WASHINGTON, DC – Svět nebyl nikdy blíž ke splnění snu o udržitelnější a bezpečnější energetické budoucnosti. Obnovitelná energie z větru a slunce začíná konkurovat výrobě elektřiny založené na fosilních palivech a ceny ropy se propadají na minima, jaká jsme už roky nezaznamenali. Tento vývoj nás posouvá na hranici globální energetické transformace – za předpokladu, že dál vykročíme správným směrem.
Země už situace využívají. Za poklesu cen ropy, který začal v polovině roku 2014, vyšla první priorita jasně najevo: reformovat subvence do fosilních paliv, než se ceny opět zvýší. Tyto subvence vysávají vládní rozpočty, pobízejí k nehospodárnému využívání energie a zvyšují znečištění a emise oxidu uhličitého. Indie zrušila regulaci ceny nafty. Indonésie se odklonila od subvencí do benzinu. Další postupují stejně. Peníze ušetřené zrušením subvencí lze lépe využít na vytvoření záchranných sítí, které pomohou chudým, až ceny energií vzrostou.
Postupné odstraňování subvencí do fosilních paliv má sice zásadní význam, ale jedná se jen o první krok správným směrem. Využitím nových technologií, dnes široce dostupných za přijatelné ceny, se země konečně mohou přiblížit dlouhodobé energetické bezpečnosti a vzdálit se inherentní volatilitě ropných trhů.
Pro země s nízkými příjmy to znamená snížit spotřebu dovozové ropy k výrobě elektřiny. Například v Keni závisí 21 % elektřiny na mazutu a naftě, v Senegalu se jedná o šokujících 85 % a některé ostrovní státy využívají dovozovou ropu k pokrytí veškeré své spotřeby elektřiny.
Pro některé země se v současnosti jedná o jedinou schůdnou možnost, ale v dlouhodobém výhledu tato závislost může znamenat vyšší náklady na energii a citlivost na cenové výkyvy a nabídkové šoky. Se správnými politikami a mezinárodní podporou tyto země dokážou investovat do infrastruktury, kterou potřebují k dosažení diverzifikovanějšího energetického mixu.
Pro mnoho zemí bude příštím krokem příprava elektrorozvodných sítí na integraci vysoké míry nestálé obnovitelné energie, jako je sluneční a větrná. Díky poklesu cen solárních panelů a větrných turbin obě expandují rychlejším tempem, než se kdy očekávalo. Podle nové zprávy Světové banky k roku 2014 si 144 zemí vytvořilo národní plány k rozšíření obnovitelné energie a téměř 100 zemí si stanovilo konkrétní cíle a pobídky. Během pouhých sedmi roků, v letech 2006 až 2013, vzrostl světový instalovaný výkon větrné energetiky na čtyřnásobek a využití fotovoltaických systémů vzrostlo téměř dvacetinásobně. Všechny známky přitom ukazují, že tempo zavádění těchto technologií zrychluje.
Staré obavy z integrace větrné a sluneční energie do tradičních elektrických soustav opadají. V Mexiku do sítě zapojují ambiciózní a často odlehlé projekty obnovitelné energetiky – vodní, solární a větrné. Čína, která má světově největší instalovaný výkon obnovitelné energetiky, prověřuje nároky a náklady na modernizaci rozvodné sítě, která umožní zapojení vyšších úrovní distribuované solární energie.
Jak dokládá zpráva Světové banky, při použití správných investic a politik mohou země uspokojit velkou část svých nároků na elektřinu z nestálé obnovitelné energetiky, aniž by narušily spolehlivost rozvodné sítě či cenovou dostupnost elektřiny. K takovým investicím patří skladování energie, dokonalejší předpovědní systémy a chytré sítě – všechny těží z technických průlomů a klesajících cen.
Asi nejdůležitější je ovšem to, že energetické trhy musí být otevřené novým hráčům. V chudších venkovských oblastech je proto potřeba vytvářet pro podnikatele a drobné výrobce elektřiny příznivé prostředí k budování malých sítí, povětšinou zásobovaných ze solárních, drobných vodních a hybridních solárně-dieselových zdrojů, které zajistí elektřinu pro komunity, jež by jinak na připojení do sítě čekaly roky. Drobní výrobci elektřiny v Tanzanii dnes mohou prodávat zákazníkům, aniž by museli podstoupit zdlouhavý licenční proces. V Indii zase odlehlé věže mobilních sítí, které by se jinak musely napájet energií z dieselových generátorů, slouží jako „kotevní odběratelé“ v nových minisítích.
Národní elektrorozvodná infrastruktura musí být pohotovější – ochotná spolupracovat s nezávislými a individuálními výrobci elektřiny – a umožnit chytré sítě, které lépe dokážou řídit nabídku a poptávku. To je náročný úkol i pro země s vysokými příjmy, jako je Německo nebo Spojené státy, kde někteří provozovatelé veřejných služeb sledují, jak se jejich podnikání obrací hlavou dolů, když spotřebitelé prodávají elektřinu zpět do sítě. Rozvojové země, které méně investovaly do tradičních obchodních modelů a čelí naléhavé potřebě dodávek elektřiny, by v této oblasti mohly skokově dohnat vyspělé země, podobně jako u mobilních telefonů.
Pojmy „udržitelná energie“ a „obnovitelná energie“ se často používají jako synonyma. Možná že ale potřebujeme obecnější definici. Skutečně udržitelná energie je nejen čistá, s minimálním dopadem na znečišťování životního prostředí a emise CO2. Je také cenově dostupná pro vlády i občany, je spolehlivá, jelikož čerpá ze zdrojů, o něž se můžeme opírat desítky let, a přispívá ke sdílené prosperitě, neboť zajišťuje služby a přínosy pro všechny členy společnosti.
Díky nižším cenám ropy, inovacím a úsporám z rozsahu v sektoru obnovitelné energetiky se teď tato vize může proměnit v realitu.
Z angličtiny přeložil David Daduč
WASHINGTON, DC – Svět nebyl nikdy blíž ke splnění snu o udržitelnější a bezpečnější energetické budoucnosti. Obnovitelná energie z větru a slunce začíná konkurovat výrobě elektřiny založené na fosilních palivech a ceny ropy se propadají na minima, jaká jsme už roky nezaznamenali. Tento vývoj nás posouvá na hranici globální energetické transformace – za předpokladu, že dál vykročíme správným směrem.
Země už situace využívají. Za poklesu cen ropy, který začal v polovině roku 2014, vyšla první priorita jasně najevo: reformovat subvence do fosilních paliv, než se ceny opět zvýší. Tyto subvence vysávají vládní rozpočty, pobízejí k nehospodárnému využívání energie a zvyšují znečištění a emise oxidu uhličitého. Indie zrušila regulaci ceny nafty. Indonésie se odklonila od subvencí do benzinu. Další postupují stejně. Peníze ušetřené zrušením subvencí lze lépe využít na vytvoření záchranných sítí, které pomohou chudým, až ceny energií vzrostou.
Postupné odstraňování subvencí do fosilních paliv má sice zásadní význam, ale jedná se jen o první krok správným směrem. Využitím nových technologií, dnes široce dostupných za přijatelné ceny, se země konečně mohou přiblížit dlouhodobé energetické bezpečnosti a vzdálit se inherentní volatilitě ropných trhů.
Pro země s nízkými příjmy to znamená snížit spotřebu dovozové ropy k výrobě elektřiny. Například v Keni závisí 21 % elektřiny na mazutu a naftě, v Senegalu se jedná o šokujících 85 % a některé ostrovní státy využívají dovozovou ropu k pokrytí veškeré své spotřeby elektřiny.
Pro některé země se v současnosti jedná o jedinou schůdnou možnost, ale v dlouhodobém výhledu tato závislost může znamenat vyšší náklady na energii a citlivost na cenové výkyvy a nabídkové šoky. Se správnými politikami a mezinárodní podporou tyto země dokážou investovat do infrastruktury, kterou potřebují k dosažení diverzifikovanějšího energetického mixu.
Pro mnoho zemí bude příštím krokem příprava elektrorozvodných sítí na integraci vysoké míry nestálé obnovitelné energie, jako je sluneční a větrná. Díky poklesu cen solárních panelů a větrných turbin obě expandují rychlejším tempem, než se kdy očekávalo. Podle nové zprávy Světové banky k roku 2014 si 144 zemí vytvořilo národní plány k rozšíření obnovitelné energie a téměř 100 zemí si stanovilo konkrétní cíle a pobídky. Během pouhých sedmi roků, v letech 2006 až 2013, vzrostl světový instalovaný výkon větrné energetiky na čtyřnásobek a využití fotovoltaických systémů vzrostlo téměř dvacetinásobně. Všechny známky přitom ukazují, že tempo zavádění těchto technologií zrychluje.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Staré obavy z integrace větrné a sluneční energie do tradičních elektrických soustav opadají. V Mexiku do sítě zapojují ambiciózní a často odlehlé projekty obnovitelné energetiky – vodní, solární a větrné. Čína, která má světově největší instalovaný výkon obnovitelné energetiky, prověřuje nároky a náklady na modernizaci rozvodné sítě, která umožní zapojení vyšších úrovní distribuované solární energie.
Jak dokládá zpráva Světové banky, při použití správných investic a politik mohou země uspokojit velkou část svých nároků na elektřinu z nestálé obnovitelné energetiky, aniž by narušily spolehlivost rozvodné sítě či cenovou dostupnost elektřiny. K takovým investicím patří skladování energie, dokonalejší předpovědní systémy a chytré sítě – všechny těží z technických průlomů a klesajících cen.
Asi nejdůležitější je ovšem to, že energetické trhy musí být otevřené novým hráčům. V chudších venkovských oblastech je proto potřeba vytvářet pro podnikatele a drobné výrobce elektřiny příznivé prostředí k budování malých sítí, povětšinou zásobovaných ze solárních, drobných vodních a hybridních solárně-dieselových zdrojů, které zajistí elektřinu pro komunity, jež by jinak na připojení do sítě čekaly roky. Drobní výrobci elektřiny v Tanzanii dnes mohou prodávat zákazníkům, aniž by museli podstoupit zdlouhavý licenční proces. V Indii zase odlehlé věže mobilních sítí, které by se jinak musely napájet energií z dieselových generátorů, slouží jako „kotevní odběratelé“ v nových minisítích.
Národní elektrorozvodná infrastruktura musí být pohotovější – ochotná spolupracovat s nezávislými a individuálními výrobci elektřiny – a umožnit chytré sítě, které lépe dokážou řídit nabídku a poptávku. To je náročný úkol i pro země s vysokými příjmy, jako je Německo nebo Spojené státy, kde někteří provozovatelé veřejných služeb sledují, jak se jejich podnikání obrací hlavou dolů, když spotřebitelé prodávají elektřinu zpět do sítě. Rozvojové země, které méně investovaly do tradičních obchodních modelů a čelí naléhavé potřebě dodávek elektřiny, by v této oblasti mohly skokově dohnat vyspělé země, podobně jako u mobilních telefonů.
Pojmy „udržitelná energie“ a „obnovitelná energie“ se často používají jako synonyma. Možná že ale potřebujeme obecnější definici. Skutečně udržitelná energie je nejen čistá, s minimálním dopadem na znečišťování životního prostředí a emise CO2. Je také cenově dostupná pro vlády i občany, je spolehlivá, jelikož čerpá ze zdrojů, o něž se můžeme opírat desítky let, a přispívá ke sdílené prosperitě, neboť zajišťuje služby a přínosy pro všechny členy společnosti.
Díky nižším cenám ropy, inovacím a úsporám z rozsahu v sektoru obnovitelné energetiky se teď tato vize může proměnit v realitu.
Z angličtiny přeložil David Daduč