NEW HAVEN – Většina lidí, již spoří a investují, tak činí po celý život. Avšak většina institucí, na něž se svými investicemi a úsporami spoléhají, je zaměřena krátkodobě. Tento nesoulad způsobuje podstatné problémy.
Vynikajícím příkladem je pojištění vlastního bydlení. Téměř všude na světě je dnes pojištění domů krátkodobé. Obvykle se každoročně obnovuje, což znamená, že nekryje riziko, že pojišťovny jednou k budoucímu výročnímu datu zvýší sazby.
Poslední dobou jsme ovšem svědky výrazných změn sazeb pojištění domů. Například průměrné pojistné domu na Floridě vystřelilo ze 723 dolarů na počátku roku 2002 na 1465 dolarů v prvním čtvrtletí roku 2007. Takto prudké nárůsty přestavují riziko stejné řádové hodnoty, jako jsou rizika škod, jež mají tyto pojistné smlouvy řešit.
Ekonomové Dwight Jaffee, Howard Kunreuther a Erwann Michel-Kerjan ve studii představené na počátku května v americkém National Bureau of Economic Research vyzvali k zásadní změně politiky s cílem vytvořit skutečně dlouhodobé pojištění, které nastaví výši pojistného na mnoho let. Pokud tak neučiníme, majitelé domů si rok co rok nebudou jistí, zda se jejich pojistné smlouvy zruší nebo zda pojistné náhle raketově vyletí, jak se stalo v pobřežních oblastech Floridy, kde existuje riziko hurikánů a záplav. Jak autoři poukazují, aby pojistitelé o dlouhodobých pojištěních vůbec uvažovali, musejí mít možnost účtovat pojistné, v němž se zrcadlí zisk.
Samotná urbanizace je také zdrojem rizika, jak dokládá nedávné zemětřesení v Číně, které si vyžádalo přinejmenším desítky tisíc životů. Navíc se zdá, že globální oteplování zesiluje intenzitu bouří. Někteří vědci sílu cyklonu Nargis, jenž zasáhl Barmu a usmrtil víc než 30 tisíc obětí, připisují právě globálnímu oteplování.
Samozřejmě že nevíme s jistotou, zda tato rizika v budoucnu povedou k vyšším pojistným škodám. Populační růst v pobřežních oblastech nemusí míru vystavení riziku nadále zvyšovat, poněvadž kvalitní pozemky už snad začínají být poněkud vzácnější a další zástavba může upřednostnit oblasti dále ve vnitrozemí. Urbanizace, provádí-li se dobře, přináší lepší plánování pro případ katastrofy a přísnější stavební normy, což může nakonec rizika snižovat. Ostatně, dlouhodobé pojištění může majitele domů motivovat k investicím do opatření snižující rizika, protože slevy z pojistného, které takovým postupem získají, ospravedlní výdaje, jež jim investice způsobí.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Postup globálního oteplování a jeho dopady na budoucí bouře jsou rovněž předmětem značné nejistoty. Meteorologie není exaktní věda a nelze předpovědět přesný rozsah a důsledky ekologických iniciativ, ačkoliv pokrok v předpovědích počasí by mohl škody způsobené hurikány snížit.
Údaje, které v únoru v časopise Natural Hazards Review představil Roger Pielke, ukazují, že pojistné škody zapříčiněné většinou významných hurikánů od roku 1900 vytvářejí křivku ve tvaru U. K nejpustošivějším hurikánům (poměřováno dle velikosti ekonomiky), jež zasáhly Spojené státy, došlo počátkem dvacátého století a v poslední době, přičemž nejhorší byl hurikán, který v roce 1926 udeřil na floridské město Miami.
Tak jako nikdo nepředvídal tento podkovovitý model škod, prakticky neznámé nutně zůstávají i budoucí škody. To znamená, že problémem u pojištění domů není jistý nárůst škod, ale spíš riziko jejich zvýšení. To je paradoxně dobrá zpráva, protože to znamená, že ke zmírňování problému lze využít postupů řízení rizik.
Abychom si vyjasnili proč, zamysleme se nad zdravotním či životním pojištěním. Pokud nám genetické informace jednou umožní přesnou prognózu konečného data onemocnění a smrti každého jedince, nebude kvůli těmto informacím – v případě jejich všeobecné dostupnosti – možné si takové pojištění pořídit (nikdo by nepojistil toho, o kom je známo, že utrpí škodu, proti níž se pojišťuje). Pro pojištění domů platí totéž: jelikož riziko vzniku škod je nejisté, ti, kdo se ho obávají nejvíce, jej mohou prodat těm, kdo ho snáší lépe.
Regulátoři pojišťoven jsou si rizika budoucích nárůstů cen pojištění domů jistě dobře vědomi. Snažit se však tato rizika řešit omezováním takových zvýšení neuspěje, protože pokud pojišťovací společnosti nemohou vydělávat, stáhnou se z trhu. Problém nelze řešit ani uvalením poplatků na pojišťovny, které se v důsledku zavedení maximálních výší pojistného z trhu stáhnou, protože tyto společnosti se nakonec naučí s možností takových poplatků počítat ještě před vstupem na pojišťovací trh.
Občas se v oblasti poskytování pojištění přímo angažovaly vlády. V USA například v roce 2002 floridský zákonodárný sbor zřídil Pojišťovnu nemovitostí občanů. Nahradit soukromé pojištění státními pojišťovacími programy ale není ani zdaleka optimální. Tak jako u ostatních forem spoření a investic je lepší, když pojištění alokuje trh, než když se tak děje na politickém kolbišti.
Krása programu dlouhodobého pojištění navrženého Jaffeem, Kunreutherem a Michelem-Kerjanem tkví v tom, že by nechal tržní síly stanovit dlouhodobé výše pojistného (na 20 nebo více let). Pojistné prémie by byly nastavené, takže pojišťovny by neměly důvod se v reakci na vyšší riziko stahovat z trhu. Majitelé domů by se mohli spolehnout, že svou nemovitost budou moci i napříště pojistit za známou cenu.
Výše pojistného by navíc posloužily jako cenové signály, jimiž by se řídila nová výstavba. V oblastech, kde podle názoru vědců bude v nadcházejících letech převažovat pravděpodobnost vyšších rizik, by se dražší pojistné stalo tržní pobídkou k potlačení výstavby. To by přineslo prospěch všem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
NEW HAVEN – Většina lidí, již spoří a investují, tak činí po celý život. Avšak většina institucí, na něž se svými investicemi a úsporami spoléhají, je zaměřena krátkodobě. Tento nesoulad způsobuje podstatné problémy.
Vynikajícím příkladem je pojištění vlastního bydlení. Téměř všude na světě je dnes pojištění domů krátkodobé. Obvykle se každoročně obnovuje, což znamená, že nekryje riziko, že pojišťovny jednou k budoucímu výročnímu datu zvýší sazby.
Poslední dobou jsme ovšem svědky výrazných změn sazeb pojištění domů. Například průměrné pojistné domu na Floridě vystřelilo ze 723 dolarů na počátku roku 2002 na 1465 dolarů v prvním čtvrtletí roku 2007. Takto prudké nárůsty přestavují riziko stejné řádové hodnoty, jako jsou rizika škod, jež mají tyto pojistné smlouvy řešit.
Ekonomové Dwight Jaffee, Howard Kunreuther a Erwann Michel-Kerjan ve studii představené na počátku května v americkém National Bureau of Economic Research vyzvali k zásadní změně politiky s cílem vytvořit skutečně dlouhodobé pojištění, které nastaví výši pojistného na mnoho let. Pokud tak neučiníme, majitelé domů si rok co rok nebudou jistí, zda se jejich pojistné smlouvy zruší nebo zda pojistné náhle raketově vyletí, jak se stalo v pobřežních oblastech Floridy, kde existuje riziko hurikánů a záplav. Jak autoři poukazují, aby pojistitelé o dlouhodobých pojištěních vůbec uvažovali, musejí mít možnost účtovat pojistné, v němž se zrcadlí zisk.
Samotná urbanizace je také zdrojem rizika, jak dokládá nedávné zemětřesení v Číně, které si vyžádalo přinejmenším desítky tisíc životů. Navíc se zdá, že globální oteplování zesiluje intenzitu bouří. Někteří vědci sílu cyklonu Nargis, jenž zasáhl Barmu a usmrtil víc než 30 tisíc obětí, připisují právě globálnímu oteplování.
Samozřejmě že nevíme s jistotou, zda tato rizika v budoucnu povedou k vyšším pojistným škodám. Populační růst v pobřežních oblastech nemusí míru vystavení riziku nadále zvyšovat, poněvadž kvalitní pozemky už snad začínají být poněkud vzácnější a další zástavba může upřednostnit oblasti dále ve vnitrozemí. Urbanizace, provádí-li se dobře, přináší lepší plánování pro případ katastrofy a přísnější stavební normy, což může nakonec rizika snižovat. Ostatně, dlouhodobé pojištění může majitele domů motivovat k investicím do opatření snižující rizika, protože slevy z pojistného, které takovým postupem získají, ospravedlní výdaje, jež jim investice způsobí.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Postup globálního oteplování a jeho dopady na budoucí bouře jsou rovněž předmětem značné nejistoty. Meteorologie není exaktní věda a nelze předpovědět přesný rozsah a důsledky ekologických iniciativ, ačkoliv pokrok v předpovědích počasí by mohl škody způsobené hurikány snížit.
Údaje, které v únoru v časopise Natural Hazards Review představil Roger Pielke, ukazují, že pojistné škody zapříčiněné většinou významných hurikánů od roku 1900 vytvářejí křivku ve tvaru U. K nejpustošivějším hurikánům (poměřováno dle velikosti ekonomiky), jež zasáhly Spojené státy, došlo počátkem dvacátého století a v poslední době, přičemž nejhorší byl hurikán, který v roce 1926 udeřil na floridské město Miami.
Tak jako nikdo nepředvídal tento podkovovitý model škod, prakticky neznámé nutně zůstávají i budoucí škody. To znamená, že problémem u pojištění domů není jistý nárůst škod, ale spíš riziko jejich zvýšení. To je paradoxně dobrá zpráva, protože to znamená, že ke zmírňování problému lze využít postupů řízení rizik.
Abychom si vyjasnili proč, zamysleme se nad zdravotním či životním pojištěním. Pokud nám genetické informace jednou umožní přesnou prognózu konečného data onemocnění a smrti každého jedince, nebude kvůli těmto informacím – v případě jejich všeobecné dostupnosti – možné si takové pojištění pořídit (nikdo by nepojistil toho, o kom je známo, že utrpí škodu, proti níž se pojišťuje). Pro pojištění domů platí totéž: jelikož riziko vzniku škod je nejisté, ti, kdo se ho obávají nejvíce, jej mohou prodat těm, kdo ho snáší lépe.
Regulátoři pojišťoven jsou si rizika budoucích nárůstů cen pojištění domů jistě dobře vědomi. Snažit se však tato rizika řešit omezováním takových zvýšení neuspěje, protože pokud pojišťovací společnosti nemohou vydělávat, stáhnou se z trhu. Problém nelze řešit ani uvalením poplatků na pojišťovny, které se v důsledku zavedení maximálních výší pojistného z trhu stáhnou, protože tyto společnosti se nakonec naučí s možností takových poplatků počítat ještě před vstupem na pojišťovací trh.
Občas se v oblasti poskytování pojištění přímo angažovaly vlády. V USA například v roce 2002 floridský zákonodárný sbor zřídil Pojišťovnu nemovitostí občanů. Nahradit soukromé pojištění státními pojišťovacími programy ale není ani zdaleka optimální. Tak jako u ostatních forem spoření a investic je lepší, když pojištění alokuje trh, než když se tak děje na politickém kolbišti.
Krása programu dlouhodobého pojištění navrženého Jaffeem, Kunreutherem a Michelem-Kerjanem tkví v tom, že by nechal tržní síly stanovit dlouhodobé výše pojistného (na 20 nebo více let). Pojistné prémie by byly nastavené, takže pojišťovny by neměly důvod se v reakci na vyšší riziko stahovat z trhu. Majitelé domů by se mohli spolehnout, že svou nemovitost budou moci i napříště pojistit za známou cenu.
Výše pojistného by navíc posloužily jako cenové signály, jimiž by se řídila nová výstavba. V oblastech, kde podle názoru vědců bude v nadcházejících letech převažovat pravděpodobnost vyšších rizik, by se dražší pojistné stalo tržní pobídkou k potlačení výstavby. To by přineslo prospěch všem.