MNICHOV – Stárnutí naší společnosti je jeden z nejúspěšnějších příběhů dvacátého století. Za posledních sto let se milionům lidí prodloužil život o více než tři dekády. To je úspěch hoden oslav. Musíme mít však také na paměti, že s větší délkou života přicházejí významné dlouhodobé ekonomické následky – a také, že mnoho společností stárne rekordní rychlostí.
OECD minulý rok varovala, že svět stárne bezprecedentním tempem a že by to mohlo vést ke snížení globálního ekonomického růstu v průměru o 3,6% v této dekádě a dále o 2,4% mezi lety 2050 a 2060. Zejména země OECD budou zasaženi dvojím demografickým šokem. Jejich společnosti budou nejen rychle stárnout, ale také pravděpodobně dojde ke snížení imigračního přílivu díky mizícímu rozdílu v příjmech mezi bohatými a rozvojovými zeměmi, což by snížilo velikost pracovní síly o 20% v eurozóně a o 15% v USA.
Demografové dělí země do čtyř kategorií, s ohledem na počet lidí starších 65 let v populaci: mladé (méně než 7% je starší 65 let včetně), stárnoucí (7-13%), staré (14-20%) a velmi staré (více než 21%). Dnes se jako velmi staré kvalifikují pouze tři země na světě – Německo (21%), Itálie (22%) a Japonsko (26%). V příštích pěti letech se však očekává, že se k nim přidají Bulharsko, Finsko, Řecko a Portugalsko. V následující dekádě bude Evropa nadále stárnout a dalších 17 zemí, včetně Rakouska, Francie, Švédska a Spojeného království se přidá do kategorie velmi starých zemí, společně s Kanadou, Kubou a Jižní Koreou.
Během tohoto období budou výzvy spojené s rychlým stárnutím společnosti, postihovat především rozvinuté země. Nicméně, do roku 2040 se již bude se zvládnutím stárnoucí populace potýkat nějakých 55 zemí, kdy se do kategorie velmi starých zařadí země jako USA, Čína, Singapur, Thajsko a Portoriko.
Co činí tento fenomén ještě pozoruhodnější je rychlost, s jakou se tyto proměny odehrávají. Když se Francie v roce 1850 stala z mladé země zemí stárnoucí, bylo v USA stále legální otroctví, žárovka čekala na objevení a Německo se teprve mělo stát jednotnou zemí. Trvalo to dalších 130 let, než se v roce 1980 stala Francie starou zemí. Očekává se, že velmi starou se stane v roce 2023.
Po mnoho let bylo Japonsko považováno za zemi s nejrychleji stárnoucí populací na planetě. Posunulo se z kategorie země s nejmladší populací v rámci skupiny G7 v 60. letech do pozice nejstarší světové země v roce 2008. Pokud se však splní současné předpovědi, některé země zvládnou obdobnou transformaci o dekádu rychleji.
Nejrychleji stárnoucí zemí dneška je Jižní Korea, která se stala stárnoucí zemí v roce 1999, očekává se, že se stane zemí starou v roce 2017 a velmi starou v roce 2027. Jinými slovy, Jižní Korea prodělá během tří dekád transformaci, která Francii trvala téměř 175 let. A zatímco Jižní Korea možná stárne nejrychleji, vede úzce svázanou skupinu zemí, které zahrnují Bangladéš, Singapur, Thajsko a Vietnam.
Írán, kategorií stále mladá země, je další adept na titul nejrychleji stárnoucí země. Stárnutí je výsledkem rostoucí očekáváné délky života a klesající míry plodnosti. Rychlost klesající míry plodnosti je dramatická po celém světě: v Íránu to nebylo jiné než ohromující, když došlo k poklesu ze sedmi dětí na ženu v roce 1984 na 1,9 dítěte v roce 2006. To bude jistě mít dlouhodobé důsledky, protože klesá velikost populace v produktivním věku a té stárnoucí stoupá. Očekává se, že Írán zůstane mladou zemí do roku 2020, ale pak by mohl během třiceti i méně let dosáhnout kategorie velmi staré země.
A přesto, bez ohledu na dramatičnost ekonomického dopadu stárnutí, je třeba zvážit alternativu. Země jako Sierra Leone, Lesotho, Středoafrická republika a Zimbabwe mají jedny z nejnižších očekávaných délek života na světě. Potýkají se s mnoha problémy – hladomorem, korupcí, konflikty, nedostatečným přístupem k čisté vodě a vzdělání, AIDS a Ebolou. Nicméně, rychlé stárnutí populace není ani jedním z nich. Rychle stárnoucí populace možná problémem je, ale celkově vzato to zase není tak špatný problém.
MNICHOV – Stárnutí naší společnosti je jeden z nejúspěšnějších příběhů dvacátého století. Za posledních sto let se milionům lidí prodloužil život o více než tři dekády. To je úspěch hoden oslav. Musíme mít však také na paměti, že s větší délkou života přicházejí významné dlouhodobé ekonomické následky – a také, že mnoho společností stárne rekordní rychlostí.
OECD minulý rok varovala, že svět stárne bezprecedentním tempem a že by to mohlo vést ke snížení globálního ekonomického růstu v průměru o 3,6% v této dekádě a dále o 2,4% mezi lety 2050 a 2060. Zejména země OECD budou zasaženi dvojím demografickým šokem. Jejich společnosti budou nejen rychle stárnout, ale také pravděpodobně dojde ke snížení imigračního přílivu díky mizícímu rozdílu v příjmech mezi bohatými a rozvojovými zeměmi, což by snížilo velikost pracovní síly o 20% v eurozóně a o 15% v USA.
Demografové dělí země do čtyř kategorií, s ohledem na počet lidí starších 65 let v populaci: mladé (méně než 7% je starší 65 let včetně), stárnoucí (7-13%), staré (14-20%) a velmi staré (více než 21%). Dnes se jako velmi staré kvalifikují pouze tři země na světě – Německo (21%), Itálie (22%) a Japonsko (26%). V příštích pěti letech se však očekává, že se k nim přidají Bulharsko, Finsko, Řecko a Portugalsko. V následující dekádě bude Evropa nadále stárnout a dalších 17 zemí, včetně Rakouska, Francie, Švédska a Spojeného království se přidá do kategorie velmi starých zemí, společně s Kanadou, Kubou a Jižní Koreou.
Během tohoto období budou výzvy spojené s rychlým stárnutím společnosti, postihovat především rozvinuté země. Nicméně, do roku 2040 se již bude se zvládnutím stárnoucí populace potýkat nějakých 55 zemí, kdy se do kategorie velmi starých zařadí země jako USA, Čína, Singapur, Thajsko a Portoriko.
Co činí tento fenomén ještě pozoruhodnější je rychlost, s jakou se tyto proměny odehrávají. Když se Francie v roce 1850 stala z mladé země zemí stárnoucí, bylo v USA stále legální otroctví, žárovka čekala na objevení a Německo se teprve mělo stát jednotnou zemí. Trvalo to dalších 130 let, než se v roce 1980 stala Francie starou zemí. Očekává se, že velmi starou se stane v roce 2023.
Po mnoho let bylo Japonsko považováno za zemi s nejrychleji stárnoucí populací na planetě. Posunulo se z kategorie země s nejmladší populací v rámci skupiny G7 v 60. letech do pozice nejstarší světové země v roce 2008. Pokud se však splní současné předpovědi, některé země zvládnou obdobnou transformaci o dekádu rychleji.
BLACK FRIDAY SALE: Subscribe for as little as $34.99
Subscribe now to gain access to insights and analyses from the world’s leading thinkers – starting at just $34.99 for your first year.
Subscribe Now
Nejrychleji stárnoucí zemí dneška je Jižní Korea, která se stala stárnoucí zemí v roce 1999, očekává se, že se stane zemí starou v roce 2017 a velmi starou v roce 2027. Jinými slovy, Jižní Korea prodělá během tří dekád transformaci, která Francii trvala téměř 175 let. A zatímco Jižní Korea možná stárne nejrychleji, vede úzce svázanou skupinu zemí, které zahrnují Bangladéš, Singapur, Thajsko a Vietnam.
Írán, kategorií stále mladá země, je další adept na titul nejrychleji stárnoucí země. Stárnutí je výsledkem rostoucí očekáváné délky života a klesající míry plodnosti. Rychlost klesající míry plodnosti je dramatická po celém světě: v Íránu to nebylo jiné než ohromující, když došlo k poklesu ze sedmi dětí na ženu v roce 1984 na 1,9 dítěte v roce 2006. To bude jistě mít dlouhodobé důsledky, protože klesá velikost populace v produktivním věku a té stárnoucí stoupá. Očekává se, že Írán zůstane mladou zemí do roku 2020, ale pak by mohl během třiceti i méně let dosáhnout kategorie velmi staré země.
A přesto, bez ohledu na dramatičnost ekonomického dopadu stárnutí, je třeba zvážit alternativu. Země jako Sierra Leone, Lesotho, Středoafrická republika a Zimbabwe mají jedny z nejnižších očekávaných délek života na světě. Potýkají se s mnoha problémy – hladomorem, korupcí, konflikty, nedostatečným přístupem k čisté vodě a vzdělání, AIDS a Ebolou. Nicméně, rychlé stárnutí populace není ani jedním z nich. Rychle stárnoucí populace možná problémem je, ale celkově vzato to zase není tak špatný problém.