STOCKHOLM – Naše generace má unikátní příležitost. Pokud se budeme snažit, můžeme být prvními v historii lidstva, kdo nenechá svým dětem vůbec nic: žádné emise skleníkových plynů, žádnou chudobu a nulovou ztrátu biodiverzity.
To je kurz, který nastavili světoví lídři při setkání v OSN v New Yorku 25. září za účelem schválení Udržitelných rozvojových cílů (Sustainable Development Goals, SDG). 17 cílů je v rozmezí od ukončení chudoby a zlepšení zdraví až po ochranu biosféry planety a zajištění energie pro všechny. Tyto cíle vznikly po největším summitu v historii OSN, konference “Rio+20” v roce 2012, po které následovaly největší konzultace, které kdy OSN podniklo
Na rozdíl od jejich předchůdce, Rozvojových cílů tisíciletí, které se soustředily téměř výhradně na rozvojové země, jsou nové globální cíle obecné a platí pro všechny země stejně. Jejich přijetí odráží rozšířené přijetí faktu, že odpovědnost za dlouhodobou stabilitu přirozeného cyklu Země, na kterém závisí schopnost planety nás zaopatřit, sdílí všechny státy.
SDGs jsou opravdu prvním rozvojovým rámcem, který uznává zásadní posun našeho vztahu k planetě. Poprvé ve 4,5 miliardy let staré historii Země nejsou hlavními faktory určujícími stabilitu jejích systémů vzdálenost planety od slunce, nebo síla či frekvence vulkanických erupcí; je to ekonomie, politika a technologie.
Po téměř 12000 let bylo klima Země relativně stabilní a biosféra byla odolná a zdravá. Geologové tuto dobu nazývají holocén. V poslední době jsme se posunuli k tomu, co mnozí nazývají Antropocén, mnohem méně předvídatelnou éru environmentálních změn způsobených člověkem.
Tento zásadní posun vyžaduje nový ekonomický model. Nemůžeme již déle předpokládat – jak činilo převládající ekonomické smýšlení – že jsou zdroje neomezené. Kdysi jsme možná byli malým společenstvím na velké planetě. Dnes jsme však velká společnost na malé planetě.
I tak, a to aniž bychom utopičtí, jsou SDGs dosažitelné do roku 2030. Některé země včetně Dánska, Finska, Norska a Švédska jsou na dobré cestě dosáhnout mnoha z nich a mnoho pokroku se děje i jinde po světě. V posledních několika dekádách byla chudoba snížena o polovinu. Navzdory titulkům slábne počet násilných konfliktů. Daří se vymýtit nemoci. Globální populace se stabilizuje. Ozonová vrstva ukazuje znaky uzdravení. A digitální revoluce narušuje průmysl způsobem, který může být pro planetu prospěšný.
Vymýcení extrémní chudoby je na dosah ruky. Zhruba 800 milionů lidí dnes žije za méně než 1,25 dolaru na den. Podle nedávné zprávy Světové banky žije zhruba 30% z nich v Indii, spícím gigantovi, který bude industrializovat, pokud k tomu budou správné stimuly. Chudoba klesá i v dalších zemích, včetně Nigerie (kde žije 10% nejchudších), Číny (8%) a Bangladéše (6%).
Hlavní zdroj pochyb se týká odhodlání bohatých zemí pomoci těm rozvojovým snížit emise skleníkových plynů, jakmile si poradí s chudobou. Bez správné pomoci hrozí chudým zemím, že zůstanou závislé na uhlí a ropě ještě minimálně po jednu generaci, což by představovalo nebezpečí pro celou planetu v podobě nekontrolované klimatické změny.
Světoví lídři si potřebují uvědomit, náklady na transformaci globálního energetického systému jsou mnohem nižší, než zvládnutí následků vypálení zbývajících fosilních paliv planety. Výzkum publikovaný tento měsíc vyvodil, že spotřebování všech zbývajících uhlovodíků by vedlo k roztání celého antarktického ledovcového štítu, což by teoreticky zvedlo hladinu oceánů o 58 metrů. A zvýšení hladiny moř je jen jedna potenciální hrozba. Například sucho a neúroda, které by byly důsledkem klimatických změn, by mohly být spouštěčem pro násilný konflikt.
Naštěstí existuje přehršel důkazů, že státy a průmysl mohou prospívat, aniž by negativně přispívali ke klimatické změně. Je pravděpodobné, že se do roku 2030 podaří některým zemím oprostit od fosilních paliv, pravděpodobně zemím v čele se Švédskem, Francií a Německem. Tyto země budou mít menší znečištění ovzduší, zkvalitněné zdraví a blahobyt a prosperující ekonomiky.
Budou také představovat menší zátěž pro biosféru. Podle některých odhadů nebyl nikdy dříve život na Zemi tak rozmanitý. Hodnota biodiversity spočívá v tom, že činí náš ekosystém odolnější, což je předpoklad pro stabilní společenství; jeho bezdůvodné ničení je podobné jako rozdělání ohně na záchranné lodi. Ukončení chudoby a redukce emisí, včetně efektivního spravování země a zastavení odlesňování, udělá hodně pro zastavení tohoto trendu a zvrátí poškození.
Společnosti jako je Ikea a Unilever vedou snahu v převzetí odpovědnosti za klima planety, zdroje a ekosystém. Jedním z důvodů je, že rostoucí uvědomění zákazníků činí z degradace ekosystému špatný vliv na byznys. Zároveň platí, že celý průmysl, od informačních technologií po zemědělství, závisí na službách poskytnutých přírodou. Spravování lesů, řek, luk a korálových útesů v udržitelné podobě je činí odolnější a zvyšuje jejich schopnost absorbovat skleníkové plyny, což je naopak dobré pro byznys.
Jsme první generace, která může učinit informované rozhodnutí o tom, kterým směrem se vydá naše planeta. Buď necháme našim potomků dar v podobě nulové chudoby, nulovému využívání fosilních paliv a nulové ztráty biodiversity, nebo je necháme čelit takové účtence vystavené Zemí, která je může vyhladit.
STOCKHOLM – Naše generace má unikátní příležitost. Pokud se budeme snažit, můžeme být prvními v historii lidstva, kdo nenechá svým dětem vůbec nic: žádné emise skleníkových plynů, žádnou chudobu a nulovou ztrátu biodiverzity.
To je kurz, který nastavili světoví lídři při setkání v OSN v New Yorku 25. září za účelem schválení Udržitelných rozvojových cílů (Sustainable Development Goals, SDG). 17 cílů je v rozmezí od ukončení chudoby a zlepšení zdraví až po ochranu biosféry planety a zajištění energie pro všechny. Tyto cíle vznikly po největším summitu v historii OSN, konference “Rio+20” v roce 2012, po které následovaly největší konzultace, které kdy OSN podniklo
Na rozdíl od jejich předchůdce, Rozvojových cílů tisíciletí, které se soustředily téměř výhradně na rozvojové země, jsou nové globální cíle obecné a platí pro všechny země stejně. Jejich přijetí odráží rozšířené přijetí faktu, že odpovědnost za dlouhodobou stabilitu přirozeného cyklu Země, na kterém závisí schopnost planety nás zaopatřit, sdílí všechny státy.
SDGs jsou opravdu prvním rozvojovým rámcem, který uznává zásadní posun našeho vztahu k planetě. Poprvé ve 4,5 miliardy let staré historii Země nejsou hlavními faktory určujícími stabilitu jejích systémů vzdálenost planety od slunce, nebo síla či frekvence vulkanických erupcí; je to ekonomie, politika a technologie.
Po téměř 12000 let bylo klima Země relativně stabilní a biosféra byla odolná a zdravá. Geologové tuto dobu nazývají holocén. V poslední době jsme se posunuli k tomu, co mnozí nazývají Antropocén, mnohem méně předvídatelnou éru environmentálních změn způsobených člověkem.
Tento zásadní posun vyžaduje nový ekonomický model. Nemůžeme již déle předpokládat – jak činilo převládající ekonomické smýšlení – že jsou zdroje neomezené. Kdysi jsme možná byli malým společenstvím na velké planetě. Dnes jsme však velká společnost na malé planetě.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
I tak, a to aniž bychom utopičtí, jsou SDGs dosažitelné do roku 2030. Některé země včetně Dánska, Finska, Norska a Švédska jsou na dobré cestě dosáhnout mnoha z nich a mnoho pokroku se děje i jinde po světě. V posledních několika dekádách byla chudoba snížena o polovinu. Navzdory titulkům slábne počet násilných konfliktů. Daří se vymýtit nemoci. Globální populace se stabilizuje. Ozonová vrstva ukazuje znaky uzdravení. A digitální revoluce narušuje průmysl způsobem, který může být pro planetu prospěšný.
Vymýcení extrémní chudoby je na dosah ruky. Zhruba 800 milionů lidí dnes žije za méně než 1,25 dolaru na den. Podle nedávné zprávy Světové banky žije zhruba 30% z nich v Indii, spícím gigantovi, který bude industrializovat, pokud k tomu budou správné stimuly. Chudoba klesá i v dalších zemích, včetně Nigerie (kde žije 10% nejchudších), Číny (8%) a Bangladéše (6%).
Hlavní zdroj pochyb se týká odhodlání bohatých zemí pomoci těm rozvojovým snížit emise skleníkových plynů, jakmile si poradí s chudobou. Bez správné pomoci hrozí chudým zemím, že zůstanou závislé na uhlí a ropě ještě minimálně po jednu generaci, což by představovalo nebezpečí pro celou planetu v podobě nekontrolované klimatické změny.
Světoví lídři si potřebují uvědomit, náklady na transformaci globálního energetického systému jsou mnohem nižší, než zvládnutí následků vypálení zbývajících fosilních paliv planety. Výzkum publikovaný tento měsíc vyvodil, že spotřebování všech zbývajících uhlovodíků by vedlo k roztání celého antarktického ledovcového štítu, což by teoreticky zvedlo hladinu oceánů o 58 metrů. A zvýšení hladiny moř je jen jedna potenciální hrozba. Například sucho a neúroda, které by byly důsledkem klimatických změn, by mohly být spouštěčem pro násilný konflikt.
Naštěstí existuje přehršel důkazů, že státy a průmysl mohou prospívat, aniž by negativně přispívali ke klimatické změně. Je pravděpodobné, že se do roku 2030 podaří některým zemím oprostit od fosilních paliv, pravděpodobně zemím v čele se Švédskem, Francií a Německem. Tyto země budou mít menší znečištění ovzduší, zkvalitněné zdraví a blahobyt a prosperující ekonomiky.
Budou také představovat menší zátěž pro biosféru. Podle některých odhadů nebyl nikdy dříve život na Zemi tak rozmanitý. Hodnota biodiversity spočívá v tom, že činí náš ekosystém odolnější, což je předpoklad pro stabilní společenství; jeho bezdůvodné ničení je podobné jako rozdělání ohně na záchranné lodi. Ukončení chudoby a redukce emisí, včetně efektivního spravování země a zastavení odlesňování, udělá hodně pro zastavení tohoto trendu a zvrátí poškození.
Společnosti jako je Ikea a Unilever vedou snahu v převzetí odpovědnosti za klima planety, zdroje a ekosystém. Jedním z důvodů je, že rostoucí uvědomění zákazníků činí z degradace ekosystému špatný vliv na byznys. Zároveň platí, že celý průmysl, od informačních technologií po zemědělství, závisí na službách poskytnutých přírodou. Spravování lesů, řek, luk a korálových útesů v udržitelné podobě je činí odolnější a zvyšuje jejich schopnost absorbovat skleníkové plyny, což je naopak dobré pro byznys.
Jsme první generace, která může učinit informované rozhodnutí o tom, kterým směrem se vydá naše planeta. Buď necháme našim potomků dar v podobě nulové chudoby, nulovému využívání fosilních paliv a nulové ztráty biodiversity, nebo je necháme čelit takové účtence vystavené Zemí, která je může vyhladit.