NEW YORK – Finanční trhy slouží dvěma klíčovým cílům: nasměrovávat úspory k produktivním investicím a umožňovat jednotlivcům a firmám řídit rizika prostřednictvím diverzifikace a pojištění. Vzhledem k tomu je tento sektor nezbytný pro trvale udržitelný rozvoj, jenž nabízí bezpříkladné investiční příležitosti v globálním měřítku, ale zároveň ukrývá problémy při řízení rizik.
Až se tedy vedoucí světoví představitelé sejdou letos v červenci v etiopské Addis Abebě na Konferenci o financích pro rozvoj, měl by být finanční sektor připravený nabídnout praktická globální řešení problémů spojených s financováním hospodářského růstu, snižování chudoby a trvalé ekologické udržitelnosti.
Vstoupili jsme do Roku trvale udržitelného rozvoje. Na třech po sobě jdoucích globálních summitech – tedy na konferenci v Addis Abebě, na zářijovém jednání Organizace spojených národů, kde budou přijaty Trvale udržitelné rozvojové cíle (SDG), a na prosincové Konferenci o klimatických změnách v Paříži – se vlády 193 zemí světa pokusí zajistit, aby celosvětový růst a snižování chudoby pokračovaly v bezpečném přirozeném prostředí.
Bude to náročné. Navzdory obrovským výmolům na této cestě generuje globální ekonomika roční agregátní růst ve výši 3-4% ročně, což znamená, že se výkonnost každou generaci zdvojnásobí. Přesto globální ekonomika negeneruje trvale udržitelný růst, a to ve dvou základních smyslech. V mnoha částech světa je růst silně vychýlený ve prospěch bohatých a také je ekologicky ničivý – ba dokonce život ohrožující, pokud na něj pohlížíme v měřítku staletí, nikoliv v měřítku čtvrtletních hospodářských výsledků či dvouletých volebních cyklů.
Největší z těchto ekologických hrozeb (byť zdaleka ne jedinou) představují klimatické změny. Vzhledem k současnému vývoji v celosvětové spotřebě fosilních paliv se teploty na zeměkouli pravděpodobně zvýší o 4-6 stupňů Celsia oproti úrovni před průmyslovou revolucí. Takové zvýšení by mělo katastrofální následky pro produkci potravin, lidské zdraví a biodiverzitu; v mnoha koutech světa by přímo ohrozilo přežití komunit. Vlády se už dohodly, že udrží oteplení pod úrovní 2° Celsia, ale zatím nepodnikly žádné rozhodné kroky k vytvoření nízkouhlíkové energetické soustavy.
Finanční sektor musí sehrát klíčovou roli jako urychlovač globálního přechodu na začleňující, trvale udržitelný růst. Efektivní finanční trhy by koneckonců měly přenášet přesné dlouhodobé informace ke střadatelům a investorům, a tím umožňovat, aby firmy, penzijní fondy, pojišťovny, suverénní fondy a další subjekty alokovaly své zdroje do projektů poskytujících solidní dlouhodobý výnos a chránily své úspory před finančními pohromami. Vzhledem ke klimatickým změnám to znamená zohledňovat i otázku, zda se s důsledky daného projektu dokážou vyrovnat například nízko položené příbřežní oblasti nebo zemědělské regiony.
Efektivní finanční trhy by také měly nasměrovávat daleko více globálních úspor z vysokopříjmových zemí s relativně slabými dlouhodobými růstovými vyhlídkami do nízkopříjmových regionů, kde jsou růstové vyhlídky relativně silné díky tomu, že nové příležitosti dokážou skokově posouvat rozvoj prostřednictvím chytré infrastruktury založené na informacích. Stamiliony venkovských Afričanů žily ještě před deseti lety mimo globální informační toky. Díky rapidnímu rozšíření rychlého internetu dnes mohou i kdysi izolované vesnice využívat internetového bankovnictví, dopravních služeb, agrobyznysu a zdravotnických a vzdělávacích programů zprostředkovaných informačními a komunikačními technologiemi.
Aby finanční průmysl využil přínosů těchto nových technologií a vyhnul se investicím, které zhoršují šíření ekologických krizí, bude muset pochopit, jak SDG přetvoří investiční krajinu. Nadešel čas přihlásit se ke konceptu skutečných dlouhodobých investic, což vyžaduje využívat kapacitu institucionálně mobilizovaného kapitálu tak, aby podporoval investiční příležitosti, které zajistí trvale udržitelnou budoucnost pro všechny.
Víme, že přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku, vítězství v globálním boji proti chudobě a nemocem i celosvětové zajištění kvalitního vzdělání a fyzické infrastruktury vyžadují enormní veřejné i soukromé investice. Dnešní chytří investoři a finanční sektor jako celek musí hledět dopředu: vidět za dnešní tržní ceny a politiku a zaměřit se na tržní ceny a politiku budoucnosti.
Dnes například neexistuje globální cena uhlíku, díky níž by se investice do energetiky mohly přesunout od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům; víme však, že pokud chceme udržet globální oteplování pod hranicí dvou stupňů Celsia, pak se tato cena brzy objeví. Dnešní investoři jakožto správci dlouhodobého kapitálu nemohou ignorovat budoucí cenu uhlíku ani přechod na nízkouhlíkové energetické zdroje. Z toho vyplývá nutnost vymyslet praktické způsoby, jak financovat a podpořit žádoucí posun.
Jsme přesvědčeni, že finanční lídři chtějí, aby jejich sektor hrál životně důležitou roli při trvale udržitelném rozvoji, a naléhavě je vyzýváme, aby se aktivně podíleli na jedinečné příležitosti, kterou letošní rok nabízí. Dnešní finančníci si mohou vybrat, jestli se na ně bude vzpomínat v souvislosti s krizí z roku 2008, na níž se výrazně podepsali, nebo v souvislosti s kreativní a nápaditou snahou povzbudit dlouhodobou trvalou udržitelnost.
Předpokládáme-li, že si vyberou druhou možnost, měl by finanční průmysl spolupracovat s vládami na vytvoření globálního investičního rámce, který bude obsahovat dostatečné pobídky k překonávání překážek spojených s trvale udržitelným růstem. To znamená pokračující globalizaci financí, která bude nezbytná pro alokaci peněz z kapitálově bohatých regionů do chudých oblastí s nedostatkem kapitálu a také pro rozvoj místních kapitálových trhů, jež mohou usnadnit tvorbu kapitálu a ochránit země před rozmary globálních nálad.
Na cestě ke spravedlivější a trvale udržitelnější globální ekonomice by finanční lídři měli zapojovat také občany (střadatele). To znamená podněcovat zodpovědné investice zaváděním stále vyšších standardů finanční správy – například vyžadováním, aby portfolio firem splňovalo určité podmínky trvalé udržitelnosti. Zároveň to znamená přispívat do nového rámce globálních investic do infrastruktury, který odvede prostředky od ekologicky ničivých projektů a sníží plýtvání, jež bývá často spojené s politickým ochranářstvím.
Už od průmyslové revoluce jsou finance mocným zprostředkovatelem lidského pokroku. Obrovským úkolem pro současnou generaci finančních lídrů je mobilizace investic do kvalifikace, infrastruktury a trvale udržitelných technologií, které dokážou skoncovat s chudobou, rozšířit prosperitu a ochránit planetu. Ti, kdo začnou jednat jako první, budou díky tomu zkušenější – a také bohatší.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.
NEW YORK – Finanční trhy slouží dvěma klíčovým cílům: nasměrovávat úspory k produktivním investicím a umožňovat jednotlivcům a firmám řídit rizika prostřednictvím diverzifikace a pojištění. Vzhledem k tomu je tento sektor nezbytný pro trvale udržitelný rozvoj, jenž nabízí bezpříkladné investiční příležitosti v globálním měřítku, ale zároveň ukrývá problémy při řízení rizik.
Až se tedy vedoucí světoví představitelé sejdou letos v červenci v etiopské Addis Abebě na Konferenci o financích pro rozvoj, měl by být finanční sektor připravený nabídnout praktická globální řešení problémů spojených s financováním hospodářského růstu, snižování chudoby a trvalé ekologické udržitelnosti.
Vstoupili jsme do Roku trvale udržitelného rozvoje. Na třech po sobě jdoucích globálních summitech – tedy na konferenci v Addis Abebě, na zářijovém jednání Organizace spojených národů, kde budou přijaty Trvale udržitelné rozvojové cíle (SDG), a na prosincové Konferenci o klimatických změnách v Paříži – se vlády 193 zemí světa pokusí zajistit, aby celosvětový růst a snižování chudoby pokračovaly v bezpečném přirozeném prostředí.
Bude to náročné. Navzdory obrovským výmolům na této cestě generuje globální ekonomika roční agregátní růst ve výši 3-4% ročně, což znamená, že se výkonnost každou generaci zdvojnásobí. Přesto globální ekonomika negeneruje trvale udržitelný růst, a to ve dvou základních smyslech. V mnoha částech světa je růst silně vychýlený ve prospěch bohatých a také je ekologicky ničivý – ba dokonce život ohrožující, pokud na něj pohlížíme v měřítku staletí, nikoliv v měřítku čtvrtletních hospodářských výsledků či dvouletých volebních cyklů.
Největší z těchto ekologických hrozeb (byť zdaleka ne jedinou) představují klimatické změny. Vzhledem k současnému vývoji v celosvětové spotřebě fosilních paliv se teploty na zeměkouli pravděpodobně zvýší o 4-6 stupňů Celsia oproti úrovni před průmyslovou revolucí. Takové zvýšení by mělo katastrofální následky pro produkci potravin, lidské zdraví a biodiverzitu; v mnoha koutech světa by přímo ohrozilo přežití komunit. Vlády se už dohodly, že udrží oteplení pod úrovní 2° Celsia, ale zatím nepodnikly žádné rozhodné kroky k vytvoření nízkouhlíkové energetické soustavy.
Finanční sektor musí sehrát klíčovou roli jako urychlovač globálního přechodu na začleňující, trvale udržitelný růst. Efektivní finanční trhy by koneckonců měly přenášet přesné dlouhodobé informace ke střadatelům a investorům, a tím umožňovat, aby firmy, penzijní fondy, pojišťovny, suverénní fondy a další subjekty alokovaly své zdroje do projektů poskytujících solidní dlouhodobý výnos a chránily své úspory před finančními pohromami. Vzhledem ke klimatickým změnám to znamená zohledňovat i otázku, zda se s důsledky daného projektu dokážou vyrovnat například nízko položené příbřežní oblasti nebo zemědělské regiony.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Efektivní finanční trhy by také měly nasměrovávat daleko více globálních úspor z vysokopříjmových zemí s relativně slabými dlouhodobými růstovými vyhlídkami do nízkopříjmových regionů, kde jsou růstové vyhlídky relativně silné díky tomu, že nové příležitosti dokážou skokově posouvat rozvoj prostřednictvím chytré infrastruktury založené na informacích. Stamiliony venkovských Afričanů žily ještě před deseti lety mimo globální informační toky. Díky rapidnímu rozšíření rychlého internetu dnes mohou i kdysi izolované vesnice využívat internetového bankovnictví, dopravních služeb, agrobyznysu a zdravotnických a vzdělávacích programů zprostředkovaných informačními a komunikačními technologiemi.
Aby finanční průmysl využil přínosů těchto nových technologií a vyhnul se investicím, které zhoršují šíření ekologických krizí, bude muset pochopit, jak SDG přetvoří investiční krajinu. Nadešel čas přihlásit se ke konceptu skutečných dlouhodobých investic, což vyžaduje využívat kapacitu institucionálně mobilizovaného kapitálu tak, aby podporoval investiční příležitosti, které zajistí trvale udržitelnou budoucnost pro všechny.
Víme, že přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku, vítězství v globálním boji proti chudobě a nemocem i celosvětové zajištění kvalitního vzdělání a fyzické infrastruktury vyžadují enormní veřejné i soukromé investice. Dnešní chytří investoři a finanční sektor jako celek musí hledět dopředu: vidět za dnešní tržní ceny a politiku a zaměřit se na tržní ceny a politiku budoucnosti.
Dnes například neexistuje globální cena uhlíku, díky níž by se investice do energetiky mohly přesunout od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům; víme však, že pokud chceme udržet globální oteplování pod hranicí dvou stupňů Celsia, pak se tato cena brzy objeví. Dnešní investoři jakožto správci dlouhodobého kapitálu nemohou ignorovat budoucí cenu uhlíku ani přechod na nízkouhlíkové energetické zdroje. Z toho vyplývá nutnost vymyslet praktické způsoby, jak financovat a podpořit žádoucí posun.
Jsme přesvědčeni, že finanční lídři chtějí, aby jejich sektor hrál životně důležitou roli při trvale udržitelném rozvoji, a naléhavě je vyzýváme, aby se aktivně podíleli na jedinečné příležitosti, kterou letošní rok nabízí. Dnešní finančníci si mohou vybrat, jestli se na ně bude vzpomínat v souvislosti s krizí z roku 2008, na níž se výrazně podepsali, nebo v souvislosti s kreativní a nápaditou snahou povzbudit dlouhodobou trvalou udržitelnost.
Předpokládáme-li, že si vyberou druhou možnost, měl by finanční průmysl spolupracovat s vládami na vytvoření globálního investičního rámce, který bude obsahovat dostatečné pobídky k překonávání překážek spojených s trvale udržitelným růstem. To znamená pokračující globalizaci financí, která bude nezbytná pro alokaci peněz z kapitálově bohatých regionů do chudých oblastí s nedostatkem kapitálu a také pro rozvoj místních kapitálových trhů, jež mohou usnadnit tvorbu kapitálu a ochránit země před rozmary globálních nálad.
Na cestě ke spravedlivější a trvale udržitelnější globální ekonomice by finanční lídři měli zapojovat také občany (střadatele). To znamená podněcovat zodpovědné investice zaváděním stále vyšších standardů finanční správy – například vyžadováním, aby portfolio firem splňovalo určité podmínky trvalé udržitelnosti. Zároveň to znamená přispívat do nového rámce globálních investic do infrastruktury, který odvede prostředky od ekologicky ničivých projektů a sníží plýtvání, jež bývá často spojené s politickým ochranářstvím.
Už od průmyslové revoluce jsou finance mocným zprostředkovatelem lidského pokroku. Obrovským úkolem pro současnou generaci finančních lídrů je mobilizace investic do kvalifikace, infrastruktury a trvale udržitelných technologií, které dokážou skoncovat s chudobou, rozšířit prosperitu a ochránit planetu. Ti, kdo začnou jednat jako první, budou díky tomu zkušenější – a také bohatší.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.