PAŘÍŽ – Lisabonská smlouva Evropské unie byla zpočátku vítána s nadšením, hrdostí a dokonce i pýchou. Slibovala realističtější a racionálnější cestu vpřed než nešťastná ústavní smlouva, která jí předcházela, a mnoho jejích zastánců rovněž doufalo, že stěžejní rys její předchůdkyně – totiž idea „ústavního patriotismu“ – je stále živý. Místo toho však Lisabonská smlouva vnesla do unie chaos. Co se stalo špatně?
PAŘÍŽ – Lisabonská smlouva Evropské unie byla zpočátku vítána s nadšením, hrdostí a dokonce i pýchou. Slibovala realističtější a racionálnější cestu vpřed než nešťastná ústavní smlouva, která jí předcházela, a mnoho jejích zastánců rovněž doufalo, že stěžejní rys její předchůdkyně – totiž idea „ústavního patriotismu“ – je stále živý. Místo toho však Lisabonská smlouva vnesla do unie chaos. Co se stalo špatně?