investorů zatím předpokládá to nejhorší a také se podle toho chová: nemá pro Cháveze žádné projekty, žádné návrhy, jen utrhačná slova. Není náhodou, že Chávezův tým ekonomických poradců se skládá z lidí nadšených společenským zřízením s nádechem marxismu, jejichž rady jsou jakékoli stabilizaci na hony vzdáleny. Je načase nabídnout Chávezovi možnosti a jejich význam; není totiž pravda, že by se již byl rozhodl pro onu špatnou cestu.
Ve svých politických iniciativách byl Chávez vždy nesmírně mazaný a úspěšný. Je zde tedy snad šance, že se nakonec rozhodne pro vítězství, a zavrhne beznadějnou a táhnoucí se partyzánskou válku s trhem. Tyto spekulace mohou být pochopitelně až příliš optimistické nebo – naopak – veskrze mylné. Ale vezmeme-li v úvahu cílevědomost, kterou Chávez až dosud projevoval, máme důvod věřit v lepší vyhlídky.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
If UK Chancellor of the Exchequer Rachel Reeves tried to meet all the political demands that have been placed on her, her budget would likely result in disappointing growth and financial instability. Instead, the new government's first budget should be judged according to four longer-term criteria.
lists four criteria for assessing the chancellor's attempt to meet a long list of unrealistic demands.
At COP16 in Colombia this month, delegates from nearly 200 countries will discuss how to accelerate action to protect 30% of the planet’s land and maritime areas by 2030. Central to that goal will be unlocking more investment through public-private partnerships, de-risking mechanisms, and other innovative strategies.
points out that biodiversity loss and ecosystem damage jeopardize all other global development goals.
Patnáctého prosince bude se bude ve Venezuele hlasovat o nové ústavě. Jednohlasným ano dá venezuelský národ prezidentu Chávezovi najevo svou rozhodnou podporu. Pokud naopak národ řekne ne, přivodí tak celé zemi chaos a obnoví moc parlamentu, o kterou jej Chávez připravil. Jinými slovy, nesouhlas bude povelem k puči.
Venezuela se potýká nejen s politickými, ale i s hospodářskými problémy. Všichni už delší dobu napjatě čekají, jak tento politický boj dopadne; dnes navíc všichni napjatě čekají, pro jakou ekonomiku se Chávez rozhodne. Překvapí otevřeným, efektivním a stabilním ekonomickým programem? Nebo se z něj vyklube represivní statista, který horkou jehlou sešívá trhliny v chatrném hospodářství a vyhýbá se zásadním problémům? Vzhledem k jeho holedbavému politickému stylu, vojenské minulosti a “jurskému” týmu poradců, který jej obklopuje, se lidé obávají nejhoršího.
Dnešní Venezuela není outsiderem v pravém slova smyslu. Pohybuje se sice na samém okraji ekonomické propasti, ale ve skutečnosti existují jen dvě věci, které venezuelské hospodářství ohrožují: vysoký domácí dluh (nemluvě o restrikcích, díky nimž spočívá dluh na bedrech místního bankovního sektoru) a nadhodnocená místní měna (viz tabulka). Venezuela se dále nachází uprostřed neblahého cyklu, kdy po kruté recesi nadešel rok bez výraznějšího růstu. Vznikla tím potřeba větších státních výdajů, která obvykle stojí u vzniku hospodářského propadu. Na druhé straně je třeba říci, že Venezuela je producentem ropy, a pokud ceny neklesnou pod 20 dolarů, vypadá výhledově venezuelská obchodní bilance povzbudivě, a to i navzdory reálnému směnnému kurzu. Rozpočet není sice nijak slavný, není ale ani kdovíjak děsivý.
Tabulka: Makroekonomika Venezuely
1997 1998 1999 2000
Inflace 50 37 30 20
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Přírůstek 5,9 -0,7 -8,5 2,7
HDP bez ropy 4,6 -0,6 -9,1 2,9
Rozpočet v % HDP 1,5 -2,8 -1,9 -3,5
Obchodní bilance v % HDP 4,6 -1,7 4,6 0,8
Zdroj: E. Spinaza
Pro Cháveze by pochopitelně bylo nejlepší, kdyby se mu podařilo posunout ekonomiku jeho země do méně exponované vnější polohy s velkým, nejméně padesátiprocentním podhodnocením. Inflaci vyvolanou pádem měny byla v minulosti schopna využít jen málokterá ekonomika s vysokou mírou nezaměstnanosti. U Venezuely, jejíž nezaměstnanost dosahuje 20 procent, to nelze předpokládat. Tato opatření budou bezpochyby velice nepopulární; jedinou správnou reakcí pak proto bude zrušení vysokých daní z příjmů, čímž se mzdy nominálně zvýší, aniž by došlo ke snížení konkurenceschopnosti. V rozpočtu se tento rozdíl zapraví příznivým dopadem devalvace na vládní příjmy z prodeje ropy.
Předložená strategie by mohla přímo přispět k ekonomickému růstu a zároveň by mohla snížit vnější zranitelnost. Časem by bylo možné snížit úrokové sazby a otevřít dosud omezený bankovní systém. Pokud by spolu s tím došlo k přijetí měnové rady, zvýšila by se také důvěryhodnost venezuelské ekonomiky a růst by dále pokračoval dobrým směrem. I když ke zrušení dalších omezení v hospodářství země je pochopitelně třeba mnoho dalších kroků, předložený balíček opatření by mohl být na cestě k životaschopnému hospodářství velkou posilou a umožnil by Chávezovi věnovat se dlouhodobějším otázkám domácího ekonomického rozvoje.
Nejhorší situace by nastala, kdyby zvítězil populismus a kdyby restrikce vůči kapitálovým tokům a obchodu hrály svou obvyklou demagogickou roli. V rámci tohoto scénáře by byl směnný kurz uměle nadhodnocen, výdaje by dosahovaly gigantických rozměrů a externí bilanci by dále zhoršovaly regulace především v oblasti bankovního sektoru kapitálového účtu. Opravdu špatná zpráva. Dříve nebo později by za této situace docházelo uvnitř ekonomické sféry ke tření a Chávezova moc by mohla postupně dostávat charakter autoritativního režimu.
Žádná podobná krize zemi bezprostředně nehrozí; o budoucnosti Venezuely však musí rozhodnout Chávez. Otevře-li ekonomiku a přizpůsobí-li směnný kurz, nalezne cestu k rozvoji a stabilitě své země. Vydá-li se cestou statického a populistického postoje, bude rok 2001 krizový.
Hospodářský výkvět Venezuely a většina investorů zatím předpokládá to nejhorší a také se podle toho chová: nemá pro Cháveze žádné projekty, žádné návrhy, jen utrhačná slova. Není náhodou, že Chávezův tým ekonomických poradců se skládá z lidí nadšených společenským zřízením s nádechem marxismu, jejichž rady jsou jakékoli stabilizaci na hony vzdáleny. Je načase nabídnout Chávezovi možnosti a jejich význam; není totiž pravda, že by se již byl rozhodl pro onu špatnou cestu.
Ve svých politických iniciativách byl Chávez vždy nesmírně mazaný a úspěšný. Je zde tedy snad šance, že se nakonec rozhodne pro vítězství, a zavrhne beznadějnou a táhnoucí se partyzánskou válku s trhem. Tyto spekulace mohou být pochopitelně až příliš optimistické nebo – naopak – veskrze mylné. Ale vezmeme-li v úvahu cílevědomost, kterou Chávez až dosud projevoval, máme důvod věřit v lepší vyhlídky.