Během minulé dekády přibývalo experimentů s tržními mechanismy, například s ekoturismem nebo obchodováním s průmyslovými emisemi. Po celé Africe tyto přístupy usilují o všestrannou výhodnost: chudým přinesou prospěch a přitom nedrancují přírodní zdroje. O skutečných důsledcích těchto programů se však ví jen málo.
Teorie tržních strategií ochrany přírody je jednoduchá: vytvořit odbytiště pro odvozené produkty a zvýšit tak hodnotu, již v přírodních zdrojích spatřují místní lidé, a tím je přimět k ochraně. V souladu s touto logikou několik skupin, které se snaží ochraňovat unikátní argániové lesy v Maroku, nadšeně uvítalo komercializaci argániového oleje. Důsledky by měly přimět ostatní Afričany k opatrnosti vůči tržním přístupům k jejich environmentálním či rozvojovým problémům.
Argánie trnitá je jedinečnou a ekologicky významnou součástí aridního ekosystému jihozápadního Maroka. Během 20. století téměř polovina argániových lesů zmizela kvůli poptávce po vysoce kvalitním dřevěném uhlí a kvůli zemědělskému využívání půdy. Jako projev uznání trvalého ohrožení argániových lesů a jejich jedinečnosti zahrnulo UNESCO roku 1999 tyto lesy do Světové sítě biosférických rezervací.
Berberské kmeny se po staletí spoléhaly na argániový olej, který se získává z jader plodu argánie, jako na podstatnou součást své výživy a tradiční medicíny. Na počátku 90. let chemické rozbory potvrdily cenné nutriční a dermatologické vlastnosti oleje, včetně jeho možného použití jako léku proti akné, vráskám a drobným poraněním. Vědecké závěry získaly pozornost vývoje, ochranářů i podnikatelů.
Od té doby poptávka po argániovém oleji prudce rostla. Firmy Galénique, Yves Rocher a Colgate Palmolive uvedly na trh hydratační krémy na bázi argániového oleje. Poptávka po jedlém argániovém oleji rostla srovnatelně prudce. Dnes krášlí jídelní lístky luxusních restaurací v New Yorku, Londýně a Paříži. Specializované obchody a internetoví prodejci nabízejí olej od 200 dolarů za litr.
I když se zdá, že domorodci mají slušnou naději získat prospěch z obchodního využití přírodního zdroje, program nemusí nutně podpořit rozvoj regionu ani omezit chudobu. Je skutečností, že navzdory růstu celosvětové poptávky po výrobcích z argániového oleje místní lidé stále dostávají méně než 5 dolarů za litr oleje.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Kde se stala chyba? Omezení přístupu na trh kvůli mizerným silnicím, nedostatku elektřiny a špatné dostupnosti investičních prostředků zabránila většině domorodců vstoupit na nové trhy s argániovým olejem. Protože komercializace produktu pro nové, náročné konzumenty vyžadovala nové způsoby zpracování a distribuční kanály, většina zisků putovala k Marokáncům a k dalším, kteří žijí mimo oblast argániových lesů, neboť ti dokázali zdolat kapitálové a infrastrukturní překážky a vstoupit na mechanizované luxusní trhy. Přínos pro místní obyvatele vyplýval namnoze až druhotně z vyšších cen, jež jim strojní zpracovatelé platí za plody stromů.
Ale i tyto zisky jsou rozděleny nerovně. Kvůli lepšímu přístupu k trhům s plody argánie prodávají domácnosti v bohatších oblastech s nižší hustotou zalesnění relativně více plodů, což ukazuje, jak faktory jako struktura trhu určují, které vesnice získají výhodu. Chudší domácnosti také častěji argániové plody nakupují, a tak se s rostoucími cenami stávají čistě ztrátovými.
Nadto komercializace argániového oleje vytváří protichůdné pobídky k ochraně přírodních zdrojů. Domorodci, kteří skutečně na komerčním využití oleje vydělávají, investují část nabytého bohatství do hospodářských zvířat, což lesu nevěští nic dobrého. Ještě horší je, že místní lidé odpovídají na zvyšující se cenu plodů argánie agresivnějšími postupy sklizně. Během sklizně se dnes vysbírají téměř všechny plody a naděje na přírodní regeneraci je tedy malá.
V krátkodobém horizontu mají kvazisoukromé části lesa vyhlídky na jistý přínos komercializace, zatímco společně využívané plochy budou dále poškozovány. Místní lidé jsou nakloněni myšlence chránit své vzrostlé stromy v oplocených výměrách, potřebu pečovat o stromy ve společném vlastnictví vesnice ovšem ignorují.
Spontánní zalesňování se od domorodců čekat nedá, protože argánie roste příliš pomalu na to, aby se taková investice stala výnosnou. Paradox je očividný: biologické vlastnosti argánie a organizace trhů s jejími produkty mohou způsobit, že komercializace lesy v dlouhodobé perspektivě poškodí.
Přestože marocký argániový olej je varovným příběhem o účinnosti tržních strategií ochrany přírodních zdrojů, veškerá naděje spojovaná s takovými strategiemi není ztracena. V některých oblastech například vznikla družstva na výrobu argániového oleje, aby umožnila místním pěstitelům proniknout samostatněji na vysoce ziskové trhy. Přestože je velmi těžké taková družstva organizovat, předběžné výsledky naznačují, že zřejmě za námahu stojí a že by mohla sehrát jistou, byť omezenou roli při zvyšování účinnosti tržních strategií.
Stručně řečeno, tržní přístupy napomohou cílům v oblasti ochrany přírody a rozvoje chudých oblastí, pouze pokud bude brán zřetel na jejich omezené možnosti. Neexistují žádné záruky, že dojde-li k růstu hodnoty přírodního zdroje, zvýší se skutečně blahobyt chudé domorodé populace. Postup komercializace může dokonce snadno zavést takové změny výroby, zpracování a distribuce, které vyhodí chudé z kola ven.
I tam, kde k tomu nedojde, mohou místním investicím do ochrany zdrojů bránit přírodní překážky. Tržní hodnoty mohou motivovat vědecký výzkum, nemohou ovšem přímo upravit biologii přírodního zdroje.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
Během minulé dekády přibývalo experimentů s tržními mechanismy, například s ekoturismem nebo obchodováním s průmyslovými emisemi. Po celé Africe tyto přístupy usilují o všestrannou výhodnost: chudým přinesou prospěch a přitom nedrancují přírodní zdroje. O skutečných důsledcích těchto programů se však ví jen málo.
Teorie tržních strategií ochrany přírody je jednoduchá: vytvořit odbytiště pro odvozené produkty a zvýšit tak hodnotu, již v přírodních zdrojích spatřují místní lidé, a tím je přimět k ochraně. V souladu s touto logikou několik skupin, které se snaží ochraňovat unikátní argániové lesy v Maroku, nadšeně uvítalo komercializaci argániového oleje. Důsledky by měly přimět ostatní Afričany k opatrnosti vůči tržním přístupům k jejich environmentálním či rozvojovým problémům.
Argánie trnitá je jedinečnou a ekologicky významnou součástí aridního ekosystému jihozápadního Maroka. Během 20. století téměř polovina argániových lesů zmizela kvůli poptávce po vysoce kvalitním dřevěném uhlí a kvůli zemědělskému využívání půdy. Jako projev uznání trvalého ohrožení argániových lesů a jejich jedinečnosti zahrnulo UNESCO roku 1999 tyto lesy do Světové sítě biosférických rezervací.
Berberské kmeny se po staletí spoléhaly na argániový olej, který se získává z jader plodu argánie, jako na podstatnou součást své výživy a tradiční medicíny. Na počátku 90. let chemické rozbory potvrdily cenné nutriční a dermatologické vlastnosti oleje, včetně jeho možného použití jako léku proti akné, vráskám a drobným poraněním. Vědecké závěry získaly pozornost vývoje, ochranářů i podnikatelů.
Od té doby poptávka po argániovém oleji prudce rostla. Firmy Galénique, Yves Rocher a Colgate Palmolive uvedly na trh hydratační krémy na bázi argániového oleje. Poptávka po jedlém argániovém oleji rostla srovnatelně prudce. Dnes krášlí jídelní lístky luxusních restaurací v New Yorku, Londýně a Paříži. Specializované obchody a internetoví prodejci nabízejí olej od 200 dolarů za litr.
I když se zdá, že domorodci mají slušnou naději získat prospěch z obchodního využití přírodního zdroje, program nemusí nutně podpořit rozvoj regionu ani omezit chudobu. Je skutečností, že navzdory růstu celosvětové poptávky po výrobcích z argániového oleje místní lidé stále dostávají méně než 5 dolarů za litr oleje.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Kde se stala chyba? Omezení přístupu na trh kvůli mizerným silnicím, nedostatku elektřiny a špatné dostupnosti investičních prostředků zabránila většině domorodců vstoupit na nové trhy s argániovým olejem. Protože komercializace produktu pro nové, náročné konzumenty vyžadovala nové způsoby zpracování a distribuční kanály, většina zisků putovala k Marokáncům a k dalším, kteří žijí mimo oblast argániových lesů, neboť ti dokázali zdolat kapitálové a infrastrukturní překážky a vstoupit na mechanizované luxusní trhy. Přínos pro místní obyvatele vyplýval namnoze až druhotně z vyšších cen, jež jim strojní zpracovatelé platí za plody stromů.
Ale i tyto zisky jsou rozděleny nerovně. Kvůli lepšímu přístupu k trhům s plody argánie prodávají domácnosti v bohatších oblastech s nižší hustotou zalesnění relativně více plodů, což ukazuje, jak faktory jako struktura trhu určují, které vesnice získají výhodu. Chudší domácnosti také častěji argániové plody nakupují, a tak se s rostoucími cenami stávají čistě ztrátovými.
Nadto komercializace argániového oleje vytváří protichůdné pobídky k ochraně přírodních zdrojů. Domorodci, kteří skutečně na komerčním využití oleje vydělávají, investují část nabytého bohatství do hospodářských zvířat, což lesu nevěští nic dobrého. Ještě horší je, že místní lidé odpovídají na zvyšující se cenu plodů argánie agresivnějšími postupy sklizně. Během sklizně se dnes vysbírají téměř všechny plody a naděje na přírodní regeneraci je tedy malá.
V krátkodobém horizontu mají kvazisoukromé části lesa vyhlídky na jistý přínos komercializace, zatímco společně využívané plochy budou dále poškozovány. Místní lidé jsou nakloněni myšlence chránit své vzrostlé stromy v oplocených výměrách, potřebu pečovat o stromy ve společném vlastnictví vesnice ovšem ignorují.
Spontánní zalesňování se od domorodců čekat nedá, protože argánie roste příliš pomalu na to, aby se taková investice stala výnosnou. Paradox je očividný: biologické vlastnosti argánie a organizace trhů s jejími produkty mohou způsobit, že komercializace lesy v dlouhodobé perspektivě poškodí.
Přestože marocký argániový olej je varovným příběhem o účinnosti tržních strategií ochrany přírodních zdrojů, veškerá naděje spojovaná s takovými strategiemi není ztracena. V některých oblastech například vznikla družstva na výrobu argániového oleje, aby umožnila místním pěstitelům proniknout samostatněji na vysoce ziskové trhy. Přestože je velmi těžké taková družstva organizovat, předběžné výsledky naznačují, že zřejmě za námahu stojí a že by mohla sehrát jistou, byť omezenou roli při zvyšování účinnosti tržních strategií.
Stručně řečeno, tržní přístupy napomohou cílům v oblasti ochrany přírody a rozvoje chudých oblastí, pouze pokud bude brán zřetel na jejich omezené možnosti. Neexistují žádné záruky, že dojde-li k růstu hodnoty přírodního zdroje, zvýší se skutečně blahobyt chudé domorodé populace. Postup komercializace může dokonce snadno zavést takové změny výroby, zpracování a distribuce, které vyhodí chudé z kola ven.
I tam, kde k tomu nedojde, mohou místním investicím do ochrany zdrojů bránit přírodní překážky. Tržní hodnoty mohou motivovat vědecký výzkum, nemohou ovšem přímo upravit biologii přírodního zdroje.