LONDÝN – Když americký ministr financí Henry Morgenthau zahájil před téměř 80 lety konferenci v Bretton Woods, připomněl delegátům, že neschopnost mezinárodní spolupráce vedla k velké hospodářské krizi, sociálnímu štěpení a nakonec i k válce. „Prosperita je stejně jako mír nedělitelná,“ uzavřel, „a my si nemůžeme dovolit rozprostřít ji pouze mezi ty šťastné… Chudoba, ať existuje kdekoliv, ohrožuje nás všechny.“
Toto sdělení k nám navzdory propasti věků promlouvá dodnes. Už opět čelíme globálním výzvám, které lze překonat pouze mezinárodní spoluprací. Extrémní chudoba je na vzestupu. Těžce vydobyté pokroky v oblasti zdraví, vzdělání a výživy se opět ocitají v ohrožení. Už tak nemravná hospodářská nerovnost mezi zeměmi i uvnitř nich se prohlubuje. Okno příležitostí k odvrácení klimatické katastrofy se brzy uzavře. Multilaterální spolupráci přesto ochromují pocit sebeuspokojení, malicherná hašteřivost a sebestředný nacionalismus.
Vezměme si letošní jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, jež nabízela příležitost k mobilizaci financí potřebných k odvrácení celkového ústupu od pokroku směrem k cílům trvale udržitelného rozvoje 2030 (SDG). Místo toho se zástupci západních vlád a skupiny G20 dostavili bez společné agendy, týden si vyměňovali otřepané fráze a světu zanechali jen soubor mlhavých a nesoudržných prohlášení.
Na této úrovni si však selhání vedení nemůžeme dovolit. MMF a Světová banka, tyto spojené pilíře brettonwoodského systému, by měly stát v srdci mezinárodní spolupráce a reagovat na určující výzvy, jimž čelí naše generace, počínajíce dvoufázovým zotavením po hospodářském poklesu vyvolaném pandemií covid-19.
Na rozdíl od rozvinutých ekonomik, které se zotavily díky přílivu vládních financí a vakcinačním programům, řada rozvojových ekonomik utrpěla hluboké šrámy. Růst se zpomalil, daňové příjmy klesly a dvě třetiny nízkopříjmových zemí se ocitly v dluhové krizi nebo jim dluhová krize hrozí. MMF odhaduje, že nejchudší země budou potřebovat dalších 450 miliard dolarů, aby se vrátily na předpandemické rozvojové trajektorie.
Rozpočtové tlaky omezují schopnost vlád bránit výdobytky lidského rozvoje. Pandemie zatlačila téměř 100 milionů lidí do extrémní chudoby. Toto číslo přitom téměř jistě poroste, protože sociální záchranné sítě jsou zpřetrhané a ruská válka na Ukrajině přiživuje inflaci cen potravin, což vyvolává strašáka rozšířenější podvýživy nebo i hladomoru v některých koutech světa. Více než 40 nejchudších zemí vynakládá na obsluhu dluhu víc než na veřejné zdravotnictví. Rozpočty na vzdělávání se seškrtávají, přestože se miliony nejznevýhodněnějších dětí světa vracejí do učeben s mezerami ve výuce, které způsobilo uzavření škol během pandemie.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Na tomto chmurném pozadí si mezinárodní spolupráce s cílem financovat „zotavení SDG“ získala novou naléhavost. OECD odhaduje, že už tak velký předpandemický výpadek ve financování SDG se zvýšil o 1,2 bilionu dolarů. A to i bez započítání přírůstkových investic ve výši 2 bilionů dolarů ročně, které jsou zapotřebí na podporu investic do obnovitelné energie v rozvojových zemích, má-li být dosaženo cílů pařížské klimatické dohody z roku 2015.
Když se vlády před sedmi lety zavázaly k plnění agendy SDG, přislíbily smělý nový přístup k rozvojovým financím, který promění „miliardy v biliony“. Architekti brettonwoodského systému vytvořili nástroj, jak toho dosáhnout, v podobě multilaterálních rozvojových bank (MDB).
Systém MDB – tedy Světové banky a jejích regionálních obdob – byl koncipován tak, aby podpořil poválečnou obnovu Evropy, a zahrnuje jednoduchý, ale silný finanční model. Díky malým objemům splaceného kapitálu podpořeným mnohem většími vládními garancemi („svolatelným kapitálem“) mohou MDB využívat svých úvěrových ratingů AAA k emisím dluhopisů s nízkými úrokovými sazbami a k poskytování půjček rozvojovým zemím, čímž v podstatě mobilizují soukromé finance do veřejných investic. Světová banka coby největší MDB má pouze 19 miliard dolarů splaceného kapitálu, ale 278 miliard kapitálu svolatelného.
Multilaterální finance mají multiplikační efekty, které bilaterální pomoc nedokáže napodobit. Každý dolar investovaný do Světové banky formou splaceného kapitálu mobilizuje nové finance v objemu čtyř dolarů. Přesto se systém MDB využívá přinejlepším chabě. Kromě nástroje měkkých půjček s názvem Mezinárodní rozvojové sdružení hrál systém Světové banky při podpoře rozvojových zemí během pandemie spíše tlumenou roli a finanční portfolio MDB na klimatické intervence v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích činí pouhých 38 miliard dolarů – což je jen zlomek potřebného objemu.
MDB (zejména Africká rozvojová banka) jsou podkapitalizované, ale větším problémem je hluboce zakořeněný konzervatismus v řízení financí. Velcí akcionáři – vlády USA a evropských zemí – odmítají umožnit, aby se garance svolatelného kapitálu začlenily do úvěrových operací. Analytici z Institutu pro zahraniční investice (Overseas Development Institute) odhadují, že změnou tohoto pravidla by se dalo mobilizovat dalších 1,3 bilionu dolarů, a to při marginálních změnách úvěrových ratingů a nákladů na půjčky.
Americká ministryně financí Janet Yellenová si na jarních zasedáních stěžovala na neschopnost MDB mobilizovat biliony dolarů potřebné na pandemické zotavení. Přesto Bidenova administrativa nedokázala revidovat pravidla pro svolatelný kapitál.
Další pokusy o inovaci narazily na byrokratickou zeď. Gordon Brown, zvláštní vyslanec OSN pro globální vzdělávání, navrhl systém drobných grantů a garancí, který by mohl zdvojnásobit finance MDB určené na vzdělávání, a uvolnit tak 10 miliard dolarů. Ani tváří v tvář bezpříkladné vzdělávací krizi však dárci nedokázali jednat.
Je to parodie na brettonwoodský systém. Pomýlenou obhajobou úvěrových ratingů AAA se MDB vyhýbají řešením, která by mohla podpořit zotavení, zabránit zničujícím zpětným krokům v oblasti lidského rozvoje a dát naději milionům dětí.
Na mrtvém bodě bohužel neuvízla jen agenda MDB. Devět měsíců od doby, kdy se vlády států G20 zavázaly alokovat 100 miliard dolarů formou nové emise zvláštních práv čerpání (SDR, rezervní aktivum MMF) pro chudé země, se stále nepřevedl ani cent. V situaci, kdy má obsluha dluhu vzrůst pouze v letošním roce o 45% – většina této sumy přitom připadne komerčním věřitelům a Číně –, dochází k vytěsňování životně důležitých investic a stoupá riziko neřízených suverénních bankrotů. Přesto nemáme k všeobecnému rámci snižování dluhu o nic blíže než před rokem.
S prohlubováním krize vyvolané covid-19 začali někteří komentátoři volat po novém brettonwoodském systému. Něco na tom je. Světová banka a MMF udržují anachronické systémy řízení s nadvládou západních zemí. Reakce na současné zásadní problémy lidského rozvoje však nepostrádá finanční architekturu, ale spíše vědomí naléhavosti, sdílených cílů a společného úsilí, které definovalo původní konferenci v Bretton Woods.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
The Norwegian finance ministry recently revealed just how much the country has benefited from Russia's invasion of Ukraine, estimating its windfall natural-gas revenues for 2022-23 to be around $111 billion. Yet rather than transferring these gains to those on the front line, the government is hoarding them.
argue that the country should give its windfall gains from gas exports to those on the front lines.
LONDÝN – Když americký ministr financí Henry Morgenthau zahájil před téměř 80 lety konferenci v Bretton Woods, připomněl delegátům, že neschopnost mezinárodní spolupráce vedla k velké hospodářské krizi, sociálnímu štěpení a nakonec i k válce. „Prosperita je stejně jako mír nedělitelná,“ uzavřel, „a my si nemůžeme dovolit rozprostřít ji pouze mezi ty šťastné… Chudoba, ať existuje kdekoliv, ohrožuje nás všechny.“
Toto sdělení k nám navzdory propasti věků promlouvá dodnes. Už opět čelíme globálním výzvám, které lze překonat pouze mezinárodní spoluprací. Extrémní chudoba je na vzestupu. Těžce vydobyté pokroky v oblasti zdraví, vzdělání a výživy se opět ocitají v ohrožení. Už tak nemravná hospodářská nerovnost mezi zeměmi i uvnitř nich se prohlubuje. Okno příležitostí k odvrácení klimatické katastrofy se brzy uzavře. Multilaterální spolupráci přesto ochromují pocit sebeuspokojení, malicherná hašteřivost a sebestředný nacionalismus.
Vezměme si letošní jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, jež nabízela příležitost k mobilizaci financí potřebných k odvrácení celkového ústupu od pokroku směrem k cílům trvale udržitelného rozvoje 2030 (SDG). Místo toho se zástupci západních vlád a skupiny G20 dostavili bez společné agendy, týden si vyměňovali otřepané fráze a světu zanechali jen soubor mlhavých a nesoudržných prohlášení.
Na této úrovni si však selhání vedení nemůžeme dovolit. MMF a Světová banka, tyto spojené pilíře brettonwoodského systému, by měly stát v srdci mezinárodní spolupráce a reagovat na určující výzvy, jimž čelí naše generace, počínajíce dvoufázovým zotavením po hospodářském poklesu vyvolaném pandemií covid-19.
Na rozdíl od rozvinutých ekonomik, které se zotavily díky přílivu vládních financí a vakcinačním programům, řada rozvojových ekonomik utrpěla hluboké šrámy. Růst se zpomalil, daňové příjmy klesly a dvě třetiny nízkopříjmových zemí se ocitly v dluhové krizi nebo jim dluhová krize hrozí. MMF odhaduje, že nejchudší země budou potřebovat dalších 450 miliard dolarů, aby se vrátily na předpandemické rozvojové trajektorie.
Rozpočtové tlaky omezují schopnost vlád bránit výdobytky lidského rozvoje. Pandemie zatlačila téměř 100 milionů lidí do extrémní chudoby. Toto číslo přitom téměř jistě poroste, protože sociální záchranné sítě jsou zpřetrhané a ruská válka na Ukrajině přiživuje inflaci cen potravin, což vyvolává strašáka rozšířenější podvýživy nebo i hladomoru v některých koutech světa. Více než 40 nejchudších zemí vynakládá na obsluhu dluhu víc než na veřejné zdravotnictví. Rozpočty na vzdělávání se seškrtávají, přestože se miliony nejznevýhodněnějších dětí světa vracejí do učeben s mezerami ve výuce, které způsobilo uzavření škol během pandemie.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Na tomto chmurném pozadí si mezinárodní spolupráce s cílem financovat „zotavení SDG“ získala novou naléhavost. OECD odhaduje, že už tak velký předpandemický výpadek ve financování SDG se zvýšil o 1,2 bilionu dolarů. A to i bez započítání přírůstkových investic ve výši 2 bilionů dolarů ročně, které jsou zapotřebí na podporu investic do obnovitelné energie v rozvojových zemích, má-li být dosaženo cílů pařížské klimatické dohody z roku 2015.
Když se vlády před sedmi lety zavázaly k plnění agendy SDG, přislíbily smělý nový přístup k rozvojovým financím, který promění „miliardy v biliony“. Architekti brettonwoodského systému vytvořili nástroj, jak toho dosáhnout, v podobě multilaterálních rozvojových bank (MDB).
Systém MDB – tedy Světové banky a jejích regionálních obdob – byl koncipován tak, aby podpořil poválečnou obnovu Evropy, a zahrnuje jednoduchý, ale silný finanční model. Díky malým objemům splaceného kapitálu podpořeným mnohem většími vládními garancemi („svolatelným kapitálem“) mohou MDB využívat svých úvěrových ratingů AAA k emisím dluhopisů s nízkými úrokovými sazbami a k poskytování půjček rozvojovým zemím, čímž v podstatě mobilizují soukromé finance do veřejných investic. Světová banka coby největší MDB má pouze 19 miliard dolarů splaceného kapitálu, ale 278 miliard kapitálu svolatelného.
Multilaterální finance mají multiplikační efekty, které bilaterální pomoc nedokáže napodobit. Každý dolar investovaný do Světové banky formou splaceného kapitálu mobilizuje nové finance v objemu čtyř dolarů. Přesto se systém MDB využívá přinejlepším chabě. Kromě nástroje měkkých půjček s názvem Mezinárodní rozvojové sdružení hrál systém Světové banky při podpoře rozvojových zemí během pandemie spíše tlumenou roli a finanční portfolio MDB na klimatické intervence v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích činí pouhých 38 miliard dolarů – což je jen zlomek potřebného objemu.
MDB (zejména Africká rozvojová banka) jsou podkapitalizované, ale větším problémem je hluboce zakořeněný konzervatismus v řízení financí. Velcí akcionáři – vlády USA a evropských zemí – odmítají umožnit, aby se garance svolatelného kapitálu začlenily do úvěrových operací. Analytici z Institutu pro zahraniční investice (Overseas Development Institute) odhadují, že změnou tohoto pravidla by se dalo mobilizovat dalších 1,3 bilionu dolarů, a to při marginálních změnách úvěrových ratingů a nákladů na půjčky.
Americká ministryně financí Janet Yellenová si na jarních zasedáních stěžovala na neschopnost MDB mobilizovat biliony dolarů potřebné na pandemické zotavení. Přesto Bidenova administrativa nedokázala revidovat pravidla pro svolatelný kapitál.
Další pokusy o inovaci narazily na byrokratickou zeď. Gordon Brown, zvláštní vyslanec OSN pro globální vzdělávání, navrhl systém drobných grantů a garancí, který by mohl zdvojnásobit finance MDB určené na vzdělávání, a uvolnit tak 10 miliard dolarů. Ani tváří v tvář bezpříkladné vzdělávací krizi však dárci nedokázali jednat.
Je to parodie na brettonwoodský systém. Pomýlenou obhajobou úvěrových ratingů AAA se MDB vyhýbají řešením, která by mohla podpořit zotavení, zabránit zničujícím zpětným krokům v oblasti lidského rozvoje a dát naději milionům dětí.
Na mrtvém bodě bohužel neuvízla jen agenda MDB. Devět měsíců od doby, kdy se vlády států G20 zavázaly alokovat 100 miliard dolarů formou nové emise zvláštních práv čerpání (SDR, rezervní aktivum MMF) pro chudé země, se stále nepřevedl ani cent. V situaci, kdy má obsluha dluhu vzrůst pouze v letošním roce o 45% – většina této sumy přitom připadne komerčním věřitelům a Číně –, dochází k vytěsňování životně důležitých investic a stoupá riziko neřízených suverénních bankrotů. Přesto nemáme k všeobecnému rámci snižování dluhu o nic blíže než před rokem.
S prohlubováním krize vyvolané covid-19 začali někteří komentátoři volat po novém brettonwoodském systému. Něco na tom je. Světová banka a MMF udržují anachronické systémy řízení s nadvládou západních zemí. Reakce na současné zásadní problémy lidského rozvoje však nepostrádá finanční architekturu, ale spíše vědomí naléhavosti, sdílených cílů a společného úsilí, které definovalo původní konferenci v Bretton Woods.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka