Dnes už jen málo vědců pochybuje, že atmosféra Země se otepluje. Mnozí se také shodnou, že tempo oteplování se zrychluje a že jeho dopady by mohly být čím dál ničivější. Už školáci dokáží vyjmenovat některé předpokládané důsledky: ohřejí se oceány a roztají ledovce, což způsobí vzestup hladin moří a zaplavení nízko položených pobřežních oblastí slanou vodou. Přesunou se regiony vhodné pro zemědělskou činnost.
Méně známé účinky globálního oteplování - konkrétně závažné zdravotní potíže u lidí - ovšem působí neméně starostí. Mnohé z nich už máme před sebou.
Nejbezprostředněji se očekává, že globální oteplování do roku 2020 způsobí zdvojnásobení počtu úmrtí v důsledku vln veder. Delší horké počasí může svědčit smogu a šíření alergenů a tím způsobovat dýchací obtíže.
Globální oteplování také zvyšuje četnost a intenzitu záplav a období sucha. Tyto katastrofy nezpůsobují jen úmrtí v důsledku utonutí či hladovění, ale jsou také příčinou škod na úrodě a zvyšují náchylnost plodin k nákazám a zamoření škůdci a dusivým býlím, čímž přispívají k nedostatku potravin a podvýživě. Nutí k přesunům celé populace, což vede k přelidnění a souvisejícím onemocněním, například k tuberkulóze.
Rozvojové země - s nedostatkem zdrojů na prevenci a léčení infekčních nemocí - jsou nejnáchylnější i k jiným infekčním onemocněním souvisejícím se změnou klimatu. Vyspělé státy se ale také mohou stát obětmi náhlého útoku - což se stalo loni, když první rozšíření západonilského viru v Severní Americe usmrtilo sedm Newyorčanů. Mezinárodní obchod a cestování umožňují přenosným nemocem udeřit na kontinentech vzdálených zdrojům jejich šíření.
Samozřejmě, ne všechny dopady globálního oteplování na lidské zdraví musí být negativní. Velmi vysoké teploty mohou v horkých oblastech snížit výskyt plžů, kteří jsou součástí přenosu schistosomózy, onemocnění způsobeného parazity. Prudké větry - způsobované vysušováním zemského povrchu - mohou rozptylovat nečistoty. Teplejší zimy v běžně chladných oblastech mohou snižovat počet náhlých srdečních slabostí a dýchacích potíží způsobených zimou.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Celkově je ovšem pravděpodobné, že nežádoucí dopady rozmanitějšího a extrémnějšího počasí veškeré výhody zastíní.
Jak se svět otepluje, obzvláště hluboké znepokojení vyvolávají nemoci přenášené komáry - malárie, dengue, žlutá zimnice a několik druhů encefalitidy. Očekává se, že tyto potíže budou stále rozšířenější, neboť chladné počasí omezuje komáry jen na roční období a regiony s určitou minimální teplotou.
Extrémní horko také počet přeživších komárů omezuje. Ovšem v rozmezí teplot, které snášejí, se komáři v teplejším vzduchu rychleji šíří a častěji štípou. Horko také zvyšuje rychlost reprodukce a dospívání patogenů v nich. Nedospělý malarický parazit potřebuje při 20°C k úplnému rozvoji 26 dní, ale při 25°C pouhých 13 dní. Komáři rodu
Anopheles
, kteří malárii šíří, žijí jen několik týdnů, takže vyšší teploty zajistí dospělost většího počtu parazitů v okamžiku, kdy komár přenese infekci.
Vzhledem k tomu, že se oteplují celé regiony, komáři pronikají na dříve nepřístupná území a přinášejí s sebou onemocnění, zatímco v oblastech, kde jsou již zabydleni, způsobují častější výskyt nemocí po delší období. Malárie se už vrátila na Korejský poloostrov a některé oblasti USA, jižní Evropy a bývalého Sovětského svazu zažily propuknutí nemoci v menším měřítku. Některé výhledy počítají s tím, že se zóna možného přenosu malárie z dnešních 45% světové populace rozroste do konce tohoto století na 60%.
Horečka dengue (či tropická horečka) - vážné chřipkovité virové onemocnění, které může způsobit vnitřní krvácení se smrtelnými následky - za posledních 10 let rozšířila v Americe svůj dosah a na konci 90. let minulého století se na jihu dostala až po Buenos Aires. (Našla si cestu i do severní Austrálie.) Dnes jí podle odhadů trpí 50 až 100 milionů lidí v tropech a subtropech.
Příčiny náhlých výskytů těchto nemocí samozřejmě nelze nezvratně připsat globálnímu oteplování. Jistou úlohu mohou hrát i další faktory - úbytek programů zaměřených na boj s komáry a na podporu veřejného zdraví nebo zvýšení odolnosti vůči lékům a pesticidům. Nicméně argumenty hovořící pro klimatické příčiny jsou silnější, jestliže se propuknutí nemoci kryje s dalšími předpovídanými dopady globálního oteplování.
Taková je situace ve vysočinách v různých částech světa. V 19. století se evropští kolonisté v Africe usazovali v chladnějších pohořích, aby unikli nebezpečnému nížinnému vzduchu z bažin (,,
mal aria
"). Dnes už mnohé z těchto útočišť vzaly za své. Jak se očekávalo, teplo šplhá do mnoha hor. Nadmořská výška, v níž se teploty stále drží pod bodem mrazu, vystoupila v tropech od roku 1970 téměř o 150 metrů. Infekce přenášené hmyzem jsou hlášeny z vysokých nadmořských výšek v Jižní a Střední Americe, Asii a východní a střední Africe.
Častější sucha a záplavy způsobované globálním oteplováním budou zřejmě také podněcovat častější výskyt nemocí přenášených pitnou vodou. Paradoxně, sucha mohou být příznivá pro vodou přenášené nemoci - včetně cholery, příčiny vážných průjmů -, a to proto, že ničí zdroje nezávadné pitné vody, koncentrují škodliviny a zabraňují správné hygieně. Nedostatek čisté vody také omezuje možnosti zavodnění lidí trpících průjmy nebo horečkou.
Záplavy zase do vodních zásob vyplavují splašky a hnojiva, čímž přivodí ohromné přemnožení škodlivých řas, které jsou buď pro lidi přímo jedovaté, nebo infikují ryby a měkkýše, jež pak lidé konzumují.
Počet lidských obětí, které si globální oteplování vyžádá, bude do velké míry záviset na nás. Globální prioritou by mělo být účinné sledování klimatických podmínek a okolností, za nichž se objevují a navrací infekční nemoci (nebo jejich přenašeči), stejně jako zajištění preventivních opatření a léků pro ohrožené populace.
Musíme ale také omezit lidské činnosti, které přispívají k ohřívání atmosféry nebo zhoršují jeho důsledky. Nelze příliš pochybovat o tom, že se spalování fosilních paliv podílí na globálním oteplování tím, že do atmosféry uvolňuje oxid uhličitý a další ,,skleníkové" plyny pohlcující teplo. Analýza letokruhů poukazuje na fosilní paliva jako na zdroj 30% přírůstku skleníkových plynů oproti předprůmyslové úrovni. Je potřeba zavést čistší zdroje energií a zároveň chránit a obnovovat lesy a mokřady, které vstřebávají oxid uhličitý, pohlcují povodňové vody a odfiltrují znečišťující látky dřív, než proniknou do zásob vody.
Nic z toho nebude zadarmo. Za nečinnost ale lidstvo zaplatí mnohem vyšší cenu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
Dnes už jen málo vědců pochybuje, že atmosféra Země se otepluje. Mnozí se také shodnou, že tempo oteplování se zrychluje a že jeho dopady by mohly být čím dál ničivější. Už školáci dokáží vyjmenovat některé předpokládané důsledky: ohřejí se oceány a roztají ledovce, což způsobí vzestup hladin moří a zaplavení nízko položených pobřežních oblastí slanou vodou. Přesunou se regiony vhodné pro zemědělskou činnost.
Méně známé účinky globálního oteplování - konkrétně závažné zdravotní potíže u lidí - ovšem působí neméně starostí. Mnohé z nich už máme před sebou.
Nejbezprostředněji se očekává, že globální oteplování do roku 2020 způsobí zdvojnásobení počtu úmrtí v důsledku vln veder. Delší horké počasí může svědčit smogu a šíření alergenů a tím způsobovat dýchací obtíže.
Globální oteplování také zvyšuje četnost a intenzitu záplav a období sucha. Tyto katastrofy nezpůsobují jen úmrtí v důsledku utonutí či hladovění, ale jsou také příčinou škod na úrodě a zvyšují náchylnost plodin k nákazám a zamoření škůdci a dusivým býlím, čímž přispívají k nedostatku potravin a podvýživě. Nutí k přesunům celé populace, což vede k přelidnění a souvisejícím onemocněním, například k tuberkulóze.
Rozvojové země - s nedostatkem zdrojů na prevenci a léčení infekčních nemocí - jsou nejnáchylnější i k jiným infekčním onemocněním souvisejícím se změnou klimatu. Vyspělé státy se ale také mohou stát obětmi náhlého útoku - což se stalo loni, když první rozšíření západonilského viru v Severní Americe usmrtilo sedm Newyorčanů. Mezinárodní obchod a cestování umožňují přenosným nemocem udeřit na kontinentech vzdálených zdrojům jejich šíření.
Samozřejmě, ne všechny dopady globálního oteplování na lidské zdraví musí být negativní. Velmi vysoké teploty mohou v horkých oblastech snížit výskyt plžů, kteří jsou součástí přenosu schistosomózy, onemocnění způsobeného parazity. Prudké větry - způsobované vysušováním zemského povrchu - mohou rozptylovat nečistoty. Teplejší zimy v běžně chladných oblastech mohou snižovat počet náhlých srdečních slabostí a dýchacích potíží způsobených zimou.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Celkově je ovšem pravděpodobné, že nežádoucí dopady rozmanitějšího a extrémnějšího počasí veškeré výhody zastíní.
Jak se svět otepluje, obzvláště hluboké znepokojení vyvolávají nemoci přenášené komáry - malárie, dengue, žlutá zimnice a několik druhů encefalitidy. Očekává se, že tyto potíže budou stále rozšířenější, neboť chladné počasí omezuje komáry jen na roční období a regiony s určitou minimální teplotou.
Extrémní horko také počet přeživších komárů omezuje. Ovšem v rozmezí teplot, které snášejí, se komáři v teplejším vzduchu rychleji šíří a častěji štípou. Horko také zvyšuje rychlost reprodukce a dospívání patogenů v nich. Nedospělý malarický parazit potřebuje při 20°C k úplnému rozvoji 26 dní, ale při 25°C pouhých 13 dní. Komáři rodu Anopheles , kteří malárii šíří, žijí jen několik týdnů, takže vyšší teploty zajistí dospělost většího počtu parazitů v okamžiku, kdy komár přenese infekci.
Vzhledem k tomu, že se oteplují celé regiony, komáři pronikají na dříve nepřístupná území a přinášejí s sebou onemocnění, zatímco v oblastech, kde jsou již zabydleni, způsobují častější výskyt nemocí po delší období. Malárie se už vrátila na Korejský poloostrov a některé oblasti USA, jižní Evropy a bývalého Sovětského svazu zažily propuknutí nemoci v menším měřítku. Některé výhledy počítají s tím, že se zóna možného přenosu malárie z dnešních 45% světové populace rozroste do konce tohoto století na 60%.
Horečka dengue (či tropická horečka) - vážné chřipkovité virové onemocnění, které může způsobit vnitřní krvácení se smrtelnými následky - za posledních 10 let rozšířila v Americe svůj dosah a na konci 90. let minulého století se na jihu dostala až po Buenos Aires. (Našla si cestu i do severní Austrálie.) Dnes jí podle odhadů trpí 50 až 100 milionů lidí v tropech a subtropech.
Příčiny náhlých výskytů těchto nemocí samozřejmě nelze nezvratně připsat globálnímu oteplování. Jistou úlohu mohou hrát i další faktory - úbytek programů zaměřených na boj s komáry a na podporu veřejného zdraví nebo zvýšení odolnosti vůči lékům a pesticidům. Nicméně argumenty hovořící pro klimatické příčiny jsou silnější, jestliže se propuknutí nemoci kryje s dalšími předpovídanými dopady globálního oteplování.
Taková je situace ve vysočinách v různých částech světa. V 19. století se evropští kolonisté v Africe usazovali v chladnějších pohořích, aby unikli nebezpečnému nížinnému vzduchu z bažin (,, mal aria "). Dnes už mnohé z těchto útočišť vzaly za své. Jak se očekávalo, teplo šplhá do mnoha hor. Nadmořská výška, v níž se teploty stále drží pod bodem mrazu, vystoupila v tropech od roku 1970 téměř o 150 metrů. Infekce přenášené hmyzem jsou hlášeny z vysokých nadmořských výšek v Jižní a Střední Americe, Asii a východní a střední Africe.
Častější sucha a záplavy způsobované globálním oteplováním budou zřejmě také podněcovat častější výskyt nemocí přenášených pitnou vodou. Paradoxně, sucha mohou být příznivá pro vodou přenášené nemoci - včetně cholery, příčiny vážných průjmů -, a to proto, že ničí zdroje nezávadné pitné vody, koncentrují škodliviny a zabraňují správné hygieně. Nedostatek čisté vody také omezuje možnosti zavodnění lidí trpících průjmy nebo horečkou.
Záplavy zase do vodních zásob vyplavují splašky a hnojiva, čímž přivodí ohromné přemnožení škodlivých řas, které jsou buď pro lidi přímo jedovaté, nebo infikují ryby a měkkýše, jež pak lidé konzumují.
Počet lidských obětí, které si globální oteplování vyžádá, bude do velké míry záviset na nás. Globální prioritou by mělo být účinné sledování klimatických podmínek a okolností, za nichž se objevují a navrací infekční nemoci (nebo jejich přenašeči), stejně jako zajištění preventivních opatření a léků pro ohrožené populace.
Musíme ale také omezit lidské činnosti, které přispívají k ohřívání atmosféry nebo zhoršují jeho důsledky. Nelze příliš pochybovat o tom, že se spalování fosilních paliv podílí na globálním oteplování tím, že do atmosféry uvolňuje oxid uhličitý a další ,,skleníkové" plyny pohlcující teplo. Analýza letokruhů poukazuje na fosilní paliva jako na zdroj 30% přírůstku skleníkových plynů oproti předprůmyslové úrovni. Je potřeba zavést čistší zdroje energií a zároveň chránit a obnovovat lesy a mokřady, které vstřebávají oxid uhličitý, pohlcují povodňové vody a odfiltrují znečišťující látky dřív, než proniknou do zásob vody.
Nic z toho nebude zadarmo. Za nečinnost ale lidstvo zaplatí mnohem vyšší cenu.