CAMBRIDGE – Celosvětová poptávka po sladké vodě se v�důsledku rostoucího počtu obyvatel a blahobytu každých 20 let zdvojnásobí. Znečištění, klimatické změny a průniky mořské vody však sladkovodní zásoby podobným tempem snižují. Rýsuje se tedy na obzoru globální nedostatek sladké vody?
Naštěstí se situace nezdá být tak alarmující. Nelze popřít, že se zásoby sladké vody ztenčují. Necháme-li věcem volný průběh, může lidská společnost zažít velké komplikace.
Podle mnoha lidí se voda liší od zdrojů, jako je ropa, protože pro většinu účelů (zejména pro pěstování plodin) ji nelze ničím nahradit. Navíc je voda v�podstatě fixní zdroj, byť se každý rok obnovuje.
Na zeměkouli je vody úžasné množství, ale většinu jí tvoří slaná oceánská a poloslaná podzemní voda. Také sladké vody máme obrovské zásoby, avšak ty se většinou nacházejí v�ledovcových příkrovech a ledovcích a jen malé procento vody je okamžitě dostupné tam a tehdy, kdy ji potřebujeme. Zásoby vody se navíc značně mění v�závislosti na regionu a uvnitř jednotlivých zemí, přičemž v�nepravidelných intervalech se dostavují také záplavy a sucha.
Novým faktorem ovlivňujícím zásoby vody je rostoucí globální teplota. Přestože nevíme jistě, jaké dopady bude tento jev přesně mít, řada vědců se domnívá, že se zvýší roční úhrn srážek, avšak zároveň se může zvýšit i jejich sezónnost a četnost extrémů. Současná zásobovací infrastruktura v�podobě přehrad, vodních nádrží, úpraven a vodovodních potrubí by se pak jen těžko dala využívat bez výrazných úprav.
Ze spisů prvních novodobých komentátorů, kteří se zabývali otázkou, co vyvolává společensko-ekonomický růst a pokles – Adama Smitha, Edwarda Gibbona, Thomase Malthuse, Davida Ricarda a Karla Marxe –, vyplývá, že obavy z�vyčerpání zdrojů nejsou nové. Zejména Malthus a Ricardo projevili značnou předvídavost v�otázce role obyvatel, potravin a energetických zdrojů.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Malthus předpokládal růst počtu obyvatel geometrickou řadou (na způsob složeného úroku z�bankovního vkladu) a růst produkce potravin aritmetickou řadou (na způsob jednoduchého úroku z�bankovního vkladu). Tyto křivky se po pár desetiletích vždy protnou a Malthus předpověděl rozsáhlé hladomory nebo násilné konflikty: množství potravin a počet obyvatel se budou muset srovnat prostřednictvím „bídy, válek, moru a neřesti“.
Ricardo předpověděl „klesající výnosy“ z�investic do zdrojů, protože nejlepší (nejméně nákladné) zdroje se vyčerpají jako první, po nich následují druhé nejlepší zdroje a tak dále. Rostoucí poptávka po zdrojích vede ke zvyšování cen, které bude pokračovat tak dlouho, až se daný zdroj stane natolik drahým, že se jeho využívání přestane vyplácet.
Tato omezení pochopitelně platila v�předchozích staletích, avšak od doby, kdy je Malthus s�Ricardem zformulovali, je
homo sapiens
dokázal „ošálit“, když rozšířením základny zdrojů (kolonialismem) získal levnější zdroje a potraviny, když nalezl náhražky za vzácné zdroje a když zdokonalil technologie, takže se stejné množství půdy a zdrojů dalo využívat efektivněji.
Protože je dnes svět do značné míry zaplněný, nabízí se jen málo příležitostí k�rozšíření fyzické nabídky zdrojů. Skutečná otázka, před kterou dnes naše planeta stojí, zní, zda dokážeme pokračovat ve zdokonalování technologií nebo nacházení levnějších náhrad. Fakt, že něco v�uplynulých 200 letech fungovalo, ještě neznamená, že to nutně musí fungovat i nadále. To je jádro problému globálních vodních zdrojů.
Krizi se však můžeme vyhnout tím, že přijmeme za své následující technické a manažerské adaptace:
·������� Obchod s�virtuální vodou – tedy s�množstvím vody, které je zapotřebí k�výrobě produktu (obvykle potravin) a jeho dopravě jinam. Příjemce tak nemusí používat vlastní vodu a může ji ušetřit pro hodnotnější činnosti;
·������� Úspora vody určené k zavlažování. Protože 75-90% veškeré vody spotřebované v�určité zemi putuje do zemědělství, desetiprocentní zvýšení efektivity by uspořilo stejné množství vody, jaké daná země spotřebuje v�komunálních službách a průmyslu. Dalším způsobem, jak zvýšit účinnost zavlažování, je vyvinout plodiny, které produkují větší množství potravin při stejné nebo menší spotřebě vody. Výzkum takto geneticky upravených (GM) plodin je v�několika největších zemích s�nedostatkem vody, jako jsou Čína a Indie, v�poměrně pokročilém stadiu;
·������� Využívání rozvinutého odsolování. Moderní rozvoj odsolování srazil náklady na jednotku odsolené mořské vody na úroveň srovnatelnou se získáváním sladké vody z�přirozených zdrojů (přibližně 5 amerických centů za krychlový metr);
·������� Rozšíření recyklace odpadní vody. Městské oblasti obvykle vypouštějí přibližně 85% objemu spotřebované sladké vody jako vodu odpadní, často do přilehlých vodních nádrží. Odpadní voda by se přitom dala upravovat a používat k�doplňování hladiny podzemní vody. Rovněž vznikající sanitární technologie s�nízkou spotřebou vody, jako jsou suché kompostovací toalety se separací moči, by mohly podstatně snížit poptávku po městské vodě, dotáhne-li se jejich vývoj do konce;
·������� Rozvoj kreativních strategií tvorby cen pro městskou a odpadní vodu. Ochrana zdraví člověka a ekosystému se jen těžko vyčísluje, neboť představuje součást všepronikajících externalit spojených se spotřebou vody. Řada způsobů využívání vody by nicméně na efektivnější cenotvorbu reagovala dobře.
Vyhnout se globální vodohospodářské krizi sice nebude snadné, ale máme k�dispozici politické nástroje a technologie, které by nás při správné aplikaci mohly bezpečně provést přes několik následujících desetiletí, a to navzdory rostoucímu počtu obyvatel a jejich rostoucímu blahobytu.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Not only did Donald Trump win last week’s US presidential election decisively – winning some three million more votes than his opponent, Vice President Kamala Harris – but the Republican Party he now controls gained majorities in both houses on Congress. Given the far-reaching implications of this result – for both US democracy and global stability – understanding how it came about is essential.
By voting for Republican candidates, working-class voters effectively get to have their cake and eat it, expressing conservative moral preferences while relying on Democrats to fight for their basic economic security. The best strategy for Democrats now will be to permit voters to face the consequences of their choice.
urges the party to adopt a long-term strategy aimed at discrediting the MAGA ideology once and for all.
CAMBRIDGE – Celosvětová poptávka po sladké vodě se v�důsledku rostoucího počtu obyvatel a blahobytu každých 20 let zdvojnásobí. Znečištění, klimatické změny a průniky mořské vody však sladkovodní zásoby podobným tempem snižují. Rýsuje se tedy na obzoru globální nedostatek sladké vody?
Naštěstí se situace nezdá být tak alarmující. Nelze popřít, že se zásoby sladké vody ztenčují. Necháme-li věcem volný průběh, může lidská společnost zažít velké komplikace.
Podle mnoha lidí se voda liší od zdrojů, jako je ropa, protože pro většinu účelů (zejména pro pěstování plodin) ji nelze ničím nahradit. Navíc je voda v�podstatě fixní zdroj, byť se každý rok obnovuje.
Na zeměkouli je vody úžasné množství, ale většinu jí tvoří slaná oceánská a poloslaná podzemní voda. Také sladké vody máme obrovské zásoby, avšak ty se většinou nacházejí v�ledovcových příkrovech a ledovcích a jen malé procento vody je okamžitě dostupné tam a tehdy, kdy ji potřebujeme. Zásoby vody se navíc značně mění v�závislosti na regionu a uvnitř jednotlivých zemí, přičemž v�nepravidelných intervalech se dostavují také záplavy a sucha.
Novým faktorem ovlivňujícím zásoby vody je rostoucí globální teplota. Přestože nevíme jistě, jaké dopady bude tento jev přesně mít, řada vědců se domnívá, že se zvýší roční úhrn srážek, avšak zároveň se může zvýšit i jejich sezónnost a četnost extrémů. Současná zásobovací infrastruktura v�podobě přehrad, vodních nádrží, úpraven a vodovodních potrubí by se pak jen těžko dala využívat bez výrazných úprav.
Ze spisů prvních novodobých komentátorů, kteří se zabývali otázkou, co vyvolává společensko-ekonomický růst a pokles – Adama Smitha, Edwarda Gibbona, Thomase Malthuse, Davida Ricarda a Karla Marxe –, vyplývá, že obavy z�vyčerpání zdrojů nejsou nové. Zejména Malthus a Ricardo projevili značnou předvídavost v�otázce role obyvatel, potravin a energetických zdrojů.
Introductory Offer: Save 30% on PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Malthus předpokládal růst počtu obyvatel geometrickou řadou (na způsob složeného úroku z�bankovního vkladu) a růst produkce potravin aritmetickou řadou (na způsob jednoduchého úroku z�bankovního vkladu). Tyto křivky se po pár desetiletích vždy protnou a Malthus předpověděl rozsáhlé hladomory nebo násilné konflikty: množství potravin a počet obyvatel se budou muset srovnat prostřednictvím „bídy, válek, moru a neřesti“.
Ricardo předpověděl „klesající výnosy“ z�investic do zdrojů, protože nejlepší (nejméně nákladné) zdroje se vyčerpají jako první, po nich následují druhé nejlepší zdroje a tak dále. Rostoucí poptávka po zdrojích vede ke zvyšování cen, které bude pokračovat tak dlouho, až se daný zdroj stane natolik drahým, že se jeho využívání přestane vyplácet.
Tato omezení pochopitelně platila v�předchozích staletích, avšak od doby, kdy je Malthus s�Ricardem zformulovali, je homo sapiens dokázal „ošálit“, když rozšířením základny zdrojů (kolonialismem) získal levnější zdroje a potraviny, když nalezl náhražky za vzácné zdroje a když zdokonalil technologie, takže se stejné množství půdy a zdrojů dalo využívat efektivněji.
Protože je dnes svět do značné míry zaplněný, nabízí se jen málo příležitostí k�rozšíření fyzické nabídky zdrojů. Skutečná otázka, před kterou dnes naše planeta stojí, zní, zda dokážeme pokračovat ve zdokonalování technologií nebo nacházení levnějších náhrad. Fakt, že něco v�uplynulých 200 letech fungovalo, ještě neznamená, že to nutně musí fungovat i nadále. To je jádro problému globálních vodních zdrojů.
Krizi se však můžeme vyhnout tím, že přijmeme za své následující technické a manažerské adaptace:
·������� Obchod s�virtuální vodou – tedy s�množstvím vody, které je zapotřebí k�výrobě produktu (obvykle potravin) a jeho dopravě jinam. Příjemce tak nemusí používat vlastní vodu a může ji ušetřit pro hodnotnější činnosti;
·������� Úspora vody určené k zavlažování. Protože 75-90% veškeré vody spotřebované v�určité zemi putuje do zemědělství, desetiprocentní zvýšení efektivity by uspořilo stejné množství vody, jaké daná země spotřebuje v�komunálních službách a průmyslu. Dalším způsobem, jak zvýšit účinnost zavlažování, je vyvinout plodiny, které produkují větší množství potravin při stejné nebo menší spotřebě vody. Výzkum takto geneticky upravených (GM) plodin je v�několika největších zemích s�nedostatkem vody, jako jsou Čína a Indie, v�poměrně pokročilém stadiu;
·������� Využívání rozvinutého odsolování. Moderní rozvoj odsolování srazil náklady na jednotku odsolené mořské vody na úroveň srovnatelnou se získáváním sladké vody z�přirozených zdrojů (přibližně 5 amerických centů za krychlový metr);
·������� Rozšíření recyklace odpadní vody. Městské oblasti obvykle vypouštějí přibližně 85% objemu spotřebované sladké vody jako vodu odpadní, často do přilehlých vodních nádrží. Odpadní voda by se přitom dala upravovat a používat k�doplňování hladiny podzemní vody. Rovněž vznikající sanitární technologie s�nízkou spotřebou vody, jako jsou suché kompostovací toalety se separací moči, by mohly podstatně snížit poptávku po městské vodě, dotáhne-li se jejich vývoj do konce;
·������� Rozvoj kreativních strategií tvorby cen pro městskou a odpadní vodu. Ochrana zdraví člověka a ekosystému se jen těžko vyčísluje, neboť představuje součást všepronikajících externalit spojených se spotřebou vody. Řada způsobů využívání vody by nicméně na efektivnější cenotvorbu reagovala dobře.
Vyhnout se globální vodohospodářské krizi sice nebude snadné, ale máme k�dispozici politické nástroje a technologie, které by nás při správné aplikaci mohly bezpečně provést přes několik následujících desetiletí, a to navzdory rostoucímu počtu obyvatel a jejich rostoucímu blahobytu.