NEW YORK – Ve Spojených státech v současnosti probíhá jakási válka mezi fakty a fantazírováním. Znovuzvolení prezidenta Baracka Obamy znamená vítězství, sice skromné, ale neomylné, pro tábor faktů.
Události posledních dní před americkými prezidentskými volbami přinesly nestrojenou ilustraci tohoto zápasu. Mezi předními spolupracovníky republikánského vyzyvatele Mitta Romneyho se rozšířil názor, že je na krok od vítězství. Jejich přesvědčení nemělo žádnou oporu v předvolebních průzkumech. Ten pocit v nich nicméně zesílil natolik, že Romneyho začali oslovovat „pane prezidente“.
Přání, aby se jejich touha naplnila, však nestačilo na to, aby se proměnila ve skutečnost. Romney byl během své dráhy k postu prezidenta nejblíže, a dokud to šlo, zjevně si to chtěl užít, třebas předčasně. Když pak během volební noci televizní kanály předpověděly Romneyho porážku v Ohiu, a tedy znovuzvolení Baracka Obamy, Romneyho kampaň opět popřela fakta a odmítla přijmout výsledek. Uběhla dosti trapná hodina, než se Romney smířil se skutečností a pronesl zdvořilý projev, v němž přiznal porážku.
Toutéž nevšímavostí vůči realitě se poslední dobou vyznačovala nejen republikánská kampaň, ale celá Republikánská strana. Když Úřad pro statistiku práce (BLS) vydal v říjnu zprávu dokládající, že americká míra nezaměstnanosti zůstává „v zásadě beze změn na 7,9 %“, republikánští představitelé se pokusili respektovaný BLS zdiskreditovat. Když předvolební průzkumy ukazovaly, že Romney za prezidentem Barackem Obamou zaostává, snažili se zdiskreditovat průzkumy. Když nestranická Kongresová rešeršní služba (CRS) oznámila, že republikánský daňový plán by nijak nepřispěl k posílení hospodářského růstu, republikánští senátoři CRS donutili, aby svou zprávu stáhla.
Toto odmítání akceptovat realitu prostých faktů je odrazem obecnějšího paradigmatu. Republikánská strana, kdysi poměrně normální politická strana, si udělila licenci k životu v alternativní realitě – ve světě, kde George W. Bush našel zbraně hromadného ničení, které podle něj byly v Iráku, daňové škrty snižují rozpočtové schodky, Obama nejenže je muslim, ale také se narodil v Keni, takže by měl být z prezidentského klání diskvalifikován a globální oteplování je habaďúra vykonstruovaná tajnou klikou socialistických vědců. (Demokraté jsou jednou nohou mimo realitu jakbysmet.)
Ze všech iluzorních přesvědčení republikánů mělo nesporně nejvážnější důsledky jejich naprosté popření člověkem vyvolané změny klimatu. Vždyť nebude-li se proti němu nic dělat, globální oteplování má potenciál znehodnotit a zničit klimatické podmínky, na nichž v posledních deseti tisíciletích staví a závisí vzestup lidské civilizace.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Jako guvernér Massachusetts Romney vyjádřil přesvědčení, že globální oteplování je realita. Jako prezidentský kandidát se však přidal k popíračům – změnu názoru dal najevo, když v srpnu ve floridské Tampě přijal stranickou nominaci. „Prezident Obama slíbil, že začne brzdit vzestup hladin oceánů,“ řekl Romney republikánskému kongresu a pak se odmlčel s dychtivým úsměvem baviče čekajícího, až publiku dojde jeho vtip.
Stalo se. Propukl smích a sílil. Romney jej nechal vzkypět a udeřil pointou: „A zachrání planetu.“ Dav vybuchl smíchy. Tak vypadal zřejmě nejpamátnější a nejubožejší moment žalostné kampaně – v dějinách úsilí lidstva zachovat obyvatelnou planetu, které se teď začnou psát, okamžik odsouzený k nesmrtelné negativní proslulosti.
A měl ohromující pokračování. Osm týdnů nato pobřeží New Jersey a město New York zasáhl hurikán Sandy. Jím vyvolané vzedmutí mořské vody, vysoké 14 stop (4,3 metru), stavělo na vzestupu hladiny moře způsobeném za sto let globálního oteplování a rozsah a intenzitu bouře přikrmily teplejší vody oceánů na ohřáté planetě. Pod tímto přílivem reality – toho, co kdysi Alexandr Solženicyn nazval „nelítostným páčidlem událostí“ – praskla uzavřená bublina Romneyho kampaně, když se její stěny provalily stejně neúprosně jako zdi na dolním Manhattanu a ve Far Rockaway.
V zápase mezi fakty a smyšlenkami znenadání měla fakta mocného spojence. Politická mapa se nepatrně, ale důsažně změnila. Obama se vrhl do činnosti a nebyl v tu chvíli pouhým podezíraným kandidátem, ale prezidentem, který má důvěru a jehož služby sužovaní obyvatelé východního pobřeží zoufale potřebují. Jak ukázaly průzkumy, osm z deseti voličů pohlíželo na jeho výkon příznivě a mnozí uvedli, že tento dojem ovlivnil jejich hlasování.
K překvapivému a politicky ráznému zvratu došlo, když se Chris Christie, guvernér New Jersey, jenž byl hlavním řečníkem na republikánském kongresu, kde se Romney vysmíval nebezpečí globálního oteplování, stal jedním z těch, na něž Obamův výkon zapůsobil, a řekl to veřejně.
Americký politický svět – nejen republikáni, ale i demokraté (třebaže ti menší měrou) – vytěsnil obrovské zlověstné skutečnosti. Ty však jako by naslouchaly a reagovaly a vstoupily do šarvátky. Hlasovaly v předstihu a dost možná zvrátily výsledek. Země promluvila a Američané jí tentokrát věnovali sluch.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Recent developments that look like triumphs of religious fundamentalism represent not a return of religion in politics, but simply the return of the political as such. If they look foreign to Western eyes, that is because the West no longer stands for anything Westerners are willing to fight and die for.
thinks the prosperous West no longer understands what genuine political struggle looks like.
Readers seeking a self-critical analysis of the former German chancellor’s 16-year tenure will be disappointed by her long-awaited memoir, as she offers neither a mea culpa nor even an acknowledgment of her missteps. Still, the book provides a rare glimpse into the mind of a remarkable politician.
highlights how and why the former German chancellor’s legacy has soured in the three years since she left power.
NEW YORK – Ve Spojených státech v současnosti probíhá jakási válka mezi fakty a fantazírováním. Znovuzvolení prezidenta Baracka Obamy znamená vítězství, sice skromné, ale neomylné, pro tábor faktů.
Události posledních dní před americkými prezidentskými volbami přinesly nestrojenou ilustraci tohoto zápasu. Mezi předními spolupracovníky republikánského vyzyvatele Mitta Romneyho se rozšířil názor, že je na krok od vítězství. Jejich přesvědčení nemělo žádnou oporu v předvolebních průzkumech. Ten pocit v nich nicméně zesílil natolik, že Romneyho začali oslovovat „pane prezidente“.
Přání, aby se jejich touha naplnila, však nestačilo na to, aby se proměnila ve skutečnost. Romney byl během své dráhy k postu prezidenta nejblíže, a dokud to šlo, zjevně si to chtěl užít, třebas předčasně. Když pak během volební noci televizní kanály předpověděly Romneyho porážku v Ohiu, a tedy znovuzvolení Baracka Obamy, Romneyho kampaň opět popřela fakta a odmítla přijmout výsledek. Uběhla dosti trapná hodina, než se Romney smířil se skutečností a pronesl zdvořilý projev, v němž přiznal porážku.
Toutéž nevšímavostí vůči realitě se poslední dobou vyznačovala nejen republikánská kampaň, ale celá Republikánská strana. Když Úřad pro statistiku práce (BLS) vydal v říjnu zprávu dokládající, že americká míra nezaměstnanosti zůstává „v zásadě beze změn na 7,9 %“, republikánští představitelé se pokusili respektovaný BLS zdiskreditovat. Když předvolební průzkumy ukazovaly, že Romney za prezidentem Barackem Obamou zaostává, snažili se zdiskreditovat průzkumy. Když nestranická Kongresová rešeršní služba (CRS) oznámila, že republikánský daňový plán by nijak nepřispěl k posílení hospodářského růstu, republikánští senátoři CRS donutili, aby svou zprávu stáhla.
Toto odmítání akceptovat realitu prostých faktů je odrazem obecnějšího paradigmatu. Republikánská strana, kdysi poměrně normální politická strana, si udělila licenci k životu v alternativní realitě – ve světě, kde George W. Bush našel zbraně hromadného ničení, které podle něj byly v Iráku, daňové škrty snižují rozpočtové schodky, Obama nejenže je muslim, ale také se narodil v Keni, takže by měl být z prezidentského klání diskvalifikován a globální oteplování je habaďúra vykonstruovaná tajnou klikou socialistických vědců. (Demokraté jsou jednou nohou mimo realitu jakbysmet.)
Ze všech iluzorních přesvědčení republikánů mělo nesporně nejvážnější důsledky jejich naprosté popření člověkem vyvolané změny klimatu. Vždyť nebude-li se proti němu nic dělat, globální oteplování má potenciál znehodnotit a zničit klimatické podmínky, na nichž v posledních deseti tisíciletích staví a závisí vzestup lidské civilizace.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Jako guvernér Massachusetts Romney vyjádřil přesvědčení, že globální oteplování je realita. Jako prezidentský kandidát se však přidal k popíračům – změnu názoru dal najevo, když v srpnu ve floridské Tampě přijal stranickou nominaci. „Prezident Obama slíbil, že začne brzdit vzestup hladin oceánů,“ řekl Romney republikánskému kongresu a pak se odmlčel s dychtivým úsměvem baviče čekajícího, až publiku dojde jeho vtip.
Stalo se. Propukl smích a sílil. Romney jej nechal vzkypět a udeřil pointou: „A zachrání planetu.“ Dav vybuchl smíchy. Tak vypadal zřejmě nejpamátnější a nejubožejší moment žalostné kampaně – v dějinách úsilí lidstva zachovat obyvatelnou planetu, které se teď začnou psát, okamžik odsouzený k nesmrtelné negativní proslulosti.
A měl ohromující pokračování. Osm týdnů nato pobřeží New Jersey a město New York zasáhl hurikán Sandy. Jím vyvolané vzedmutí mořské vody, vysoké 14 stop (4,3 metru), stavělo na vzestupu hladiny moře způsobeném za sto let globálního oteplování a rozsah a intenzitu bouře přikrmily teplejší vody oceánů na ohřáté planetě. Pod tímto přílivem reality – toho, co kdysi Alexandr Solženicyn nazval „nelítostným páčidlem událostí“ – praskla uzavřená bublina Romneyho kampaně, když se její stěny provalily stejně neúprosně jako zdi na dolním Manhattanu a ve Far Rockaway.
V zápase mezi fakty a smyšlenkami znenadání měla fakta mocného spojence. Politická mapa se nepatrně, ale důsažně změnila. Obama se vrhl do činnosti a nebyl v tu chvíli pouhým podezíraným kandidátem, ale prezidentem, který má důvěru a jehož služby sužovaní obyvatelé východního pobřeží zoufale potřebují. Jak ukázaly průzkumy, osm z deseti voličů pohlíželo na jeho výkon příznivě a mnozí uvedli, že tento dojem ovlivnil jejich hlasování.
K překvapivému a politicky ráznému zvratu došlo, když se Chris Christie, guvernér New Jersey, jenž byl hlavním řečníkem na republikánském kongresu, kde se Romney vysmíval nebezpečí globálního oteplování, stal jedním z těch, na něž Obamův výkon zapůsobil, a řekl to veřejně.
Americký politický svět – nejen republikáni, ale i demokraté (třebaže ti menší měrou) – vytěsnil obrovské zlověstné skutečnosti. Ty však jako by naslouchaly a reagovaly a vstoupily do šarvátky. Hlasovaly v předstihu a dost možná zvrátily výsledek. Země promluvila a Američané jí tentokrát věnovali sluch.
Z angličtiny přeložil David Daduč