Představte si, že by ministři obchodu zemí z celého světa jednoduše odešli z blížící se schůzky Světové obchodní organizace (WTO) v Hongkongu s tímto prostým sdělením: „Nepodařilo se nám dospět k dohodě; příště se to pokusíme napravit.“ Takzvané „rozvojové“ kolo jednání z Dauhá by pak sice skončilo neúspěchem, ale nebyla by to žádná katastrofa.
Zkuste si promluvit se zástupci Světové banky a WTO a uslyšíte přehršle nafouklých tvrzení o výhodách úspěšného završení kola z Dauhá. Tito představitelé často mluví tak, jako by bylo v sázce živobytí pro stamiliony chudých lidí v rozvojových zemích. Když se však na tato tvrzení zaměříte pozorněji, zjistíte, že stojí na písku.
Podle nejnovějšího odhadu Světové banky by úplná liberalizace obchodu (včetně liberalizace ve výrobě a ze strany samotných rozvojových států) přinesla rozvojovému světu čistý zisk ve výši půl procenta jejich příjmu. Což ovšem bance nebránilo, aby se vynasnažila ukrýt tento nepatrný dopad za působivě znějící prohlášení.
Faktem je, že světová ekonomika je dnes otevřenější než kdykoliv předtím a zůstane otevřenou, i když jednání z Dauhá zkrachují. Většina rozvojových zemí se značně otevřela zahraničnímu obchodu a již nezaujímá nejškodlivější politické přístupy z minulosti (například množstevní restrikce na dovoz).
Politická rovnováha se v těchto zemích rozhodně vychýlila ve prospěch proobchodních skupin orientovaných směrem ven. V rozvinutých zemích jsou obchodní bariéry vůči průmyslovému zboží a mnoha typům služeb na historickém minimu. Těžko bychom identifikovali nějakou chudou zemi, kde vyhlídkám na rozvoj vážně brání omezený přístup na zahraniční trhy. Kterákoliv země s rozumnou rozvojovou strategií má příležitost zajistit své ekonomice s pomocí obchodu růst.
Ale co zemědělství? Neničí zemědělské dotace a další formy podpory ve Spojených státech a Evropské unii živobytí milionům chudých farmářů? Neznamenalo by jejich odstranění velký zásek do celosvětové chudoby?
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Skutečnost je taková, že celosvětový dopad liberalizace zemědělství v bohatých zemích by byl poměrně malý a vysoce nerovnoměrný. Zemědělská politika vyspělých států totiž možná ubližuje zemědělským producentům jinde, ale současně z ní profitují chudí městští spotřebitelé. Výsledná bilance závisí na profilu chudoby v jednotlivých zemích a na tom, zda jde o vývozce, či dovozce potravin.
Pro někoho by zemědělská reforma pochopitelně znamenala značný přínos, ale převážně by šlo o spotřebitele a daňové poplatníky v bohatých zemích. Zisky by zaznamenali také někteří velcí vývozci potravin se středními příjmy (jako jsou Brazílie a Argentina). Takové dopady sice nejsou nevýznamné, ale mají daleko do obrázku, který nám malují fundamentalisté prosazující volný obchod.
Jediným závažným rizikem vyplývajícím z „nezdaru“ jednání z Dauhá je možnost, že bohaté země vezmou vlastní rétoriku vážně a začnou reagovat neproduktivními způsoby, které získají charakter sebenaplňujících se proroctví. Zejména USA by mohly zintenzívnit úsilí o bilaterální smlouvy, jejichž prostřednictvím mohou vnucovat menším státům stále nepřiměřenější politické priority.
Výhodou přátelského krachu obchodních jednání by byla skutečnost, že vyjednávači by pak získali šanci soustředit se na otázky, které jsou pro rozvojové země daleko významnější. Napříště by se obchodní jednání měla zabývat i těmito dvěma nejkřiklavějšími opomenutími:
Rozsáhlou snahou zvýšit mobilitu sezonních dělníků z chudých zemí do zemí bohatých. Zde by byl přínos liberalizace největší, protože právě zde existují nejvyšší bariéry.
Tvorbou „politického prostoru“ pro rozvojové země v dohodách WTO. Úsilí rozvojových zemí o takový obchod a průmyslovou politiku, které budou podporovat růst, stále více naráží na svazující pravidla WTO. Superhvězdy růstu, jako jsou Jižní Korea, Tchaj-wan, Čína a mnoho dalších států, by nebyly mohly přijmout takové prorůstové strategie, jaké přijaly, kdyby se na ně vztahovala dnešní omezení WTO. Obchodní činitelé si musí vzít ze zkušeností těchto zemí ponaučení a podle toho upravit pravidla.
Stále existuje možnost, že obchodní vyjednávači v Hongkongu na poslední chvíli něco upečou a budou to vydávat za vítězství. V takovém případě nám zůstane hrubě přeceňovaná dohoda, která bezpochyby povede k budoucímu zklamání – zejména v rozvojových zemích. Kromě toho se tím vzdáme příležitosti uskutečnit příště skutečné rozvojové kolo.
Někdy není většího úspěchu, než je nezdar. Kolo z Dauhá je toho ukázkovým příkladem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
Představte si, že by ministři obchodu zemí z celého světa jednoduše odešli z blížící se schůzky Světové obchodní organizace (WTO) v Hongkongu s tímto prostým sdělením: „Nepodařilo se nám dospět k dohodě; příště se to pokusíme napravit.“ Takzvané „rozvojové“ kolo jednání z Dauhá by pak sice skončilo neúspěchem, ale nebyla by to žádná katastrofa.
Zkuste si promluvit se zástupci Světové banky a WTO a uslyšíte přehršle nafouklých tvrzení o výhodách úspěšného završení kola z Dauhá. Tito představitelé často mluví tak, jako by bylo v sázce živobytí pro stamiliony chudých lidí v rozvojových zemích. Když se však na tato tvrzení zaměříte pozorněji, zjistíte, že stojí na písku.
Podle nejnovějšího odhadu Světové banky by úplná liberalizace obchodu (včetně liberalizace ve výrobě a ze strany samotných rozvojových států) přinesla rozvojovému světu čistý zisk ve výši půl procenta jejich příjmu. Což ovšem bance nebránilo, aby se vynasnažila ukrýt tento nepatrný dopad za působivě znějící prohlášení.
Faktem je, že světová ekonomika je dnes otevřenější než kdykoliv předtím a zůstane otevřenou, i když jednání z Dauhá zkrachují. Většina rozvojových zemí se značně otevřela zahraničnímu obchodu a již nezaujímá nejškodlivější politické přístupy z minulosti (například množstevní restrikce na dovoz).
Politická rovnováha se v těchto zemích rozhodně vychýlila ve prospěch proobchodních skupin orientovaných směrem ven. V rozvinutých zemích jsou obchodní bariéry vůči průmyslovému zboží a mnoha typům služeb na historickém minimu. Těžko bychom identifikovali nějakou chudou zemi, kde vyhlídkám na rozvoj vážně brání omezený přístup na zahraniční trhy. Kterákoliv země s rozumnou rozvojovou strategií má příležitost zajistit své ekonomice s pomocí obchodu růst.
Ale co zemědělství? Neničí zemědělské dotace a další formy podpory ve Spojených státech a Evropské unii živobytí milionům chudých farmářů? Neznamenalo by jejich odstranění velký zásek do celosvětové chudoby?
Winter Sale: Save 40% on a new PS subscription
At a time of escalating global turmoil, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided.
Subscribe to Digital or Digital Plus now to secure your discount.
Subscribe Now
Skutečnost je taková, že celosvětový dopad liberalizace zemědělství v bohatých zemích by byl poměrně malý a vysoce nerovnoměrný. Zemědělská politika vyspělých států totiž možná ubližuje zemědělským producentům jinde, ale současně z ní profitují chudí městští spotřebitelé. Výsledná bilance závisí na profilu chudoby v jednotlivých zemích a na tom, zda jde o vývozce, či dovozce potravin.
Pro někoho by zemědělská reforma pochopitelně znamenala značný přínos, ale převážně by šlo o spotřebitele a daňové poplatníky v bohatých zemích. Zisky by zaznamenali také někteří velcí vývozci potravin se středními příjmy (jako jsou Brazílie a Argentina). Takové dopady sice nejsou nevýznamné, ale mají daleko do obrázku, který nám malují fundamentalisté prosazující volný obchod.
Jediným závažným rizikem vyplývajícím z „nezdaru“ jednání z Dauhá je možnost, že bohaté země vezmou vlastní rétoriku vážně a začnou reagovat neproduktivními způsoby, které získají charakter sebenaplňujících se proroctví. Zejména USA by mohly zintenzívnit úsilí o bilaterální smlouvy, jejichž prostřednictvím mohou vnucovat menším státům stále nepřiměřenější politické priority.
Výhodou přátelského krachu obchodních jednání by byla skutečnost, že vyjednávači by pak získali šanci soustředit se na otázky, které jsou pro rozvojové země daleko významnější. Napříště by se obchodní jednání měla zabývat i těmito dvěma nejkřiklavějšími opomenutími:
Stále existuje možnost, že obchodní vyjednávači v Hongkongu na poslední chvíli něco upečou a budou to vydávat za vítězství. V takovém případě nám zůstane hrubě přeceňovaná dohoda, která bezpochyby povede k budoucímu zklamání – zejména v rozvojových zemích. Kromě toho se tím vzdáme příležitosti uskutečnit příště skutečné rozvojové kolo.
Někdy není většího úspěchu, než je nezdar. Kolo z Dauhá je toho ukázkovým příkladem.