CAMBRIDGE: Turecko se bez předchozího varování potopilo do finanční krize. Na obranu turecké liry padlo šest miliard dolarů v devizových prostředcích. Zůstává pouhých osmnáct miliard, což bude stačit sotva na týden, stane-li se obrana směnného kurzu nevyhnutelností.
Na rozdíl od ostatních krizí dorazil Mezinárodní měnový fond včas. Poskytnul dostatek peněz i závazky, díky nimž má záchranná akce šanci na úspěch. Takže dvakrát sláva Mezinárodnímu měnovému fondu za odvrácení zbytečné krize. Čest patří rovněž tureckým úřadům za to, že hrají podle pravidel MMF.
Od asijské krize v roce 1997 je politika MMF vystavena neustálým útokům. S posledním děním v Turecku bychom si měli klást otázku: existují alternativy k režimu MMF? Škody způsobené vysokými úroky krátkodobě nařízenými MMF budou podle mého soudu mnohem menší než ty, jež by následovaly po uvalení kapitálové kontroly nebo kolapsu měny či bankovního systému.
Turecko balancovalo na pokraji krize už dlouhá léta. Jeho rozpočet a deficit obchodní bilance jsou obrovské, veřejný dluh je vysoký, banky jsou špatné a vzhledem k rezervám je krátkodobý zahraniční dluh značný. Turecká politika se svým porušováním lidských práv, islámským fundamentalismem a hluboce zakořeněnou korupcí celou situaci jen komplikuje. Je-li všude dokola tolik troudu, je hotový zázrak, že se dosud nevznítil.
Bezprostředním katalyzátorem této krize byla druhořadá událost. V Rumunsku zkrachovala jedna pobočka turecké banky. Pak přišla řada na samotnou banku v Turecku. Jiné banky s pochybnými portfolii anebo právními problémy se dostaly pod tlak. Kapitál si začal hledal cestu ven ze země. Je to klasické paradigma nově vznikajících trhů: předpokládá se, že banky jsou vždy mnohem nekompetentnější, než je vidět.
Turecká centrální banka zprvu fungovala jako věřitel poslední instance. Díky ní se mnoho bank udrželo nad vodou. To ale jen živilo poptávku po vkladech a vysávalo devizové zásoby. Během několika málo dnů tureckým úřadům došlo, že opakují indonéské chyby ze sedmadevadesátého roku. Zachraňováním pochybných bank by se zcela vyčerpaly devizové rezervy, avšak nakonec by byly ztraceny nejen banky, ale i měna.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Na scénu vstupuje MMF. V Turecku probíhá jeho program, jehož součástí jsou mimo jiné devizová antiinflační strategie posílená o daňové cíle, omezení zvyšování čistého domácího jmění centrální banky (např. zástavními operacemi financovanými tiskem peněz), a v neposlední řadě reforma bankovnictví. Mezinárodní měnový fond stojí před rozhodnutím, zda má dovolit růst úrokových sazeb do závratných výšek a také zda má na jednu z pochybných bank uvalit nucenou správu. Úrokové sazby se vyšplhaly o tisíce procentních bodů, ale během několika dnů se začaly do Turecka vracet peníze.
Po mírném poklesu sazeb se navrátily skoro dvě miliardy dolarů. Návrat dalších peněz se čeká, až pokud vláda dodrží své úvěrové cíle. Vysoké úrokové sazby a daňová opatření pochopitelně zpomalí růst; to je však nezbytné ke zkrocení inflace. Program MMF může dále pomoci odstranit překážky v privatizaci Turk Telecomu a závan nestability snad Evropu inspiruje k tomu, aby se začala zabývat otázkou tureckého členství v EU.
Do vítězství je však stále daleko. Offshore banky působící v Turecku by pak mohly začít s krácením svých zisků a to by znamenalo mnohem větší odliv rezerv, než jaký zde byl před příchodem MMF. Rovněž pokračující vysoké sazby – a ty se opravdu pohybují varovně vysoko – zvyšují deficit a dluh a zhoršují situaci v bankovním sektoru. Svádí to až k otázce, zda by nebylo lépe, kdyby se směnný kurz neusměrňoval. Ovšem v ekonomice s tak vysokou inflací, jako je Turecko, a navíc v kontextu vysokého růstu, by rozsáhlá devalvace jen znovu podnítila inflaci a stáhla by zemi zpět do krize.
Kdyby MMF nedodal potřebné peníze, musely by být uplatněny přísné kapitálové kontroly. Pokud by se Turecko vydalo tímto směrem, pak by každá další země, která se v budoucnu dostane do podobných nesnází, dopadla stejně. Jde totiž o závažný globální problém. Mezinárodní měnový fond si to dozajista uvědomoval, ale Turecko by podobné obavy neodradily. Bylo to o chlup.
Na tomto zásahu MMF je zajímavá ještě jedna skutečnost. V MMF, na americkém ministerstvu financí, mezi některými německými úředníky a v dalších mocných finančních centrech se nyní čím dál více začíná pochybovat o čemkoli, co by i jen vzdáleně připomínalo pevný směnný kurz. Jednou z posledních zemí s tímto opatřením je Argentina, a ta teď v MMF leží na jednotce intenzivní péče. Proč se tedy neuvažovalo o pohyblivém kurzu? MMF se svého programu držel proto, že si uvědomoval, že turecký problém je bankovního, nikoli směnného rázu. Měli bychom Mezinárodnímu měnovému fondu pogratulovat, neboť pochopil, že směnný kurz není všelék.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
If UK Chancellor of the Exchequer Rachel Reeves tried to meet all the political demands that have been placed on her, her budget would likely result in disappointing growth and financial instability. Instead, the new government's first budget should be judged according to four longer-term criteria.
lists four criteria for assessing the chancellor's attempt to meet a long list of unrealistic demands.
At COP16 in Colombia this month, delegates from nearly 200 countries will discuss how to accelerate action to protect 30% of the planet’s land and maritime areas by 2030. Central to that goal will be unlocking more investment through public-private partnerships, de-risking mechanisms, and other innovative strategies.
points out that biodiversity loss and ecosystem damage jeopardize all other global development goals.
CAMBRIDGE: Turecko se bez předchozího varování potopilo do finanční krize. Na obranu turecké liry padlo šest miliard dolarů v devizových prostředcích. Zůstává pouhých osmnáct miliard, což bude stačit sotva na týden, stane-li se obrana směnného kurzu nevyhnutelností.
Na rozdíl od ostatních krizí dorazil Mezinárodní měnový fond včas. Poskytnul dostatek peněz i závazky, díky nimž má záchranná akce šanci na úspěch. Takže dvakrát sláva Mezinárodnímu měnovému fondu za odvrácení zbytečné krize. Čest patří rovněž tureckým úřadům za to, že hrají podle pravidel MMF.
Od asijské krize v roce 1997 je politika MMF vystavena neustálým útokům. S posledním děním v Turecku bychom si měli klást otázku: existují alternativy k režimu MMF? Škody způsobené vysokými úroky krátkodobě nařízenými MMF budou podle mého soudu mnohem menší než ty, jež by následovaly po uvalení kapitálové kontroly nebo kolapsu měny či bankovního systému.
Turecko balancovalo na pokraji krize už dlouhá léta. Jeho rozpočet a deficit obchodní bilance jsou obrovské, veřejný dluh je vysoký, banky jsou špatné a vzhledem k rezervám je krátkodobý zahraniční dluh značný. Turecká politika se svým porušováním lidských práv, islámským fundamentalismem a hluboce zakořeněnou korupcí celou situaci jen komplikuje. Je-li všude dokola tolik troudu, je hotový zázrak, že se dosud nevznítil.
Bezprostředním katalyzátorem této krize byla druhořadá událost. V Rumunsku zkrachovala jedna pobočka turecké banky. Pak přišla řada na samotnou banku v Turecku. Jiné banky s pochybnými portfolii anebo právními problémy se dostaly pod tlak. Kapitál si začal hledal cestu ven ze země. Je to klasické paradigma nově vznikajících trhů: předpokládá se, že banky jsou vždy mnohem nekompetentnější, než je vidět.
Turecká centrální banka zprvu fungovala jako věřitel poslední instance. Díky ní se mnoho bank udrželo nad vodou. To ale jen živilo poptávku po vkladech a vysávalo devizové zásoby. Během několika málo dnů tureckým úřadům došlo, že opakují indonéské chyby ze sedmadevadesátého roku. Zachraňováním pochybných bank by se zcela vyčerpaly devizové rezervy, avšak nakonec by byly ztraceny nejen banky, ale i měna.
Secure your copy of PS Quarterly: The Climate Crucible
The newest issue of our magazine, PS Quarterly: The Climate Crucible, is here. To gain digital access to all of the magazine’s content, and receive your print copy, subscribe to PS Premium now.
Subscribe Now
Na scénu vstupuje MMF. V Turecku probíhá jeho program, jehož součástí jsou mimo jiné devizová antiinflační strategie posílená o daňové cíle, omezení zvyšování čistého domácího jmění centrální banky (např. zástavními operacemi financovanými tiskem peněz), a v neposlední řadě reforma bankovnictví. Mezinárodní měnový fond stojí před rozhodnutím, zda má dovolit růst úrokových sazeb do závratných výšek a také zda má na jednu z pochybných bank uvalit nucenou správu. Úrokové sazby se vyšplhaly o tisíce procentních bodů, ale během několika dnů se začaly do Turecka vracet peníze.
Po mírném poklesu sazeb se navrátily skoro dvě miliardy dolarů. Návrat dalších peněz se čeká, až pokud vláda dodrží své úvěrové cíle. Vysoké úrokové sazby a daňová opatření pochopitelně zpomalí růst; to je však nezbytné ke zkrocení inflace. Program MMF může dále pomoci odstranit překážky v privatizaci Turk Telecomu a závan nestability snad Evropu inspiruje k tomu, aby se začala zabývat otázkou tureckého členství v EU.
Do vítězství je však stále daleko. Offshore banky působící v Turecku by pak mohly začít s krácením svých zisků a to by znamenalo mnohem větší odliv rezerv, než jaký zde byl před příchodem MMF. Rovněž pokračující vysoké sazby – a ty se opravdu pohybují varovně vysoko – zvyšují deficit a dluh a zhoršují situaci v bankovním sektoru. Svádí to až k otázce, zda by nebylo lépe, kdyby se směnný kurz neusměrňoval. Ovšem v ekonomice s tak vysokou inflací, jako je Turecko, a navíc v kontextu vysokého růstu, by rozsáhlá devalvace jen znovu podnítila inflaci a stáhla by zemi zpět do krize.
Kdyby MMF nedodal potřebné peníze, musely by být uplatněny přísné kapitálové kontroly. Pokud by se Turecko vydalo tímto směrem, pak by každá další země, která se v budoucnu dostane do podobných nesnází, dopadla stejně. Jde totiž o závažný globální problém. Mezinárodní měnový fond si to dozajista uvědomoval, ale Turecko by podobné obavy neodradily. Bylo to o chlup.
Na tomto zásahu MMF je zajímavá ještě jedna skutečnost. V MMF, na americkém ministerstvu financí, mezi některými německými úředníky a v dalších mocných finančních centrech se nyní čím dál více začíná pochybovat o čemkoli, co by i jen vzdáleně připomínalo pevný směnný kurz. Jednou z posledních zemí s tímto opatřením je Argentina, a ta teď v MMF leží na jednotce intenzivní péče. Proč se tedy neuvažovalo o pohyblivém kurzu? MMF se svého programu držel proto, že si uvědomoval, že turecký problém je bankovního, nikoli směnného rázu. Měli bychom Mezinárodnímu měnovému fondu pogratulovat, neboť pochopil, že směnný kurz není všelék.