Letošní summit zemí skupiny G8 v Německu byl neobvyklý tím, že se lidé ještě měsíc po jeho skončení baví o tom, zda něčeho dosáhl, či nikoliv. Jeden průlom dosažený na summitu je ovšem nepopiratelný: mezi všemi řečmi o hospodářském růstu a směnných kurzech se v agendě nejbohatších zemí světa objevil nový statistický údaj: tempo vymírání druhů.
Vůbec poprvé si vedoucí představitelé nejmocnějších států všimli okruhu voličů, který až dosud do značné míry ignorovali – divoce žijící zvířata, ryby a rostliny tvoří miliony druhů žijících na této planetě vedle člověka.
Vědci předpovídají, že nejméně třetina a možná plné dvě třetiny světových druhů by mohly do konce tohoto století vyhynout, většinou proto, že lidé ničí tropické pralesy a jiné lokality, loví v oceánech nadměrné množství ryb a mění globální klima.
Nejbohatší země světa schválily nápad zkoumat ekonomický přínos ochrany světové flóry a fauny, s nímž přišla jedna mezinárodní studie. Je to sice dobrý první krok, ale mnohé víme už dnes.
Divoce žijící druhy netopýrů, ptáků a obojživelníků přispívají každoročně světovému zemědělskému hospodářství několika miliardami dolarů tím, že kontrolují populace škůdců a opylují významné plodiny – je to jakási bezplatná služba, za jejíž poskytování sklízejí jen malý vděk. Korálové útesy, z nichž 27% již dnes vymizelo, udržují mořské zdroje, které každoročně dodávají do globální ekonomiky 375 miliard dolarů.
Podobně i více než čtvrtina všech léků představujících miliardy dolarů v podobě tržeb a snížených nákladů na zdravotní péči obsahuje účinné složky získané z divoce žijících druhů. A když se vymýtí přirozené pralesní prostředí, vytvoří se v takto vzniklé ztvrdlé půdě tůně vhodné pro líhnutí komárů, kteří již nyní zvýšili počet celosvětových úmrtí na malárii.
Ekonomové již chápou, že více než miliardě nejchudších lidí světa neplyne příjem z banky nebo z nějakého vládního programu, nýbrž ze spletitého přediva pralesů, oceánů a divoce žijících druhů, které je obklopují. Přesto žijí miliardy nejchudších lidí světa ve zničené krajině, na odlesněné a erodované půdě a u pobřeží poznamenaných nadměrným rybolovem, kde je ochrana přírody životně důležitým předpokladem pro vybřednutí z chudoby.
V důsledku toho je ochrana přírody nejen otázkou ekologickou, ale ve stejné míře také otázkou lidských práv.
Nová studie schválená hlavami států skupiny G8 zajisté upoutá na tuto skutečnost vítanou novou pozornost. Protože se však řada vědců domnívá, že máme k dispozici posledních pár desetiletí, abychom ochránili zbývající přirozená prostředí, je nevyhnutelně nutné podniknout ihned konkrétní a naléhavé kroky k ochraně divoce žijících druhů.
Kromě toho, že přivedeme globální oteplování pod kontrolu snížením emisí skleníkových plynů, musíme vybudovat mnohem rozsáhlejší a důmyslnější systém globálního vymezování ochranných pásem, který bude zahrnovat většinu suchozemských i mořských oblastí bohatých na flóru a faunu. Současné rezervace v oblastech s nejvyšší koncentrací druhů, které se většinou nacházejí v rozvojových zemích, je potřeba rozšířit a propojit koridory. To umožní divoce žijícím druhům přesouvat se do nových prostředí, vyhnout se ničení lokalit a adaptovat se na klimatické změny.
Lidem žijícím v těchto rezervacích nebo jejich okolí musí být současně poskytnuta potřebná pomoc při obdělávání půdy, rybolovu a zajišťování živobytí takovými způsoby, které nezničí samotné ekosystémy, na něž jsou oni i divoce žijící druhy odkázáni.
Dnes již víme, jak toho dosáhnout. Pouze to stojí víc, než jsme byli až dosud ochotni vynaložit. Bohaté státy skupiny G8 – které si jako jediné mohou dovolit investovat do tak ambiciózního celosvětového projektu – společně utratí na globální aktivity spojené s ochranou přírody několik milionů dolarů ročně. Podle ekologických expertů se však každoroční investice nakonec budou muset blížit šesti miliardám dolarů – to je zhruba částka, kterou svět každý rok vynaloží na bramborové lupínky.
A konečně by celosvětový systém obchodování s uhlíkem mohl generovat velkou část peněz potřebných k financování globální sítě ochrany přírody. To by přineslo hned dvojí užitek, protože by se tím omezilo znečišťování skleníkovými plyny a světová flóra a fauna by se zachránily před vymizením.
Do té doby jsou nejbohatší země světa jedinými, kdo může začít dávat dohromady startovní kapitál, jakýsi „fond pro záchranu celosvětových druhů“, a zahájit tak ochranářské úsilí. Následující schůzka skupiny G8 plánovaná na příští rok do Japonska musí jít nad rámec zkoumání problému a složit významnou zálohu na jeho vyřešení.
Ať jsme bohatí či chudí, průmysloví či venkovští, rozmanitost života na zeměkouli se týká nás všech. Oceány, pralesy, louky a všechna místa, kde mají domov miliony dalších druhů dělících se s námi o planetu, jsou také součástí našich životů. Je načase si to uvědomit a žádat, aby naši vedoucí představitelé pracovali na vytvoření udržitelné budoucnosti pro nás a na odkazu, který budou naše děti obdivovat.
Letošní summit zemí skupiny G8 v Německu byl neobvyklý tím, že se lidé ještě měsíc po jeho skončení baví o tom, zda něčeho dosáhl, či nikoliv. Jeden průlom dosažený na summitu je ovšem nepopiratelný: mezi všemi řečmi o hospodářském růstu a směnných kurzech se v agendě nejbohatších zemí světa objevil nový statistický údaj: tempo vymírání druhů.
Vůbec poprvé si vedoucí představitelé nejmocnějších států všimli okruhu voličů, který až dosud do značné míry ignorovali – divoce žijící zvířata, ryby a rostliny tvoří miliony druhů žijících na této planetě vedle člověka.
Vědci předpovídají, že nejméně třetina a možná plné dvě třetiny světových druhů by mohly do konce tohoto století vyhynout, většinou proto, že lidé ničí tropické pralesy a jiné lokality, loví v oceánech nadměrné množství ryb a mění globální klima.
Nejbohatší země světa schválily nápad zkoumat ekonomický přínos ochrany světové flóry a fauny, s nímž přišla jedna mezinárodní studie. Je to sice dobrý první krok, ale mnohé víme už dnes.
Divoce žijící druhy netopýrů, ptáků a obojživelníků přispívají každoročně světovému zemědělskému hospodářství několika miliardami dolarů tím, že kontrolují populace škůdců a opylují významné plodiny – je to jakási bezplatná služba, za jejíž poskytování sklízejí jen malý vděk. Korálové útesy, z nichž 27% již dnes vymizelo, udržují mořské zdroje, které každoročně dodávají do globální ekonomiky 375 miliard dolarů.
Podobně i více než čtvrtina všech léků představujících miliardy dolarů v podobě tržeb a snížených nákladů na zdravotní péči obsahuje účinné složky získané z divoce žijících druhů. A když se vymýtí přirozené pralesní prostředí, vytvoří se v takto vzniklé ztvrdlé půdě tůně vhodné pro líhnutí komárů, kteří již nyní zvýšili počet celosvětových úmrtí na malárii.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Ekonomové již chápou, že více než miliardě nejchudších lidí světa neplyne příjem z banky nebo z nějakého vládního programu, nýbrž ze spletitého přediva pralesů, oceánů a divoce žijících druhů, které je obklopují. Přesto žijí miliardy nejchudších lidí světa ve zničené krajině, na odlesněné a erodované půdě a u pobřeží poznamenaných nadměrným rybolovem, kde je ochrana přírody životně důležitým předpokladem pro vybřednutí z chudoby.
V důsledku toho je ochrana přírody nejen otázkou ekologickou, ale ve stejné míře také otázkou lidských práv.
Nová studie schválená hlavami států skupiny G8 zajisté upoutá na tuto skutečnost vítanou novou pozornost. Protože se však řada vědců domnívá, že máme k dispozici posledních pár desetiletí, abychom ochránili zbývající přirozená prostředí, je nevyhnutelně nutné podniknout ihned konkrétní a naléhavé kroky k ochraně divoce žijících druhů.
Kromě toho, že přivedeme globální oteplování pod kontrolu snížením emisí skleníkových plynů, musíme vybudovat mnohem rozsáhlejší a důmyslnější systém globálního vymezování ochranných pásem, který bude zahrnovat většinu suchozemských i mořských oblastí bohatých na flóru a faunu. Současné rezervace v oblastech s nejvyšší koncentrací druhů, které se většinou nacházejí v rozvojových zemích, je potřeba rozšířit a propojit koridory. To umožní divoce žijícím druhům přesouvat se do nových prostředí, vyhnout se ničení lokalit a adaptovat se na klimatické změny.
Lidem žijícím v těchto rezervacích nebo jejich okolí musí být současně poskytnuta potřebná pomoc při obdělávání půdy, rybolovu a zajišťování živobytí takovými způsoby, které nezničí samotné ekosystémy, na něž jsou oni i divoce žijící druhy odkázáni.
Dnes již víme, jak toho dosáhnout. Pouze to stojí víc, než jsme byli až dosud ochotni vynaložit. Bohaté státy skupiny G8 – které si jako jediné mohou dovolit investovat do tak ambiciózního celosvětového projektu – společně utratí na globální aktivity spojené s ochranou přírody několik milionů dolarů ročně. Podle ekologických expertů se však každoroční investice nakonec budou muset blížit šesti miliardám dolarů – to je zhruba částka, kterou svět každý rok vynaloží na bramborové lupínky.
A konečně by celosvětový systém obchodování s uhlíkem mohl generovat velkou část peněz potřebných k financování globální sítě ochrany přírody. To by přineslo hned dvojí užitek, protože by se tím omezilo znečišťování skleníkovými plyny a světová flóra a fauna by se zachránily před vymizením.
Do té doby jsou nejbohatší země světa jedinými, kdo může začít dávat dohromady startovní kapitál, jakýsi „fond pro záchranu celosvětových druhů“, a zahájit tak ochranářské úsilí. Následující schůzka skupiny G8 plánovaná na příští rok do Japonska musí jít nad rámec zkoumání problému a složit významnou zálohu na jeho vyřešení.
Ať jsme bohatí či chudí, průmysloví či venkovští, rozmanitost života na zeměkouli se týká nás všech. Oceány, pralesy, louky a všechna místa, kde mají domov miliony dalších druhů dělících se s námi o planetu, jsou také součástí našich životů. Je načase si to uvědomit a žádat, aby naši vedoucí představitelé pracovali na vytvoření udržitelné budoucnosti pro nás a na odkazu, který budou naše děti obdivovat.