LONDÝN – Stupňující se klimatická krize a rychlý rozmach umělé inteligence promění náš svět od politických systémů přes ekonomiku až po každodenní život. Často se však zapomíná na to, jak se tyto dva fenomény prolínají a vzájemně ovlivňují.
Převládající narativ se vyhýbá složitosti vztahu mezi AI a klimatem. Zatímco techno-optimisté vnímají umělou inteligenci jako univerzální řešení světových problémů, zatímco techno-skeptici upozorňují na její ekologické náklady a varují, že nové technologie by mohly krizi spíše umocnit než vyřešit. Pravdou je, že AI může významně přispět k dosažení zásadních klimatických cílů, a pokud zavedeme vhodné strategie, mohli bychom minimalizovat dopad umělé inteligence na životní prostředí, což tak jako tak bude nevyhnutelné. V této souvislosti je summit o umělé inteligenci, který se koná 10. - 11. února v Paříži pod záštitou francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jedinečnou příležitostí nasměrovat vývoj AI udržitelnějším směrem.
Až přehnaně optimistické předpovědi technologických vizionářů ze Silicon Valley o roli AI v řešení klimatické krize zdůrazňují nutnost promyšleného a vyváženého přístupu. Například Sam Altman, ředitel společnosti OpenAI, v září zveřejnil esej, ve které popisuje budoucnost, v níž „téměř neomezená inteligence a hojnost energie“ umožní „ohromující úspěchy“, jako je „vyřešení klimatické krize“, „vybudování vesmírné kolonie“ a odhalení „záhad fyziky“.
O měsíc později vyjádřil generální ředitel Googlu podobný postoj. Eric Schmidt uznal klimatické dopady AI, ale zároveň prohlásil: „Věřím spíše ve schopnost AI problém vyřešit, než v zavádění opatření k její regulaci.“ Společnosti jako Google a Microsoft se sice často chlubí tím, jak jejich AI podporuje udržitelnost, avšak emise CO₂ společnosti Google vzrostly od roku 2019 o 48 % a emise společnosti Microsoft od roku 2020 o 29 %. Hlavním důvodem je stále rostoucí energetická spotřeba jejich obřích datových center.
Pokrok ve zpracování dat, matematice a výpočetních technologiích, který stojí za rozvojem umělé inteligence, by přirozeně mohl urychlit vědecký výzkum a přispět k řešení naléhavých globálních problémů. Například specializované modely, jako AlphaFold od společnosti DeepMind, revolučně proměnily naše porozumění struktuře proteinu, což má zásadní dopad na biologické vědy.
Nicméně tento pokrok, který je výsledkem dlouholeté mezioborové spolupráce mezi výzkumníky a vědci zabývajícími se umělou inteligencí, má ještě na míle daleko k vševědoucí umělé obecné inteligenci (AGI) schopné bleskově vyřešit komplexní problémy v oblasti vědy a technologie.
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Ve skutečnosti je třeba si uvědomit, že jsme teprve na startovní čáře závodu k superinteligentní AGI, a především nejsme schopni říct, kdy či jestli vůbec doběhneme do cíle. I kdyby měli pravdu ti nejoptimističtější zastánci umělé inteligence a AGI by se objevila během příštích pěti let spolu s průlomovými objevy ve formě stabilní jaderné fúze nebo zvýšené účinnosti solárních článků, bude se lidstvo stále muset potýkat s nepříjemnou ekonomickou a politickou realitou přechodu na čistou energii. Dnes už existuje mnoho technologií, které by mohly vést k nulovým emisím. Mohly by být sice efektivnější nebo levnější, nicméně jejich širšímu nasazení a škálování brání střet protichůdných politických, ekonomických, finančních a společenských zájmů, které utvářejí globální geopolitickou dynamiku.
Altman a další techno-optimisté sice tvrdí, že AI vyřeší klimatickou krizi, avšak neberou v potaz tyto skutečnosti. Spoléhat se na jejich tvrzení je riskantní, zvláště když datová centra mají masivní uhlíkovou stopu. Už nyní představují 2–4 % celkové spotřeby elektřiny v USA, EU a Číně a více než 20 % v Irsku. Hlavními „delikventy“ jsou v tomto ohledu společnosti Amazon, Apple, Microsoft, Google a Meta, které svůj skutečný klimatický dopad maskují kreativním účetnictvím, například využíváním certifikátů na obnovitelné zdroje.
Je nepochybné, že modely čínské společnosti DeepSeek, které byly uvedeny na trh teprve nedávno, vzbudily rozruch především díky své zdánlivě vyšší energetické efektivitě ve srovnání s americkými protějšky. Odborníci však varují, že lepší účinnost a nižší náklady mohou paradoxně zvýšit poptávku po nových funkcích AI, a tím i celkovou spotřebu energie.
Místo toho, abychom se ptali, zda nám AI pomůže dosáhnout klimatických cílů, bychom měli zajistit, aby datová centra s vysokou spotřebou energie a zdrojů nepřivedla naši planetu za bod zvratu klimatického systému, než tyto technologie skutečně přinesou očekávané výsledky. K tomu je nutné, aby vlády zvýšily transparentnost a vytvořily pobídky ke snižování emisí.
Ke snížení environmentálního dopadu AI mohou tvůrci politik v tuto chvíli podniknout dva kroky. Prvním z nich je zavedení povinnosti pro největší vlastníky a provozovatele datových center zveřejňovat údaje o emisích podle lokality, které by odpovídaly jejich skutečné spotřebě elektřiny. Tento požadavek by se časem mohl rozšířit i na všechny cloudové služby. Vzhledem k tomu, že využívání AI modelů a cloudových služeb se obvykle účtuje podle spotřeby zdrojů a času, stávající systémy by bylo možné upravit tak, aby odběratelům poskytovaly podrobné zprávy o jejich emisích.
Druhým krokem by mělo být přijetí doporučení Mezinárodního měnového fondu a zavedení speciální daně na emise datových center. Současně by měli politici zvážit, zda by všechna nová datová centra neměla mít povinnou infrastrukturu pro obnovitelnou energii, aby jejich spotřeba elektřiny nezvyšovala zátěž elektrických sítí.
Přestože tato opatření sama o sobě nevyváží klimatické dopady datových center, představují první krok k tomu, aby technologický sektor převzal odpovědnost za své emise skleníkových plynů. Pokud nastavíme efektivní regulace, můžeme utlumit halasný optimismus Silicon Valley a zajistit, aby AI byla skutečným přínosem pro životní prostředí. Jen se stabilním klimatem si lidstvo může dovolit usilovat o velké ambice průkopníků AI.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
LONDÝN – Stupňující se klimatická krize a rychlý rozmach umělé inteligence promění náš svět od politických systémů přes ekonomiku až po každodenní život. Často se však zapomíná na to, jak se tyto dva fenomény prolínají a vzájemně ovlivňují.
Převládající narativ se vyhýbá složitosti vztahu mezi AI a klimatem. Zatímco techno-optimisté vnímají umělou inteligenci jako univerzální řešení světových problémů, zatímco techno-skeptici upozorňují na její ekologické náklady a varují, že nové technologie by mohly krizi spíše umocnit než vyřešit. Pravdou je, že AI může významně přispět k dosažení zásadních klimatických cílů, a pokud zavedeme vhodné strategie, mohli bychom minimalizovat dopad umělé inteligence na životní prostředí, což tak jako tak bude nevyhnutelné. V této souvislosti je summit o umělé inteligenci, který se koná 10. - 11. února v Paříži pod záštitou francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, jedinečnou příležitostí nasměrovat vývoj AI udržitelnějším směrem.
Až přehnaně optimistické předpovědi technologických vizionářů ze Silicon Valley o roli AI v řešení klimatické krize zdůrazňují nutnost promyšleného a vyváženého přístupu. Například Sam Altman, ředitel společnosti OpenAI, v září zveřejnil esej, ve které popisuje budoucnost, v níž „téměř neomezená inteligence a hojnost energie“ umožní „ohromující úspěchy“, jako je „vyřešení klimatické krize“, „vybudování vesmírné kolonie“ a odhalení „záhad fyziky“.
O měsíc později vyjádřil generální ředitel Googlu podobný postoj. Eric Schmidt uznal klimatické dopady AI, ale zároveň prohlásil: „Věřím spíše ve schopnost AI problém vyřešit, než v zavádění opatření k její regulaci.“ Společnosti jako Google a Microsoft se sice často chlubí tím, jak jejich AI podporuje udržitelnost, avšak emise CO₂ společnosti Google vzrostly od roku 2019 o 48 % a emise společnosti Microsoft od roku 2020 o 29 %. Hlavním důvodem je stále rostoucí energetická spotřeba jejich obřích datových center.
Pokrok ve zpracování dat, matematice a výpočetních technologiích, který stojí za rozvojem umělé inteligence, by přirozeně mohl urychlit vědecký výzkum a přispět k řešení naléhavých globálních problémů. Například specializované modely, jako AlphaFold od společnosti DeepMind, revolučně proměnily naše porozumění struktuře proteinu, což má zásadní dopad na biologické vědy.
Nicméně tento pokrok, který je výsledkem dlouholeté mezioborové spolupráce mezi výzkumníky a vědci zabývajícími se umělou inteligencí, má ještě na míle daleko k vševědoucí umělé obecné inteligenci (AGI) schopné bleskově vyřešit komplexní problémy v oblasti vědy a technologie.
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Ve skutečnosti je třeba si uvědomit, že jsme teprve na startovní čáře závodu k superinteligentní AGI, a především nejsme schopni říct, kdy či jestli vůbec doběhneme do cíle. I kdyby měli pravdu ti nejoptimističtější zastánci umělé inteligence a AGI by se objevila během příštích pěti let spolu s průlomovými objevy ve formě stabilní jaderné fúze nebo zvýšené účinnosti solárních článků, bude se lidstvo stále muset potýkat s nepříjemnou ekonomickou a politickou realitou přechodu na čistou energii. Dnes už existuje mnoho technologií, které by mohly vést k nulovým emisím. Mohly by být sice efektivnější nebo levnější, nicméně jejich širšímu nasazení a škálování brání střet protichůdných politických, ekonomických, finančních a společenských zájmů, které utvářejí globální geopolitickou dynamiku.
Altman a další techno-optimisté sice tvrdí, že AI vyřeší klimatickou krizi, avšak neberou v potaz tyto skutečnosti. Spoléhat se na jejich tvrzení je riskantní, zvláště když datová centra mají masivní uhlíkovou stopu. Už nyní představují 2–4 % celkové spotřeby elektřiny v USA, EU a Číně a více než 20 % v Irsku. Hlavními „delikventy“ jsou v tomto ohledu společnosti Amazon, Apple, Microsoft, Google a Meta, které svůj skutečný klimatický dopad maskují kreativním účetnictvím, například využíváním certifikátů na obnovitelné zdroje.
Je nepochybné, že modely čínské společnosti DeepSeek, které byly uvedeny na trh teprve nedávno, vzbudily rozruch především díky své zdánlivě vyšší energetické efektivitě ve srovnání s americkými protějšky. Odborníci však varují, že lepší účinnost a nižší náklady mohou paradoxně zvýšit poptávku po nových funkcích AI, a tím i celkovou spotřebu energie.
Místo toho, abychom se ptali, zda nám AI pomůže dosáhnout klimatických cílů, bychom měli zajistit, aby datová centra s vysokou spotřebou energie a zdrojů nepřivedla naši planetu za bod zvratu klimatického systému, než tyto technologie skutečně přinesou očekávané výsledky. K tomu je nutné, aby vlády zvýšily transparentnost a vytvořily pobídky ke snižování emisí.
Ke snížení environmentálního dopadu AI mohou tvůrci politik v tuto chvíli podniknout dva kroky. Prvním z nich je zavedení povinnosti pro největší vlastníky a provozovatele datových center zveřejňovat údaje o emisích podle lokality, které by odpovídaly jejich skutečné spotřebě elektřiny. Tento požadavek by se časem mohl rozšířit i na všechny cloudové služby. Vzhledem k tomu, že využívání AI modelů a cloudových služeb se obvykle účtuje podle spotřeby zdrojů a času, stávající systémy by bylo možné upravit tak, aby odběratelům poskytovaly podrobné zprávy o jejich emisích.
Druhým krokem by mělo být přijetí doporučení Mezinárodního měnového fondu a zavedení speciální daně na emise datových center. Současně by měli politici zvážit, zda by všechna nová datová centra neměla mít povinnou infrastrukturu pro obnovitelnou energii, aby jejich spotřeba elektřiny nezvyšovala zátěž elektrických sítí.
Přestože tato opatření sama o sobě nevyváží klimatické dopady datových center, představují první krok k tomu, aby technologický sektor převzal odpovědnost za své emise skleníkových plynů. Pokud nastavíme efektivní regulace, můžeme utlumit halasný optimismus Silicon Valley a zajistit, aby AI byla skutečným přínosem pro životní prostředí. Jen se stabilním klimatem si lidstvo může dovolit usilovat o velké ambice průkopníků AI.