Podle odhadů pojišťoven by se přímé ekonomické náklady teroristických útoků na Spojené státy mohly vyšplhat až na 20 miliard dolarů, nepřímé náklady by však mohly být až stopadesátkrát vyšší, soudíme-li podle vývoje na světových burzách, jejichž hodnota klesla celkem asi o tři biliony dolarů. Tento pokles svědčí o obavě z globálního napětí – dokonce z války –, vyvolané útoky z 11. září. Ekonomickým řešením není stimulační balíček pro americkou ekonomiku, o nějž někteří usilují, nýbrž kroky a opatření, jež upevní víru celého světa v to, že globálně propojená ekonomika bude efektivně fungovat i nadále a bez narušení.
Nejdůležitějším krokem je vyhnout se válce. Přes pochopitelně vyostřené proslovy politiků byla Amerika zasažena masivním teroristickým útokem, ne první válkou 21. století. Největší chybou by bylo odpovědět na tyto útoky válkou – takovou unáhlenou odpovědí se začala první světová válka, když se obětí teroristického atentátu v Sarajevu stal arcivévoda Ferdinand. V roce 1914 se stejně jako dnes zdála globalizace neodvratitelná. První světová válka však globalizaci na celé dvě generace zastavila – po tomto prvním světovém krveprolití přišla dvě desetiletí hospodářské nestability, která vyvrcholila druhou světovou válkou. S mírem a světovou ekonomikou si proto nezahrávejme.
Hlavním ponaučením moderní historie ekonomie je, že žijeme v globálně propojené ekonomice. Zásadní narušení globálního obchodu, financí, cestování a produkce mají nedozírný vliv na světovou ekonomiku. Tento fakt se potvrdil ostatně i před 11. zářím, kdy celosvětový ekonomický dopad zhroucení americké finanční bubliny byl mnohem větší, než se původně předvídalo, a vazby mezi trhy mnohem silnější, než jsme si dokázali představit.
Ekonomická reakce na jedenácté září se proto musí zaměřit na upevnění a posílení globalizačního procesu: uvěří-li vlády zemí celého světa v její úspěšnost a realizovatelnost, bude fungovat i pro ty nejchudší státy,. Nestane-li se tak, investice a spotřebitelské výdaje výrazně poklesnou, následkem čehož zažije strmý pád celá světová ekonomika.
Nejvíce je zapotřebí těchto následujících kroků:
1. Pro dopadení teroristů musí Amerika hledat diplomatická řešení. Pokud Taliban navrhne, že teroristy vydá, budou-li mu předloženy důkazy, měly by tyto důkazy být předloženy. Pomohla by také ochota diskutovat. Je naprosto nezbytné najít teroristy a zničit jejich schopnost dále páchat tyto nelidské ukrutnosti; přitom však vojenské operace – zvlášť takové, při nichž přicházejí o život nevinní civilisté – musí být nejzazším východiskem, nikoli výchozím bodem.
2. Musí existovat důvěra v základní infrastrukturu mezinárodního obchodu a dopravy. Proto musí být mj. zvýšena bezpečnost všech významných obchodních a dopravních uzlů. I když to může v praxi znamenat drsnější protiteroristická opatření, zajišťování bezpečnosti je stále něco jiného než válka.
3. V koordinaci s dalšími zeměmi je nutno rozbít teroristické sítě – odříznout je od peněz, možnosti cestování a přísunu zbraní.
4. Spojené státy a Evropa by měly naléhat na Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC), aby nezvyšovala ceny ani nepřerušovala dodávky. Vlády zemí OPEC, mezi nimiž jsou země, jež jsou této krizi vystaveny nejvíce, by na tento požadavek mezinárodního společenství měly ochotně přistoupit. V případě nutnosti by k zajištění bezpečnosti globálních energetických dodávek měl být poskytnut vojenský doprovod.
5. Přední centrální banky musí zůstat co nejvíce likvidní, tak jako dosud. Vzhledem k tomu, že Japonsko je v recesi, měla by Bank of Japan podniknout ještě agresivnější kroky a prodejem jenu zabránit dalšímu stoupání hodnoty měny. (Jen by měl být slabší než 120 jenů za dolar.)
6. Na listopadové schůzce ministrů zemí WTO by mělo být zahájeno nové kolo jednání o obchodu. Světová obchodní organizace by tak dala najevo, že všichni její členové hodlají jít dále cestou volného obchodu. Je totiž načase, aby bohaté země vzaly ohled na přání chudých zemí a toto kolo iniciovaly. To si ovšem žádá několik okamžitých a aktivních kroků, bez nichž vývozci z rozvojových zemí nezískají přístup na trhy bohatých zemí (hlavně v oblasti oděvů a zemědělských produktů) a bez nichž nebudou předpisy o duševním vlastnictví spravedlivější.
7. Amerika se musí probudit z dvaceti let nedostatečného zájmu o naléhavé potřeby nejchudších zemí světa. Pro boj s AIDS v nejchudších zemích Spojené státy neposkytly dostatek svých vůdcovských schopností ani finančních prostředků, otálely se zrušením nesplatitelných dluhů nejchudším zemím (ne pro ty peníze, jež jsou vedlejší, poněvadž tyto země je nemají odkud vzít, ale proto, že američtí politici dosud nebrali nesnáze chudých zemí zcela vážně) a snížily zahraniční pomoc, která jakožto složka národního důchodu je dnes nižší než ve kterékoli jiné srovnatelně bohaté zemi. Postavit se do čela boje proti epidemii AIDS, malárie a tuberkulózy, které každoročně zabijí miliony lidí – to by byl slibný způsob, jak tuto bezútěšnou situaci začít měnit.
Spojené státy americké, jež jsou centrem globální sítě výroby, obchodu a financí, mají z pochopitelných důvodů na zdaru globalizace největší zájem. Rozsáhlá, násilná válka v odvetě za odporné teroristické činy z jedenáctého září by neochránila ani americké ani globální zájmy. Výsledky by byly nepředvídatelné a potenciálně katastrofální pro nás pro všechny. Stát v čele snah o udržení mírových a pokojných svazků spleti celé globální společnosti – to je ta pravá zahraniční politika Spojených států pro 21. století.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
US President Donald Trump’s import tariffs have triggered a wave of retaliatory measures, setting off a trade war with key partners and raising fears of a global downturn. But while Trump’s protectionism and erratic policy shifts could have far-reaching implications, the greatest victim is likely to be the United States itself.
warns that the new administration’s protectionism resembles the strategy many developing countries once tried.
It took a pandemic and the threat of war to get Germany to dispense with the two taboos – against debt and monetary financing of budgets – that have strangled its governments for decades. Now, it must join the rest of Europe in offering a positive vision of self-sufficiency and an “anti-fascist economic policy.”
welcomes the apparent departure from two policy taboos that have strangled the country's investment.
Nejdůležitějším krokem je vyhnout se válce. Přes pochopitelně vyostřené proslovy politiků byla Amerika zasažena masivním teroristickým útokem, ne první válkou 21. století. Největší chybou by bylo odpovědět na tyto útoky válkou – takovou unáhlenou odpovědí se začala první světová válka, když se obětí teroristického atentátu v Sarajevu stal arcivévoda Ferdinand. V roce 1914 se stejně jako dnes zdála globalizace neodvratitelná. První světová válka však globalizaci na celé dvě generace zastavila – po tomto prvním světovém krveprolití přišla dvě desetiletí hospodářské nestability, která vyvrcholila druhou světovou válkou. S mírem a světovou ekonomikou si proto nezahrávejme.
Hlavním ponaučením moderní historie ekonomie je, že žijeme v globálně propojené ekonomice. Zásadní narušení globálního obchodu, financí, cestování a produkce mají nedozírný vliv na světovou ekonomiku. Tento fakt se potvrdil ostatně i před 11. zářím, kdy celosvětový ekonomický dopad zhroucení americké finanční bubliny byl mnohem větší, než se původně předvídalo, a vazby mezi trhy mnohem silnější, než jsme si dokázali představit.
Ekonomická reakce na jedenácté září se proto musí zaměřit na upevnění a posílení globalizačního procesu: uvěří-li vlády zemí celého světa v její úspěšnost a realizovatelnost, bude fungovat i pro ty nejchudší státy,. Nestane-li se tak, investice a spotřebitelské výdaje výrazně poklesnou, následkem čehož zažije strmý pád celá světová ekonomika.
Nejvíce je zapotřebí těchto následujících kroků:
1. Pro dopadení teroristů musí Amerika hledat diplomatická řešení. Pokud Taliban navrhne, že teroristy vydá, budou-li mu předloženy důkazy, měly by tyto důkazy být předloženy. Pomohla by také ochota diskutovat. Je naprosto nezbytné najít teroristy a zničit jejich schopnost dále páchat tyto nelidské ukrutnosti; přitom však vojenské operace – zvlášť takové, při nichž přicházejí o život nevinní civilisté – musí být nejzazším východiskem, nikoli výchozím bodem.
2. Musí existovat důvěra v základní infrastrukturu mezinárodního obchodu a dopravy. Proto musí být mj. zvýšena bezpečnost všech významných obchodních a dopravních uzlů. I když to může v praxi znamenat drsnější protiteroristická opatření, zajišťování bezpečnosti je stále něco jiného než válka.
3. V koordinaci s dalšími zeměmi je nutno rozbít teroristické sítě – odříznout je od peněz, možnosti cestování a přísunu zbraní.
4. Spojené státy a Evropa by měly naléhat na Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC), aby nezvyšovala ceny ani nepřerušovala dodávky. Vlády zemí OPEC, mezi nimiž jsou země, jež jsou této krizi vystaveny nejvíce, by na tento požadavek mezinárodního společenství měly ochotně přistoupit. V případě nutnosti by k zajištění bezpečnosti globálních energetických dodávek měl být poskytnut vojenský doprovod.
5. Přední centrální banky musí zůstat co nejvíce likvidní, tak jako dosud. Vzhledem k tomu, že Japonsko je v recesi, měla by Bank of Japan podniknout ještě agresivnější kroky a prodejem jenu zabránit dalšímu stoupání hodnoty měny. (Jen by měl být slabší než 120 jenů za dolar.)
6. Na listopadové schůzce ministrů zemí WTO by mělo být zahájeno nové kolo jednání o obchodu. Světová obchodní organizace by tak dala najevo, že všichni její členové hodlají jít dále cestou volného obchodu. Je totiž načase, aby bohaté země vzaly ohled na přání chudých zemí a toto kolo iniciovaly. To si ovšem žádá několik okamžitých a aktivních kroků, bez nichž vývozci z rozvojových zemí nezískají přístup na trhy bohatých zemí (hlavně v oblasti oděvů a zemědělských produktů) a bez nichž nebudou předpisy o duševním vlastnictví spravedlivější.
7. Amerika se musí probudit z dvaceti let nedostatečného zájmu o naléhavé potřeby nejchudších zemí světa. Pro boj s AIDS v nejchudších zemích Spojené státy neposkytly dostatek svých vůdcovských schopností ani finančních prostředků, otálely se zrušením nesplatitelných dluhů nejchudším zemím (ne pro ty peníze, jež jsou vedlejší, poněvadž tyto země je nemají odkud vzít, ale proto, že američtí politici dosud nebrali nesnáze chudých zemí zcela vážně) a snížily zahraniční pomoc, která jakožto složka národního důchodu je dnes nižší než ve kterékoli jiné srovnatelně bohaté zemi. Postavit se do čela boje proti epidemii AIDS, malárie a tuberkulózy, které každoročně zabijí miliony lidí – to by byl slibný způsob, jak tuto bezútěšnou situaci začít měnit.
Spojené státy americké, jež jsou centrem globální sítě výroby, obchodu a financí, mají z pochopitelných důvodů na zdaru globalizace největší zájem. Rozsáhlá, násilná válka v odvetě za odporné teroristické činy z jedenáctého září by neochránila ani americké ani globální zájmy. Výsledky by byly nepředvídatelné a potenciálně katastrofální pro nás pro všechny. Stát v čele snah o udržení mírových a pokojných svazků spleti celé globální společnosti – to je ta pravá zahraniční politika Spojených států pro 21. století.