KODAŇ – Celosvětová recese postupuje, a rázná akce proti globálnímu oteplování se tak ocitá v ohrožení. To má svůj význam, poněvadž za rok a několik dnů zasedne svět v Kodani, aby dojednal návaznou smlouvu k neúspěšnému kjótskému protokolu. V době, kdy lidé přicházejí o práci a o příjmy, se ovšem zdá, že okamžitá hospodářská pomoc je důležitější než teplotní rozdíly ode dneška za sto let.
Přesto začalo mnoho zelených rozumbradů tvrdit, že finanční krize pouze zvýrazňuje potřebu zasáhnout proti klimatickým změnám. Naléhají na nově zvoleného prezidenta Spojených států Baracka Obamu, aby prosazoval „zelenou revoluci“ v podobě velkých investic do obnovitelné energie, a tvrdí přitom, že by se tak daly vytvořit miliony nových pracovních míst pro „zelené límečky“ a otevřít obrovské nové trhy. Takové názory halasně, leč nikoliv překvapivě zastávají významní podnikatelé, kteří z podobných dotací žijí. Lze však tyto výzvy pokládat za chytré investice pro společnost?
Argument o zelené revoluci má ten háček, že se neobtěžuje zabývat se hospodárností. Nejčastěji bývá veleben jako prostředek k zajištění nových pracovních míst. Miliardy dolarů na daňových dotacích by však vytvořily spoustu nových pracovních míst v téměř každém sektoru: jde o to, že řada kapitálově méně náročných sektorů by při stejné investici z peněz daňových poplatníků vytvořila pracovních míst daleko více.
Podobně platí, že zelené iniciativy otevřou nové trhy pouze tehdy, pokud budou jiné země dotovat neefektivní technologie nakoupené v zahraničí. Ve skutečnosti se tak bude hrát o to, které státy budou moci vysát dotace jiných států financované z daní. Kromě výsledné globální nehospodárnosti to také vytvoří přehršle nových průmyslových hráčů, kteří budou dál prosazovat neefektivní legislativu – jednoduše proto, že jim plní kapsy.
Dobrým příkladem je Dánsko, které od počátku poskytovalo obrovské dotace na větrnou energii. Díky nim se od 80. let postavily po celé zemi tisíce neefektivních turbín. Dnes se často tvrdí, že Dánsko provozuje každou třetí pozemní větrnou turbínu na světě, což vytváří miliardové příjmy a pracovní místa.
Před několika lety však Dánská ekonomická rada provedla úplné vyhodnocení průmyslu větrných turbín, do něhož zahrnula nejen přínosné vlivy na pracovní místa a výrobu, ale i dotace, které tento sektor pobírá. Ukázalo se, že čistým výsledkem pro Dánsko není přínos, nýbrž malá ztráta .
Není tedy překvapením, že přední dánský producent větrné energie dnes naléhavě vyzývá k rozhodné akci proti klimatickým změnám, jejímž výsledkem by byl zvýšený prodej větrných turbín. Firma sponzoruje i pořad „Planeta v ohrožení“ vysílaný na CNN, který pomáhá burcovat veřejnost k výzvám k akci.
Klíčový závěr zní tak, že mnoho zelených technologií není cenově efektivní, alespoň ne zatím. Kdyby byly, nebylo by potřeba je dotovat.
Na tento argument se obvykle odpovídá, že se zelené technologie jeví jako dražší pouze proto, že cena fosilních paliv neodráží jejich klimatické náklady. Jistou logiku to má. Vzhledem k tomu, že fosilní paliva přispívají ke globálnímu oteplování, navrhuje standardní ekonomická teorie, abychom je zdaňovali podle kumulativních negativních vlivů.
To by však neefektivitu většiny zelených technologií příliš nezměnilo. Nejobsáhlejší ekonomická metastudie ukazuje, že celkové budoucí klimatické dopady opodstatňují daň ve výši 0,012 eura na litr benzinu. To je pakatel ve srovnání se spotřební daní, kterou už řada evropských zemí vybírá, a je to mnohem méně než v evropském obchodním systému.
Přesto se tvrdí, že mnohem vyšší daně a dotace jsou nejlepším způsobem, jak posílit výzkum a vývoj nových a levnějších obnovitelných zdrojů energie. Není to pravda. Během masivních investic spojených s kjótským protokolem se investice účastnických zemí do výzkumu a vývoje, vyjádřené jako procento HDP, nezvýšily, nýbrž snížily . Je dosti zřejmé, že pokud mohutně investujete do neefektivních solárních panelů, půjde většina vašich peněz na nákup panelů samotných a jen velmi malé procento poputuje na výzkum a vývoj. Přejete-li si více výzkumu a vývoje, měli byste investovat přímo do něj. V dlouhodobějším měřítku by se tím globální oteplování mohlo zastavit.
A konečně se často tvrdí, že vysoké zdanění CO2 a dotace zelených technologií jsou skutečně prospěšné, přičemž jako příklad se znovu mnohdy uvádí Dánsko. Tato země, říkají zastánci zmíněného argumentu, udržuje své emise CO2 na setrvalé úrovni, a přesto dosáhla od roku 1981 sedmdesátiprocentního růstu. Nemohla však země vzrůst ještě více, kdyby nebyla omezila emise CO2? Emise USA se ve stejném období zvýšily o 29%, avšak jejich HDP vzrostlo o 39% více než HDP Dánska, z čehož vyplývá jednoduchá pravda: omezování CO2 a dotace neznamenají nutně žádný růst, ale pravděpodobně znamenají pomalejší růst.
Nově zvolený prezident Obama se dnes setkává s bezpočtem lidí, kteří tvrdí, že dotace do obnovitelné energie a zdanění CO2 jsou skvělé metody boje s globálním oteplováním a že tvoří základ nové, zelené ekonomiky. Bohužel je to téměř zcela pomýlené. Daně a dotace jsou vždy drahé a pravděpodobně budou růst brzdit. Pokud si navíc opravdu přejeme bojovat s globálním oteplováním, neměli bychom vynakládat obrovské částky na nákup neefektivních zelených technologií – měli bychom investovat přímo do výzkumu a vývoje, aby byly budoucí zelené technologie konkurenceschopné.
Obama by měl převzít iniciativu a zasadit se o to, aby se jednání v Kodani v příštím roce netýkalo nafouklých dotací do neefektivních technologií, nýbrž hubených investic do budoucích průlomových řešení. Právě tudy totiž vede cesta k zastavení globálního oteplování a podpoře skutečně pulzující ekonomiky.
KODAŇ – Celosvětová recese postupuje, a rázná akce proti globálnímu oteplování se tak ocitá v ohrožení. To má svůj význam, poněvadž za rok a několik dnů zasedne svět v Kodani, aby dojednal návaznou smlouvu k neúspěšnému kjótskému protokolu. V době, kdy lidé přicházejí o práci a o příjmy, se ovšem zdá, že okamžitá hospodářská pomoc je důležitější než teplotní rozdíly ode dneška za sto let.
Přesto začalo mnoho zelených rozumbradů tvrdit, že finanční krize pouze zvýrazňuje potřebu zasáhnout proti klimatickým změnám. Naléhají na nově zvoleného prezidenta Spojených států Baracka Obamu, aby prosazoval „zelenou revoluci“ v podobě velkých investic do obnovitelné energie, a tvrdí přitom, že by se tak daly vytvořit miliony nových pracovních míst pro „zelené límečky“ a otevřít obrovské nové trhy. Takové názory halasně, leč nikoliv překvapivě zastávají významní podnikatelé, kteří z podobných dotací žijí. Lze však tyto výzvy pokládat za chytré investice pro společnost?
Argument o zelené revoluci má ten háček, že se neobtěžuje zabývat se hospodárností. Nejčastěji bývá veleben jako prostředek k zajištění nových pracovních míst. Miliardy dolarů na daňových dotacích by však vytvořily spoustu nových pracovních míst v téměř každém sektoru: jde o to, že řada kapitálově méně náročných sektorů by při stejné investici z peněz daňových poplatníků vytvořila pracovních míst daleko více.
Podobně platí, že zelené iniciativy otevřou nové trhy pouze tehdy, pokud budou jiné země dotovat neefektivní technologie nakoupené v zahraničí. Ve skutečnosti se tak bude hrát o to, které státy budou moci vysát dotace jiných států financované z daní. Kromě výsledné globální nehospodárnosti to také vytvoří přehršle nových průmyslových hráčů, kteří budou dál prosazovat neefektivní legislativu – jednoduše proto, že jim plní kapsy.
Dobrým příkladem je Dánsko, které od počátku poskytovalo obrovské dotace na větrnou energii. Díky nim se od 80. let postavily po celé zemi tisíce neefektivních turbín. Dnes se často tvrdí, že Dánsko provozuje každou třetí pozemní větrnou turbínu na světě, což vytváří miliardové příjmy a pracovní místa.
Před několika lety však Dánská ekonomická rada provedla úplné vyhodnocení průmyslu větrných turbín, do něhož zahrnula nejen přínosné vlivy na pracovní místa a výrobu, ale i dotace, které tento sektor pobírá. Ukázalo se, že čistým výsledkem pro Dánsko není přínos, nýbrž malá ztráta .
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Není tedy překvapením, že přední dánský producent větrné energie dnes naléhavě vyzývá k rozhodné akci proti klimatickým změnám, jejímž výsledkem by byl zvýšený prodej větrných turbín. Firma sponzoruje i pořad „Planeta v ohrožení“ vysílaný na CNN, který pomáhá burcovat veřejnost k výzvám k akci.
Klíčový závěr zní tak, že mnoho zelených technologií není cenově efektivní, alespoň ne zatím. Kdyby byly, nebylo by potřeba je dotovat.
Na tento argument se obvykle odpovídá, že se zelené technologie jeví jako dražší pouze proto, že cena fosilních paliv neodráží jejich klimatické náklady. Jistou logiku to má. Vzhledem k tomu, že fosilní paliva přispívají ke globálnímu oteplování, navrhuje standardní ekonomická teorie, abychom je zdaňovali podle kumulativních negativních vlivů.
To by však neefektivitu většiny zelených technologií příliš nezměnilo. Nejobsáhlejší ekonomická metastudie ukazuje, že celkové budoucí klimatické dopady opodstatňují daň ve výši 0,012 eura na litr benzinu. To je pakatel ve srovnání se spotřební daní, kterou už řada evropských zemí vybírá, a je to mnohem méně než v evropském obchodním systému.
Přesto se tvrdí, že mnohem vyšší daně a dotace jsou nejlepším způsobem, jak posílit výzkum a vývoj nových a levnějších obnovitelných zdrojů energie. Není to pravda. Během masivních investic spojených s kjótským protokolem se investice účastnických zemí do výzkumu a vývoje, vyjádřené jako procento HDP, nezvýšily, nýbrž snížily . Je dosti zřejmé, že pokud mohutně investujete do neefektivních solárních panelů, půjde většina vašich peněz na nákup panelů samotných a jen velmi malé procento poputuje na výzkum a vývoj. Přejete-li si více výzkumu a vývoje, měli byste investovat přímo do něj. V dlouhodobějším měřítku by se tím globální oteplování mohlo zastavit.
A konečně se často tvrdí, že vysoké zdanění CO2 a dotace zelených technologií jsou skutečně prospěšné, přičemž jako příklad se znovu mnohdy uvádí Dánsko. Tato země, říkají zastánci zmíněného argumentu, udržuje své emise CO2 na setrvalé úrovni, a přesto dosáhla od roku 1981 sedmdesátiprocentního růstu. Nemohla však země vzrůst ještě více, kdyby nebyla omezila emise CO2? Emise USA se ve stejném období zvýšily o 29%, avšak jejich HDP vzrostlo o 39% více než HDP Dánska, z čehož vyplývá jednoduchá pravda: omezování CO2 a dotace neznamenají nutně žádný růst, ale pravděpodobně znamenají pomalejší růst.
Nově zvolený prezident Obama se dnes setkává s bezpočtem lidí, kteří tvrdí, že dotace do obnovitelné energie a zdanění CO2 jsou skvělé metody boje s globálním oteplováním a že tvoří základ nové, zelené ekonomiky. Bohužel je to téměř zcela pomýlené. Daně a dotace jsou vždy drahé a pravděpodobně budou růst brzdit. Pokud si navíc opravdu přejeme bojovat s globálním oteplováním, neměli bychom vynakládat obrovské částky na nákup neefektivních zelených technologií – měli bychom investovat přímo do výzkumu a vývoje, aby byly budoucí zelené technologie konkurenceschopné.
Obama by měl převzít iniciativu a zasadit se o to, aby se jednání v Kodani v příštím roce netýkalo nafouklých dotací do neefektivních technologií, nýbrž hubených investic do budoucích průlomových řešení. Právě tudy totiž vede cesta k zastavení globálního oteplování a podpoře skutečně pulzující ekonomiky.