LONDÝN – Nejúděsnějšími dobami v dějinách bývají často bezvládí – okamžiky mezi úmrtím jednoho krále a nástupem dalšího. Když „staré umírá a nové se nemůže zrodit“, jak to ve svých Sešitech z vězeníformuloval Antonio Gramsci, mohou vzniklé vakuum vyplnit chaos, válka, a dokonce i nemoci. Rozvrat a zmatek roku 2016 se sice nemohou rovnat vřavě meziválečného období, kdy Gramsci své dílo psal, avšak příznaky nového bezvládí dnes rozhodně existují.
LONDÝN – Nejúděsnějšími dobami v dějinách bývají často bezvládí – okamžiky mezi úmrtím jednoho krále a nástupem dalšího. Když „staré umírá a nové se nemůže zrodit“, jak to ve svých Sešitech z vězeníformuloval Antonio Gramsci, mohou vzniklé vakuum vyplnit chaos, válka, a dokonce i nemoci. Rozvrat a zmatek roku 2016 se sice nemohou rovnat vřavě meziválečného období, kdy Gramsci své dílo psal, avšak příznaky nového bezvládí dnes rozhodně existují.