NYSE Wang Lei/ZumaPress

Alfa, beta a dál

NEW YORK – Jak individuálním, tak institucionálním investorům dá i za normálních časů spoustu práce přijít na to, kam a do čeho investovat. Je lepší víc investovat do vyspělých, nebo do rozvíjejících se ekonomik? A do kterých? Jak se člověk rozhodne, kdy a jak upravit rovnováhu ve svém portfoliu?

Takové rozhodování je pochopitelně ještě těžší v abnormálních dobách, kdy dochází k významným globálním změnám a centrální banky uskutečňují nekonvenční politiky. Nový, laciný přístup ale slibuje, že tento náročný úkol, jejž investoři zdolávají, za normálních i abnormálních časů usnadní.

V odvětví správy aktiv se tradičně vyskytují dva typy investičních strategií: Pasivní přístup zahrnuje investice do indexů sledujících konkrétní srovnávací ukazatele, například S&P 500 pro Spojené státy nebo některý z indexů vyspělých ekonomik či burz na rozvíjejících se trzích. V zásadě člověk kupuje index trhu.

Pasivita je nízkonákladový přístup – sledování benchmarku nevyžaduje žádnou práci. Výnosem je ale pouze součet ze směsi dobrého i zlého, protože vám nedokáže říct, jestli máte nakupovat vyspělé ekonomiky nebo rozvíjející se trhy a které země si v té či oné skupině povedou lépe. Investujete do koše všech zemí či vybraných regionů a dostanete to, co se označuje jako „beta“ – průměrný tržní výnos.

Naproti tomu při aktivním přístupu se investicemi pověřuje profesionální správce portfolia. Úvaha je taková, že profesionální správce, který vybírá aktiva a trhy, do nichž investuje, dokáže překonat průměrný výnos z nákupu celého trhu. Takové fondy by vám měly přinést „alfu“: absolutně lepší výnosy, oproti tržní „betě“.

Problémů s tímto přístupem je mnoho. Profesionálně spravované investiční fondy jsou drahé, protože jejich správci hodně obchodují a platí se jim tučné poplatky. Navíc většina aktivních správců – skutečně jde až o 95 % z nich – nedosahuje svých investičních bechmarků a jejich výnosy jsou kolísavé a rizikové. Nadto se špičkoví správci investic časem mění, takže dřívější výkonnost není žádnou zárukou budoucí výkonnosti. Konečně někteří z těchto správců – třeba hedžové fondy – nejsou průměrným investorům k dispozici.

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
PS_Digital_1333x1000_Intro-Offer1

Introductory Offer: Save 30% on PS Digital

Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.

Subscribe Now

Aktivně spravované fondy proto obvykle mívají horší výsledky než pasivní fondy, přičemž po odpočtu poplatků jsou jejich výnosy ještě nižší a rizikovější. Navíc nejenže jsou aktivní strategie „alfa“ často horší než strategie „beta,“ ale některé se dokonce tváří jako strategie beta (neboť následují tržní trendy) – jen s delší dluhovou pákou, a tedy s vyšším rizikem a kolísavostí.

Poslední dobou však na oblibě získává třetí investiční přístup, známý jako „chytrá“ (či „vylepšená“) beta. Předpokládejme, že byste se mohli řídit kvantitativními pravidly, která umožní vytřídit nahnilá jablka, tedy například země, u nichž je pravděpodobné, že podají špatný výkon, a tedy že budou mít časem nízké výnosy z akcií. Pokud oddělíte většinu špatného a zlého, vyberete si ve výsledku víc dobrých jablek – a uspějete lépe než průměr.

Aby náklady zůstaly nízké, chytré strategie beta musí být pasivní. Při výběru dobrých jablek a odkládání těch špatných proto drahého správce nahrazuje dodržování konkrétních pravidel. Například moje firma provádějící ekonomický výzkum má kvantitativní model, aktualizovaný každé tři měsíce, který hodnotí 174 zemí podle více než 200 ekonomických, finančních, politických a dalších faktorů s cílem vytvořit určité skóre či žebříček střednědobé atraktivity těchto zemí pro investory. Tento přístup poskytuje jasné signály, které země podají chabý výkon nebo zažijí krizi a které dosáhnou nadprůměrných ekonomických a finančních výsledků.

Ukazuje se, že vyřazení špatných jablek na základě těchto žebříčků, a tedy výběr většího množství těch dobrých, vede k vyšším výnosům s nižším rizikem než aktivně spravovaná alfa či pasivní fondy beta. Žebříčky se v průběhu času mění, neboť odrážejí zlepšení či zhoršení fundamentů jednotlivých zemí, a podle toho se také mění to, které akciové trhy si investoři „chytré bety“ vybírají.

Při lepších výnosech než pasivní fondy beta a za nižších nákladů než aktivně spravované fondy jsou nástroje chytré bety čím dál dostupnější a oblíbenější. (Přiznání podjatosti: moje firma, společně s velkou globální finanční institucí, spouští řadu obchodovatelných akciových indexů pro burzy vyspělých ekonomik a rozvíjejících se trhů, s využitím chytrého beta přístupu).

Vzhledem k tomu, že se tato strategie dá aplikovat na akcie, dluhopisy, měny a řadu dalších tříd aktiv, chytrá beta by se mohla stát budoucností správy aktiv. Ať už investujete za normálních či abnormálních časů, využít vědecký, laciný postup k získání koše s lepším než průměrným podílem dobrých jablek, se skutečně jeví jako rozumný přístup.

Z angličtiny přeložil David Daduč

https://prosyn.org/O4Mmv3dcs