NAIROBI – Africkým rohem už opět obchází hladomor. Více než deset tisíc lidí bojuje o přežití, zejména pak pastevecké komunity v supervyprahlých oblastech Somálska, Etiopie a severní Keni. Každý den přicházejí zprávy o dalších úmrtích a mohutných přílivech hladovějících lidí do uprchlických táborů v Keni za hranicemi Somálska.
Bezprostřední příčina této katastrofy je zřejmá: do suchých regionů východní Afriky už dva roky bez přestávky nepřišly deště. Jsou to místa, kde je voda rok co rok tak vzácná, že produkce plodin je tam přinejlepším okrajová. Miliony domácností čítající desetimiliony kočovných či polokočovných obyvatel chovají velbloudy, ovce, kozy a další dobytek, s nímž se přesouvají na velké vzdálenosti na deštěm živené pastviny. A když pak deště nepřijdou, tráva chřadne, dobytek umírá a komunity se potýkají s hladem.
Pastevectví je v Africkém rohu už dlouho trýznivým způsobem existence. Polohu a rozlohu životodárných pastvin určují nestálé a do značné míry nevyzpytatelné deště, nikoliv politické hranice. Přesto žijeme v éře, kdy nedotknutelné nejsou životy kočovných pastevců, nýbrž právě politické hranice. A tyto hranice spolu s rostoucím počtem usazených farmářů omezují pastevecké komunity.
Současné politické hranice nejsou výsledkem kulturní reality a ekonomických potřeb, nýbrž dědictvím koloniální éry. Například Somálsko zahrnuje jen část somálsky hovořící pastevecké populace, přičemž značný počet těchto pastevců žije za hranicemi v Keni a Etiopii. V důsledku toho etiopsko-somálskou hranici už desítky let sužují války.
Letošní rozsáhlé sucho se sice nedalo přesně předvídat, avšak riziko hladomoru bylo snadno představitelné. Během svého předloňského setkání s Barackem Obamou jsem americkému prezidentovi popsal, jak zranitelné jsou vyprahlé oblasti Afriky. Když tam nepřijde déšť, vypuknou války. Ukázal jsem Obamovi mapu ze své knihy Společné bohatství, která zachycuje, jak se oblasti se suchým podnebím kryjí se zónami konfliktu. Poznamenal jsem, že tento region naléhavě potřebuje rozvojovou strategii, nikoliv vojenský přístup.
Obama mi odpověděl, že americký Kongres nepodpoří významné rozvojové úsilí v těchto oblastech. „Sežeňte mi v Kongresu dalších sto hlasů,“ řekl.
Nevím, zda Obamovo vedení mohlo tyto hlasy sehnat, ale vím, že Spojené státy nesebraly odvahu k celonárodní snaze účinně na potřeby Afrického rohu reagovat. USA se příliš soustřeďují na drahé a k neúspěchu odsouzené vojenské přístupy ve vyprahlých oblastech světa – ať už se nacházejí v Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu nebo Somálsku –, než aby věnovaly pozornost dlouhodobým strategiím hospodářského rozvoje, které se zaměřují na skryté příčiny pokračujících krizí v těchto státech.
Letošní sucho přišlo v době politického a hospodářského chaosu v USA i Evropě. Pokřivený politický systém v Americe dává bohatým všechno, co chtějí, v podobě daňových škrtů a současně osekává programy pro chudé. Ve Washingtonu není zájem řešit ani potřeby chudých lidí v Americe, natož potřeby chudých lidí ve světě.
V Evropě zanechala globální finanční krize z roku 2008 dědictví v podobě hluboké politické a hospodářské krize ve slabších jihoevropských ekonomikách. Tato krize pohltila letos v létě téměř veškerou politickou pozornost Evropské unie, přestože se hlad v Africe zhoršil.
Prohlubující se katastrofa v Africkém rohu se sama od sebe nevyřeší a existují čtyři faktory, které činí tamní situaci potenciálně výbušnou. Za prvé se zdá, že dlouhodobé klimatické změny vyvolané člověkem vedou k většímu počtu období sucha a nestabilnějšímu klimatu. USA a Evropa nejenže nedokážou na sucho v Africe reagovat; pravděpodobně k němu i přispěly formou emisí skleníkových plynů.
Za druhé Africký roh i nadále vykazuje mimořádně vysokou porodnost a populační růst, přestože děti umírají hladem. Pokud a dokud nedojde ke všeobecnému zavedení konceptu plánovaného rodičovství a moderních antikoncepčních prostředků, budou stále početnější populace v Africkém rohu narážet na realitu ještě drsnějšího budoucího klimatu. Za třetí tento region žije už dnes v extrémní chudobě, takže jakékoliv nepříznivé šoky ho posunou za hranici pohromy. A konečně v tomto regionu panuje vysoce nestabilní politická situace, takže celá oblast je mimořádně náchylná ke konfliktu.
Přesto stále existuje reálná naděje. Projekt vesnice tisíciletí („Millennium Villages Project”), který mám tu čest pomáhat vést, dokazuje, že pasteveckým komunitám lze poskytnout větší moc prostřednictvím cílených investic do správy stád, veterinární péče, mobilních klinik, internátů a místní infrastruktury, jako jsou lokality s bezpečnou pitnou vodou, s elektřinou mimo rozvodné sítě a s mobilní telefonií. Špičkové technologie v kombinaci se silným vedením komunity mohou zvednout stavidla dlouhodobého a trvale udržitelného rozvoje.
Země Afrického rohu dnes dělají potřebné kroky k tomu, aby prostřednictvím tohoto přístupu pomohly samy sobě. Šest států z regionu, které mají rozsáhlé suché oblasti – Etiopie, Somálsko, Keňa, Uganda, Džibuti a Jižní Súdán –, se spojilo do tzv. Iniciativy suchých oblastí, aby prostřednictvím nejlepších metod a špičkových technologií podpořily úsilí svých pasteveckých komunit uniknout metle extrémní chudoby a hladu. Mnoho společností, jako například Ericsson, Airtel, Novartis nebo Sumitomo Chemical, se na tomto úsilí podílí tím, že zpřístupňuje své technologie zbídačelým pasteveckým komunitám.
Postupně se tak prosazuje nové regionální partnerství, které začíná u postižených komunit a jejich národních vlád. Rovněž několik států na Arabském poloostrově, který s Africkým rohem přes Rudé moře sousedí, jeví povzbudivou ochotu vyčlenit část svých ropných příjmů na krizovou pomoc a dlouhodobý rozvoj. Také Islámská rozvojová banka zastupující 57 členských států Organizace islámské spolupráce projevuje snahu stát v čele zmíněného úsilí. Prostřednictvím tohoto nového partnerství komunit, vlád, firem a akademické sféry by současná krize ještě stále mohla znamenat počátek regionálního zotavování a rozvoje.
NAIROBI – Africkým rohem už opět obchází hladomor. Více než deset tisíc lidí bojuje o přežití, zejména pak pastevecké komunity v supervyprahlých oblastech Somálska, Etiopie a severní Keni. Každý den přicházejí zprávy o dalších úmrtích a mohutných přílivech hladovějících lidí do uprchlických táborů v Keni za hranicemi Somálska.
Bezprostřední příčina této katastrofy je zřejmá: do suchých regionů východní Afriky už dva roky bez přestávky nepřišly deště. Jsou to místa, kde je voda rok co rok tak vzácná, že produkce plodin je tam přinejlepším okrajová. Miliony domácností čítající desetimiliony kočovných či polokočovných obyvatel chovají velbloudy, ovce, kozy a další dobytek, s nímž se přesouvají na velké vzdálenosti na deštěm živené pastviny. A když pak deště nepřijdou, tráva chřadne, dobytek umírá a komunity se potýkají s hladem.
Pastevectví je v Africkém rohu už dlouho trýznivým způsobem existence. Polohu a rozlohu životodárných pastvin určují nestálé a do značné míry nevyzpytatelné deště, nikoliv politické hranice. Přesto žijeme v éře, kdy nedotknutelné nejsou životy kočovných pastevců, nýbrž právě politické hranice. A tyto hranice spolu s rostoucím počtem usazených farmářů omezují pastevecké komunity.
Současné politické hranice nejsou výsledkem kulturní reality a ekonomických potřeb, nýbrž dědictvím koloniální éry. Například Somálsko zahrnuje jen část somálsky hovořící pastevecké populace, přičemž značný počet těchto pastevců žije za hranicemi v Keni a Etiopii. V důsledku toho etiopsko-somálskou hranici už desítky let sužují války.
Letošní rozsáhlé sucho se sice nedalo přesně předvídat, avšak riziko hladomoru bylo snadno představitelné. Během svého předloňského setkání s Barackem Obamou jsem americkému prezidentovi popsal, jak zranitelné jsou vyprahlé oblasti Afriky. Když tam nepřijde déšť, vypuknou války. Ukázal jsem Obamovi mapu ze své knihy Společné bohatství, která zachycuje, jak se oblasti se suchým podnebím kryjí se zónami konfliktu. Poznamenal jsem, že tento region naléhavě potřebuje rozvojovou strategii, nikoliv vojenský přístup.
Obama mi odpověděl, že americký Kongres nepodpoří významné rozvojové úsilí v těchto oblastech. „Sežeňte mi v Kongresu dalších sto hlasů,“ řekl.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Nevím, zda Obamovo vedení mohlo tyto hlasy sehnat, ale vím, že Spojené státy nesebraly odvahu k celonárodní snaze účinně na potřeby Afrického rohu reagovat. USA se příliš soustřeďují na drahé a k neúspěchu odsouzené vojenské přístupy ve vyprahlých oblastech světa – ať už se nacházejí v Afghánistánu, Pákistánu, Jemenu nebo Somálsku –, než aby věnovaly pozornost dlouhodobým strategiím hospodářského rozvoje, které se zaměřují na skryté příčiny pokračujících krizí v těchto státech.
Letošní sucho přišlo v době politického a hospodářského chaosu v USA i Evropě. Pokřivený politický systém v Americe dává bohatým všechno, co chtějí, v podobě daňových škrtů a současně osekává programy pro chudé. Ve Washingtonu není zájem řešit ani potřeby chudých lidí v Americe, natož potřeby chudých lidí ve světě.
V Evropě zanechala globální finanční krize z roku 2008 dědictví v podobě hluboké politické a hospodářské krize ve slabších jihoevropských ekonomikách. Tato krize pohltila letos v létě téměř veškerou politickou pozornost Evropské unie, přestože se hlad v Africe zhoršil.
Prohlubující se katastrofa v Africkém rohu se sama od sebe nevyřeší a existují čtyři faktory, které činí tamní situaci potenciálně výbušnou. Za prvé se zdá, že dlouhodobé klimatické změny vyvolané člověkem vedou k většímu počtu období sucha a nestabilnějšímu klimatu. USA a Evropa nejenže nedokážou na sucho v Africe reagovat; pravděpodobně k němu i přispěly formou emisí skleníkových plynů.
Za druhé Africký roh i nadále vykazuje mimořádně vysokou porodnost a populační růst, přestože děti umírají hladem. Pokud a dokud nedojde ke všeobecnému zavedení konceptu plánovaného rodičovství a moderních antikoncepčních prostředků, budou stále početnější populace v Africkém rohu narážet na realitu ještě drsnějšího budoucího klimatu. Za třetí tento region žije už dnes v extrémní chudobě, takže jakékoliv nepříznivé šoky ho posunou za hranici pohromy. A konečně v tomto regionu panuje vysoce nestabilní politická situace, takže celá oblast je mimořádně náchylná ke konfliktu.
Přesto stále existuje reálná naděje. Projekt vesnice tisíciletí („Millennium Villages Project”), který mám tu čest pomáhat vést, dokazuje, že pasteveckým komunitám lze poskytnout větší moc prostřednictvím cílených investic do správy stád, veterinární péče, mobilních klinik, internátů a místní infrastruktury, jako jsou lokality s bezpečnou pitnou vodou, s elektřinou mimo rozvodné sítě a s mobilní telefonií. Špičkové technologie v kombinaci se silným vedením komunity mohou zvednout stavidla dlouhodobého a trvale udržitelného rozvoje.
Země Afrického rohu dnes dělají potřebné kroky k tomu, aby prostřednictvím tohoto přístupu pomohly samy sobě. Šest států z regionu, které mají rozsáhlé suché oblasti – Etiopie, Somálsko, Keňa, Uganda, Džibuti a Jižní Súdán –, se spojilo do tzv. Iniciativy suchých oblastí, aby prostřednictvím nejlepších metod a špičkových technologií podpořily úsilí svých pasteveckých komunit uniknout metle extrémní chudoby a hladu. Mnoho společností, jako například Ericsson, Airtel, Novartis nebo Sumitomo Chemical, se na tomto úsilí podílí tím, že zpřístupňuje své technologie zbídačelým pasteveckým komunitám.
Postupně se tak prosazuje nové regionální partnerství, které začíná u postižených komunit a jejich národních vlád. Rovněž několik států na Arabském poloostrově, který s Africkým rohem přes Rudé moře sousedí, jeví povzbudivou ochotu vyčlenit část svých ropných příjmů na krizovou pomoc a dlouhodobý rozvoj. Také Islámská rozvojová banka zastupující 57 členských států Organizace islámské spolupráce projevuje snahu stát v čele zmíněného úsilí. Prostřednictvím tohoto nového partnerství komunit, vlád, firem a akademické sféry by současná krize ještě stále mohla znamenat počátek regionálního zotavování a rozvoje.