KINGSTOWN/APIA/VICTORIA – Ještě je příliš brzy na hodnocení, zda se všechny řeči o reformě rozvojových financí, které se vedly na letošních jarních zasedáních Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, přetaví ve smysluplnou akci ve prospěch globálního Jihu. Multilaterální finanční instituce si však stále více uvědomují potřebu dalšího vývoje, aby si ve světle nových globálních výzev zachovaly důležitost, a světoví lídři věnují pozornost novátorským přístupům – jmenujme například Bridgetownskou iniciativu barbadoské premiérky Mie Amor Mottleyové, jejímž cílem je řešit okamžité dluhové potřeby zadlužených zemí, nebo stimul generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese s cílem naplnit Agendu pro trvale udržitelný rozvoj 2030.
Pozdě, ale přece. Současná mezinárodní finanční architektura je zastaralá a nedostatečně vybavená na zvládání mohutných disrupcí způsobených klimatickými změnami, globálním hospodářským poklesem, pandemií covid-19 a změnami v distribuci příjmů, které vyvolává technologický rozvoj a globalizovaná konkurence. Jedinečné geografické a demografické charakteristiky takzvaných malých ostrovních rozvojových států (SIDS), jako jsou ty naše, možnost vyrovnávat se s těmito disrupcemi ještě více komplikují.
Odlehlost SIDS v kombinaci s omezenou dostupností půdy a malým počtem obyvatel zákonitě představují značné překážky integrace v rychle se měnící globální ekonomice. Naše země jsou příliš závislé na dovozech, zejména potravin a energie, a často se silně opírají o jediný hospodářský sektor (obvykle cestovní ruch), což zvyšuje jejich náchylnost vůči disrupcím nabídkových řetězců a dalším vnějším šokům.
Organizace spojených národů si je našich jedinečných podmínek už dlouho vědoma, ale mezinárodní společenství dělá příliš málo pro to, aby nám je pomohla řešit. Nikde to není patrnější než v globálním finančním systému, kde často zůstáváme ponecháni napospas druhým – jako malé rybky vydané na milost predátorům, kteří těžce vydělávají na restrukturalizacích našich dluhů.
Problém spočívá v tom, že zvýhodněné financování bývá vázáno především na tradiční měřítka rozvoje, konkrétně na hrubý národní příjem (GNI) dané země. Relativně vysoké příjmy SIDS – více než polovina těchto států se řadí mezi země s vyššími středními příjmy – však mnoha z nich brání v přístupu k levným financím, které se nabízejí zemím s nejnižšími příjmy. Používání příjmu jako jediného určujícího faktoru finanční pomoci však znamená další dluhy pro SIDS, které nepoměrně více trpí následky globálního oteplování a dalších vnějších šoků. Z této hlavy 22 nelze uniknout bez důvěryhodného rámce, který tuto zranitelnost plně zohlední.
Takzvaný multidimenzionální index zranitelnosti (MVI), který v současné době posuzuje Valné shromáždění OSN, by mohl být záchranným kruhem. Toto univerzální hodnocení založené na náchylnosti rozvojových zemí vůči vnějším šokům totiž pro mezinárodní instituce jako MMF a Světová banka představuje jakýsi základ, podle něhož mohou alokovat zvýhodněné finance potřebné k tomu, aby se dotyčné země mohly na nepředvídatelné krize připravit a zotavit se z nich. Zatímco Bridgetownská iniciativa se zabývá bezprostřední hrozbou klimatických změn, tento index stanovuje tři dimenze zranitelnosti, v nichž SIDS vesměs zaujímají první příčky: ekonomickou, sociální a také ekologickou zranitelnost.
V uplynulém roce například v novinových titulcích převládala témata jako plynová krize v Evropě nebo vysoká inflace ve Spojených státech, přičemž obě vyvolala válka na Ukrajině. Ekonomické důsledky války však byly mimořádně bolestné pro odlehlé ostrovní státy, jako jsou Seychely, kde jde nedostatek energie ruku v ruce s vyššími náklady na dopravu. Vysoká inflace a prudce rostoucí ceny letenek zase odrazují návštěvníky z Evropy, což po pandemii covid-19 podkopává turistický sektor v této zemi, který je klíčovým zdrojem příjmů.
Pokud jde o sociální rozměr, pandemie měla hluboký dopad na Samou a další tichomořské ostrovní státy. Někdo by mohl tvrdit, že díky své izolovanosti byly tyto státy ušetřeny nejhorších zdravotních dopadů covid-19. Zároveň však musíme brát v potaz jejich kapacitní omezení včetně limitované schopnosti poskytovat zdravotní služby. Bez pracovníků a zdravotnických zařízení potřebných k překonání několika vln nákazy, které zažívaly větší země, byly tyto státy nuceny zavádět přísnější lockdownová opatření, a to na mnohem delší dobu než zbytek světa. Sociální, psychické a ekonomické následky těchto politik budou citelné ještě celou generaci nebo i déle.
A konečně platí, že ačkoliv vyšší teploty a stoupající hladina moře představují pro SIDS vážnou hrozbu, nejsou to jediné ekologické problémy. Obyvatelé Svatého Vincence a Grenadin jsou vydáni na milost činné sopce – tikající časované bombě, která naposledy vybuchla v roce 2021. Tento řetězec ostrůvků se navíc nachází v atlantském hurikánovém pásmu; s prohlubováním klimatické krize zde budou bouřky silnější a četnější. A pokud lze během jediného okamžiku vymazat HDP celé země, nakolik je pro měření zranitelnosti relevantní příjem?
Je pravda, že GNI na obyvatele zůstává i nadále nejspolehlivějším způsobem, jak identifikovat nejméně rozvinuté země, které silně potřebují finanční pomoc a další zvýhodněné zdroje, aby dokázaly samy obstát. MVI se nesnaží GNI nahradit ani zasahovat do poskytování hmotné pomoci zemím, které to nejvíce potřebují. Je koncipovaný spíše tak, aby tento proces doplňoval tím, že bude identifikovat zranitelné země, které si rovněž zaslouží zvýhodněné finance, ale v současné době k nim nemají přístup.
Vždy se bude zdát, že k reformě mezinárodní finanční architektury není vhodná doba. Tato architektura však upírá adekvátní ochranu zranitelným zemím, jako jsou naše: jsme nuceni platit příplatek za nesprávně nastavené parametry. Bude-li multilaterálním finančním institucím trvat řešení těchto „konstrukčních vad“ příliš dlouho, celá struktura se nakonec zhroutí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka
KINGSTOWN/APIA/VICTORIA – Ještě je příliš brzy na hodnocení, zda se všechny řeči o reformě rozvojových financí, které se vedly na letošních jarních zasedáních Mezinárodního měnového fondu a Světové banky, přetaví ve smysluplnou akci ve prospěch globálního Jihu. Multilaterální finanční instituce si však stále více uvědomují potřebu dalšího vývoje, aby si ve světle nových globálních výzev zachovaly důležitost, a světoví lídři věnují pozornost novátorským přístupům – jmenujme například Bridgetownskou iniciativu barbadoské premiérky Mie Amor Mottleyové, jejímž cílem je řešit okamžité dluhové potřeby zadlužených zemí, nebo stimul generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese s cílem naplnit Agendu pro trvale udržitelný rozvoj 2030.
Pozdě, ale přece. Současná mezinárodní finanční architektura je zastaralá a nedostatečně vybavená na zvládání mohutných disrupcí způsobených klimatickými změnami, globálním hospodářským poklesem, pandemií covid-19 a změnami v distribuci příjmů, které vyvolává technologický rozvoj a globalizovaná konkurence. Jedinečné geografické a demografické charakteristiky takzvaných malých ostrovních rozvojových států (SIDS), jako jsou ty naše, možnost vyrovnávat se s těmito disrupcemi ještě více komplikují.
Odlehlost SIDS v kombinaci s omezenou dostupností půdy a malým počtem obyvatel zákonitě představují značné překážky integrace v rychle se měnící globální ekonomice. Naše země jsou příliš závislé na dovozech, zejména potravin a energie, a často se silně opírají o jediný hospodářský sektor (obvykle cestovní ruch), což zvyšuje jejich náchylnost vůči disrupcím nabídkových řetězců a dalším vnějším šokům.
Organizace spojených národů si je našich jedinečných podmínek už dlouho vědoma, ale mezinárodní společenství dělá příliš málo pro to, aby nám je pomohla řešit. Nikde to není patrnější než v globálním finančním systému, kde často zůstáváme ponecháni napospas druhým – jako malé rybky vydané na milost predátorům, kteří těžce vydělávají na restrukturalizacích našich dluhů.
Problém spočívá v tom, že zvýhodněné financování bývá vázáno především na tradiční měřítka rozvoje, konkrétně na hrubý národní příjem (GNI) dané země. Relativně vysoké příjmy SIDS – více než polovina těchto států se řadí mezi země s vyššími středními příjmy – však mnoha z nich brání v přístupu k levným financím, které se nabízejí zemím s nejnižšími příjmy. Používání příjmu jako jediného určujícího faktoru finanční pomoci však znamená další dluhy pro SIDS, které nepoměrně více trpí následky globálního oteplování a dalších vnějších šoků. Z této hlavy 22 nelze uniknout bez důvěryhodného rámce, který tuto zranitelnost plně zohlední.
Takzvaný multidimenzionální index zranitelnosti (MVI), který v současné době posuzuje Valné shromáždění OSN, by mohl být záchranným kruhem. Toto univerzální hodnocení založené na náchylnosti rozvojových zemí vůči vnějším šokům totiž pro mezinárodní instituce jako MMF a Světová banka představuje jakýsi základ, podle něhož mohou alokovat zvýhodněné finance potřebné k tomu, aby se dotyčné země mohly na nepředvídatelné krize připravit a zotavit se z nich. Zatímco Bridgetownská iniciativa se zabývá bezprostřední hrozbou klimatických změn, tento index stanovuje tři dimenze zranitelnosti, v nichž SIDS vesměs zaujímají první příčky: ekonomickou, sociální a také ekologickou zranitelnost.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
V uplynulém roce například v novinových titulcích převládala témata jako plynová krize v Evropě nebo vysoká inflace ve Spojených státech, přičemž obě vyvolala válka na Ukrajině. Ekonomické důsledky války však byly mimořádně bolestné pro odlehlé ostrovní státy, jako jsou Seychely, kde jde nedostatek energie ruku v ruce s vyššími náklady na dopravu. Vysoká inflace a prudce rostoucí ceny letenek zase odrazují návštěvníky z Evropy, což po pandemii covid-19 podkopává turistický sektor v této zemi, který je klíčovým zdrojem příjmů.
Pokud jde o sociální rozměr, pandemie měla hluboký dopad na Samou a další tichomořské ostrovní státy. Někdo by mohl tvrdit, že díky své izolovanosti byly tyto státy ušetřeny nejhorších zdravotních dopadů covid-19. Zároveň však musíme brát v potaz jejich kapacitní omezení včetně limitované schopnosti poskytovat zdravotní služby. Bez pracovníků a zdravotnických zařízení potřebných k překonání několika vln nákazy, které zažívaly větší země, byly tyto státy nuceny zavádět přísnější lockdownová opatření, a to na mnohem delší dobu než zbytek světa. Sociální, psychické a ekonomické následky těchto politik budou citelné ještě celou generaci nebo i déle.
A konečně platí, že ačkoliv vyšší teploty a stoupající hladina moře představují pro SIDS vážnou hrozbu, nejsou to jediné ekologické problémy. Obyvatelé Svatého Vincence a Grenadin jsou vydáni na milost činné sopce – tikající časované bombě, která naposledy vybuchla v roce 2021. Tento řetězec ostrůvků se navíc nachází v atlantském hurikánovém pásmu; s prohlubováním klimatické krize zde budou bouřky silnější a četnější. A pokud lze během jediného okamžiku vymazat HDP celé země, nakolik je pro měření zranitelnosti relevantní příjem?
Je pravda, že GNI na obyvatele zůstává i nadále nejspolehlivějším způsobem, jak identifikovat nejméně rozvinuté země, které silně potřebují finanční pomoc a další zvýhodněné zdroje, aby dokázaly samy obstát. MVI se nesnaží GNI nahradit ani zasahovat do poskytování hmotné pomoci zemím, které to nejvíce potřebují. Je koncipovaný spíše tak, aby tento proces doplňoval tím, že bude identifikovat zranitelné země, které si rovněž zaslouží zvýhodněné finance, ale v současné době k nim nemají přístup.
Vždy se bude zdát, že k reformě mezinárodní finanční architektury není vhodná doba. Tato architektura však upírá adekvátní ochranu zranitelným zemím, jako jsou naše: jsme nuceni platit příplatek za nesprávně nastavené parametry. Bude-li multilaterálním finančním institucím trvat řešení těchto „konstrukčních vad“ příliš dlouho, celá struktura se nakonec zhroutí.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka