LONDÝN – V únoru se sešlo čtrnáct význačných klimatologů, ekonomů a politických expertů, aby spolu diskutovali o otázce, jak přistupovat k fenoménu globálního oteplování. Tento týden London School of Economics (LSE) a Oxfordská univerzita zveřejňují jejich závěry. Ty stojí za zamyšlení.
Skupinu sestavil Gwyn Prins, uznávaný expert na bezpečnostní politiku a mezinárodní vztahy, jenž stojí v čele Mackinderova programu LSE pro studium dlouhovlnných jevů. Mezi účastníky patřili mimo jiné klimatolog Mike Hulme z Východoanglické univerzity, expert na klimatickou politiku Roger Pielke Jr. z Coloradské univerzity nebo klimatický ekonom Christopher Green z McGillovy univerzity.
Závěr skupiny nazvaný „Hartwellova zpráva“ načrtává nový směr klimatické politiky po kolapsu loňských snah o dojednání globální klimatické dohody. Autoři poznamenávají, že ani po 18 letech „přístupu v intencích kjótského protokolu“ k mezinárodní klimatické politice se nepodařilo zajistit jakékoliv rozpoznatelné reálné snížení emisí skleníkových plynů.
Kjótský přístup je samozřejmě charakteristický tím, že se jednostranně zaměřuje na snižování emisí oxidu uhličitého. „Hartwellova zpráva“ tvrdí, že kjótský přístup založený na předešlých zkušenostech s relativně jednoduchými ekologickými problémy, jako jsou kyselé deště, byl vždy odsouzen k nezdaru.
Skupina poukazuje na skutečnost, že nemá smysl srovnávat klimatické změny s jinými ekologickými problémy, které jsme řešili a vyřešili. Klimatické změny jsou totiž mnohem složitější a týkají se otevřených, komplexních a nedokonale pochopených systémů. Na rozdíl od kyselých dešťů nebo smogu nejde o „konvenční ekologický ‚problém‘“. Je to stejně tak „problém energetický, problém hospodářského rozvoje či problém využívání půdy“.
Klimatičtí ekologové všeobecně uznávají, že existují pouze čtyři politické páky, které lze využít ve snaze o snížení uhlíkových emisí a zvládnutí klimatických změn: snížení počtu obyvatel ve světě, smrštění globální ekonomiky, zvýšení účinnosti spotřeby energie a snížení uhlíkové náročnosti (což znamená, že na jednotku vyrobené energie budeme vytvářet méně uhlíku).
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Snížení celosvětové populace je nemyslitelné a záměrné zmenšení objemu globální ekonomiky by mělo za následek těžší život pro miliardy lidí. „Hartwellova zpráva“ si tedy klade za cíl vyvinout strategii, která identifikuje řadu způsobů, jak řešit otázku energetické účinnosti a uhlíkové náročnosti.
Hartwellova skupina navrhuje, abychom přijali tři základní klimatické cíle: zajistit bezpečné a dostupné dodávky energie pro všechny (což znamená vyvinout alternativy k fosilním palivům), zajistit, aby hospodářský rozvoj nezpůsobil ekologickou pohromu (což znamená nejen snižovat emise CO2, ale také omezovat vnitřní znečištění v důsledku spalování biomasy, odbourávat přízemní ozón a chránit tropické pralesy), a zajistit, abychom byli připraveni vyrovnat se s jakýmikoliv případnými změnami klimatu, ať už budou vyvolané člověkem, anebo přirozené (což znamená konečně si uvědomit, jak je důležité adaptovat se na klimatické změny).
Dosažení těchto cílů se očividně neobejde bez tvrdé práce. Hartwellova skupina správně uvádí, že má-li být náš přístup ke klimatické politice úspěšný, měl by nabízet evidentní výhody („rychlou a prokazatelnou návratnost“), apelovat na rozmanité spektrum lidí a přinášet měřitelné výsledky. Kjótský přístup samozřejmě nic z toho nedělá.
Namísto soustředěné snahy přinutit lidi, aby se obešli bez uhlíkových paliv, navrhuje Hartwellova skupina, abychom usilovali o řadu jiných chvályhodných cílů – například o adaptaci, zalesňování, podporu biodiverzity a zlepšování kvality ovzduší –, z nichž každý je důležitý a všechny mohou zároveň snížit uhlíkové emise. Jak zpráva konstatuje, „všeobjímající ‚kjótský‘ typ klimatické politiky… musí být znovu rozčleněn na samostatná témata, přičemž u každého se bude řešit podstata a u každého individuálním způsobem“.
Zároveň si musíme uvědomit, dodává skupina, že při snižování emisí CO2 nedosáhneme žádného reálného pokroku, nedokážeme-li poskytnout rozvojovým ekonomikám dostupné alternativy k fosilním palivům, na nichž jsou v současnosti závislé. „Stručně řečeno,“ uvádí se ve zprávě, „potřebujeme rozpoutat… revoluci energetických technologií.“
Hartwellova skupina tvrdí, že řadu technologií je zapotřebí výrazně zdokonalit, což vyžaduje odhodlanou účast vlád. Navrhuje částečné financování potřebného výzkumu a vývoje s „pomalu rostoucí, ale zpočátku nízkou daní z uhlíku“, která by nehrozila podkopáním hospodářského růstu.
Pokud vám něco z toho – případně všechno – připadá povědomé, může to být proto, že v podstatě stejné věci tvrdím už nějakou dobu já. Mohou-li být moje zkušenosti vodítkem, pak by měli členové Hartwellovy skupiny očekávat útoky coby kacíři, kteří zpochybnili pravou kjótskou víru. To je však jen malá daň. Jak se říká, „šílenství znamená opakovat stejnou věc stále znovu a očekávat odlišný výsledek“. Je načase, abychom v otázce globálního oteplování přišli k rozumu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
LONDÝN – V únoru se sešlo čtrnáct význačných klimatologů, ekonomů a politických expertů, aby spolu diskutovali o otázce, jak přistupovat k fenoménu globálního oteplování. Tento týden London School of Economics (LSE) a Oxfordská univerzita zveřejňují jejich závěry. Ty stojí za zamyšlení.
Skupinu sestavil Gwyn Prins, uznávaný expert na bezpečnostní politiku a mezinárodní vztahy, jenž stojí v čele Mackinderova programu LSE pro studium dlouhovlnných jevů. Mezi účastníky patřili mimo jiné klimatolog Mike Hulme z Východoanglické univerzity, expert na klimatickou politiku Roger Pielke Jr. z Coloradské univerzity nebo klimatický ekonom Christopher Green z McGillovy univerzity.
Závěr skupiny nazvaný „Hartwellova zpráva“ načrtává nový směr klimatické politiky po kolapsu loňských snah o dojednání globální klimatické dohody. Autoři poznamenávají, že ani po 18 letech „přístupu v intencích kjótského protokolu“ k mezinárodní klimatické politice se nepodařilo zajistit jakékoliv rozpoznatelné reálné snížení emisí skleníkových plynů.
Kjótský přístup je samozřejmě charakteristický tím, že se jednostranně zaměřuje na snižování emisí oxidu uhličitého. „Hartwellova zpráva“ tvrdí, že kjótský přístup založený na předešlých zkušenostech s relativně jednoduchými ekologickými problémy, jako jsou kyselé deště, byl vždy odsouzen k nezdaru.
Skupina poukazuje na skutečnost, že nemá smysl srovnávat klimatické změny s jinými ekologickými problémy, které jsme řešili a vyřešili. Klimatické změny jsou totiž mnohem složitější a týkají se otevřených, komplexních a nedokonale pochopených systémů. Na rozdíl od kyselých dešťů nebo smogu nejde o „konvenční ekologický ‚problém‘“. Je to stejně tak „problém energetický, problém hospodářského rozvoje či problém využívání půdy“.
Klimatičtí ekologové všeobecně uznávají, že existují pouze čtyři politické páky, které lze využít ve snaze o snížení uhlíkových emisí a zvládnutí klimatických změn: snížení počtu obyvatel ve světě, smrštění globální ekonomiky, zvýšení účinnosti spotřeby energie a snížení uhlíkové náročnosti (což znamená, že na jednotku vyrobené energie budeme vytvářet méně uhlíku).
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Snížení celosvětové populace je nemyslitelné a záměrné zmenšení objemu globální ekonomiky by mělo za následek těžší život pro miliardy lidí. „Hartwellova zpráva“ si tedy klade za cíl vyvinout strategii, která identifikuje řadu způsobů, jak řešit otázku energetické účinnosti a uhlíkové náročnosti.
Hartwellova skupina navrhuje, abychom přijali tři základní klimatické cíle: zajistit bezpečné a dostupné dodávky energie pro všechny (což znamená vyvinout alternativy k fosilním palivům), zajistit, aby hospodářský rozvoj nezpůsobil ekologickou pohromu (což znamená nejen snižovat emise CO2, ale také omezovat vnitřní znečištění v důsledku spalování biomasy, odbourávat přízemní ozón a chránit tropické pralesy), a zajistit, abychom byli připraveni vyrovnat se s jakýmikoliv případnými změnami klimatu, ať už budou vyvolané člověkem, anebo přirozené (což znamená konečně si uvědomit, jak je důležité adaptovat se na klimatické změny).
Dosažení těchto cílů se očividně neobejde bez tvrdé práce. Hartwellova skupina správně uvádí, že má-li být náš přístup ke klimatické politice úspěšný, měl by nabízet evidentní výhody („rychlou a prokazatelnou návratnost“), apelovat na rozmanité spektrum lidí a přinášet měřitelné výsledky. Kjótský přístup samozřejmě nic z toho nedělá.
Namísto soustředěné snahy přinutit lidi, aby se obešli bez uhlíkových paliv, navrhuje Hartwellova skupina, abychom usilovali o řadu jiných chvályhodných cílů – například o adaptaci, zalesňování, podporu biodiverzity a zlepšování kvality ovzduší –, z nichž každý je důležitý a všechny mohou zároveň snížit uhlíkové emise. Jak zpráva konstatuje, „všeobjímající ‚kjótský‘ typ klimatické politiky… musí být znovu rozčleněn na samostatná témata, přičemž u každého se bude řešit podstata a u každého individuálním způsobem“.
Zároveň si musíme uvědomit, dodává skupina, že při snižování emisí CO2 nedosáhneme žádného reálného pokroku, nedokážeme-li poskytnout rozvojovým ekonomikám dostupné alternativy k fosilním palivům, na nichž jsou v současnosti závislé. „Stručně řečeno,“ uvádí se ve zprávě, „potřebujeme rozpoutat… revoluci energetických technologií.“
Hartwellova skupina tvrdí, že řadu technologií je zapotřebí výrazně zdokonalit, což vyžaduje odhodlanou účast vlád. Navrhuje částečné financování potřebného výzkumu a vývoje s „pomalu rostoucí, ale zpočátku nízkou daní z uhlíku“, která by nehrozila podkopáním hospodářského růstu.
Pokud vám něco z toho – případně všechno – připadá povědomé, může to být proto, že v podstatě stejné věci tvrdím už nějakou dobu já. Mohou-li být moje zkušenosti vodítkem, pak by měli členové Hartwellovy skupiny očekávat útoky coby kacíři, kteří zpochybnili pravou kjótskou víru. To je však jen malá daň. Jak se říká, „šílenství znamená opakovat stejnou věc stále znovu a očekávat odlišný výsledek“. Je načase, abychom v otázce globálního oteplování přišli k rozumu.