NEW HAVEN – Může být televizní záběr na grónský ledovec hroutící se do oceánu, který jsme všichni viděli, nějakým nepřímým a psychologickým způsobem spoluzodpovědný za vysoké ceny ropy a dalších komodit?
Obvyklá vysvětlení dnešního nedostatku a vysokých cen se zaměřují na explozivní růst v rozvíjejících se ekonomikách, zejména v Číně a v Indii, jejichž poptávka po nedostatkových zdrojích je „neukojitelná“. Psychologie se však uplatňuje i na spekulativních trzích a onen obraz mizejícího grónského ledovce možná zvyšuje uvěřitelnost představy, že se vyčerpává i všechno ostatní – půda, voda, ba dokonce i čerstvý vzduch.
Vezměme si klasický příklad, totiž poslední generalizovaný cyklus boomu a poklesu v cenách komodit, který způsobil, že zhruba od 60. do 80. let tyto ceny obecně (více či méně) rostly a poté až do poloviny 90. let obecně klesaly. Pro vysvětlení tohoto jevu jsou možná obrazy stejně důležité jako jeho podstata.
Konvenční „fundamentální“ vysvětlení tohoto cyklu poukazuje na jeho spojitost s politickými událostmi. Ropnou krizi v letech 1973-1974 prý způsobilo přerušení dodávek ropy po jomkippurské válce mezi Araby a Izraelem. Ropná krize v letech 1979-1981 prý zase odrážela přerušení dodávek ropy kvůli íránské revoluci a válce mezi Íránem a Irákem. A pokles cen ropy ve druhé polovině 80. let byl údajně důsledkem rozpadu ropného kartelu OPEC.
Někteří ekonomové však pochybují, zda tyto události podávají úplný obrázek. Jistě, ceny ropy zaznamenaly v jejich důsledku ostré výkyvy, ale možná existovaly i další, ještě důležitější faktory ovlivňující obecný trend v cenách ropy. Zmíněné události totiž dost dobře nevysvětlují, proč vývoj cen ropy často kopírovaly ceny dalších komodit.
Důležitější než tyto války v 70. letech byla možná skutečnost, že se lidé po celém světě začali obávat vyčerpání zdrojů. Byla to doba „velkých populačních obav“, která proměnila myšlení lidí na celém světě a bezpochyby přispěla k vyšším cenám komodit v době, kdy tento strach panoval.
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Pro tyto obavy zjevně existovalo určité opodstatnění. Tempo růstu světové populace se zvýšilo z 1,8% v roce 1951 na 2,1% v roce 1971. To však byla jen suchá statistika. Větší význam měly pravděpodobně obrazy.
Astronom Fred Hoyle v roce 1948 prohlásil: „Jakmile bude k dispozici fotografie Země pořízená zvenčí – jakmile vyjde najevo naprostá izolovanost zeměkoule –, objeví se nová myšlenka, tak silná, že to v dějinách nebude mít obdoby.“
O generaci později se jeho výrok potvrdil. První fotografie zeměkoule, pořízená z vesmíru v rámci projektu Apollo, se objevila v listopadu 1967. Jeden z astronautů Apolla, James B. Irwin, který v roce 1971 přistál na Měsíci, o svém pohledu na zeměkouli řekl: „Byla tak vzdálená…, malá koule v černočerném vesmíru. Člověku to pohne s duší. Všichni jsme se vrátili jako filantropové… Viděli jsme, jak je naše planeta křehká, a přitom tak nádherná. Viděli jsme, že se musíme naučit pracovat pospolu, navzájem se milovat.“
Neberme tento výrok na lehkou váhu. Pohled na zeměkouli z vesmíru měl hluboký psychologický efekt a my všichni jsme ho viděli. Možná i on byl zčásti důvodem, proč se lidé začali v 70. letech tolik strachovat, že obyvatel přibývá rychleji než zdrojů.
V roce 1972 vyšla na objednávku Římského klubu epochální kniha Limity růstu , na jejíž obálce byla fotografie zeměkoule. Kniha, kterou napsal tým vědců, předpovídala katastrofální nedostatek a hromadné hladovění v důsledku populačních tlaků. Navzdory vědecké kritice metod Římského klubu byla veřejnost ochotna této strašlivé předpovědi uvěřit.
Velké populační obavy vedly po celém světě k různým snahám o kontrolu porodnosti, zejména k „politice jednoho dítěte“, zavedené v roce 1979 v Číně. Částečně v důsledku tohoto úsilí, ale i změn v rodinných hodnotách začalo tempo růstu světové populace nadlouho klesat, a to až na 1,1% v roce 2005. Tento pozvolný pokles vedl i k pozvolné ztrátě obav z limitů růstu. Klesat začaly také ceny komodit.
Dnes nás růst světové populace většinou netrápí. V posledních zhruba deseti letech nás však začalo znepokojovat něco jiného: rychlý světový hospodářský růst. Na první pohled se sice může zdát, že v posledních deseti letech nebyl žádný obraz tak dramatický jako první fotografie Země pořízená z vesmíru, ale zamysleme se nad tím hlouběji.
Zkusme například vyhledat grónský ledovec na serveru YouTube. Internet vůbec propůjčuje světové ekonomické aktivitě takový dojem nezměrnosti, jaký nebyl nikdy předtím dostupný. Schopnost komunikovat e-mailem s každým člověkem na zeměkouli vyvolává pocit „mrňavosti“ světa v porovnání s hojností lidí v něm žijících.
Viděli jsme fotografie zachycující činnost hurikánů a tajfunů v důsledku globálního oteplování, které zasáhly obyvatele Louisiany nebo Myanmaru. Viděli jsme ničivé následky cunami v Indickém oceánu v roce 2004, které byly interpretovány jako důsledek přelidněnosti pobřeží.
V roce 2000 se severní pól poprvé proměnil v jezero. Vidíme letecké snímky vysychajícího Aralského moře. Kaviár z Kaspického moře si už prakticky nemůžeme koupit. Evropská vesmírná agentura v září 2007 oznámila, že podle satelitních fotografií je Severozápadní cesta vůbec poprvé bez ledu a použitelná pro lodní dopravu a že také Severovýchodní cesta je téměř průchodná.
Existuje-li tolik živoucích obrazů zmenšující se a poničené planety, lze se skutečně divit, že je lidská psychologie zralá na vysoké ceny komodit?
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
At the end of a year of domestic and international upheaval, Project Syndicate commentators share their favorite books from the past 12 months. Covering a wide array of genres and disciplines, this year’s picks provide fresh perspectives on the defining challenges of our time and how to confront them.
ask Project Syndicate contributors to select the books that resonated with them the most over the past year.
NEW HAVEN – Může být televizní záběr na grónský ledovec hroutící se do oceánu, který jsme všichni viděli, nějakým nepřímým a psychologickým způsobem spoluzodpovědný za vysoké ceny ropy a dalších komodit?
Obvyklá vysvětlení dnešního nedostatku a vysokých cen se zaměřují na explozivní růst v rozvíjejících se ekonomikách, zejména v Číně a v Indii, jejichž poptávka po nedostatkových zdrojích je „neukojitelná“. Psychologie se však uplatňuje i na spekulativních trzích a onen obraz mizejícího grónského ledovce možná zvyšuje uvěřitelnost představy, že se vyčerpává i všechno ostatní – půda, voda, ba dokonce i čerstvý vzduch.
Vezměme si klasický příklad, totiž poslední generalizovaný cyklus boomu a poklesu v cenách komodit, který způsobil, že zhruba od 60. do 80. let tyto ceny obecně (více či méně) rostly a poté až do poloviny 90. let obecně klesaly. Pro vysvětlení tohoto jevu jsou možná obrazy stejně důležité jako jeho podstata.
Konvenční „fundamentální“ vysvětlení tohoto cyklu poukazuje na jeho spojitost s politickými událostmi. Ropnou krizi v letech 1973-1974 prý způsobilo přerušení dodávek ropy po jomkippurské válce mezi Araby a Izraelem. Ropná krize v letech 1979-1981 prý zase odrážela přerušení dodávek ropy kvůli íránské revoluci a válce mezi Íránem a Irákem. A pokles cen ropy ve druhé polovině 80. let byl údajně důsledkem rozpadu ropného kartelu OPEC.
Někteří ekonomové však pochybují, zda tyto události podávají úplný obrázek. Jistě, ceny ropy zaznamenaly v jejich důsledku ostré výkyvy, ale možná existovaly i další, ještě důležitější faktory ovlivňující obecný trend v cenách ropy. Zmíněné události totiž dost dobře nevysvětlují, proč vývoj cen ropy často kopírovaly ceny dalších komodit.
Důležitější než tyto války v 70. letech byla možná skutečnost, že se lidé po celém světě začali obávat vyčerpání zdrojů. Byla to doba „velkých populačních obav“, která proměnila myšlení lidí na celém světě a bezpochyby přispěla k vyšším cenám komodit v době, kdy tento strach panoval.
HOLIDAY SALE: PS for less than $0.7 per week
At a time when democracy is under threat, there is an urgent need for incisive, informed analysis of the issues and questions driving the news – just what PS has always provided. Subscribe now and save $50 on a new subscription.
Subscribe Now
Pro tyto obavy zjevně existovalo určité opodstatnění. Tempo růstu světové populace se zvýšilo z 1,8% v roce 1951 na 2,1% v roce 1971. To však byla jen suchá statistika. Větší význam měly pravděpodobně obrazy.
Astronom Fred Hoyle v roce 1948 prohlásil: „Jakmile bude k dispozici fotografie Země pořízená zvenčí – jakmile vyjde najevo naprostá izolovanost zeměkoule –, objeví se nová myšlenka, tak silná, že to v dějinách nebude mít obdoby.“
O generaci později se jeho výrok potvrdil. První fotografie zeměkoule, pořízená z vesmíru v rámci projektu Apollo, se objevila v listopadu 1967. Jeden z astronautů Apolla, James B. Irwin, který v roce 1971 přistál na Měsíci, o svém pohledu na zeměkouli řekl: „Byla tak vzdálená…, malá koule v černočerném vesmíru. Člověku to pohne s duší. Všichni jsme se vrátili jako filantropové… Viděli jsme, jak je naše planeta křehká, a přitom tak nádherná. Viděli jsme, že se musíme naučit pracovat pospolu, navzájem se milovat.“
Neberme tento výrok na lehkou váhu. Pohled na zeměkouli z vesmíru měl hluboký psychologický efekt a my všichni jsme ho viděli. Možná i on byl zčásti důvodem, proč se lidé začali v 70. letech tolik strachovat, že obyvatel přibývá rychleji než zdrojů.
V roce 1972 vyšla na objednávku Římského klubu epochální kniha Limity růstu , na jejíž obálce byla fotografie zeměkoule. Kniha, kterou napsal tým vědců, předpovídala katastrofální nedostatek a hromadné hladovění v důsledku populačních tlaků. Navzdory vědecké kritice metod Římského klubu byla veřejnost ochotna této strašlivé předpovědi uvěřit.
Velké populační obavy vedly po celém světě k různým snahám o kontrolu porodnosti, zejména k „politice jednoho dítěte“, zavedené v roce 1979 v Číně. Částečně v důsledku tohoto úsilí, ale i změn v rodinných hodnotách začalo tempo růstu světové populace nadlouho klesat, a to až na 1,1% v roce 2005. Tento pozvolný pokles vedl i k pozvolné ztrátě obav z limitů růstu. Klesat začaly také ceny komodit.
Dnes nás růst světové populace většinou netrápí. V posledních zhruba deseti letech nás však začalo znepokojovat něco jiného: rychlý světový hospodářský růst. Na první pohled se sice může zdát, že v posledních deseti letech nebyl žádný obraz tak dramatický jako první fotografie Země pořízená z vesmíru, ale zamysleme se nad tím hlouběji.
Zkusme například vyhledat grónský ledovec na serveru YouTube. Internet vůbec propůjčuje světové ekonomické aktivitě takový dojem nezměrnosti, jaký nebyl nikdy předtím dostupný. Schopnost komunikovat e-mailem s každým člověkem na zeměkouli vyvolává pocit „mrňavosti“ světa v porovnání s hojností lidí v něm žijících.
Viděli jsme fotografie zachycující činnost hurikánů a tajfunů v důsledku globálního oteplování, které zasáhly obyvatele Louisiany nebo Myanmaru. Viděli jsme ničivé následky cunami v Indickém oceánu v roce 2004, které byly interpretovány jako důsledek přelidněnosti pobřeží.
V roce 2000 se severní pól poprvé proměnil v jezero. Vidíme letecké snímky vysychajícího Aralského moře. Kaviár z Kaspického moře si už prakticky nemůžeme koupit. Evropská vesmírná agentura v září 2007 oznámila, že podle satelitních fotografií je Severozápadní cesta vůbec poprvé bez ledu a použitelná pro lodní dopravu a že také Severovýchodní cesta je téměř průchodná.
Existuje-li tolik živoucích obrazů zmenšující se a poničené planety, lze se skutečně divit, že je lidská psychologie zralá na vysoké ceny komodit?